Základna konkurenceschopného výzkumu

V minulém vydání MM Průmyslového spektra byla publikována první informace o projektu Technologická platforma strojírenská výrobní technika. Byly zde definovány základní cíle technologické platformy: vytvořit fungující kooperace mezi vědou, výzkumem a průmyslem; zapojit TPSVT do evropských technologických platforem; iniciovat a provádět vědecko-výzkumné úkoly; podporovat vznik a rozvoj inovací; spolupracovat při vytváření politiky a právních předpisů sloužících pro podporu inovačních aktivit; podporovat realizaci výsledků výzkumu a vývoje v průmyslové praxi; zvyšovat konkurenceschopnost strojírenské výrobní techniky v České republice a ve světě.

Naše pozvání k diskusi přijali Ing. Ivan Čapek, předseda řídicího výboru TPSVT, ředitel Svazu strojírenské technologie; prof. Ing. Jaromír Houša, DrSc., vedoucí Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii; prof. Dr. Ing. Jiří Marek, technický ředitel Toshulin, a. s.; Ing. Leoš Mačák, manažer TPSVT, náměstek ředitele Svazu strojírenské technologie.

MM: Který z definovaných základních cílů TPSVT považujete za nejdůležitější?

Čapek: Za nejdůležitější považuji cíle první a poslední – tedy vytvořit fungující kooperace mezi vědou, výzkumem a průmyslem a zvyšovat konkurenceschopnost strojírenské výrobní techniky. Soudím, že právě fungující kooperace mezi vědou, výzkumem a průmyslem povede ke zvýšení konkurenceschopnosti českých obráběcích a tvářecích strojů na světových trzích. Technologická platforma strojírenská výrobní technika je vhodným prostředím, v němž by se zmíněná spolupráce měla a mohla úspěšně rozvíjet.

Marek: Za nejdůležitější považuji všechny cíle. Ony totiž jdou spolu ruku v ruce. Nejde podle mne oddělit tyto jednotlivé cíle a říci, tento je nejdůležitější a tento je méně důležitý. Proč by jinak byly vytýčeny jako cíle? Mají pořadí? Pokusím se nastínit vzájemné souvislosti. Pokud nebude pracovat české technické vysoké školství jak má, nebude existovat kooperace mezi vědou výzkumem a průmyslem. K čemu nám bude dobře pracující TPSVT, když bude pracovat odděleně, izolovaně k vnějšímu světu (Evropě)? Sebelepší nápad neprosadíte bez pomoci a podpory k realizaci. Pokud nesplníte předešlé, nebude se zlepšovat konkurenceschopnost českého průmyslu. A tak bych v návaznostech a provázanostech mohl pokračovat dál a dál. Vše souvisí se vším a je vzájemně poskládáno jako příčina a následek. Z těchto důvodů nemám prioritu některého cíle, i když chápu, že něčím se vždy začít musí.

Houša: Za nejdůležitější považuji cíl poslední, tj. zvyšovat konkurenceschopnost české strojírenské výrobní techniky na světových trzích, neboť splnění tohoto cíle předpokládá splnění i cílů předcházejících (dílčích).

Mačák: Technologická platforma strojírenská výrobní technika představuje projekt, který má zodpovědět základní otázky, jakým směrem by se měl ubírat výzkum a vývoj v České republice v dalším desetiletí. Tento projekt se prakticky začal realizovat po prvním zasedání výkonného výboru v dubnu letošního roku. Na tomto zasedání se také ustanovily hlavní cíle projektu platformy. Domnívám se, že pro zvýšení konkurenceschopnosti strojírenské výrobní techniky v České republice a ve světě je nutné, aby se vytvořila fungující kooperace mezi vědou, výzkumem a průmyslem. Samozřejmě že se nejedná o kooperaci při úpravě části strojů, ale o kooperaci, při níž dochází k předávání myšlenek a nových postupů při stavbě strojních zařízení se zpětnou vazbou. Vzájemné pochopení akademické sféry a praxe, zmapování jejich možností a vytvoření optimálních průniků, je tím prvním krokem, který by projekt Technologická platforma strojírenská výrobní technika měl udělat.

MM: Výstupem projektu technologické platformy je v prvé etapě zpracování výzkumné strategické agendy, která by měla zmapovat potřeby a bariéry rozvoje na všech úrovních výzkumu a vývoje v oboru strojírenské výrobní techniky. Dále pak v druhé etapě dojde k implementaci, tj. definování konkrétních aktivit a jejich transformace do podnikové praxe. Jaké jsou vaše představy o naplnění těchto dvou etap z pohledu vaší organizace?

Čapek: Za značnou výhodu existence TPSVT považuji fakt, že je v ní organizačně a hlavně finančně vytvořena základna pro zmapování současné situace ve výzkumu a vývoji obráběcích a tvářecích strojů, a tím jsou také dány podmínky pro tvorbu strategie oboru. Vypracovaná strategie, přijatá na úrovni celé platformy, pak označí směry výzkumu, vývoje a později i implementace jejich výsledků v rámci rozvoje strojírenské výrobní techniky. Počítá se samozřejmě s tím, že strategické záměry budou zapracovány do plánů technického rozvoje jednotlivých výrobců – členů TPSVT. Chci také zdůraznit význam a důležitost získávání finančních prostředků pro existenci TPSVT, protože bez nich by i samotná tvorba zmíněné strategie byla velice obtížná, ne-li nemožná.

Marek: Na vaši otázku mohu odpovědět dvěma způsoby. Z pohledu technického ředitele Toshulin je moje představa naplnění těchto dvou etap tvořena průmyslovou zpětnou vazbou na předložený materiál. To v konečném důsledku znamená, že ji bude dán rámec reálnosti, protože většinovou část TPSVT tvoří lidé z akademické obce technických vysokých škol. Pokud se budu na vaši otázku dívat z pozice místopředsedy TPSVT, tak mi půjde o to, aby všechny známé strojírenské podniky bez ohledu na jejich dobré či špatné vztahy měly možnost říci svůj názor. To i tehdy jsou-li sobě navzájem konkurenty. Tím by dle mne měl být zajištěn fakt, že půjde o konkurenceschopné strategie a agendy. Nakolik se moje představy naplní, to ukáže čas, kterého moc nemáme. Času moc nemáme také z toho důvodu, že až někdy odezní krize, měli bychom být minimálně krátkodobými cíli připraveni na opětovný rozjezd trhu s výrobními stroji.

Houša: Naše výzkumné centrum VCSVTT bylo ve výběrovém řízení vybráno jako organizace, která bude provádět „Odborné poradenství v oblasti strojírenské výrobní techniky“ pro TPSVT. Bude tedy podle pokynů výkonného výboru platformy zpracovávat všechny potřebné materiály pro tvorbu strategie oboru a bude zpracovat i příslušné návrhy strategie pro projednání orgány platformy. Významně se bude podílet i na definování konkrétních aktivit a bude pomáhat podnikům při implementaci strategie do jejich podnikových plánů rozvoje.

Mačák: Projekt technologická platforma vznikal postupně. Na základě iniciativy osmi výzkumných center byl založen subjekt Technologická platforma strojírenství. Vedle ní právě díky aktivitám Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při ČVUT a Svazu strojírenské technologie vzniklo sdružení Technologická platforma strojírenská výrobní technika. Toto sdružení má 30 členů z řad průmyslu, školství a odborných seskupení. Všichni účastníci sdružení si uvědomují, že české strojírenství musí reagovat na všechny příležitosti a hrozby v současné evropské a světové ekonomice. Je proto nutné, aby byly jasně definované cíle v oblasti výzkumu a vývoje ve strojírenství, především pro obráběcí a tvářecí stroje. Samozřejmě že rozhodující a mající největší přínos pro podniky je druhá fáze, fáze implementační. To jak výrobci strojů a zařízení dokážou uchopit nové trendy, bude rozhodující pro postavení České republiky, která je vnímána jako strojírenská země v Evropě i ve světě.

MM: V Brně dne 17. září se v rámci doprovodného programu MSV uskuteční konference Technologické platformy strojírenská výrobní technika s názvem „Potřeby a bariéry rozvoje výzkumu a vývoje v oboru obráběcích a tvářecích strojů“. Jednou z hlavních bariér a potřeb jsou finanční prostředky. Jaké další potřeby spatřujete v oblasti výzkumu a vývoje v sektoru obráběcích a tvářecích strojů?

Čapek: Jsem dále toho názoru, že českým výrobcům obráběcích a tvářecích strojů opravdu nechybí ani chuť ani odvaha své stroje dále vyvíjet, zdokonalovat, inovovat, hledat nové technologické postupy a technická zlepšení tak, aby české stroje dosahovaly jak vynikajících parametrů, tak i účinnosti, produktivity, nízké energetické spotřeby a odpovídaly rovněž ekologickým požadavkům. Co samozřejmě schází, jsou finanční prostředky. Výrobci nejsou v těžké době krize schopni shromáždit prostředky byť i na dílčí financování vývoje a implementace nových řešení. Bylo by proto vhodné hledat další možnosti, jak zvýšit finanční podíl státu a Evropské unie na vývojových pracích. Česká republika by rozhodně neměla připustit, aby se v budoucnu profilovala jako pouhá „montovna“ výrobků vyvinutých v jiných zemích a aby ztratila punc technicky vyspělé země, která bude schopna, po pominutí krize, nabídnout světu pokroková technologická a technická řešení.

Marek: Toto je velmi těžká a konkrétní otázka. Podle mne musí být tyto potřeby formulovány nikoliv obecně, ale vyžaduje to rozparcelovat je dle jednotlivých typů obráběcích a tvářecích strojů. To znamená, že jinou potřebu bude pociťovat Toshulin, jinou Škoda Machine Tool Plzeň a tak dále. Jistě, existuje množina průniků společných potřeb, protože některé stavební skupiny jsou stejné, ale více je toho odlišného. Avšak jedna potřeba je společná všem. Dělat takové inovace, které nebudou pouze „do šuplíku“, které nebudou umělé, aby se splnil „nějaký úkol“. Dělat takové inovace, které se ihned prosadí na trhu a nebudou vyžadovat dělat ústupky např. v cenách prototypových strojů. S inovací produktů úzce souvisejí i inovace procesů v podnicích. Shrneme-li své předešlé úvahy, pak dle mne je potřeba uvědomit si fakt, že nestačí inovovat produkt, ale je nutné především inovovat procesy ve firmách.

Houša: Obor obráběcích a tvářecích strojů je podle mého názoru u nás poměrně konsolidovaný. Oborové podniky jsou sdruženy ve Svazu strojírenské technologie, existuje Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (při ČVUT Praha, FS), v oboru působí i Společnost pro obráběcí stroje a další subjekty, které v letošním roce založily Technologickou platformu strojírenská výrobní technika. Spolupráce mezi výzkumem a průmyslem v posledních letech stále roste. V dnešní době je hlavní bariérou oboru finanční krize. Například některé podniky, které uspěly se svými inovačními projekty v programu MPO TIP, jsou nuceny pro nedostatek vlastních peněz v důsledku krize z programu odstoupit. Zde by bylo asi dobré dočasně v době krize míru státní podpory na tyto projekty zvýšit, protože dobu útlumu prodeje by bylo vhodné využít na přípravu nových inovovaných výrobků pro nové období vzestupu. Pokud jde o výzkum, VCSVTT podalo žádost na MŠMT o pokračování státní podpory výzkumného projektu v letech 2010 a 2011. V dalších letech by potom bylo třeba výzkum v dobře fungujících výzkumných centrech dále podpořit, například z nějakého nového programu nově vznikající Technologické agentury či jinak. Výzkum se totiž bez určité státní podpory neobejde, má-li si udržet určitou úroveň a předstih před podnikovou praxí. Jinak by ani nemohl plnit svoji funkci iniciátora a erudovaného spolupracovníka při zavádění výrobkových inovací v průmyslu.

Mačák: Výroba obráběcích strojů je chápána jako výroba určující, to znamená, že lze s nadsázkou říci, že nic by nebylo vyrobeno bez existence obráběcích strojů. Evropská organizace Cecimo, sdružující výrobce obráběcích a tvářecích strojů, používá slogan „námi začíná výroba“. Italská asociace přišla s myšlenkou (a tato myšlenka byla italskou vládou přijata), aby nákup nového strojního zařízení byl daňově zvýhodněn. Smyslem této pobídky bylo motivovat investiční prostředí v Itálii. Svaz strojírenské technologie se pokusil oslovit Ministerstvo průmyslu a nabídnout mu obdobnou pobídku, ale tato jeho aktivita byla razantně ministerstvem odmítnuta jako nesystémová s řadou negativ. Právě pozitivní přístup úředníků pro sektor strojírenství v oblasti výzkumu a vývoje je tou stěžejní potřebou.

MM: Historicky došlo k postupné likvidaci výzkumných ústavů. Vznikla výzkumná centra, která tuto činnost suplují. Domníváte se, že výzkumná centra plně pokryla vaše potřeby a že jejich vybavení, ale zároveň i vybavení výrobních organizací je dostačující pro zvládnutí výzkumu a vývoje?

Čapek: Jsem přesvědčen, že dobře fungující VCSVTT je schopno pokrývat na vysoké odborné úrovni značnou část výzkumných a vývojových potřeb českého průmyslu obráběcích a tvářecích strojů. Předpokládám, že MŠMT bude i nadále pokračovat v jeho státní podpoře. Bylo by rozhodně užitečné, kdyby se v současné krizové situaci tato podpora jakoukoli formou ještě zvýšila, aby tak mělo Centrum možnost převzít řešení i té části vývoje, kterou jednotliví výrobci, zejména ti malí a střední, sami nemohou zvládnout.

Marek: Likvidace výzkumných ústavů znamenala jediné. Buď daný ústav neměl patřičně vybudované jméno, nebo těm, kdo ho likvidoval, nedošlo v plném důsledku, co činí. Anebo obojí. Absence těchto ústavů v našem strojírenském sektoru byla opravdu citelná. České technické vysoké školy nejsou schopny, pokud budu mluvit za obor obráběcích strojů, vyvinout takovou akceschopnost. A ani nemohou. Jejich hlavním posláním má být příprava nových techniků, konstruktérů, technologů apod. Příprava (učení) nových kádrů je tak kvalitní, jak jsou kvalitní učitelé – ale to je jiná otázka.

Zpět k vaší otázce. Je tedy logické, že vzniklo VCSVTT mající radu tvořenou představiteli jednotlivých strojírenských podniků. Za Toshulin mohu potvrdit, že za uplynulé období osmi roků nám centrum vedené prof. Houšou pomohlo vyřešit některé problémy. Jak vím i od kolegů z naší branže, jsou služby využívány velmi intenzivně i u jejich podniků. To mne opravňuje tvrdit, že existence VCSVTT je účelná a pomáhá plnohodnotně průmyslové praxi.

Houša: Můj názor je, že naše VCSVTT do značné míry pokrylo potřeby českého průmyslu obráběcích strojů a jsou činěny významné kroky k tomu, aby od r. 2010 pokrývalo i potřeby průmyslu tvářecích strojů. Toto je však otázka především pro představitele průmyslu, a proto se k ní již dále nebudu vyjadřovat.

MM: V současném školství převažuje poptávka na ekonomické a humanitní směry. Vysokoškoláci, kteří vzešli z řad technických škol, velice často hledají uplatnění ne v sektoru svého studia, ale zpravidla ve sféře obchodu. Jaký je váš názor na tuto skutečnost a není právě nedostatek kvalifikovaných odborníků, kteří by byli ochotni pracovat v průmyslu či výzkumu a vývoji na technických pozicích, tou hlavní bariérou v oblasti výzkumu a vývoje?

Čapek: Problém nedostatku erudovaných a zkušených technických pracovníků je trvalou bolestí našeho oboru, která jen v době krize není tak zřetelná. Důvody jsou dva. První spočívá v odměňování; finanční a komerční sektor stále nabízí mnohem vyšší platové ohodnocení než strojírenství. Druhým důvodem je dlouhodobé podfinancování technického školství, jehož důsledkem je nedostatečná vybavenost škol nejmodernějšími technickými zařízeními a laboratořemi, v nichž je práce pro mladé lidi zajímavá. Studium na technických školách je navíc natolik obtížné, že jen jeho zásadní zatraktivnění může nové studenty přilákat.

Marek: Toto je otázka, která vydá na samostatný rozhovor. Pokusím se v krátkosti prezentovat svůj názor z pozice člověka, který se pohybuje mezi dvěma v tuto chvíli naprosto odlišnými světy. Mezi teorií a praxí. Vedl jsem v tisku rozsáhlou polemiku s jistým profesorem, který tvrdil opak – stručně řečeno strojních inženýrů je dostatek. Kvalifikovaných strojařů je však málo, a to i v dnešní krizové době. Strojařů schopných pracovat ve výzkumu a vývoji je ještě méně. Proč tomu tak je? Dílem je to způsobeno kvalitou výuky na českých technických vysokých školách, dílem za to mohou podniky špatnou činností ve vztahu ke školám. Jistě, třetím dílem jsou vlohy samotných lidí takto pracovat. Výzkumy uskutečňované dotazováním v praxi se snahou získat zpětnou vazbu jak postupovat při výchově kvalifikovaných strojařů nebudou mít nikdy valného efektu. Každý podnik má jiný přístup, jiný způsob řízení a práce. Aplikovaný výzkum a vývoj nemůže dělat každý. Musí mít pro něj vlohy. Tady jsou na tahu firmy, aby si již v průběhu studia s pomocí školy takové studenty vytipovaly. Pak přichází na řadu práce s takovými lidmi formou úpravy studijního plánu, stáže v podniku a tím přijde zčásti „customizovaný“ student dle potřeb firmy. Kvalitních vývojářů není mnoho a firmy si je hýčkají jak finančně, tak i jinak pomocí různých benefitů.

Houša: Bariéra to samozřejmě je. Podle mého názoru je zde hlavní problém v odměňování. Technická práce je velmi náročná a odpovědná, a proto o ni není takový zájem. Chceme-li zde zjednat nápravu, je třeba práci techniků a vývojářů lépe honorovat.

Mačák: Svaz strojírenské technologie zorganizoval v roce 2006 anketu, která měla zmapovat potřeby fundovaných technických pracovníků v členských organizacích a požadavky na jejich dovednosti. Bohužel je nutné konstatovat, že názory a požadavky praxe jsou nejednotné. Shodují se však v názoru, že k vychování odborníka, který by se po absolvování technické školy ihned zapojil do praxe by napomohla průběžná studijní stáž. Domnívám se, že uplatňování praktických dovedností, které se promítnou do teoretických vědomostí, je ten správný směr, jak přitáhnout zájemce o toto náročné studium.

MM: Děkuji všem zúčastněným za čas, který tomuto setkání věnovali, a jménem čtenářů přeji technologické platformě TPSVT splnění všech stanovených cílů.

Roman Dvořák

macak@sst.cz

//www.ctps.cz/cs/clenove/obor-strojirenska-vyrobni-technika