Ing. Zdeněk Svoboda se ve svém vystoupení zabýval bezpečností strojního zařízení z pohledu přílsušné legaslativy EU a ČR, především pak Směrnicí evropského parlamentu a rady 2006/42/ES ze dne 17.5.2006 o strojních zařízeních, kterou ČR přijala v plném znění.
Dále vybíráme stěžejní body jeho přednášky:
V ČR vztah státu a výrobce (dovozce, dodavatele) řeší:
• Zákon č. 22/1997 o technických požadavcích na výrobky
• Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (odpovídá směrnici 95/63/ES)
• Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků
• Zákon č. 59/1998 Sb. Ve znění 2009/2000 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.
Před uvedením strojního zařízení na trh nebo do provozu je výrobce povinen:
• Zajistit splnění příslušných požadavků na ochranu a zdraví a bezpečnost
• Zajistit technickou dokumentaci
• Poskynout potřebné informace, např. návod k používání
• Provést příslušné postupy k posouzení shody, vypracovat ES prohlášení o shodě a zajistit, aby toto přihlášení bylo přiloženo ke strojnímu zařízení, připojit označení CE
Na výrobci spočívá povinnost dokázat, že uvedený výrobek byl ve shodě s platnými předpisy a technickými požadavky na výrobky. Výrobce musí před uvedením výrobku na trh provést mimo jiné i analýzu rizik. Pojem riziko je definováno dle ČSN EN 12100:2011.
Nová zařízení uváděná na trh musí splňovat nařízení normy ČSN EN 14121:2011.
Struktura bezpečnostních norem je rozdělena na 3 oblasti – Normy typu A, B, C
Dokumentace na posouzení rizika dle ČSN EN ISO 12100 (norma tyu A) obsahuje následující:
• Popis strojního zařízení
• Relevantní předpoklady (zatížení, pevnost, )
• Identifikace nebezpečí
• Cíle snížní rizika
• Ochraná opatření
• Zbytová rizika
• Výsledek posouzení rizika