Témata
Zdroj: Manpower

Průmysl a jeho lidé: Nalézt správnou rovnováhu

Jen velmi málo průmyslových podniků se dnes může pochlubit, že disponuje skutečně takovým počtem lidí s konkrétní odborností, kolik opravdu potřebuje. Situaci se snaží řešit různými cestami, především digitalizací. Jenže bez šikovných lidí se ani ta nejvíc digitalizovaná firma zatím ještě neobejde. Jak je získat a jak udržet? O své názory se s námi podělil Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ve společnosti ManpowerGroup.

Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

MM: Jaká podle vašich zkušeností existují specifika při hledání kvalitních pracovníků do průmyslových firem oproti jiným oblastem podnikání?

J. Halbrštát: Na rozdíl od západní Evropy nebo Severní Ameriky je v české ekonomice stále z hlediska zaměstnanosti dominantní průmysl. Poptávka po technicky vzdělané a kvalifikované pracovní síle ještě poroste, protože koronavirová krize urychluje digitalizaci a robotizaci ve firmách. Rostoucí mzdové náklady, inflace a bohatnoucí česká společnost, která již nechce dělat těžkou manuální práci ve výrobě, v kombinaci s omezením zahraniční pracovní migrace v důsledku pandemie, války na Ukrajině a dalších vlivů urychlí transformaci českého průmyslu z převážně nízkonákladové výroby komponentů a kompletace výrobků k průmyslu s vyšší přidanou hodnotou, kde bude mít výzkum a vývoj rozhodující roli. Máme pro to dobré předpoklady v podobě kvalifikovaných zaměstnanců a silné historie technického vzdělávání. Bude to ale znamenat rychle rostoucí poptávku po sofistikovanějších profilech zaměstnanců, kde nebudou stačit technické znalosti, ale budou muset být mnohem více kombinovány s měkkými dovednostmi, jako je učenlivost, schopnost se často a rychle přizpůsobovat změnám, komunikace a osobní motivace.

„Klíčem k úspěchu bude nalezení správné rovnováhy v propojení technologií a lidí s potřebnými dovednostmi,“ říká Jiří Halbrštát. (Zdroj: Manpower)

MM: Platí to pro všechny oblasti průmyslu stejně či podobně, nebo se ještě dále liší například požadavky strojírenských firem oproti třeba potravinářským, dřevařským či dalším?

J. Halbrštát: Strojírenství je u nás dominantním odvětvím, a to zejména obory související s automobilovým průmyslem. To generuje masivní poptávku po specialistech se stejnou profesní historií a zkušenostmi. Úspěšnější jsou ty firmy, které dokážou pracovat i s lidmi z jiných průmyslových oborů a umí je adaptovat na svá specifika. Setkal jsem se se zajímavým příkladem, kdy se strojírenská firma při náboru budoucích specialistů na výrobu forem na vstřikování plastů soustředila na cukráře a truhláře. V době extrémního nedostatku lidí s potřebnou kvalifikací mají výhodu ty firmy, které umí u uchazečů identifikovat „příbuzné“ dovednosti, které díky učenlivosti uplatní napříč všemi obory. Tím by se z jednotlivých izolovaných trhů práce v každém průmyslovém oboru mohl stát trh jednotný, ze kterého by profitovaly jak firmy, tak i jednotlivci v podobě více zajímavých příležitostí.

MM: Které požadavky od managementů, především strojírenských firem, řešíte a jak se daří je plnit v rámci současného trhu práce?

J. Halbrštát: Stále se potkáváme s poptávkou po již hotových specialistech. Často je profil definován tak komplexně, že to připomíná hledání levorukého astronauta. Takto již k náboru nelze přistupovat, protože takoví lidé k dispozici prostě nejsou. Musíme se posunout od „spotřebovávání práce“ k budování talentů. Tradiční modely organizace firem, postavených na hierarchické struktuře řízené pomocí cukru a biče, přestávají fungovat. Lidé už nechtějí mít pocit, že dělají pro společnost, ale že jsou její skutečnou součástí, jakkoli to zní jako klišé. Je to systém fungování firmy založený na sebeřízení každého zaměstnance, jeho osobní motivaci a smyslu celé firmy, kterou přebírá za vlastní.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Které konkrétní profese jsou nejvíce žádány, a jsou tudíž nedostatkové?

J. Halbrštát: Každý rok děláme mezi zaměstnavateli průzkum, ve kterém se jich ptáme, jaké pozice nejhůře a nejobtížněji obsazují, a je to už hodně let stejná písnička. Z technických pozic jsou na prvním místě řemesla, což je stálice jak v ČR, tak i v zahraničí. Zejména jde o techniky, mechaniky, elektrikáře, svářeče, obráběče. Dále chybí kvalifikovaná technicky vzdělaná pracovní síla, jako jsou kontroloři kvality, seřizovači a podobně. Problém v průmyslu je s obsaditelností pozic IT specialistů, a to nejen ve vývoji aplikací, ale také kyberbezpečnosti, virtuálním vývoji prototypů, simulaci procesů, dále softwarové automatizaci administrativních činností, jako je například řízení dodavatelsko-odběratelských vztahů.

MM: Jak se podle vašich informací pohybují platy ve strojírenských firmách? A jsou podle vás dostatečné?

J. Halbrštát: Firmy platí, co si mohou dovolit. V praxi je to spíše neustálý boj o prokázání životaschopnosti daného business modelu firmy. Absolutní výše mzdy ale nemusí být rozhodující. Někdy jsme až překvapeni, kolik lidí se hlásí na výrobní místa za 25 tisíc Kč. v jednom podniku, ale přitom nemají zájem o práci ve druhém za 35 tisíc. Kromě náročnosti práce, kterou ovlivňuje úroveň automatizace, je rozhodující firemní kultura, přístup managementu na všech úrovních, možnosti osobní volby nebo vyvážení pracovního a soukromého života.

Dalším tématem je také získávání více žen pro technické obory.

MM: Co by podle vás mohly či měly firmy dělat pro to, aby neměly o kvalitní lidi nouzi?

J. Halbrštát: Klíčem k úspěchu bude nalezení správné rovnováhy v propojení technologií a lidí s potřebnými dovednostmi. Největší výzvou současnosti je otázka, jak nejlépe ve společnosti skloubit technologie s optimální strukturou schopností a dovedností u zaměstnanců tak, aby tato kombinace nejlépe podporovala business strategii. V důsledku technologického vývoje a zavádění automatizace a robotizace do výroby a služeb dochází k redefinici interních procesů doprovázené redefinicí pracovních pozic. Požadovaná náplň většiny pracovních pozic se dramaticky mění, a mění se i požadavky firem na profil zaměstnanců na těchto pozicích. HR strategie musí být proaktivní, ne reaktivní. Musí být založena na číslech, a ne na dojmech a intuici. Musí také umožňovat rychlou změnu business strategie.

MM: Co by pro to mohl/měl dělat stát?

J. Halbrštát: Stát by měl eliminovat překážky v podnikání. Podle naší studie Total workforce index je několik oblastí, které hendikepují rychlejší rozvoj průmyslu v ČR ve srovnání se zbytkem světa. Jsou to především náklady na založení firmy, dlouhá doba pro získání stavebního povolení, neflexibilní trh práce, tolerance šedé ekonomiky, uzavřenost zahraničním pracovníkům nebo vysoké zdanění práce.

Reklama

MM: Jak vidíte naše současné technické školství (střední i vysoké)?

J. Halbrštát: Technické školství na všech úrovních má u nás mnohem lepší podmínky než humanitní obory a je na vysoké úrovni. Zájem firem o studenty těchto oborů usnadňuje příliv financí a kvalitních pedagogů z praxe. Firmy bojují o studenty technických oborů prostřednictvím nabídek stáží a praxí. Financují jejich studentské projekty, nebo dokonce startupy, a to už od střední školy. To, co jsem viděl nedávno například na Smíchovské střední průmyslové škole, mi přišlo jak americké sci-fi. Jistěže by ředitelé těchto škol dokázali mluvit hodiny o další nutné podpoře státu, ale i tak je tato oblast českého vzdělávání na velmi vysoké úrovni.

MM: A co by mohly dělat samy firmy, ale i stát, aby podpořily zájem mladých lidí (a jejich rodičů) o studium technických oborů?

J. Halbrštát: Měli by se také snažit rodiče, abychom byli ve výčtu kompletní. A to například ve výběru hraček od nejútlejšího věku. Klíčová je potom základní a střední škola, kde encyklopedické zaměření fyziky, chemie a matematiky nedokáže nadchnout příliš mnoho dětí. Studoval jsem na gymnáziu ve Francii a tam si mě získala míra experimentování a praktických pokusů v předmětech, které zde vnímáme jako čistě teoretické. Dalším tématem je také získávání více žen pro technické obory. Celosvětově i v ČR vzniká nejvíce pracovních míst právě v této oblasti. Nadchnout ženy pro tyto obory bude klíčové pro jejich budoucí zaměstnatelnost a přístup k lépe placené práci. Začít musí už rodiče od nejmladšího věku dětí. Ve společnosti se dále pěstuje stereotyp, že holčičky si hrají s kuchyňkami a panenkami. Může být přínosné toto občas ředit i dárky, které rozvíjejí technické dovednosti. Pomoci mohou i neziskové organizace a spolky. Krásnou iniciativou jsou například PyLadies, které přibližují IT ženám a ženy k IT.

Související články
Cestu k odškodnění komplikují i mýty

Zpracovatelský průmysl, do něhož spadá i strojírenství, je nejrizikovějším oborem z hlediska pracovních úrazů. Podle Českého statistického úřadu se v něm v roce 2022 stalo 16 848 případů, více než třetina všech pracovních úrazů v Česku. Poškození mají nárok na odškodnění. Co vlastně mají firmy i zaměstnanci dělat, jakmile se v práci podobná nehoda stane? Kdo kompenzaci vyplácí? O tom jsme si povídali s Tomášem Beckem ze společnosti Vindicia, která se na odškodnění specializuje.

Na trhu práce bodují technické profese

V dnešní době, ať hovoříme se zástupci českých firem, nebo českých technických škol, slyšíme jediné: mezi mladými lidmi čím dál více ubývá zájemců o technické vzdělání. Přitom absolventi technických škol, ať už univerzit, nebo středních škol, jsou dnes na trhu práce jednou z nejžádanějších "komodit". Proč tedy mladí na tento zřejmý fakt nereagují, jak velí logika, zájmem o technické vzdělání? Nejen na to jsme se zeptali osoby, která vidí trh práce v komplexních souvislostech - Jaroslavy Rezlerové, generální ředitelky ManpowerGroup a prezidentky Asociace personalistů České republiky.

Život v korporátu: Pro férový a transparentní trh práce

Mgr. Jaroslava Rezlerová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory Francouzský a Český jazyk a literatura. V době svých studií ještě dávno netušila, že v budoucnu bude řídit nadnárodní korporaci z oblasti lidských zdrojů. Plánovala, že bude učit a zabývat se též literární kritikou, protože ji vždy velmi zajímala literatura a poezie. Avšak, jak známo, když člověk plánuje, osud se směje… Dnes je bývalá zapálená francouzštinářka generální ředitelkou ManpowerGroup a prezidentkou Asociace poskytovatelů personálních služeb.

Související články
Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Interim management: Od hašení požárů k trvalé udržitelnosti

Pro otevírací rozhovor prosincového vydání MM Průmyslového spektra jsme oslovili paní Ivu Hovadovou, přední odbornici a certifikovanou interim manažerku specializující se na změnové řízení, rozvoj efektivity firem i strategické nastavení, krizový management, restrukturalizace firem a oblast poprodejních služeb. Od letošního roku je předsedkyní České asociace interim managementu.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Specializované pozice vs. modré límečky

Za posledních 30 let vzrostl počet specialistů v různých oborech o 100 %. Nejvíce v back office funkcích, IT, managementu a inženýringu. Společnost ManpowerGroup reaguje na tento trend založením specializovaných recruiterských týmů pro oblast IT, Business Professionals a Engineering.

Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Je něco shnilého ve státě dánském

Historička ekonomie Antonie Doležalová tvrdí, že to, co prožíváme, je příležitostí. Čas prý ukáže, jestli bude promarněná, nebo využitá. My Češi jsme byli obdivováni pro svůj podnikatelský zápal. Jak jsme pilní a pracovití. Jak jsme jednotní a soudržní. Jak umíme odhodit své osobní zájmy ve prospěch celku. Jak jsme kulturní a vzdělaní. Jaká je ale současná realita?

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit