Příklady táhnou:
Z Čech až na vrcholky

Na pražskou technickou univerzitu se Marek dostal po absolvování osmiletého gymnázia v Králíkách na Ústecko-Orlicku, z něhož pochází. Rozhodoval se poměrně složitě, protože, jak říká, studijní obory mu přišly „sexy“ i na jiných univerzitách. Nakonec byl však rozhodující fakt, že v Praze měl v té době brigádu, kterou nechtěl opustit.

„Na gymnáziu u nás v severovýchodních Čechách mě nejvíc bavilo trio matematika, IVT – dnes asi hodně retro zkratka pro informační a výpočetní techniku – a angličtina,“ vzpomíná. „Proto jsem, z tehdejšího pohledu relativně na jisto, zamířil na nový obor Softwarové technologie a management na FEL ČVUT. Nakonec mi však programování na FELu úplně nevyhovovalo, po prváku jsem přestoupil na obor Manažerská informatika. Nicméně po dvou letech se objevila nutnost rozhodnout se, na které magisterské studium bych měl pokračovat. Na takové rozhodnutí mi však přišlo brzy, tak jsem zvolil možnost vycestovat na rok na výměnný pobyt do Milwaukee na středozápadě USA. Po návratu měla za sebou již první rok existence Fakulta informatiky, kde se mi zalíbilo zaměření Informační systémy a management, takže cesta dál byla jasná.“

Studium na fakultě informatiky přineslo Marku Kožnarovi nejen kvalitní základ pro budoucí profesi, ale neméně kvalitní základ i pro budoucí osobní život. Poznal zde totiž svoji manželku Martinu Fialovou.

„To jsou ty dvě věci, které považuji za nejdůležitější přínosy svého studia,“ konstatuje Marek Kožnar. „Na druhém místě bych však zmínil kritické myšlení a odhodlání pro běh na dlouhou trať, které mi škola také dala. Vidina vysněného inženýrského diplomu za pět či více let, to je hodně strategické rozhodnutí, za kterým si člověk musí odhodlaně jít a čelit nemalým překážkám. Myslím, že dnes je to ještě důležitější, protože musíte zvažovat, co vynaložíte a co vám to pak přinese. Například jestli jít do IT startupu, kde se na tituly moc nehraje, nebo dokonce založit vlastní firmu, to je poměrně lákavá představa…. Anebo jestli vydržíte a titul získáte. Ačkoli v Evropě české tituly nemají ani zdaleka tu váhu, co tady, vzdělání se počítá.“

Pokud se dnes Marka Kožnara zeptáte, které nejmarkantnější rozdíly vidí mezi českým technickým školstvím a technickým školstvím v ostatních vyspělých zemích, odpoví: „Mohu porovnávat jen anglofonní země, a navíc mám pouze jednu bakalářskou a jednu magisterskou zkušenost, takže malý vzorek. V USA na bakalářském studiu neboli undergraduate, kladli profesoři hodně důraz na tzv. hands-on zkušenost. ‚Cvika‘ na ČVUT byla také praktická, přijde mi však, že časový prostor byl příliš malý. Člověk mimo ně musel zvládnout 30 kreditů za semestr. V zahraničí to bylo trochu méně – ve prospěch praktických cvičení – a rozdíl byl znát. Určitou roli zřejmě ale hraje to, že studenti v USA byli trochu mladší než u nás, a proto je kantoři museli v prvních semestrech více vodit za ruku.“

Kudy však vedla cesta z české technické univerzity až na pozici manažera projektů v renomované nadnárodní poradenské firmě?

„Ani už nevím, jak k tomu přesně došlo,“ vzpomíná Marek Kožnar. „Během posledních dvou ročníků školy jsem se ocitl v partě, která doslova ‚vymetala‘ soutěže pražských management-poradenských firem (např. BCG Strategy Cup). Takže moje představa o prvním zaměstnavateli byla jasná. Naštěstí jsem posléze trochu vystřízlivěl a ‚spokojil se‘ s Big 4. (Pozn. red.: Big 4, čili Velká čtyřka, je označení, které se po celém světě používá pro čtyři největší poradenské firmy – PricewaterhouseCoopers, KPMG, Deloitte a EY (Ernst & Young). Tyto firmy mají dominantní postavení na světovém trhu auditorských a poradenských služeb a působí ve většině zemí světa.) Stáž v PwC v týmu Technology Advisory v posledním ročníku při psaní diplomky mě ohromila tak, že jsem chtěl zůstat. A tím vlastně odpadla nutnost velkého rozhodování, co dělat po škole.“

Směr byl tedy jasný ještě dříve, než Marek absolvoval ČVUT. Nicméně to, že nakonec bude pracovat právě ve společnosti Deloitte, a konkrétně v Mnichově, samozřejmě hned jasné nebylo.

„Sem jsem se dostal naprostou náhodou – jako se stává asi všechno v životě,“ říká Marek Kožnar. „V únoru 2014 jsem dopsal diplomku a byl jsem připraven přejít v rámci tehdejšího zaměstnavatele, PricewaterhouseCoopers, z pozice pracujícího studenta na pozici trvalou. V tu chvíli však nebylo příliš projektů, proto byla situace nejistá. Kolegové v Mnichově zrovna potřebovali výpomoc konzultanta na půl roku na konkrétní projekt. Neváhal jsem ani na minutu. Práce v mezinárodním kolektivu a vidina bydliště na úpatí Alp se mi líbily natolik, že jsem se po půlroční stáži rozhodl přejít do Mnichova na trvalo. K tomu musím dodat, že v poradenských společnostech Big 4 jsou pozice pevně definované. Začínáte jako consultant a postupně se propracováváte korporátním žebříkem přes senior consultanta, managera, senior managera až k directorovi. Nejvyšší pozicí je partner, pokud jste povýšen na tuto pozici, dostanete se tak v podstatě do skupiny vlastníků firmy. Já v současnosti pracuji jako manažer projektů v oblasti forenzních technologií a eDiscovery.“

Převážná většina zdejších projektů spočívá v poskytování služeb v oblasti forenzní datové analýzy – časté jsou projekty s tematikou hospodářské kriminality nebo tzv. eDiscovery zmíněné výše. V posledně jmenovaném procesu jde převážně o technologickou podporu v přípravě datových podkladů (faktů) pro soudní spory, tento proces je ale také hojně využívaný i pro interní účely jako např. interní audity.

„Naprostá většina dat našich klientů je elektronická,“ vysvětluje Kožnar. „Když jim pak přijde dopis, např. od soudu nebo vládního úřadu, aby poskytli data pro daný případ, najmou si nás, jelikož forenzní datová analýza je stále relativně malý obor, na který interní oddělení firmy nejsou dostatečně specializována. Navíc máme jako světová poradenská společnost výhodu neu- trality, která je v tomto oboru základem pro získávání důležitých projektů.“

Kromě řízení projektů má Marek ve svém týmu na starosti i nábor nových členů na pozici junior consultant a zlepšování interních procesů.

Jak sám říká, práce i život v zahraničí jej i jeho rodinu stále těší, proto návrat do vlasti zatím neplánuje. Těch několik hodin autem jim nijak nebrání v kontaktu s rodinou a přáteli.

„Zároveň si dokážu představit, že se do Čech s rodinou vrátíme – máme zde kromě rodiny spoustu kamarádů – jen to v tuhle chvíli není na pořadu dne,“ říká. „Zatím to funguje tak, že když už jsme v ČR, snažíme se cestu skloubit s návštěvou ‚starých dobrých známých‘. Zároveň zveme rodinu i kamarády na návštěvy k nám do Alp, takže si rozhodně stěžovat nemůžu.“

„Samozřejmě je těžké skutečně objektivně srovnávat, přece jen moje první práce na plný úvazek byla až v zahraničí,“ uvažuje Marek Kožnar. „Nicméně tady se klade velký důraz na tzv. work-life-balance. Při prvním zaměstnání po škole jsem to až tak neřešil, teď ale – nejen sám u sebe – to vidím jako důležitou součást pracovního poměru. A v Německu mají tyto benefity, včetně například přesčasů, i v obecně velmi náročných poradenských společnostech.“