Ekodesign a systematické řízení dopadů na životní prostředí

Jedním z hlavních cílů systému řízení s ohledem na životní prostředí by u výrobce měla být snaha řídit aspekty nejen vlastních procesů (činností při výrobě), ale též aspekty spojené s dopady jeho výrobků, a to nejlépe po celou dobu životního cyklu výrobků. Životní cyklus zahrnuje nejen fázi výrobní či fázi, kdy se výrobek stává odpadem, ale rovněž aspekty těžby surovin, dopravy, distribuce a fází užívání výrobku.

Prakticky každý výrobce má oddělení návrhu a vývoje nebo spolupracuje s externími designéry, kteří se jednoduše řečeno postarají o vznik designu výrobku. Toho designu, který má přilákat potenciálního uživatele ke koupi a jehož úkolem je i dosáhnout prohlášení o shodě.

Jedním z moderních nástrojů pro začleňování environmentálních aspektů do procesu návrhu výrobků je metodika ekodesignu. Tedy designu, jehož význam již řadu let zvyšují měnící se požadavky uživatelů výrobků a požadavky právních předpisů. Podstatou ekodesignu je navrhnout výrobek s materiálovým složením, vlastnostmi a funkcemi tak, aby se jeho dopad na životní prostředí v celém životním cyklu snižoval. Ekodesign není a nemůže být z hlediska klasického designu úplně novou věcí, neboť samozřejmě zohledňuje obvyklé požadavky uživatele na vlastnosti výrobku, jako jsou funkčnost, kvalita, bezpečnost, nízké pořizovací a provozní náklady či ergonomické a estetické vlastnosti. Propojení ekodesignu a systémů environmentálního managementu je efektivním naplněním preventivního přístupu – identifikuje dopady (rizika) výrobků, činností a služeb a poté tato rizika řídí; např. energeticky náročné etapy výroby, použití méně „ekologických“ materiálů a s tím spojené náklady na nakládání s nebezpečnými odpady, tedy souhrnně preventivní (ekodesignová) opatření.

Ekodesign a jeho cíl minimalizovat nepříznivé dopady výrobku na životní prostředí se nutně promítá do politiky a strategie firmy. Jestliže má firma zaveden systém řízení, který zahrnuje povinnost navrhovat a vyvíjet výrobky, měl by být proces ekodesignu integrální součástí tohoto dokumentovaného systému.

I z předchozího vyplývá, že ekodesign není pouze lineární rovnice či soubor, do něhož dosadíme za neznámé a dostaví se požadovaný výsledek. Je to týmová práce napříč obory a disciplínami nebo v menších firmách alespoň spolupráce mezi jednotlivými technickými pracovníky či těsnější spolupráce majitelů firmy s externími designéry.

Ekodesign se jeví z jednoho pohledu jako dobrovolná aktivita, tedy jako aplikace metodiky prevence na výrobek (analogie k aplikaci metodiky prevence na výrobu). Trochu odlišnější je definice z právních předpisů nebo norem. Ekodesign (ECD, environmentally conscious design) je podle definice uvedené v technické normě ČSN EN 62430 systematický přístup, který při procesech návrhu a vývoje bere v úvahu environmentální aspekty s cílem snížit nepříznivé dopady na životní prostředí. Ekodesign bývá také označován jako design životního cyklu, environmentální design či environmentálně příznivý design.

Jak již bylo výše uvedeno, ekodesign vychází z konceptu tzv. životního cyklu. Tento cyklus nezačíná výrobou, ale již ve fázi získávání surovin a materiálů. Následně zahrnuje jejich přepravu, zpracování při výrobě, balení, dopravu a distribuci hotového výrobku či polotovaru. Životní cyklus dále pokračuje fází používání a údržby výrobku a ve většině případů končí odstraněním výrobku po skončení jeho životnosti.

U většiny výrobků se environmentální aspekty a dopady vyskytují ve všech fázích jejich životního cyklu. Pro posouzení těchto dopadů jsou klíčové vstupy a výstupy v každé fázi životního cyklu, tj. například spotřeba materiálů, energie a vody, emise vypouštěné do vzduchu, vody a půdy, množství a charakter vznikajících odpadů, parametry přepravy, množství a způsob nakládání s použitými obaly, způsobovaný hluk, vibrace, radiace (ionizující i neionizující) a další.

Pro správné pochopení metodiky ekodesignu jsou důležité pojmy environmentální aspekt a environmentální dopad. Environmentální aspekt je prvek činností nebo produktů organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Environmentální dopad je každá změna prostředí, nepříznivá nebo příznivá, která je zcela nebo částečně způsobena environmentálními aspekty organizace.

Uvažování celého životního cyklu výrobku umožňuje získat následující informace pro navrhování a vývoj výrobku:
- přehled o veškerých materiálech vstupujících do životního cyklu, včetně těch, které se nestávají součástí konečného výrobku;
- popis všech environmentálně a ekonomicky významných vlastností výrobku;
- popis dopadů meziproduktů, které se nestávají součástí konečného výrobku, ale jsou generovány v rámci jeho životního cyklu;
- pochopení funkce a dopadů systému, v rámci něhož je výrobek používán;
- identifikace možných nežádoucích přesunů environmentálních dopadů výrobku mezi fázemi životního cyklu (např. pro snížení dopadů výrobku na životní prostředí je nutné použít výrobní procesy méně šetrné) či mezi složkami životního prostředí (např. snížení emisí do ovzduší, které způsobí zvýšení produkce odpadů).
-
Před aplikací metodiky ekodesignu na výrobek je důležité provést analýzu dopadů vybraného výrobku na životní prostředí během celého životního cyklu. Na základě zjištění, které fáze životního cyklu výrobku mají největší environmentální dopad (kvantitativně a/nebo kvalitativně), je možné začít hledat způsoby, jak tyto dopady efektivně omezit nebo úplně odstranit. Tím se zlepšuje environmentální profil (environmentální výkonnost) výrobku a všechny související parametry. Pro provedení analýzy je možné využít metodiku posuzování životního cyklu – LCA (Life Cycle Assessment). Na základě výsledků analýzy je pak možné kvalifikovaně navrhnout a provést jednotlivá opatření, která označujeme jako ekodesignová opatření či ekodesignové strategie.

Pro každou ekodesignovou strategii existují obecná doporučení, jak tato funguje, a specifická řešení pro konkrétní průmyslová odvětví a výrobky. Designér může např. na základě environmentální analýzy stanovit jako prioritní snížení spotřeby materiálu při výrobě ocelové konstrukce obráběcího stroje. Součástí ekodesignové strategie by měly být návrhy řešení, jak při snižování spotřeby materiálu postupovat a kde hledat vhodné materiálové alternativy. Možné ekodesignové strategie jsou naznačeny v tabulce na konci článku.

Pokud již při návrhu výrobku budou zohledněna hlediska jako snadnější demontovatelnost výrobku, zmenšení počtu konstrukčních součástí, využití recyklovatelných materiálů, zmenšení počtu druhů užitých materiálů ve výrobku nebo nahrazení materiálů s nebezpečnými vlastnostmi ve výrobku, bude zpracovatelům a recyklačním linkám usnadněn a zefektivněn i proces zpracování a recyklace.

I z výše uvedených důvodů metodika ekodesignu nabývá na významu nejen v elektrotechnickém průmyslu, kde je legislativní tlak nejvyšší, ale v budoucnu i v dalších průmyslových odvětvích včetně výroby obráběcích a tvářecích strojů. Podniky dávají čím dál častěji prostor tzv. zelenému marketingu, tj. propagaci svých výrobků z hlediska jejich reálné ceny (nákladů vlastnictví) a nižších dopadů na životní prostředí, tak jak je to běžné u firem v jiných zemích Evropy, např. v Německu či Skandinávii. Je dobré při návrhu výrobku vědět, co je momentálně pro zákazníky „sexy“. Marketingoví manažeři prostřednictvím marketingových nástrojů výrazně ovlivňují mínění uživatelů, kteří nehledí jen na nízkou pořizovací cenu výrobku, ale také na kvalitu a užitné vlastnosti výrobku i s ohledem na jeho dopady na životní prostředí, a to nejen na nižší spotřebu elektrické energie ve fázi užívání.

Pokračování v příštím čísle.

Tento článek byl vytvořen za finanční pomoci Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí v rámci projektu zaměřeného na environmentální management pod názvem: Propagace a popularizace školicích a vzdělávacích aktivit pro EMAS. Za jeho obsah je výhradně odpovědné Centrum inovací a rozvoje a nelze jej v žádném případě považovat za názor Ministerstva životního prostředí. Projekt je spolufinancován z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR (www.env.cz).

Centrum inovací a rozvoje je občanským sdružením, jehož hlavním cílem a snahou je šíření a rozvíjení možností dosažení udržitelného rozvoje, jehož součástí je kromě ochrany životního prostředí také ekonomická prosperita a sociální odpovědnost.

Ing. František Milichovský,
Mgr. Miroslav Krčma

www.cir.cz
www.ekodesign.cz

milichovsky@cir.cz