Efektivní sazba daně
Důležitým ukazatelem vypovídajícím o ekonomické situaci každé společnosti je zisk po zdanění. Ten je, na rozdíl od zisku před zdaněním, ovlivněn nákladem na daň z příjmů, který zahrnuje splatnou a odloženou daň. Úspory nákladů na daň mají tedy přímý pozitivní dopad do hospodářského výsledku společnosti. Daňové zatížení je pak definováno podílem nákladu na daň z příjmů na hospodářském výsledku před zdaněním, tedy efektivní daňovou sazbou.
- Splatná daň je daň zpříjmů, která je vykázána vdaňovém přiznání za dané zdaňovací období. Splatná daň může případně zahrnovat i doměrky daní za předchozí zdaňovací období na základě daňové kontroly nebo dodatečného daňového přiznání.
- Odložená daň je daň zpříjmů vyplývající zdočasných rozdílů mezi hospodářským výsledkem před zdaněním a daňovým základem, tj. zrozdílů, které vsoučasné době představují úpravu daňového základu, avšak vyústí vopačnou úpravu vněkterém budoucím zdaňovacím období (např. rozdíl účetních a daňových odpisů majetku).
Efektivní sazba daně tak prakticky představuje skutečnou sazbu daně z příjmů, která připadá na zisk za dané období, a to bez ohledu na to, ve kterém zdaňovacím období bude daň vykázána v daňovém přiznání a následně zaplacena. Výše efektivní daňové sazby je dána tzv. trvalými rozdíly mezi hospodářským výsledkem a daňovým základem, tj. úpravami daňového základu, které v budoucnu nevyústí v úpravu opačnou (např. náklady na reprezentaci). Cílem řízení daně z příjmů by proto měla být snaha o to, aby efektivní daňová sazba byla co nejnižší, případně aby se co nejvíce přibližovala statutární sazbě daně stanovené daňovým zákonem, kterou společnost nemůže na rozdíl od efektivní sazby daně ovlivnit. Jak takové situace docílit? Společnost by měla být v řízení daní proaktivní, tj. neměla by pouze reagovat na nastalé okolnosti, ale měla by budoucí vývoj předvídat a pokud možno předcházet daňovým rizikům, kterým čelí.
Daňové plánování
Daňové plánování lze definovat jako činnost, jejímž cílem je identifikace a řízení faktorů ovlivňujících výši daně, tedy výši efektivní daňové sazby. Mezi tyto faktory patří trvalé a dočasné rozdíly mezi hospodářským výsledkem a daňovým základem, okamžik realizace dočasných rozdílů, vývoj daňové legislativy apod. Pro správné porozumění je však nutné tyto faktory vnímat v kontextu hospodářských aktivit společnosti, nikoliv odděleně pouze z pohledu daňové legislativy. Proto by se daňový manažer měl vždy přesvědčit o tom, že strategie v oblasti daňového řízení je konzistentní se strategií společnosti. Proces daňového plánování pak zahrnuje několik fází, které jsou navzájem propojeny. V prvním kroku daňového plánování je připraven odhad daně pro účely rozpočtu na budoucí období a v rámci tohoto odhadu identifikovány faktory, které mají na výši daně vliv. Součástí této fáze je také hledání oblastí potenciálních daňových úspor a implementace daňově optimalizačních struktur. Následně, v průběhu hospodářského roku, je pak nutné odhady daní zpřesňovat v návaznosti na aktuální vývoj hospodářských výsledků, revidovat předpoklady a monitorovat změny. Tento proces umožní včasnou reakci na odchylky skutečnosti od předpokládaného vývoje. Výpočet daně na konci hospodářského roku by pak již pro společnost neměl přinést překvapení a neměl by být ani časově náročný.
Využití moderních prostředků
Pro účely daňového plánování je účelné využít moderní nástroje automatizace a výpočetní techniky, které pracují s automatickými importy a exporty dat a umožňují propojení daňového reportingu s ostatními částmi manažerského reportingu. Automatizace umožní daňovým specialistům využít čas na činnosti s přidanou hodnotou, jako je např. analýza dopadů změn daňové legislativy na společnost a opatření k dosažení daňových úspor, namísto přepisování a kontroly dat, která vstupují do daňových výpočtů.
Řízení daňových rizik
Významnou oblastí daňového managementu, jež je nedílnou součástí daňového plánování, je řízení daňových rizik. Z důvodu komplexnosti, rozsáhlosti a častých změn daňové legislativy se jeví jako nedostatečné spoléhat se při řízení daňových rizik pouze na znalosti jednoho specialisty ve společnosti. Naopak, řízení daní by mělo být vtěleno do všech relevantních procesů společnosti, kontrolního a organizačního systému a daně by měly být součástí agendy vrcholového managementu. Obvyklou praxí je však bohužel situace, kdy společnost zjistí, že čelí daňovému problému, až poté, co problém vznikl. Řešení tohoto problému je pak spojeno s dodatečnými, nepředvídanými náklady. V některých případech pak mohou dodatečné náklady dosáhnout takové výše, kdy původní projekt, který se zdál být rentabilní, přestane být pro společnost výhodný. K tomuto stavu přispívá, že daňoví specialisté nebývají zahrnuti do rozhodování o významných obchodních transakcích, nejsou vhodně nastaveny komunikační kanály v oblasti daní v rámci společnosti a pracovníci jiných oddělení nejsou motivováni zohledňovat daňové aspekty při své práci. Správně by však společnost měla být schopna identifikovat možná daňová rizika ještě předtím, než v případné problémy vyústí. Tímto postupem pak bude schopna aktivně řídit náklady vyplývající z daňových rizik, a tím i své daňové zatížení. Daňová rizika by tedy v rámci řízení rizik společnosti neměla být opomenuta.
V navazujícím článku v příštím vydání časopisu MM Průmyslové spektrum budeme demonstrovat na konkrétních příkladech využití efektivního daňového řízení v praxi.
Bc. Šárka Klossová
Deloitte Advisory
[email protected]
[email protected]