Strojírenství představuje v porovnání s jinými oblastmi lidské tvořivosti konzervativní obor. O to více je citlivé na variabilitu vnějšího prostředí a obecně parametrů, které ho přímo či nepřímo ovlivňují. Po bezprecedentním nárůstu nákladů v posledních letech, daném jednak růstem cen vstupních surovin, jednak růstem režijních nákladů českých firem a umocněném vyčerpaným trhem s pracovní silou, přetrvává rozkolísaný stav, který vytváří zřetelný tlak na zvyšování produktivity výroby. Bez nárůstu produktivity výroby se v českém prostředí, z větší části zaměřeném na výrobu dílců a celků s malou přidanou hodnotou, konkurenceschopnost udržet nepodaří.