Založení firmy
Johnovým prvním skutečným zaměstnáním pak byla práce pomocného účetního u firmy Hewitt & Tuttle v Clevelandu. To mu bylo 16 let. Ale již ve dvaceti letech se pustil do vlastního podniku, když s jistým Mauricem Clarkem, přistěhovalcem z Velké Británie, založil firmu zaměřenou na obchodování s obilím, masem, solí, senem a dalším zbožím. Brzy své podnikání přenesli i přes hranice státu Ohio. Jelikož právě začala občanská válka, prakticky všechny položky jejich byznysu šly velice dobře na odbyt, zejména pro armádu Seveřanů. Zisky se rychle zvyšovaly - jen za první měsíce prvního válečného roku to bylo kolem 17 000 dolarů.
Rockefeller pak zvolil jedinou správnou strategii, když firmě vytyčil úkol zabývat se pouze zpracováním a dopravou ropy. Vlastní těžba ho samozřejmě také zajímala, ale v této fázi jí nevěnoval žádnou velkou pozornost, neboť prozíravě usoudil, že dobývání by bylo spojeno s menším ziskem, a navíc by vyžadovalo značné investice. Řekl si, že celý naftový průmysl nakonec stejně ovládne pouze ten, komu se podaří dostat pod svoji kontrolu v první řadě její zpracování a obchod. Této myšlence pak podřídil veškeré své úsilí.
Naftařským magnátem
Jestliže v roce 1865 měla jeho firma dva petrolejářské závody, tak za dva roky jich už bylo pět a v roce 1870 byl jeho podnik vůbec největší v oboru, s kapitálem ve výši 1 milion dolarů, v němž měl sám v držení 27 % akcií. Dlužno ještě podotknout, že pod kontrolou této Rockefellerovy společnosti již byla celá jedna desetina ropného průmyslu USA. Přitom nebylo vůbec nic ponecháno náhodě, dokonce ani samotné firemní jméno. Rockefeller si je nyní upravil na Standard Oil Company. Nebylo to ničím samoúčelným. Nové jméno mělo vyjadřovat to, že firemní produkty odpovídají technickým a bezpečnostním standardům, tedy zákonem určeným normám. A v podmínkách tehdejšího chaosu v naftařském odvětví, kdy se žádná bezpečnostní opatření dohromady vůbec nedodržovala, a přitom stále někde vypukaly požáry, exploze a množily se úrazy dělníků u vrtných souprav, bylo takové jméno pro Rockefellera jistě výbornou reklamou. Není divu, že společnost produkující bezpečné výrobky se pak mohla těšit tomu, že její akcie okamžitě nabíraly vzestupný kurs.
Rockefeller se nemýlil. Nafta se velmi rychle stala strategickou surovinou prvního řádu a obchodním artiklem nejvyšší přitažlivosti. Její deriváty, používané ke svícení v továrnách, úřadech i domácnostech, stejně jako mazadla zaujaly trvale přední pořadí mezi nejžádanějším sortimentem tržní poptávky. Není divu, že tato tendence se okamžitě přenesla i přes Atlantik do Evropy, což byl pro Ameriku další zdroj obrovských zisků. Vždyť už během prvního roku po skončené občanské válce se americký export ropy do Evropy zvýšil z 600 000 barelů na 1 500 000 barelů. Rockefeller byl opět první, protože s předstihem vyslal svého mladšího bratra Williama do New Yorku, aby z tohoto největšího atlantického přístavu koordinoval dodávky petroleje společnosti Standard Oil evropským zákazníkům. S tím pak samozřejmě souvisel i další úkol, který William Rockefeller dostal od bratra a šéfa v jedné osobě - vytvářet i nezávislou distribuční síť, výstavbu vlastních překladišť a skladů přímo v prostoru manhattanských přístavů.
Rockefellerovy metody
Ale nejednalo se o zabezpečení vlastní dopravy pouze u námořních přepravců. K dosažení svých cílů John Rockefeller vymyslel ještě předtím nejrozmanitější způsoby, jak maximálně snížit náklady - a to zejména levnější distribucí - a jak překonat konkurenty řadou obchodních machinací. Svým způsobem byl vskutku geniálním podnikatelem. Kdosi o něm prohlásil, že se „odlišoval od masy průmyslníků tak, jak se liší silný vůdce od smečky dravců". Jistě na tom mohlo být hodně pravdy, protože John Rockefeller byl vskutku chladnokrevný, vypočítavý podnikatel, jenž neměl daleko ke lsti a úskoku. Své metody boje s konkurencí neustále zdokonaloval a logicky rozvíjel až k samotné hranici zákona. Uměl velmi promyšleně využívat hospodářské převahy svého podniku, který jako ostřílený kormidelník dokázal provést všemi úžinami a skalnatými mělčinami v podobě hospodářských krizí a politických otřesů s mimořádnou dovedností a předvídavostí, i když mu jeho kritici vyčítali, že svého vzestupu dosáhl vlastně jen bezohledností, spekulacemi a tajnými dohodami.