Optimalizovat - ale jak?
Opatření podporující kvalitu, spolehlivost dodávek a optimální využití zdrojů jsou nezbytná pro zachování aktraktivity výroby v Německu. Podle životní a pracovní filozofie z východní Asie zvané kaizen bychom pak mohli hovořit o tom, že je potřeba eliminovat plývání jakéhokoliv druhu a neustále zlepšovat pracovní postupy či procesy. Tyto skutečnosti ovšem nabývají stále větší důležitosti i v tuzemském výrobním průmyslu.
Je zřejmé, že zmíněnou filozofií se nezabývají pouze globálně působící koncerny, ale že je diskutována nebo dokonce již úspěšně realizována také v tuzemských středně velkých podnicích. Je však nutné konstatovat, že přesná lokalizace tzv. procesních blokád nebo potenciálu plýtvání není vždy jednoduchá a že především při diskrétní produkci malých sérií nebo v kusové výrobě je pro podniky velkou, často nepřekonatelnou překážkou. Často se o optimalizačních opatřeních ve výrobním procesu rozhoduje takříkajíc podle „pocitu v břiše". Lokální pohled vedoucích pracovníků jednotlivých provozů a z něho vyplývající optimalizační opatření ovšem vedou především k tomu, že příslušné nákladové středisko podniku sice vykazuje nižší náklady, avšak výrobní proces jako celek může být ovlivněn negativně.
Pro ilustraci můžeme zmínit jeden z aktuálních projektů v oblasti analýzy procesního řetězce ve výrobě zaměřené na obrábění: V jednom reprezentativním německém středně velkém podniku bylo konstatováno, že takzvaná vícestrojová obsluha sice ušetřila náklady na personál, ale v celkovém pohledu tato lokální úspora negativně působila na hospodářský výsledek podniku. Při příliš nízké disponibilitě personálu totiž nebylo možné plně využít výrobní potenciál. Tento poznatek měl za důsledek dodatečné přijetí dalšího personálu.