V roce 1992 zveřejnil Stan Shih (CEO firmy Acer) definici aktivit, které přinášejí nejvyšší a nejnižší přidanou hodnotu. Nejvyšší přidanou hodnotu vytváří výzkum a vývoj na straně jedné, na straně druhé jsou to služby zákazníkům, myšleno koncovým zákazníkům. Na pomyslném dně žebříčku aktivit s nejnižší přidanou hodnotou jsou výroba a montáž.
I z tohoto důvodu globální korporace již desítky let přesunují výrobu a montáž do zemí s levnější pracovní silou. V poměrně významné míře tomu tak bylo v posledních 15 letech i do České republiky. Jsou to činnosti, které mají nejnižší přidanou hodnotu. Nyní naše pracovní síla prudce zdražuje, a řada podniků se tak začala a bude přesouvat do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko, a v globálním měřítku například do Mexika či Brazílie. Značná část českého průmyslu tak není ve své podstatě svébytnými podniky, ale pouze manufakturami, tj. staly se montovnou s nízkou přidanou hodnotou.
Pokud podnik nemá vlastní produkt či službu, nemá značku, a nemá ani přístup ke koncovému zákazníkovi, pak je z principu „montovnou“, i když občas vybavenou nejmodernějšími výrobními technologiemi. Slovem „montovna“ nejsou myšleny firmy, které postrádají automaty, roboty či jiné pokročilé technologie, ale firmy, jejichž výroba je de facto poskytovanou službou zvanou „outsourcing“ pro globální a nadnárodní společnosti s nízkým podílem vlastního výzkumu a vývoje.