Přítomné ženy se pak rychle zapojily do zcela věcné debaty. Jistě bylo překvapivé, že za jednu z hlavních překážek nepovažovaly třeba nižší platy či pomalejší postup oproti mužům, což se samozřejmě také stalo předmětem jejich zcela oprávněné kritiky, ale skutečnost, že zaměstnankyním banky chybí to, co obvykle vyplývá z neformálních kontaktů mezi muži. Řeč byla o mužských výsadách, jako je třeba sklenička po práci nebo víkendové setkání při golfu. Právě při těchto příležitostech si muži mohou nejen odpočinout, ale v uvolněnější atmosféře třeba s nadřízeným buď probrat některé zapeklité případy, a naopak šéfové mohou objevit v podřízených vlastnosti, které jim až dosud byly ukryty. Právě při těchto setkáních se zrodí nejedna zajímavá personalistická myšlenka.
Některé ženy ovšem s touto filozofií nesouhlasí a protestují, aby se při golfu nebo u sklenky whisky rozhodovalo o nich bez nich. Dobře vycítily, že rozhodujícím momentem komunikace uvnitř podniku stále zůstává ona síť neformálních kontaktů, k nimž ženy dosud nemají rovnocenný přístup. Pilar Conde, generální ředitel druhé největší americké banky JP Morgan Chase, šel tak daleko, že prohlásil, že ženy k takové síti neformálních pracovních kontaktů často chovají nepochopení. Conde k tomu dokonce v rozhovoru pro britský list Financial Times uvedl: "Tyto ženy se dotazují: ‚Proč potřebujeme k úspěchu nějakou síť neformálních pracovních kontaktů? Jestliže svoji práci děláme dobře, tak to naši šéfové přece poznají.' Ale já jim odpovídám, že každý, kdo je v nějaké mocenské pozici, používá takovou síť, a ony nemohou spoléhat na to, že se jejich šéf bude starat o jejich kariéru."
Na tuto úvahu zareagovala ve stejném listě Annet Arisová, partnerka firmy McKinsey z Mnichova, s tím, že ženy jsou více než muži upoutané k rodině a pokud by chtěly budovat nějaké vazby, pak jedině kolem takových témat, jako je růst jejich vlastní kvalifikace a samozřejmě i postupu, ale bez zbytečného utrácení času na neformálních schůzkách. A kromě toho, jak známo, ženy se druží spíše zase se ženami, s nimiž ovšem hovoří o úplně jiných věcech, než jaké v rámci byznysu a kariéry rádi probírají muži. "Proč by měly úspěšné ženy vytvářet sítě pracovních kontaktů s jinými ženami?" klade si Arisová otázku a dodává: "Čím výše se, talentovaná ženo, dostáváš, alespoň v kontinentální Evropě, tím více jsi osamělá."