Naše diskuze se pochopitelně nevyhnula tématu atraktivity strojírenské výroby pro mladé lidi. Generální ředitel Václav Šubrta předkládá svůj pohled na věc: „Strojařina je obor, který je relativně starý, ale dochází u něj k velkému skoku ve vývoji technologií. Bohužel se zde nenachází přidaná hodnota jako u jiných oborů, v nichž jsou mnohem větší příležitosti pro mladé lidi z hlediska jejich osobního rozvoje a finančního ohodnocení. Musíme se zmodernizovat a být zajímavými pro mladé.“ Podle něho se jedná o komplexní záležitost a zásadní problém pan Šubrta spatřuje především ve školství, které posledních 20 let stále deklaruje, že jediná perspektivní oblast pracovního uplatnění je ekonomika, a v poslední době pak i IT. „Jsme ve stavu, kdy vyučený člověk je svým způsobem ve společnosti méněcenný. V Německu je úplně opačná situace, lidé si uvědomují, že za znalostmi je dlouhá dřina,“ komentuje Václav Šubrta a Barbara Hermann na něj navazuje se svými zkušenostmi z dlouholetého pobytu v Německu: „Zde je duální systém vzdělávání, o kterém se v ČR stále jenom hovoří, běžným standardem. Firmy si zodpovědnost za výchovu mladých lidí vzaly do své kompetence. Než jsem nastoupila do společnosti Hermle, pracovala jsem v Siemensu. Tam jsem se poprvé o systému duálního vzdělávání dozvěděla a byla jsem svědkem, jak se jej firma snažila zavádět i v České republice, ale bohužel pouze v obchodních oborech, nikoliv technických.“ Například profese mechatronik je v Německu velmi uznávaná. U nás – paralela – mechanik seřizovač již takový glanc nemá.