MM:
Průběžné zavádění výsledků výzkumu do výroby a předávání bohatých zkušeností nabytých v konkurenčním prostředí studentům - to jsou dvě roviny, ve kterých se pohybujete. Z jakého důvodu jste tuto kombinaci zvolil a v čem spatřujete konkrétní přínos pro vysokou školu, pro výrobní podnik i pro vás osobně?
Doc. Marek: Nemohu říci, že jsem si tuto kombinaci zvolil. Aniž bych byl fatalista, spíše bych řekl, že to přinesl můj profesní život. Odjakživa mne přitahovaly dva protipóly, a sice teorie i praxe. Všichni si pamatujeme hesla z dob minulých o nutnosti spojit teorii s praxí. Po dlouhých bádáních, omylech i úspěších jsem dospěl k názoru, že jedno bez druhého nemůže existovat, oba póly se doplňují a tvoří nedílný celek. Stává se mi velmi často, že teorii musím korigovat po zkušenostech z praxe a tím bourat zaběhané mýty, předsudky a polopravdy v konstrukci obráběcích strojů. Nebát se jít do neprobádaných oblastí s rozumnou mírou rizika, to je to, co mě baví. K realizaci těchto snů a cílů však musí být jak finanční možnosti, tak i technické zázemí, a hlavně osoba, která vám dá důvěru, že se povede to, co vy konstruujete. V případě neúspěchu vás podrží, protože dopředu počítá s touto eventualitou, jinými slovy plně si uvědomuje podnikatelské riziko. To vše jsem nalezl v osobě generálního ředitele TOSHULIN Ing. Mariana Sedláře. Takže pokud to shrnu, teorii oprašuji na VUT v Brně a praxi ve společnosti TOSHULIN a snažím se o vzájemný soulad těchto protipólů.
Za bezmála 16 let mé pedagogické praxe mi prošlo rukama na 400 studentů. Dnes bych některé asi ani nepoznal a myslím si, že někteří na mě i neradi vzpomínají, protože jsem známý svým nekompromisním přístupem ke znalostem. Ti nejlepší z nich pracují u mne v technickém úseku v konstrukci - Ing. Frkal, Ing. Novotný, Ing. Hasoň, Ing. Ptáček, Ing. Kleibl a ing. Talanda. Prvně zmíněný mi dělá ve firmě TOSHULIN zástupce. A to je další důvod, proč přednáším na VUT konstrukci obráběcích strojů. Mám možnost ohodnotit si studenty ihned, podle toho, jak reagují, jak se chovají při zkouškách. Mladí lidé mají elán a chuť jít do nového, do inovací posouvajících firmu kupředu, a pokud jsou vedeni umírněnějším stářím, je to zajímavá kombinace, která si firmě vyplácí. Podle mne je přínosem pro VUT fakt, že je prostřednictvím mé osoby ve styku s realitou trhu s obráběcími stroji, a naopak TOSHULIN má zdroj svých budoucích zaměstnanců. Je to oboustranně výhodný teoreticko-praktický svazek. Od loňského roku jsme zavedli k oboustranné spokojenosti i podnikové stipendium.
MM:
Jaký máte názor na současný model vysokých škol a na jejich přístup k požadavkům praxe?
Doc. Marek: Podstatu fungování současného vysokého školství a problémy z toho vznikající bych rozdělil do tří rovin. První z nich je financování a tím pádem provoz školy. Tento problém je složitější a ukazuje, kolik peněz je ze státního rozpočtu uvolňováno na studium v technických oborech.
Druhou rovinou je atraktivnost studia techniky. Již pomalu pominul boom, kdy chtěl být každý ekonomem, manažerem apod. Nyní začíná průmysl pociťovat nedostatek techniků, zejména pak konstruktérů. Často čtu v odborném tisku nebo slyším na besedách ze strany vysoko postavených pánů ve strojírenství kritiku přípravy studentů, že by měli umět to či ono, mít takové či makové znalosti apod. Nepomůže usměrňovat školy podle požadavků podniku, nepomůže pouze kritizovat, že je na školách málo peněz, nepomohou regulace přijímaných studentů. To zde již bylo, je třeba přejít od slov k činům. Pomoci konkrétně a adresně. Chceš, milý podniku, konstruktéry obráběcích strojů? Jistě, je to možné. Kromě všeobecně známých faktů, že máme při přerozdělování ze státních prostředků málo peněz, pomoz nám zatraktivnit studium strojařiny. Forma je na tobě a na tvých možnostech. To se ovšem neděje, pouze se v různých komorách a radách "ví", jak na to - ale jen teoreticky. Praxe v podpoře vedoucí ke zvýšení atraktivnosti studia bez výjimky uniká. Zde jsou ještě velké mezery zejména ze strany podniků.
Třetí problém vidím ve snaze vysokých technických škol získat peníze na výzkum. Pan profesor Talácko v březnovém čísle MM říká, velmi volně citováno, že se schováváme za názory zahraničních expertů a řízení výzkumu na vysokých školách má paralelu v projektování stále nových překážkových drah jako zkoušek odolnosti a vytrvalosti zbylých nadšenců ve výzkumu. S tímto tvrzením mohu souhlasit: zahraniční posuzovatelé českých projektů nemusí být v obraze, anebo naopak - budu-li schizofrenní - zavčas rozpoznali možnou konkurenci v budoucích českých výrobcích.
Jakýkoliv výzkum na vysokých technických školách má však na druhé straně význam, pokud povede k průmyslové realizaci a posléze k prodeji. Pak na prozkoumávání problému ze všech stran, jak říká doc. Píška v dubnovém rozhovoru MM, není opravdu čas, protože cílem podnikání je vydělávat peníze. Ukazuje se, jak správně doc. Píška konstatuje, že řešení je třeba velmi rychle nalézt, i když má problém dlouhodobou genezi - "fabricky" řečeno na výzkumy není čas a vše musí klapnout i na prototypu, jinak tu firma zítra nebude. V tomto vidím trochu těžkopádnost vysokých škol, ale na druhé straně je fakt, že výuka, a to je jedna z hlavních činností, zabere mnoho času, zejména pak příprava na ni.
Mojí snahou je na přednáškách o konstrukci obráběcích strojů provádět aplikovanou výuku - a to je další důvod, proč působím na vysoké škole. V neposlední řadě mě k práci v Ústavu výrobních strojů motivuje osoba rektora prof. Vrbky a děkana FSI prof. Vačkáře, jelikož to jsou lídři, kteří vědí, kam školu směrovat. Na závěr této odpovědi chci konstatovat, že každý podnik si "svého absolventa" stejně přetvoří k obrazu svému, bez toho to nejde. Mám jen strach o to, aby bylo do budoucna koho přetvářet a komu předávat know-how českého průmyslu, které snese plnou konkurenci na světovém trhu.
MM:
V čem spočívají specifika konstrukce obřích svislých soustruhů, kterými se ve firmě TOSHULIN zabýváte?
Doc. Marek: Firma není pouze výrobcem velkých svislých soustruhů. Je i výrobcem "menších" strojů. Velkými svislými soustruhy rozumíme stroje s průměrem desky stolu od 4000 mm výše. Jako hlavní bych uvedl následující čtyři specifika. V případě obráběcího centra je nutnost aplikace C osy, což u velkých strojů vyžaduje značné know-how, aby osa přesně, rychle a správně polohovala a nekmitala. Hmotnosti a délky jednotlivých částí stroje se pohybují v desítkách tun a v metrech, což znamená mít kvalitní dodavatele, a hlavně montážní místo včetně možnosti obrábění takto rozměrných dílů. Krytování pracovního prostoru ve vztahu k CE je velmi náročné, zejména zajištění těsnosti krytů. U velkých strojů pak ani nelze hovořit o krytování, spíše o zabránění vstupu do pracovního prostoru. Posledním uvedeným specifikem jsou tvrdé požadavky uživatelů na pracovní přesnost a spolehlivost - disponibilitu až 95 %.
Musím zcela otevřeně říci, že až důkladný provoz těchto strojů u zákazníka plně prověří správnost našich úvah a konstrukčního provedení. Projektovat některý z parametrů je jedna věc a přiblížit se realitě je věc druhá. Je nutné ověřit si, co bude mašina v provozu dělat a jak se bude chovat, a to již ve stadiu uzavírání zakázek. Snažíme se v této oblasti něco podniknout, ale jdeme poněkud svojí cestou. Nakolik je volba být sólisty správná, ukáže čas.
Je pravda, že nám spolupráci nabízelo centrum prof. Houši, ale to má trochu odlišný pohled na věc než my a s jinou renomovanou firmou nejsme kompatibilní v metodě FEM. Navíc výsledky těchto analýz jsou velmi citlivou oblastí - stroje se nachází lidově řečeno v trenkách, nejsou-li úplně nahé. Mé přesvědčení je v tuto dobu takové, že k nějakým výsledkům, i když to bude trvat déle, se dopídíme. Máme tu velkou výhodu, že teorii můžeme ihned ověřit v praxi a výsledky zpětně korigovat a tím provést zpřesnění výpočtů. Stále totiž platí, jak mne učil prof. Ondráček a prof. Janíček z VUT Brno, že výsledek je tak přesný, jak je přesné jeho zadání, a nepomohou ani superpočítače, ani kvalitní FEM.
MM:
Při výrobě logicky využíváte tuzemské dodavatele jednotlivých komponent k obráběcím strojům. Jste s jejich přístupem všeobecně spokojen?
Doc. Marek: Všeobecně řečeno s některými ano, s některými ne. Tím, že některé zahraniční značky mají zastoupení pro český trh, vzniká mnoho potíží. Narážíme na těžkopádnost a dlouhé doby řešení našeho problému, který se přepošle českému zástupci a ten ho pak přepošle své mateřské firmě v cizině. To, co z toho vznikne, pak mnohdy připomíná onen pověstný vtip o zatmění slunce. Velkou roli dále hraje vzdělanost těchto zástupců. Mnohdy ani nevědí, co přesně prodávají, a spíše my učíme je, jak jejich zařízení v praxi funguje. Pokud se tyto dva faktory sečtou, vznikne často zajímavá situace.
Popisovaná situace může být o to horší, že dodavatel si je vědom svého výsadního postavení na českém trhu a trucování z naší strany nám nebude nic platné. I kdybychom přemýšleli o náhradě, zákazník si často přeje právě tuto značku, s jejímž českým zastoupením nemusíme mít dobré zkušenosti. Není však vše takové, jak jsem popsal, existují zástupci, kteří umí a znají svoji problematiku a kteří jsou pro nás nejenom dodavatelem, ale i partnerem. My se potom s nimi rádi podělíme o naše zkušenosti a vše vede k oboustrannému prospěchu.
MM:
Dislokovaná konstrukční kancelář v Brně - to znamená v plné míře využívat informační technologie, hardwarové a softwarové platformy na vysoké úrovni, protože musí být zabezpečena nepřetržitá komunikace s výrobním závodem v Hulíně. Z jakého důvodu jste se před lety pro tuto možnost rozhodl?
Doc. Marek: Dálkový způsob konstruování je ve světě běžnou záležitostí, ne však u nás. V roce 2000 vzniklo z rozhodnutí majitelů firmy v Brně detašované pracoviště konstrukce TOSHULIN. Volba nebyla náhodná, vsadili jsme na větší trh s pracovní silou a také na existenci Strojní fakulty VUT. Zakládal jsem tuto pobočku, takže vím, co je to za starosti a co to v praxi znamená. Jde o to, mít za sebou kapitál z mateřské firmy, dále mít plnou důvěru a porozumění nadřízeného, prostory pro kanceláře, hardwarové i softwarové vybavení a hlavně lidský potenciál schopný plnit úkoly mateřské firmy. To vše se mi podařilo realizovat v době čtyř měsíců. V personální otázce jsme spíše vsadili na mé osobní kontakty s kolegy a bývalými žáky. Až když máte pracoviště s lidmi a vybavením, pak teprve řešíte další problémy s tím související.
Jedná se o propojenost mezi Hulínem a Brnem, sdílení výkresové dokumentace, napojení na informační systém, ale hlavně o akceschopnost při problémech v dílně. K tomu nám pomáhá dálkový přenos obrazovek mezi jednotlivými počítači v Hulíně a v Brně v reálném čase. Technolog či kolega konstruktér je schopen konzultovat obrazově i pomocí řeči vznikající návrh budoucího uzlu svislého soustruhu. Zpočátku pracovali v Brně čtyři pracovníci, nyní je zde 10 pracovníků. Řídit odloučené pracoviště vyžaduje oboustrannou důvěru a dobře zvládnutou organizační stránku věci.
To vše shora uvedené však předpokládá mít zásobník vývojových a zakázkových úkolů a to my máme. Dnes, po více než čtyřech letech provozování takového typu pracoviště, víme, že ani značná geografická vzdálenost netvoří mezi pracovišti významnější překážku.
MM:
Jaký velký důraz přikládáte posuzování rizika ve vztahu ke strojním zařízením?
Doc. Marek: Riziko a jeho posuzování tvoří nedílnou součást činnosti firmy. Zpracováváme analýzu rizika nejenom pro vlastní nové stroje (prohlašování shody - CE), ale i pro starší stroje, z hlediska nařízení vlády č. 378. Vyvinul jsem a v současné době testuji i posuzování rizika z hlediska průchodu zakázky firmou. Snažím se hodnotit velikost rizika v jednotlivých útvarech těsně před uzavřením kontraktu, abychom jej mohli minimalizovat, případně provést taková opatření, aby bylo dostatečně sníženo na únosnou mez. Takže riziko posuzujeme nejenom na strojích samých, ale i na duševním a hmotném procesu vývoje a výroby svislého soustruhu. Metoda má univerzální platnost a lze ji aplikovat na jakýkoliv obráběcí stroj.
Musím se zmínit o panu Hlinovském, se kterým hodně spolupracuji. Je to člověk, jenž v první vlně oponuje mé názory na metody hodnocení rizika, a byl to právě on, který mi v začátcích velmi pomohl. Shrnu-li své předešlé úvahy, analýza rizika je pro mne osobně stejně důležitá jako samotná konstrukce stroje.
MM:
Celou svoji dosavadní profesní dráhu jste zasvětil konstrukci obráběcích strojů. Měla tato práce svůj smysl a zadostiučinění? Kdybyste byl ještě jednou před stejnou volbou, rozhodl byste se opět pro strojařinu?
Doc. Marek: Práce konstruktéra má pro mě velký význam a smysl. Velmi často a rád vzpomínám na své první učitele konstruování na škole a v TOS Kuřim. Byl to můj otec, který mne k tomuto řemeslu přivedl a který mě naučil mít ho rád. Byl to i kolektiv vývoje jednoúčelových strojů pod vedením Ing. Dráždila, Ing. Dokoupila a Ing. Helána. To byli moji první šéfové a dnes rozumím jejich tehdejším rozhodnutím, která se mi zdála nelogická, špatná a nekoncepční. Byl jsem technickým rebelem a oni by mohli vyprávět, ale dnes se na to z pozice technického ředitele dívám jinak.
Víte, vše záleží na vašem okolí, pak na vás a na vašich znalostech a posléze na příležitostech. Já mám to štěstí, že moje manželka a rodina mi tolerují to, co dělám, se vším, co z toho plyne - časté služební cesty a pozdní příchody domů a následně práce doma. V TOSHULIN mi byla dána taková příležitost, kterou bych jinde asi nedostal. Hovořím o zkušenostech s detašovaným pracovištěm, o tvorbě zcela nových strojů a v neposlední řadě o tvorbě zákaznických strojů. Člověk sám nic nezmůže, nebo jenom malou část. K čemu jsou vám geniální myšlenky, převratné vynálezy, když je nemůžete realizovat a posléze prodat, a tím zhodnotit své snažení? Bez dobrého zázemí a okolí k ničemu.
Kdybych se měl znovu rozhodovat, zda se půjdu vyučit mechanikem seřizovačem, poté - a vlastně celý svůj život až doposud - studovat na strojní fakultě a pak stavět stroje v průmyslové praxi, rozhodl bych se stejně a velmi bych doufal, že budu mít kolem sebe ty lidi, které mám, kteří mi pomáhají. A tím myslím přátele i nepřátele. Přátelé vám pomohou a nepřátelé svou kritikou mnohdy ukáží, jak věci nedělat, nebo vám paradoxně pomohou v okamžiku, kdy se chcete na všechno vykašlat a kladete si otázku, zda to vše máte zapotřebí. Bouřky a vlny patří nejenom k technickému životu a většinou jsou to právě ti nejbližší, kteří vás znovu zdvihnou a postaví na nohy.
Děkuji za rozhovor.