Vysoká flexibilita je základním předpokladem štíhlého podniku. Aby pak podnik mohl být flexibilní, vyrábět levněji a kvalitněji, musí se neustále snažit o eliminaci plýtvání. A co tedy to plýtvání je? Obecná definice uvádí, že plýtvání je vše, co zvyšuje náklady k danému produktu (výrobku či službě), aniž přidává hodnotu pro našeho zákazníka. Slovy jiné, ale významem naprosto shodné definice uvedli jak průmyslník Henry Ford (Vše, co neslouží zvyšování hodnoty výrobku, je ztrátou), tak i podnikatel Tomáš Baťa (Čas nevyužitý na přeměnu materiálu na konečný výrobek je časem ztraceným).
Podle definice Taiichiho Ohna pak rozeznáváme sedm základních druhů plýtvání ve výrobních procesech: nadprodukce čekání, zbytečná přeprava materiálu, nesprávné výrobní postupy, vysoké zásoby, zbytečné činnosti, poruchy či nekvalita. V poslední době se objevuje další, osmý druh plýtvání – nevyužitý potenciál pracovníka, a to z hlediska zapojení jeho znalostí, zkušeností a schopností do zlepšování procesů.
Pokud tedy chceme zlepšovat naše procesy, je třeba plýtvání jednoznačně eliminovat. Uvádíme příčiny a důsledky plýtvání:
Příčiny:
• nedostatek pořádku, čistoty, standardizace (5S);
• nejasná komunikace mezi pracovníky a odděleními;
• poruchovost strojního zařízení;
• dlouhá doba seřízení;
• neefektivní plánování zakázek;
• nerovnoměrné dodávky materiálu;
• neznalost pracovního stavu pracoviště;
• nejasná a složitá dokumentace pracovních postupů;
• nárazníky a fronty práce, výroba tlakem;
• vzdálenosti mezi na sebe navazujícími procesy;
• nedostatečné zaučení a trénink pracovníků.
Důsledky:
• nevyužité stroje, úzká místa a vysoké prostoje;
• vysoké zásoby, rozpracovaná výroba;
• přetíženost některých pracovních pozic;
• nekvalita, zmetky;
• mnoho nadpráce s repasováním zmetků;
• neuspořádané pracoviště;
• složité materiálové toky;
• neplnění plánu;
• vysoké náklady.