Cílem naší trilogie bylo poukázat na několik věcí. Jednou z nich je, abyste se snažili do svého firemního života zavádět prvky selského rozumu, protože tak vám budou vaši spolupracovníci rozumět. Druhým je skutečnost, že psychologové a poradci nebudou za vás řešit operativu procesů, dokážou vás nasměrovat, poradit, jak zefektivnit procesy, ale činnost zbude na vás a vaše lidi. Pokud však nebude toto vše prodchnuté prvky selského rozumu, tak jste zbytečně vyhodili peníze. Uznáváme přísloví, že „ryba smrdí od hlavy“. Je to nejvíce pravdivá lidská, dá se říci selská moudrost plně vystihující jednoduchý fakt, a sice že majitel a vedení musejí jít příkladem. Nechceme ve vás vzbudit pocit, že vám dáváme hraběcí rady. Sami se učíme aplikovat selský rozum tak, aby efektivita našich zásahů byla co největší, jednoduchá, srozumitelná. Přejeme vám hodně zdaru ve vaší činnosti a aplikování selského rozumu.
PETRŮV PŘÍKLAD
Tento týden jsem seděl s Jirkou u nás na firmě na terase a probírali jsme právě selský rozum. Jirka povídá, že je to asi týden, co odmítl jednu velkou českou firmu proto, že za ním přišli s tím, že potřebují nastavit to či ono a že mu k tomu dávají možnost. Důvod odmítnutí byl jasný – pokud chtějí řešit takovou systémovou věc, co požadovali, a hodí to za krk ve firmě jedné osobě, aby si s tím poradila, jsou hodně daleko od reality. Potřebovali by se tím zabývat komplexně a hlavně by měli začít seshora.
Univerzita z USA, jíž jsem statutární orgán pro ČR, pořádala před 14 dny v Brně konferenci s příhodným názvem „Ryba smrdí od hlavy“. Potkal jsem na ní mnoho známých tváří. Jednu situaci bych rád zmínil. Přišel za mnou jeden ze tří majitelů středně velké výrobně-obchodní firmy. Dříve jsem je konzultoval a skončilo to tak, že po mně chtěli, abych jim dělal ve firmě ředitele. Odmítl jsem se slovy, že se firmu potřebují naučit řídit sami. A potom, co jsme společně udělali komplexní analýzu lidí, procesů a výsledků (mimochodem tu by si měli dávno dělat sami), konstatoval jsem, že pokud to takto půjde dál, budou mít opravdu velký problém. Navrhl jsem jim řešení, kdy výsledkem byla jejich autonomie; jejich reakce byla obvyklá. Řekli, že to promyslí, a už se neozvali. Nyní za mnou přišel jeden z majitelů a říká „Pane doktore, nevím, jestli víte novinky.“ Řekl jsem, že něco vím. Rozloučili se s jedním z pracovníků, který vedl jejich pobočku. „Ano, to máte pravdu. No, on si založil zcela totožnou firmu, co se týká předmětu činnosti, a nyní nám dělá konkurenci v tom, co se u nás naučil. Ale to není všechno. Odešli ještě někteří další. A to taky ještě není všechno. Už jsme jen dva majitelé. Třetího jsme museli vyplatit. A on si taky založil konkurenční firmu.“ Tak jsem se nadechl, chtěl jsem se zeptat, kolik je tahle „legrace“ stála a ještě asi bude stát peněz, ale pak jsem to polknul, když jsem viděl, jak je z toho nešťastný. Položím takovou řečnickou otázku: „Kolik se toho má ve firmě ještě stát, aby majitelům došlo, že chtějí zdravou firmu závislou ne na vnějších radách, nýbrž na vlastních principech selského rozumu?“
dr. Petr Pacher, prof. Jiří Marek
marek@fme.vutbr.cz