Nové obráběcí stroje se tak snaží část činností původně výhradně spjatých se schopnostmi člověka převzít „do vlastních rukou“. Jednou z nich je kontrola kolizí v obou základních provozních režimech stroje, tedy v automatickém i ručním režimu. Řídicí systém stroje pak pracuje s virtuální realitou, která dopředu kontroluje možné kolizní stavy uvnitř pracovního prostoru stroje. Řada výrobců strojů nabízí obdobné systémy. Přístupy a kvalita zpracování však mohou být na značně odlišných úrovních.
Vstupními údaji, se kterými tento softwarový nástroj pracuje, jsou jednak trojrozměrný model stroje (zejména jeho pracovního prostoru), NC program (respektive data vstupující do interpolátoru) a přesné údaje o poloze všech řízených os (z odměřování na jednotlivých osách). Je zřejmé, že pokud všechny tyto údaje mají jednoho jediného původce – výrobce stroje –, tak výsledek bude s velkou pravděpodobností velmi věrohodný a z hlediska časové souslednosti správně zfázovaný. Vezměme to postupně: skutečnému provedení stroje zcela odpovídající model pracovního prostoru může vytvořit a poskytnout jedině ten, kdo stroj konstruoval (tj. výrobce stroje). Všichni ostatní jsou odkázáni na převzetí modelu od někoho druhého, nebo v horším případě k vytvoření si modelu vlastního (většinou prostým odměřením skutečných rozměrů uvnitř stroje). NC program a informace o realizaci programovaných pohybů z odměřování představují zpětnovazební smyčku, která musí být schopna kdykoliv v reálném čase vyhodnocovat nejen polohu všech strojních os, ale i její časové derivace, tj. rychlost a zrychlení a na základě těchto údajů dopředu vyhodnocovat možné kolize, ke kterým vzhledem k programovaným trajektoriím a povelům může dojít (nebezpečné přiblížení se dvou nebo více objektů) anebo by prostě nezvratně došlo. Nakonec zbývá akční mechanismus antikolizního systému, který na základě předchozího vyhodnocení pohyby stroje buďto zpomalí, nebo úplně zastaví. Vše musí probíhat v milisekundovém taktu a naprosto bezchybně. Celá situace se pochopitelně komplikuje tím více, čím více je v řetězci různých výrobců zařízení. Reálná situace u řady strojů je následující: PLC vytváří výrobce stroje, řídicí systém je od prvního dodavatele, pohony os jsou od druhého dodavatele, odměřování od třetího. Může takováto konfigurace pracovat v reálném čase v souladu a bezchybně?