Na trhu práce bodují technické profese

MM: Z čeho podle vás zmíněná skutečnost, že v poslední době je mezi mladými lidmi velmi slabý zájem o studium technických oborů, vyplývá?

J. Rezlerová: Je důležité rozlišovat mezi dvěma jevy – klesajícím podílem studentů technických oborů a celkovým nedostatkem technicky vzdělaných odborníků na trhu práce. Čísla jasně ukazují, že technické obory na vysokých školách skutečně zaznamenaly pokles zájmu. Zatímco v roce 2001 tvořili studenti techniky čtvrtinu všech vysokoškoláků, dnes je to přibližně 12 %. Tento trend je dán nejen příchodem populačně slabších ročníků, ale také proměnou preferencí mladých lidí, kteří se více orientují na společenské vědy, IT či byznysové obory. Dalším faktorem je vnímání technických profesí jako méně atraktivních ve srovnání s jinými kariérami. Mladí lidé dnes hledají flexibilní pracovní dobu, kreativní uplatnění a rychlou návratnost investice do vzdělání. Technické obory jsou náročné a vyžadují delší specializaci, což je v kontrastu s rostoucím zájmem o rychlokurzy programování či podnikání, které slibují vyšší výdělky s menší počáteční investicí do studia. Proto stále větší část mladých lidí se vztahem k technickým oborům nakonec směřuje k informatice, která je nejrychleji rostoucím a finančně velmi perspektivním odvětvím.

MM: Platí to podle vaší zkušenosti i pro střední školy, nebo spíše jen pro technické univerzity?

J. Rezlerová: Zájem o technické vzdělání klesá na všech úrovních, ale situace je dramatičtější na vysokých školách. Počet studentů středních průmyslových škol a učilišť s technickým zaměřením zůstává stabilnější, zatímco na vysokých školách dochází k odlivu. To znamená, že i když máme dostatek absolventů středních škol s technickým zaměřením, chybí nám odborníci s vyšší kvalifikací, kteří by mohli zastávat inženýrské a vývojové role.

MM: Myslíte si, že to je specifikum České republiky, nebo je to fenomén, který platí napříč Evropou, případně i mimo ni?

J. Rezlerová: Pokles zájmu o technické obory na vysokých školách je trend, který sledujeme napříč celým západním světem. Naopak v některých asijských zemích, jako je například Jižní Korea, Čína a Indie, je situace odlišná. V Jižní Koreji se technické vzdělání těší vysoké prestiži a tato země již patří mezi světovou špičku v oblasti technických věd. V Číně a Indii došlo v posledních dvou desetiletích k prudkému nárůstu počtu absolventů technických a přírodovědných oborů. Počet studentů techniky a inženýrství zde vzrostl natolik, že se jejich celkový počet vyrovná absolventům těchto oborů v USA, EU a Japonsku dohromady. Čína zdvojnásobila počet univerzit během posledních 10 let, zatímco Indie masivně investuje do technologického vzdělávání, které produkuje tisíce špičkových odborníků ročně. Tento obrovský růst je dán kombinací několika faktorů – vysokou poptávkou po kvalifikovaných technických pracovnících, silným tlakem společnosti na vzdělání a aktivní vládní politikou podporující technické obory. Tento kontrast mezi západním světem a některými asijskými ekonomikami ukazuje, že zatímco v Evropě a USA se technické obory potýkají s poklesem atraktivity, v Asii je technické vzdělání považováno za klíč k profesnímu úspěchu a ekonomickému růstu.

MM: Jak dlouho to již trvá? Respektive kolik generací už nemá zájem o technické vzdělání?

J. Rezlerová: Tento trend sledujeme zhruba dvě desetiletí, ale v posledních 10 letech se výrazně prohloubil. Od roku 2000 postupně klesá podíl studentů technických oborů na vysokých školách, zatímco roste zájem o humanitní a ekonomické vzdělání. Jde o kombinaci demografického poklesu, změny v preferencích mladé generace a také rostoucí poptávky po jiných profesích.

MM: Co z toho vyplývá pro náš průmysl a co pro samotné mladé lidi?

J. Rezlerová: Pro průmysl to znamená zásadní problém. Česká ekonomika je postavená na průmyslové výrobě a inženýringu, a pokud nebudeme schopni vychovat dostatek kvalifikovaných odborníků, bude se situace dále zhoršovat. Již nyní firmy těžko obsazují inženýrské a technické pozice, a tento trend se bude s odchodem silných ročníků do důchodu ještě prohlubovat. Pro mladé lidi to ale paradoxně znamená velkou příležitost. Technické profese jsou vysoce žádané, a kdo se dnes rozhodne pro strojírenství, elektrotechniku nebo stavebnictví, nebude mít problém s uplatněním ani s vyjednáváním o výši mzdy. Novým impulzem pro přilákání mladých na techniku by mohla být zelená transformace. Ta bude v blízké době ještě rychleji rostoucím zaměstnavatelským odvětvím světa, jež bude vyžadovat globálně miliony technických odborníků v oblasti, která je velmi atraktivní pro generaci Z, pro níž je zase značně důležitá společenská a ekologická odpovědnost a smysluplnost práce.

MM: Mohla byste z pohledu přední HR agentury porovnat možnosti uplatnění na trhu práce pro lidi s univerzitním technickým vzděláním a se středním technickým vzděláním a oproti nim pro lidi s dalšími typy vzdělání?

J. Rezlerová: Technické profese s vysokoškolským vzděláním patří mezi nejžádanější a v naší nabídce tvoří největší podíl. Na trhu práce je vysoká poptávka po strojních inženýrech, elektroinženýrech, konstruktérech a specialistech na automatizaci nebo údržbu a opravy strojů. Absolventi těchto oborů mají téměř stoprocentní uplatnění. Lidé se středním technickým vzděláním mají rovněž široké možnosti, ale jejich platové ohodnocení je samozřejmě nižší než u vysokoškoláků. Firmy jsou však ochotny do rozvoje středoškoláků investovat, a tak se i středoškolák může velmi dobře vypracovat. Naopak absolventi humanitních oborů se často potýkají s větší konkurencí a hledají uplatnění obtížněji.

MM: Jsou firmy, které hledají technicky vzdělané lidi, také schopné je adekvátně zaplatit? Jak zhruba se podle vašich informací pohybují platy v průmyslové sféře u lidí technických profesí?

J. Rezlerová: Ano, platy techniků v průmyslu rostou. Průměrná mzda absolventa technického oboru na vysoké škole se pohybuje kolem 45–50 tisíc korun měsíčně, u zkušených odborníků přesahuje průměr 80 tisíc. Mzdy rostou i u lidí se středním technickým vzděláním a jejich dovednosti jsou vysoce ceněné.

MM: Jak by bylo možné mladé lidi motivovat, aby si nejen zvolili technické vzdělání, ale zejména, aby u této profese zůstali?

J. Rezlerová: Klíčovým problémem je menší ochota mladých lidí dlouhodobě investovat do vzdělání a nedostatek trpělivosti. V době rychlých úspěchů je obtížné je přesvědčit, že roky studia techniky se vyplatí. Změna vnímání techniky je proto zásadní. Je nutné medializovat úspěšné techniky a cílit na rodiče, kteří vybírají pro své děti střední školu. Dalším krokem je ještě větší propojení škol s průmyslem. Firmy se již sice předhánějí o sponzoring technických škol, ale myslím si, že žáci základních škol a jejich rodiče si při výběru školy neumí plně představit budoucí uplatnění v tomto překotném období technologické revoluce, ve které je těžké se orientovat. Inspirací může být německý model duálního vzdělávání, v rámci něhož část studia probíhá přímo ve firmách. Klíčové jsou stáže, mentoring a spolupráce na reálných projektech, které pomáhají překonat nedostatek trpělivosti tím, že studenti vidí okamžité výsledky své práce. Prospět by mohly motivační stipendia, placené stáže a garantovaná pracovní místa. Firmy by měly nabízet finanční podporu už během studia a ukázat jasně strukturované kariérní plány, které mladým lidem pomohou vidět svou profesní budoucnost. Pokud chceme zabránit úbytku technických odborníků v Česku, musíme techniku rebrandovat jako moderní a perspektivní obor, který přináší inovace, jistotu a skvělou kariéru. Nestačí apelovat na potřeby průmyslu – mladým lidem je nutné ukázat, že technika je atraktivní volbou i pro jejich budoucnost.

MM: Děkuji, a ještě související otázka: Jak lidi, kteří se opravdu chtějí živit technickými profesemi, motivovat k tomu, aby neodcházeli pracovat do zahraničí?

J. Rezlerová: Mzdové podmínky v Německu či USA jen tak nedohoníme. Přesto existují způsoby, jak české firmy mohou konkurovat. Klíčová je kvalita pracovního prostředí, kariérní růst a zapojení do mezinárodních projektů. V praxi se ukazuje, že mnoho odborníků se po čase ze zahraničí vrací, protože oceňují nižší životní náklady, dostupnost bydlení a rodinné zázemí, a přináší nakonec zpět nabyté zahraniční zkušenosti. Stejně tak bychom se měli více zaměřit na nábor talentů ve východní Evropě a v Asii, kde je technické vzdělání na vysoké úrovni, ale pracovní příležitosti jsou omezenější. To vyžaduje od zaměstnavatelů zlepšit integraci cizinců, jazykové kurzy a zvýšit podporu v adaptaci na české prostředí.

MM: Existuje podle vás v zahraničí země, kde se k otázce motivace mladých lidí přistupuje správně, a ze které bychom si tedy mohli vzít příklad?

J. Rezlerová: Evropskou inspirací by mohlo být Německo nebo Švýcarsko, kde úzká spolupráce mezi školami a průmyslem vytváří lepší podmínky pro technické vzdělání a studenty motivuje k setrvání v oboru. Velkým příkladem se ale stávají i asijské země, v nichž hraje mentalita a kultura klíčovou roli v úspěchu technických oborů. Hodnoty jako disciplína, trpělivost a vysoká pracovní morálka jsou zde hluboce zakořeněné, což podporuje dlouhodobou investici do vzdělání. Společenský tlak na akademický úspěch, zejména v Číně, Indii a Jižní Koreji, motivuje k tvrdému studiu a specializaci v technických a přírodovědných oborech.