Jak najít mistra v královské disciplíně

MM: Evo, povězte nám, jaké bylo letošní finálové frézování o mistrovský titul?

E. Klocová: Samozřejmě, že úžasné! Ale neexistuje žádné slovo, kterým by to šlo vyjádřit nějak jednoduše. A proto to vezmu lehce ze široka. Když něco pořádáte potřetí, tak to především znamená, že máte nač navázat. My máme zkušenost z předchozích ročníků, a hlavně máme i zkušenost zahraniční, a to dokonce reprezentační a na to jsme samozřejmě hodně pyšní, takže si troufnu tvrdit, že nám to letos šlo fakt skvěle od ruky! Snažíme se každý rok zvednout úroveň národního finále o něco výš, tak aby vítěz soutěže dokázal obstát v mezinárodním srovnání, a to zatím mezi těmi nejlepšími z Evropy. Jsem proto moc ráda, že se Skills Czech Republic stala odborným garantem oboru CNC frézování. Z tohoto titulu jsme partnerem CzechSkills při Hospodářské komoře ČR, která je národním koordinátorem republikových soutěží a jako jediná může nominovat soutěžící na mezinárodní přehlídku EuroSkills. Proto cesta vítěze v naší soutěži zdaleka nekončí tím, že převezme pomyslné žezlo krále CNC frézařů, ale naopak tím to pro něj právě celé začíná. Otevírají se dveře do světa, kde čeká velká profesionální soutěž plná emocí a nevšedních zážitků. Příprava na ni je však extrémně náročná, a proto trvá i několik let. My se snažíme v národním finále dát klukům dobrý základ a myslím, že se to zatím opravdu daří. Ale zpátky k letošnímu finále. Přidali jsme dvě věci. Jednu jsem si moc přála už loni, právě proto, abychom se co nejvíce přiblížili vysokému standardu WorldSkills pro CNC frézování, a tak letos kluci v soutěži poprvé také modelovali. Druhá věc je ale naprosto výjimečná a troufám si říct, že nemá u ostatních světových „Skills“ organizací obdobu. Jde o aktivní účast našich ambasadorů, což jsou vítězové předchozích ročníků, na přípravě celého letošního finále včetně kvalifikace. Kluci se do projektu Skills skvěle zapojili a je s nimi bezvadná spolupráce a samozřejmě nepokazí žádnou zábavu. Jsou nejen skutečnou ozdobou finále ale hlavně velkým přínosem celého projektu a jeho opravdovými reprezentanty. Ostatně to, co ambasadoři pro soutěž a v soutěži dělají, vám řeknou určitě nejlépe sami…

MM: Jiří, prozraďte nám, jak vznikla vaše koncepce DMU50, tedy letošního zadání.

J. Hruška: Úplnou náhodou, naším největším favoritem byla Tatra phoenix, která místo korby měla nést kvalifikační kompas, ale stále mi Tatra připadala poněkud složitá, a tak jsem se snažil vymyslet i nějaký další návrh. Povedlo se a napadla mě právě konstrukce stroje DMU50, trošku jsem se inspiroval ze zadání z Tuttlingenu, kde se frézovala konstukce DMU65 (kolíbka), díky inspiraci jsem získal představu co udělat a dal jsem se do práce, hlavní částí stroje byl rám do něho zapadl stůl přes tolerovaný čep do otvoru, do stolu zapadl kvalifikační kompas a jelikož se jedná o konstrukci pětiosého obráběcího centra stůl se může otáčet v ose B a kompas v ose C. U konstrukce stolu mi pomáhal můj kamarád Martin Češka, který dodělával spodní část stolu a jehož nápad byl gravírovat znak DMG.

MM: Pomáhal jste finalistům s přípravou?

J. Hruška: Vzhledem k tomu, že jsem se podílel na zadání a věděl jsem co finalisty čeká, tak jsem se jim snažil co nejvíce pomoct. Klasicky opět probíhaly přípravy pojmenované „SolidCAM s Jirkou“, kde jsem finalistům ukazoval, jak postupovat při programování složitějších výkresů standardně ze zahraničí a po docílení určité praxe finalistů v softwarů SolidCAM, tak jsem sledoval já je a snažil se vychytávat jejich drobné chyby, což vedlo k efektivnějšímu programování finalistů, byl jsem takový jejich online přítel na telefonu.

MM: Martine, co si myslíte o obtížnosti letošního finále?

M. Suchý: Během příprav finálového dílce jsme měli drobet obavy, zda jsme moc nezvedli obtížnost oproti minulým ročníkům, ale kluci se s tím poprali skvěle. Všichni dokázali složit sestavu ze 3 dílů, což dokazuje, že v této věkové kategorii byli vybráni opravdu ti nejlepší z republiky. A troufnu si říct že za těchto časových podmínek a obtížnosti dílu by si 90 % jejich vrstevníků (17-23 let) neporadilo lépe.

MM: Jak byste zhodnotil výkony kluků? Byl od začátku někdo jasným favoritem na vítězství?

M. Suchý: Letošní finále mi přišlo před začátkem velmi vyrovnané. Každý z nich měl svoje přednosti a slabší stránky. Někteří byly výborní v CAD/CAMu, jiní zas byli jistější a rychlejší na mašině, ale rozhodně bych neřekl, že někdo z nich byl takzvaně tutovka na sázku. Někteří kluci přiznali i pár týdnů před finále svoje slabiny, ale do finále na nich dost zapracovali a finále se stalo velmi dramatické až do posledního vyhodnoceného dílce.

MM: Martine, co byste doporučil všem budoucím uchazečům o mistra ČR v CNC frézování?

M. Češka: Co bych doporučil? Rozhodně nepřemýšlet ohledně přihlášky a přihlásit se na další rok, hned jak to půjde. Mám dojem, že se hodně lidí zaměřuje na náročnost soutěže a na základě toho soutěži nedají žádnou šanci. Osobně bych průběh soutěže přirovnal k dospívání dítěte. Na začátku si každý uchazeč může připadat trochu jako dítě ve světě strojírenství. Z vlastní zkušenosti bych mohl povídat, když jsem poprvé nahlédl na soutěžní výkres typu "Skills”. Díky samotnému průběhu - tj. kvalifikace, kvalifikační rozhovory, příprava na finále a finále, dítě postupně dospívá a stává se z něj dospělák, který si, stejně jako tomu bylo u letošních finalistů, hravě poradí s finálovým zadáním. Proto dávám radu těm, kteří chtějí kariérně a zkušenostně dospět – nezahálejte a přihlaste se hned, hned jak to půjde. Není co ztratit.

MM: Nedávno jste měl možnost jet jako podpora Jirky Hrušky na Euroskills 2023 v Polsku. Jak byste ohodnotil naše letošní finále v porovnání s tak velkou soutěží jako právě mistrovství Evropy?

M. Češka: V prvé řadě, než přejdu k odpovědi na otázku, bych chtěl Jirku veřejně pochválit. Jeho výkon na Euru bych nejstručněji vystihl následujícími slovy: absolutní koncentrace, silná vůle a odhodlání.

Letošní finále se ze své podstaty dost blížilo Evropskému charakteru. Baví mě sledovat, jak se každoročně ve Skills Czech republic dorovnáváme zahraničním standardům a zvedáme pomyslnou laťku. Osobně vnímám letošní finále jako podstatný milník v rámci naší historie. Kluci dostali zadání, jehož náročnost předběhla řadu zahraničních „Skills”. a co víc – finalisté se s tím popasovali senzačně. Jediná věc, kterou vnímám jako rozdíl oproti velkým soutěžím spočívá v zájmu veřejnosti a společností. Tohle je však v mých očích jen otázkou času. Vše chce svůj čas a s tím, jak se začíná rozbíhat kolotoč ohledně zájmu veřejnosti o soutěž, osobně strach nepociťuji. Jsem vizionář a rád koukám na věci do budoucna, a tak věřím, že nás v rámci českého Skills – CNC frézování čeká dlouhá, avšak nezapomenutelná jízda.

MM: A nyní opět otázka na vás, Evo. Můžete nám vysvětlit v čem je soutěž tak originální a co ji odlišuje od těch ostatních?

E. Klocová: Tady musíme na úplný historický začátek hnutí WorldSkills. Tahle soutěž vznikla totiž těsně po druhé světové válce, a to ve Španělsku. Řešil se především nedostatek kvalifikované pracovní síly. A tak si pan Antonio Vidal na začátku padesátých let řekl, pojďme si formou soutěže ukázat kdo co umí a ti ostatní se to právě během té soutěže naučí. No a naučili! A to je základ celého hnutí – získej dovednosti v soutěži a ti, kteří je předávají jsou ti nejlepší profesionálové z oboru. Troufnu si tvrdit, že jedinečnost soutěže spočívá především v její komplexnosti. Kluci opravdu musí těch tzv. „skills“ zvládnout mnoho. Od technického výkresu počínaje, přes programování v SolidCAM, modelování v SolidWORKS, volbu strategii obrábění, technologii, výběr nástrojů, práci na reálném stroji, základy metrologie, bezpečnost práce, komunikaci, odbornou angličtinu, ale je to i o psychickém nastavení a zvládnutí enormního tlaku ve finále. Soutěž běží od poloviny dubna a finále se koná v listopadu, přípravu mají na starosti profesionálové z praxe, kteří se pak finalistům intenzivně věnují měsíc před finále. Co je na naší národní soutěži bezva je i to, že neztrácíme kontakt se soutěžícími z minulých ročníků, pracujeme s ambasadory, připravujeme vítěze národní soutěže na reprezentaci na poli mezinárodním. Pokud bych to chtěla nějak shrnout, jsme vlastně taková nadšená partička, kterou tahle práce opravdu baví, protože vidíme, že to celé dává smysl a hlavně to baví naše soutěžící pro které to především děláme. Kluci si odnesou ze soutěže do praxe takové znalosti a dovednosti, ke kterým se na střední rozhodně nedostanou.

MM: Povězte, co vám běží hlavou, když předáváte po dvoudenním finále mistrovský titul tomu nejlepšímu a existuje nějaké tajné přání?

E. Klocová: Vyhlašování vítězů je především jedna velká, krásná a neopakovatelná emoce. Zkuste si říct větu „mistrem České republiky v CNC frézování se stává…“ To je naprosto srovnatelné s ikonickou „and the Oskar goes to“. To prostě má sílu a většinou ta emoce v tomto momentě všechny přemůže, jsou tam krásné a neopakovatelné okamžiky radosti, překvapení, údiv, slzy, dojetí – prostě všechno, co do soutěží patří. Mě samozřejmě rychle napadne, zda jsem něco nemohla udělat lépe, co jsem asi tak zapomněla, zda mám připraveny mistrovské trofeje a diplomy, a také nějakou závěrečnou řeč... Ale také si potají užívám ten pohled na finálovou pětku a mám z kluků vždycky velkou radost. Jednoznačně vidím ten ohromný posun, kdy jsem s nimi poprvé mluvila v kvalifikaci a teď vím co předvedli ve finále. Tohle je super pocit, to vážně stojí za to, vidět ten ohromný progres, jak jim práce na stroji jde od ruky, jako kdyby u něj stáli denně. A navíc se finále frézuje se na CNC strojích od DMG Mori, to je prostě splněný sen! A tajné přání? Nevím, zda bych ho nazvala tajné. Přála bych si, aby soutěž s označením Skills konečně také u nás našla podporu ze strany státu, tak jak je to ve světě naprosto běžné. Mířím především na finanční podporu při reprezentaci ČR v zahraničí. Zatím tady fungujeme jako aktivní skupina nadšenců, která to leckdy opravdu nemá jednoduché. Zvlášť zdrcující jsou pak zprávy typu, že členem WorldSkills se právě stala Uganda a jak skvěle běží AfrikaSkills. A to si pak říkáte, jak je možné, že v Africe to chápou a vědí, že základem národních ekonomik je kvalifikovaná pracovní síla a investují do toho. Zejména MŠMT, MPO a MPSV jsou instituce, kterých se toto téma týká, bohužel naši úředníci těchto ministerstev to vidí zřejmě jinak. Když si pak přečtete, že německá vláda podpoří v roce 2027 EuroSkills v Duesseldorfu 5mio EUR a dalších 5mio přidá spolkové ministerstvo průmyslu, tak je naprosto jasné, že u nás doma tedy fakt něco nehraje.

Z úst Evy Klocové zaznělo i poděkování hlavním partnerům soutěže:

Největší zásluhu na tom, že soutěž existuje a vůbec ji mohu dělat má společnost Heidenhein, protože náš jednatel, Vojtěch Marek, mi dal prostor a možnost spolupráce s kolegou Jakubem Vackem, který v soutěži působí jako hlavní technický expert – tedy má ji odborně plně v rukou. Samozřejmě, že řídicí systém, s kterým kluci pracují je ten náš, tedy Heidenhain, aktuálně TNC640.

Dalším strategickým partnerem je společnost DMG Mori Czech, která zajišťuje komplet zázemí pro české finále, a hlavně nám půjčuje dvě obráběci centra za desítky milionů, neuvěřitelná odvaha a vstřícnost jednatele pana Petra Vladíka, klobouk dolů…

Dále je třeba zmínit Dormer Pramet, který zajišťuje komplet sady nástrojů pro soutěž, a to i tu mezinárodní, připravuje soutěžící po stránce technologická a pořádá pravidelně workshop v domácím prostředí v Šumperku. Poděkování za to patří především Petrovi Pustinovi a Jirkovi Smolíkovi.

Velmi důležitým partnerem je též společnosti Renishaw, která má na starosti samozřejmě metrologii. Připravují nám podklady k hodnocení přesnosti vyrobených dílců a jejich neúprosné měřicí protokoly rozhodují o tom nejlepším. Děkujeme Stanislavu Kovandovi a Martinovi Dlouhému za prostor a čas, který pro to najdou.

Další firma, bez které to rozhodně nejde, je Solidcam, která poskytuje pro kluky do soutěže licence na programování, školení a přípravu vede Michal Rybníček. Letos se přidal i Solidworks, od nějž jsme dostali pro finále zdarma licence na modelování a za to patří dík Michalovi Ševčíkovi a Ivanovi Cimrovi.

A jak jsem vybírala partnery? Velmi jednoduše podle toho, co je v ČR nejvíce rozšířený CAM a řídicí systém – tzn. jasnou volbou se stal SolidCAM a pro frézování Heidenhain.