Jak ale nedostatek zaměstnanců limituje zotavení české ekonomiky? Je to skutečně ta největší brzda našeho postcovidového restartu? Byznys si své lidi nakonec vždy nějak obstará, jen mu musí stát podat pomocnou ruku a nekomplikovat mu život, např. při náboru lidí v zahraničí.
Stále přetrvávajícím problémem, který nás nejvíce paralyzuje a dostává již do skutečně kolapsového stavu, je ale situace v dodavatelsko-odběratelských řetězcích. Struktura zahraničního obchodu se velmi rychle změnila – svět se posunul do fáze, kdy výrobek několikrát oběhne celý svět, než si najde svého konečného spotřebitele. Výrazně včleněni do sítě globální ekonomiky jsme se postupně stali nedílnou součástí tohoto modelu. Jelikož nemáme dostatečné zdroje nerostných surovin, musíme je dovážet, stejně tak jako surové železo, kovové či nekovové konstrukční materiály. A pokud bychom si chtěli zvolit nového dodavatele, závazky vůči našim odběratelům nám to nedovolí. Poněvadž jsme proexportně zaměřenou ekonomikou, většina naší produkce se skládá z dovážených vstupních materiálů a komponent, přetvořených a smontovaných, a následně směřujících zpět přes hranice. V této chvíli se tak nacházíme uprostřed té nejhorší konstelace nefungujícího organismu. Byly přerušeny klíčové výrobní kapacity a ten náš tzv. restrukturalizovaný český Honza, kterého jsme plni odhodlání vyslali na zkušenou do světa, zaškobrtl a utrpěl zranění. Doufejme že ještě stále slučitelná s plnohodnotným životem. Logistika kolabuje, chybí kontejnery a přepravní kapacity na vodě i na souši. V Německu již asociace VDMA vyzývá stát k řešení. A u nás? Diskutujeme ostošest.