Hledám GA pro lidi. Vy také, pane kolego?

Současnost je charakterizována úpornou snahou o dosažení vysoké efektivity každé činnosti a z těchto činností by právě vše, co souvisí s granty - tedy s penězi, jejichž zdrojem jsou daně -, mělo být vzorem účelnosti. Moje pochybnosti pramenící z konfrontace racionálního technického myšlení s administrativní stránkou grantové reality a úvahy o možné nápravě jsou předmětem tohoto článku.

S ohledem na mou profesi je tematika podřízena aplikovanému výzkumu, zejména podpoře inženýrské práce. Dle mého mínění provázejí grantovou politiku od počátku tři klíčové problémy.

Administrativní náročnost

Vycházím z toho, že zadání obvyklého technického problému lze formulovat nanejvýš na stránku formátu A4. V tom případě je otázkou, k čemu jsou ve formulářích uvedeny statě vedoucí pouze k opisování a neobsahují žádné nové informace, které tedy vedou pouze ke hledání synonym. Z uvedeného plyne představa, že grantová přihláška by měla mít rozsah max. 4 stránky textu a byly by v ní bezpečně uvedeny všechny podstatné informace. Více na toto téma v závěrečném návrhu.

Vzhledem k tomu, že jde o peníze a jejich využití, vyžaduje se velice detailní zpracování rozpočtové části projektu, přičemž zcela uniká účelnost různých kritérií a předpisů, které se v této oblasti nahromadily. Technický rozvoj, personální změny, turbulentní ceny surovin a proměnlivost směnných kurzů vnášejí do této oblasti nestability, jejichž prognóza je nejistá na škále několika málo let. Na druhou stranu existují rozumné předpoklady, na jejichž základě lze vytvořit finanční odhad, ale nikoliv přesný rozpočet. Škatulkování prostředků na položky materiálové, služby, cestovné atd. je z hlediska řešitele projektu zcela nezajímavé a související postupy při žádání a schvalování změn jsou zbytečné.

Podle velikosti grantu vyžaduje jeho příprava kapacitu dvou až osmi měsíců  vysoce kvalifikovaného člověka, což při úspěšnosti mezi 10 až 30 % znamená zhruba 2 roky ztráty toho nejcennějšího, co naší společnosti ještě zbývá - totiž pracovního času člověka s tvůrčím potenciálem.

Ve svém okolí neznám jediného inženýra, jehož životní radostí a příležitostí k seberealizaci je vyplňování grantových a jakýchkoliv jiných formulářů. Co lze tedy učinit pro to, abychom pracovali smysluplně a s radostí?

Netransparentní průběh řízení

V základech problému s transparentností řízení leží zcela mylný předpoklad vycházející z toho, že anonymita posuzování je zárukou objektivity hodnocení. Jednak je to dle mých zkušeností příležitost k likvidaci „pana kolegy" bez otisku palce a dále je to v naprostém rozporu s akademickými zvyklostmi. Počínaje bakalářskými pracemi a konče tezemi pro profesorská řízení, jsou všechny recenzní kroky neanonymní.  

Kromě toho všeho je mi naprosto nepochopitelné, jak se mohu v  roli recenzenta anonymně seznámit s chodem laboratoří, dílen a přístrojů bez komunikace s příslušnými kolegy.

Dalším problémem je velký rozptyl hodnocení projektů, kterýžto jev přímo nabízí rozhodnout podle nejhoršího hodnocení a „řešit" situaci nejjednodušším způsobem, totiž projekt zamítnout. Navíc jsou některé recenze vypracovány bez znalosti dotyčné materie a tím odsouzeny k vyřazení. Připouštím, že se nemusí vždy jednat o zlý úmysl, ale o pouhé nedorozumění, ale neexistuje žádná možnost takový stav uvést na pravou míru.

Je žádoucí připomenout, že mnohá zadání a odhad jejich řešení mohou obsahovat velice citlivé informace, související např. s budoucí patentovou či jinou ochranou duševního vlastnictví. Proto je nedomyšlené požadovat volný pohyb těchto informací v odborně zdatném prostředí. I zde by se daly nalézt příklady jejich zneužití při recenzní činnosti.

Zvláštní kapitolou jsou tzv. „formální nedostatky", přičemž jde většinou o skutečné maličkosti, které lze napravit (a tím neodsoudit mnohaměsíční práci kvalifikovaných lidí k jistému nezdaru) několikaminutovým telefonním rozhovorem nebo krátkou návštěvou.

Opravdových „perel" z pera hodnotitelů jsem zažil hodně, k nejlepším patří skutečně vrcholné odborné stanovisko (byl to projekt vývoje zrcadel pro detektory RICH), staré zhruba 10 let: „Navrhovatel a spoluřešitelé dosáhnou v době plánovaného projektu důchodového věku a nelze očekávat, že projekt zdárně dokončí." O technologii zrcadel ani slovo.

Účinnost transferu peněz řešitelům

Současný těžko zjistitelný počet grantových příležitostí s sebou přináší další otázku, totiž jaké jsou náklady na provoz související administrativní sítě. Lze se oprávněně domnívat, že tyto náklady jdou na vrub podpory vědy a výzkumu, aniž fakticky přispívají k řešení odborné problematiky.

Z útržkových informací získávaných při styku s pracovníky příslušných oddělení plyne, že jeden referent má na starosti desítky až stovky grantů. V jeho silách je tedy nanejvýše zaregistrování docházejících dokumentů a jejich archivace. Předpokládáme-li, že převážná většina grantů je kvalitní, je na místě otázka, jak jsou archivy a v nich uložené informace přístupné, zda také existují čtenáři pracně a draho vytvářených dokumentů a kdo je adresátem nepřeberného množství tabulek o financování, dílčích zpráv, statistických výkazů a desítek dalších dokumentů. Zajímá to vůbec někoho? A je to tedy k něčemu?

Když zcela pragmaticky tvrdím, že výsledkem práce inženýra není počerněný papír, ale užitečný výrobek, není náhodou většina těch předcházejících kroků zbytečná?  Přinejmenším je to černění papíru činností, která odvádí od odborné práce - je to jalový výkon, navíc odevzdávaný s velkým osobním sebezapřením.

Kritizování kohokoliv a čehokoliv

Z doslechu vím, že zásadou americké žurnalistiky je možnost kritizování kohokoliv a čehokoliv za předpokladu, že autor kromě kritiky navrhne také řešení. Zde tedy - řešení alespoň parciální - k další diskusi předkládám, přičemž vycházím z idey 4 stran formátu A4.

Menší administrativní náročnost

Fundovanému inženýrovi musí stačit k výstižné formulaci problému - tedy k zadání práce - jedna stránka formátu A4. V tomto smyslu jsou všechny další subkapitoly s názvy např. „Způsob řešení", „Cíl práce" a mnohé podobné zcela zbytečné, protože kdybych předem věděl, co a jak budu řešit, jednalo by se o realizaci a nikoliv o výzkum a vývoj a cíl je zřejmý ze zadání.

Další stránka by měla postačit k vypracování stručné rešerše s příslušnými citacemi. Pro urychlení práce recenzentů by bylo možné dát do přílohy kopie článků a jiné zdroje relevantních informací. Třetí stránka by měla obsahovat kvalifikovaný odhad nákladů. Měli bychom se přiklonit k modelu malých firem, které nabídnou zákazníkovi na základě objednávky specifikaci a cenu a se získanými penězi naloží optimálně dle svého uvážení. GA (grantová agentura) by tedy v tom případě vystupovala v roli objednatele (zákazníka), který podle svého rozhodnutí ovlivněného užitečností a potřebností výsledku a také podle dostupných financí produkt objedná za dohodnutých platebních podmínek. V tomto modelu by GA bylo v podstatě jedno, jakými cestami se dodavatel k výslednému produktu dostane. Kromě kontroly dohodnutých etap spojené s přesně stanovenými podmínkami parciálních plateb by administrativní povinnosti skončily.

Přesná specifikace etap řešení vyžadovaná na několik let dopředu může být v důsledku průběhu řešení výrazně odlišná od počátečních představ. Rozumný a pravděpodobný výhled se dá udělat na 1 rok.

Z předcházejícího textu plyne, že ke schvalovacímu řízení jsou nutné pouze základní a jisté informace a odhad nákladů s přesnějším rozpočtem na 1 rok.

Transparentní průběh řízení

Nutnou podmínkou transparentnosti je úplné odstranění anonymity z celého průběhu řízení. Právem recenzenta je návštěva řešitelského pracoviště a možnost kontaktů se členy řešitelského týmu.

Při neúnosně velkém rozptylu kvantitativního hodnocení projektu se recenzenti musí dohodnout na objektivnějším hodnocení (viz praxe z EU). Objektivita hodnocení a transparentnosti procesu by se měla opírat o důsledný bodovací systém. Osobní bodové skóre řešitelů by vzrůstalo s každým úspěšně uzavřeným projektem a recenzenti by kromě vzrůstu bodů za objektivní recenze museli také počítat s bodovou ztrátou v případě prokázaných nedostatků v kvalitě posudků.

V inženýrské praxi se uplatňují zejména 2 druhy projektů. Tím prvním je projekt, jehož zadání vyplývá z dosaženého vědeckého poznání v rámci výzkumu a má zpravidla formu vývoje a realizace prototypu. Ve většině případů jde o cestu do neznáma a vynakládané prostředky mohou mít charakter rizikového kapitálu. GA v tomto případě vystupuje v roli sponzora. Druhý typ projektů vzniká jako reakce na aktuální potřebu praxe. Protože se očekává mj. ekonomický efekt, GA by měla vystupovat v roli organizátora účinné a efektivní spolupráce (placené) mezi zadavatelem a řešitelem a eventuálně být zdrojem rizikového kapitálu s nenulovou nadějí na splacení. Oba tyto druhy vyžadují rozdílný způsob práce recenzentů, ovšem anonymita by byla opět jenom překážkou.

Vyšší účinnost transferu peněz řešitelům

S podstatným poklesem rozsahu průvodní dokumentace by také výrazně poklesla potřeba nutné administrativní kapacity se všemi spojenými pozitivními jevy. Ostatně skladování či archivace objemných svazků také není zadarmo. Z ušetřených peněz by mohli být zaplaceni recenzenti a další finance přesunuty na podporu projektů.

Závěrem konstatuji, že jediným skutečným a nezcizitelným bohatstvím každého společenství jsou tvůrčí schopnosti jeho každého člena. Přestože tvůrčích pochodů a výsledků může být nezměřitelně mnoho, neznamená to, že můžeme plýtvat nenahraditelným kapitálem každého člověka, a tím je čas, který může být smysluplné činnosti věnován.

Shora psanými řádky upozorňuji na to, že k podpoře vědy, výzkumu a vývoje by bylo žádoucí hledat efektivnější cesty.

doc. Ing. Josef Zicha, CSc.

zicha.jos@seznam.cz