Tepelná čerpadla mohou získávat z okolí vytápěného domu energii pocházející od Slunce, případně energii z jádra Země. Máme-li například k dispozici dostatek spodní vody, jejíž teplota ani v zimě neklesá pod +7 °C, lze dosáhnout z 1 kWh dodané tepelnému čerpadlu pro jeho pohon více než 5,5 kWh tepelné energie. Musíme však zapomenout na to, že ze staré nevyužívané studny, kterou máme na dvoře, budeme téměř zadarmo vytápět dům. Tak jednoduché to zase není. Vodu, kterou ze studny do tepelného čerpadla načerpáme, nemůžeme vrátit do stejné studny zpět, protože odnímáním tepla pro vytápění by asi brzy zamrzla. Proto ochlazenou vodu musíme vypouštět jinam, nejlépe do tzv. vsakovací studny, aby se úroveň spodní vody výrazně nenarušila. Také chemické složení vody ve studni musí být takové, aby se nezanášely výměníky v tepelném čerpadle. Pro rodinný domek je potřeba za 1 hodinu přečerpat asi 2,5 ÷ 3,0 m3 vody, a to v zimním období prakticky téměř nepřetržitě. Dosáhnout těchto hodnot lze jen v některých lokalitách.
Častěji lze získávat teplo ze Země, buď z povrchové vrstvy, kde je naakumulována sluneční energie, nebo z hloubkového vrtu, odkud lze získat teplo pocházející ze zemského jádra. Do výkopu nebo do vrtu se uloží plastové trubky, kterými proudí nemrznoucí kapalná směs, která se průchodem teplejším okolím v zemi nebo ve vrtu ohřívá a teplo přenáší do tepelného čerpadla, které ho dokáže převést na využitelnou úroveň. V tomto případě lze zpravidla z 1 kWh dodané pro pohon tepelného čerpadla získat asi 4 až 4,5 kWh tepelné energie. Nic však není zcela zadarmo. K tomu, abychom přenesli teplonosnou látkou v plastových trubkách teplo domů, musí být položeny do výkopů stovky metrů potrubí nebo desítky, někdy též stovky metrů vrtů. Vždy záleží na místních hydrogeologických podmínkách. Obvykle je pro horizontální uložení jímacích trubek potřeba plocha odpovídající 2,5 až 3násobku vytápěné plochy. Ne všude je to realizovatelné, a tak nezbývá než zvolit hlubinné vrty, jejichž cena se pohybuje kolem 1000 Kč/m a podle geologických podmínek je jich pro běžný rodinný domek třeba asi 60 až 90 m.
Nejméně náročným, a přitom poměrně snadno realizovatelným způsobem je využití tepla obsaženého ve vzduchu. Toho je naštěstí všude dost. V tomto směru bylo v posledních letech dosaženo výrazného technického pokroku. Není to tak dávno, kdy tepelné čerpadlo mohlo pracovat do venkovní teploty 0 °C, v nejlepším případě do - 5 °C, navíc při velmi malém zisku. Dnešní nejmodernější tepelná čerpadla pracují do venkovní teploty až -20 °C. Je sice pravdou, že s klesající venkovní teplotou do jisté míry klesá výkon, a tím energetický zisk tepelného čerpadla, ale na druhé straně není nutno provádět téměř žádné stavební práce, jako jsou čerpací a vsakovací studny, hloubkové vrty nebo zemní rýhy pro pokládku zemních jímačů. Tím se cenově celá instalace tepelného čerpadla stává příznivou. Vezmeme-li v úvahu, že průměrná teplota v topném období se v našich klimatických podmínkách pohybuje kolem 3,5 ÷ 4 °C, pak z 1 kWh vložené do tepelného čerpadla dosáhneme 3,3 ÷ 3,8 kWh tepelného výkonu. To je jistě zajímavé a vzhledem k naprosto bezproblémové instalaci realizovatelné prakticky všude.