Tomu, kdo má nápad, svítí oči

Můžeme najít mnoho případů z historie, kdy skvělý inovativní nápad neuspěl, neboť od počátečního nápadu k dodání úspěšného produktu na trh vede dlouhá cesta.

V zásadě můžeme rozlišit následující typy inovací:

• inovace technologií
• inovace výrobků nebo dodávaných služeb (změna vlastního produktu nebo služby)
• inovace klíčových procesů (inovace v procesu vytváření a dodávání produktu: eliminace plýtvání, eliminace nákladů, zvyšování kvality, plnění termínů dodání atd.)
• inovace marketingu
• inovace poskytovaných služeb (servis a služby, které dodáváme zákazníkovi spolu s vlastním výrobkem)
• inovace organizační (struktura, kultura společnosti, systémy řízení)
• inovace manažerské (dovednosti manažerů, styl řízení a vedení lidí)
• inovace strategie

K tomu, aby byla společnost úspěšná a konkurenceschopná, je třeba věnovat pozornost všem zmíněným typům inovací, nelze se zaměřovat pouze např. na inovace výrobků apod., byť se řadí mezi velmi důležité.

Abychom docílili maximální efektivity realizovaných inovací, měli bychom dodržovat následující pravidla (zvláště u inovací produktů, lze je však aplikovat i u ostatních typů inovací):

Každá inovace je jednoho dne překonána, přestává plnit svoji úlohu a je třeba mít připraveny inovace další, které ji nahradí, aby nedocházelo ke ztrátám z nepřipravenosti. Je nutné soustavně sledovat konkurenci, vědecko-technický vývoj, zpracovávat marketingové analýzy trhu. V momentě, kdy končí úspěšnost jedné inovace, by měla začínat fungovat již inovace následná.

Žádná inovace by se neměla vyvíjet a realizovat izolovaně, vše ve společnosti podléhá různé míře vzájemné závislosti. Dílčí inovace by měla být součástí tzv. inovační sítě, zahrnující výrobu, dodávku surovin, technologie, pracovníky a management a další.

Hledisko včasnosti souvisí s výše uvedeným pravidlem soustavnosti. Následná inovace by měla být uskutečněna včas, tak, aby nevznikly ztráty. Inovace by zároveň měla být dobře připravena, aby její zavedení proběhlo v co nejkratším čase.

Pravidlo důslednosti znamená důsledné zkoumání toho, zda byla dodržena předchozí pravidla, prostřednictvím důkladné analýzy. Tím získáváme informace o efektivnosti minulých opatření v rámci inovačního procesu.

Zde je nutné zdůraznit, že inovace nejsou snadnou záležitostí, jak ukazují výsledky výzkumu (obrázek 2). Nicméně i přesto je již v dnešní době zřejmé, že bez inovativního přístupu lze jen těžko dosáhnout dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Při realizaci inovačního procesu bychom se měli zaměřit na následujících 5 fází:

1) Rozpoznání potenciálních příležitostí k inovacím. Společnost by měla neustále sledovat interní i externí prostředí, potřeby zákazníků, výsledky výzkumných aktivit, chování konkurentů apod.

2) Vybírání nejlepších nápadů. Nelze investovat do všech nápadů na inovace, je tedy třeba vybrat pouze ty, které nabízejí nejvyšší pravděpodobnost vytvoření konkurenční výhody.

3) Investice do zvolené inovace a získání znalostních zdrojů pro její využití. Jedná se o vlastní výzkum, využití výsledků externích výzkumů, získání know-how, zakoupení technologie apod.

4) Implementace inovace. Jedná se o vlastní realizaci inovace od fáze vývoje až po vlastní uvedení produktu nebo služby na trh.

5) Analýza předchozích fází. Cílem je zanalyzovat dosažené úspěchy a neúspěchy a poučit se pro příští inovační proces.

Jakými rysy se vyznačuje mysl kreativního člověka? Kreativní člověk má potřebu aktivity, potřebu získávat informace, volí nesnadné úkoly, není spokojen s každým řešením, má široké zájmy, zajímá se o podnětné problémy, má potřebu pátrat, řešit, objevovat atd. Je intuitivní, empatický, odmítá rutinu. Bývá vytrvalý při dosahování pozitivního výsledku, bývá posedlý tématem, myslí nekonvenčně. Jak je uvedeno v názvu článku – „Tomu, kdo má nápad, svítí oči.“ (= motto festivalu Česká inovace). Lidé s těmito vlastnostmi by se měli stát členy inovačních týmů a vedení společnosti by mělo všemi dostupnými způsoby kreativní myšlení lidí podporovat. V následující ukázce můžete vidět různé úrovně inovačního talentu člověka – na příkladu řešení problému broušení:

• Nabrousí nůž ocílkou bez přemýšlení.
• Přemýšlí, jak vést tahy ocílky, aby se broušení zkrátilo.
• Vymyslí místo ocílky protahovací brousící kolečka.
• Vymyslí postup, jak brousit několik nožů najednou.
• Vymyslí kvalitnější brusné kotoučky.
• Vymyslí lepší technologii zpracování ostří nožů, aby se nemuselo brousit dlouho.
• Vymyslí kvalitnější slitinu na nože, kterou nebude třeba brousit.
• Vymyslí řezání tlakem vodního proudu či laserem.
• Vymyslí nanotechnologický postup, při němž nebude řezání vůbec zapotřebí, protože lze vše vyrobit na míru.
• V ymyslí nový princip věcí, takže se daná věc už nebude muset vyrábět.

Inovačních metod existuje mnoho: systematicky k inovacím přistupují metody jako např. TRIZ, WOIS, Creax, mezi intuitivní metody patří např. Brainstorming a Brainwriting, myšlenkové mapy, Bionika apod. Klíčovým faktorem úspěchu jsou však výše popsané principy a vlastnosti jako kreativita apod., metody lze považovat jen za pomocný nástroj a určité metodické vodítko. Často stačí, když je s uvedenými metodami detailně seznámen moderátor inovačních workshopů.

TRIZ® je metodika pro Tvorbu a Řešení Inovačních až Invenčních Zadání®. Vznikala od roku 1946 studiem patentů a zobecňováním úspěšných postupů řešení. Bylo zjištěno, že mnoha řešení bylo a je dosahováno poměrně malým počtem používaných řešitelských postupů, že problémy a jejich řešení se v různých průmyslových odvětvích neustále opakují a že většina inovací využívá již známé řešení. Systémová metoda TRIZ vede uživatele od nejasné problémové situace, přes detailní rozbor systému ke správné formulaci zadání inovačních úloh, až k vlastnímu řešení těchto zadání s využitím unikátních silných řešitelských nástrojů vlastní metody.

TRIZ využívá dvě metody: analytickou (FNA – sloužící především k definici správného inovačního zadání) a systetickou (ARIZ – sloužící k odhalování technických a fyzikálních rozporů a k nalézání inovačních řešení). Kromě toho je podporována unikátním SW (Invention Machine – IM) pro sběr informací, analýzu, syntézu řešení i verifikaci nalezených řešení.

Pomáhá uživateli:

• Nalézt podstatu problému v technickém systému, tj. výrobku nebo procesu.
• Určit klíčové prvky podle hodnocené funkční, problémové a nákladové významnosti prvků.
• Vybrat správná inovační zadání pro daný cíl.
• Formulovat správně (konkrétně) inovační zadání: "co" a "proč" má být v systému zdokonaleno.

Pomáhá hledat odpovědi na řadu otázek "jak" by mohly a měly být úlohy řešeny, a to v souladu se zkušenostmi generací vynálezců koncentrovanými v řešitelském postupu algoritmického typu.

• Formulovat technické a fyzikální rozpory v inovačním zadání.
• Abstrahovat model problému a vystihnout technickou funkci v řešeném problému.
• Nalézat inovační/invenční řešení technického problému na základě doporučení.
• Posoudit nalezené možnosti řešení srovnáním s tendencemi rozvoje techniky a stavem techniky v oboru.

Dnes se touto metodou zabývají světové firmy jako Ford Motor, NASA, XEROX, KODAK, General Motors, GILLETE, MITSHUBISHI a další.

WOIS (Wiederspruchorientierte Innovationsstrategie) = inovační strategie, která vybírá inovační řešení pomocí protiřečení. Vychází z podobných principů jako TRIZ, rozdíl je především v tom, že WOIS se zaměřuje hlavně na správné nastavení strategického směřování podniku.

K pochopení této metodiky slouží mimo jiné i WOIS spirála, která symbolizuje nikdy nekončící proces vývoje k vyššímu systému. Podle WOIS platí: „Pokud si můžete vybrat ze dvou možností, vyberte si obě.“ Jako typická ukázka se uvádí příklad inovace zbraní nabíjených zepředu: na jedné straně bylo cílem rychleji nabít zbraň, k čemuž je potřeba krátká hlaveň. Na druhé straně bylo potřeba zpřesnit střelbu, což vyžaduje dlouhou hlaveň. Na základě těchto protiřečení vznikla inovace nabíjení zbraně s dlouhou hlavní zezadu.

• Definování strategického směrování.
• Definování protiřečení.
• Řešení protiřečení pomocí 46 inovačních principů hledání map řešení.
• Paralelní inovace obchodu a marketingu, produktů, organizace a zdrojů.

Metodu WOIS úspěšně používají společnosti jako BMW, Bosch, Siemens a další.

CREAX, podobně jako TRIZ, vychází z teorie, že každý problém byl již někdy někde vyřešen. Po důkladné analýze problému se zkoumají patenty, odborná literatura atd. a generují se inovační řešení.

V případě brainstormingu jde o generování co největšího počtu nápadů za krátkou dobu. Provádí se v týmu pod vedením moderátora. Zapisovatel všechny nápady shromažďuje na viditelném místě. Ty se následně třídí a vyhodnocují.

Brainwriting funguje na podobném principu, s tím rozdílem, že nápady jsou zapisovány jednotlivými členy týmu na kartičky. Kartičky se po určitém čase posunou o jedno místo k dalšímu členu, který buď již zapsané rozvine, nebo připíše vlastní myšlenky. Na závěr se všechny nápady shrnou a zaznamenají.

Myšlenkové mapy jsou graficky zpracovanou napodobeninou procesů probíhajících v mozku a jsou navrženy tak, aby mozek využíval maximum svých schopností. Jsou jedním z mnoha způsobů strukturovaného záznamu informací. Hlavní téma či myšlenku umístíme do středu a kolem nich pak rozmísťujeme dílčí témata, spojená se středem čarou. Dílčí témata mají opět své podbody. Pomocnými čarami nebo šipkami vyjadřujeme vztahy, které jdou napříč hierarchií. Používají se barvy, obrázky, symboly a různé další způsoby zvýraznění. Díky důrazu na intuitivní grafické zpracování celého diagramu pak tyto myšlenkové mapy představují mnohem přehlednější způsob orientace v jednotlivých úkolech či myšlenkách než prostý zápis. Myšlenkové mapy bývají využívány k plánování a řešení problémů.

Slovo bionika vzniklo složením dvou slov: biologie a technika. Jak název napovídá, jde o využití znalostí stavby a funkce živých organismů k řešení technických problémů a vývoji nových technologií. Příkladem mohou být superhydrofobní povrchy inspirované vodní kapradinou Slavinia molesta, která extrémně odpuzuje vodu: díky inovovanému povrchu mají např. nákladní lodě nižší tření a tím pádem i nižší spotřebu paliva. Další ukázkou je suchý zip, jenž byl vynalezen na základě zkoumání semen lopuchů a bodláků s háčky na konci ostnů.

Přestože každá společnost má svá specifika a rozdílné podmínky, lze zobecnit faktory, které vytvářejí pro inovace vhodné prostředí:

• Zapojení vrcholového managementu: podpora inovací, nadšení a aktivní zapojení.
• Smysluplné a jasné definování poslání a vize společnosti.
• Vhodná organizační struktura: vzájemné sdílení informací mezi odděleními, ne pouze shora dolů. Důkladná komunikace ve všech směrech.
• Klíčoví jedinci:
• prosazují inovační návrh, věnují svou energii a nadšení, jsou zdrojem inspirace a motivace,
• shromažďují informace a předávají je dále.
• Vzdělávání a osobní rozvoj:
• získávání nových dovedností a schopností,
• vzdělávání o účelu změny: proč jsou inovace důležité, jakým způsobem se pracovníci mohou zapojit atd.
• Zapojení všech zaměstnanců: zlepšovatelská hnutí apod.
• Týmová práce: v dobře sestavených týmech se generuje mnohem větší množství nápadů než v případě jednotlivců, efektivněji se řeší problémy atd.
• Kreativní atmosféra.
• Otevřenost stimulům zvenčí: příležitosti, hrozby, otevřené vztahy se zákazníky a dodavateli.

Na závěr 8 mýtů o inovacích:

• Inovace vycházejí z velkých myšlenek.
• Inovace se tykají nových produktů.
• Inovačnímu řešení se nedá naučit, je výsledkem kreativních nápadů.
• Inovace jsou věcí specialistů z útvaru vědy a výzkumu.
• Inovace jsou riskantní.
• Inovace jsou nákladné.
• Úspěch inovačních aktivit je úměrný objemu investicí organizace do výzkumu a vývoje.
• Inovace je výsledkem souhry příznivých okolností.

/Zdroje: createx.tul.cz; J.Tidd, J. Bessant, K. Pavitt: Řízení inovací; E. Franková: Kreativita a inovace v organizaci; Z. Dytrt, M. Stříteská: Efektivní inovace/

Mgr. Jana Bejčková
API – Akademie produktivity a inovací, s.r.o.

jana.bejckova@e-api.cz

www.e-api.cz