Ještě jeden - v kontextu článku podstatný - pojem bývá při podobných příležitostech používán. Je to pojem MSP, což znamená skupinu malých a středních podniků, podle politických prohlášení přímo nositelů národního bohatství.
V čem je podstata věci?
Při shora uvedených příležitostech vystupují znalci administrativních procedur řady agentur, jimž k úplné dokonalosti chybí pouze maličkost, totiž že se sami nikdy nepokusili ochutnat plody své práce a ke své vlastní spokojenosti, správně a na první pokus vyplnit soubor formulářů, které požadují.
Jak jsem již dříve psal (MM Průmyslové spektrum 4/2011) a jak plyne z mých zkušeností, je psaní a shromažďování dokumentů potřebných k podání příslušných žádostí časově náročnou prací s velmi malou účinností. Podíváme-li se na typickou malou firmu (např. 4 lidé), pak podání žádosti je doprovázeno výpadkem pracovní kapacity zpravidla vedoucího pracovníka o objemu cca 3 měsíců (na jeden projekt), což znamená relativní pokles kapacity firmy nejméně 6 %. Nepochybuji o tom, že za extrémních okolností může být tento výpadek pro firmu vražedný.
Jaké jsou tedy důsledky?
Existují firmy, které bez jakékoliv zodpovědnosti, leč však za procenta z dotací píšou příslušné žádosti, čímž je cílová firma fakticky ochuzena. Horší situace nastává v případě, že dotyčná firma je spjata s poskytovateli dotací, takže výběr adresátů dotace není ani transparentní ani objektivní.
Kromě toho nejméně jedna z příslušných institucí vyhlásila, že termín konce podávání přihlášek může být posunut (doba na přípravu je kratší) bez předchozího varování. Při přímé interpelaci jsem byl poučen, že je to moje riziko. Tak se tedy tážu, čí že je to riziko? Tvrdím, že díky zmíněné instituci je rizikem pro naši společnost to, že do výroby či jiné aplikace se nedostane kvalitní řešení „zabité" (kromě pracovní kapacity předkladatelů) právně pochybným rozhodnutím. Díky svévolnému výkladu zákonů a pravidel se dostáváme do situace na fotbalovém stadionu, kde se při zápase posouvá branka po lajně tam, kde je či není zrovna míč. Nabízí se také srovnání se svévolným odbavováním vlaků v rozporu s jízdním řádem a mnoho dalších podobných počinů.
Soudný člověk si řekne, že pro nás - dle slovníku politiků „obyčejné lidi" - existuje jediná naděje, že se totiž sama existence instituce pracující uvedeným způsobem stane rizikovou.
Zelená kniha
Dostala se mi v těchto dnech (bohužel již po termínu) do ruky „Zelená kniha" vydaná v Bruselu 9. 2. 2011 Evropskou komisí, ve které je celkem 27 otázek předložených k obecné diskusi. Většina otázek bezprostředně souvisí s pojednávaným tématem. Je-li to akt související se záblesky zdravého rozumu či pouhá reakce na otázku, kam ukládat hromady zbytečně popsaného papíru, nejsem schopen rozhodnout.
Zajímá mne pouze to, jaké byly odpovědi na ony otázky. Bylo to chvalozpěvné poplácávání po zádech administrativně mocných úředníků, nebo tam byly skutečné podněty lidí z praxe, kteří peníze potřebují, umí je náležitě využít a mají vyhraněné (a možná i nepohodlné) názory? Dozvíme se v nějaké knize vhodné barvy, jaký byl výsledek a jaký dopad na každodenní politiku rozdělování peněz se brzy očekává? Bude se to týkat pouze dotací z EU, anebo lze očekávat korespondující změny i u nás?
Realizace během 50 pracovních hodin
Celá problematika má samozřejmě z hlediska praktického pohledu jednoduché řešení - také inverzní. Dát technické veřejnosti požadavky pro přípravu projektu zhotovené a připravené tak, aby se daly realizovat během ne více než 50 pracovních hodin. I za těchto okolností a při úspěšnosti 10 % by to bylo 500 pracovních hodin, což je pracovní kapacita jednoho čtvrtletí. To je můj konkrétní návrh k dané problematice. Je na administrativě, aby to takto zařídila.
Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku související s mým věkem. Stále hůře snáším protektorský způsob jednání školitelů shora popsaného druhu. Patrně je to tím, že i po dlouhých desetiletích praxe se stále musím učit a vzdělávat (i v administrativní problematice), čemuž se nebráním, pokud se jedná o cokoliv smysluplného a efektivního. Po 50 letech práce v oboru však mám právo na jistou formu nadhledu vůči propagátorům zbytečného papírování, což v daných souvislostech skvěle vystihuje nápis na vstupní bráně na hřbitov v jedné vesničce u Kutné Hory: „To, co vy jste, my byli, to, co my jsme, vy budete".
doc. Ing. Josef Zicha, CSc.
Josef.Zicha@fs.cvut.cz
On-line verzi časopisu MM Průmyslové spektrum si můžete nově zakoupit v digitální trafice PUBLERO.