Program Spolupráce

Přinášíme další ze série reportáží z diskusních fór nad programy podpory ze strukturálních fondů EU, tentokrát vám přiblížíme program Spolupráce. Za CzechInvest se diskusního fóra zúčastnili Mgr. Miroslav Richter, vedoucí oddělení rozvoje spolupráce firem, Mgr. Marie Wernerová a Ing. Michal Kůrka, projektoví manažeři oddělení rozvoje spolupráce firem, dalšími účastníky diskusního fóra byli prof. Ing. Jaromír Houša, DrSc., vedoucí Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (VCSVTT), Ing. Jan Smolík, vedoucí vývoje VCSVTT, Ing. Luděk Hanáček ze společnosti Deloitte, Ing. Petr Vlach, vedoucí Podpory technických činností z firmy Kovosvit MAS, Ing. Stanislav Linc, náměstek ředitele Svazu strojírenské technologie a Ing. Zdeněk Balvín a Ing. Jiří Vrhel ze Svazu strojírenské technologie.

M. Richter: Na úvod bych rád řekl několik slov k problematice klastrů obecně. Klastr je sdružení firem a spolupracujících organizací, zejména vysokých škol a vědecko-výzkumných institucí, jejichž vzájemné vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení konkurenceschopnosti. Smyslem klastru je řešit problémy, jako jsou izolovanost, nedostatečná vzájemná komunikace firem a spolupráce firem s vědecko-výzkumnou sférou.

Mezi jejich přínosy pro firmy patří zejména identifikace společných potřeb, úspora nákladů, rychlejší přenos informací a technologií, výměna zkušeností, společné projekty, zvýšení inovací v oboru, větší vyjednávací síla nebo efektivnější dodavatelsko-odběratelské vztahy. Vysokým školám mohou klastry efektivněji zprostředkovat konkrétní znalosti potřeb průmyslu, nabídnout možnost účastnit se společných projektů výzkumu a vývoje v rámci klastru nebo otevřít cestu k dalším zdrojům financování. Z pohledu veřejné správy jsou prostřednictvím klastrů podporovány perspektivní odvětví daného regionu, což zvyšuje i atraktivitu regionu z pohledu zahraničních investorů.

Aktuální program Spolupráce v rámci OPPI navazuje na program Klastry OPPP. Jednotlivé Výzvy k programu Spolupráce jsou zatím ve fázi příprav a jejich podoba se ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR dotváří. Hlavními plánovanými změnami jsou rozšíření podporovaných aktivit a způsobilých výdajů, zvýšení maximální částky podpory na projekt a nárůst peněz určených do programu na 5,3 mld. Kč. Ročně se tedy z programu rozdělí zhruba 750 mil. Kč. Cílem programu Spolupráce je podpora vzniku a rozvoje kooperačních odvětvových seskupení – klastrů, pólů excelence a technologických platforem jako nástrojů rozvoje konkurenceschopnosti ekonomiky a ekonomického růstu na regionální, nadregionální a mezinárodní úrovni.

Podporovanými aktivitami jsou tedy klastry – územně koncentrovaná síť spolupracujících firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb a přidružených institucí a organizací, jejichž kooperační vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich konkurenceschopnosti. Aktivity klastru musejí být zaměřeny na rozvoj inovací a mezinárodní konkurenceschopnosti. Z tohoto pohledu musí klastry prokázat permanentní vazby na výzkumně-vývojovou základnu a vzdělávací zařízení. Navíc musí klastry jasně definovat sektor působnosti a obsahovat určité kritické množství společností koncentrovaných v určité geografické oblasti. Další plánovanou aktivitou jsou póly excelence jako vysoce inovativní kooperační seskupení v oblasti nejmodernějších technologií. Konkrétní podoba této aktivity je stále v jednání. Podporu mohou získat i technologické platformy – vznik a rozvoj národních technologických platforem jako oborových seskupení, která sdružují klíčové hráče odvětví na národní úrovni a zaměřují se na tvorbu strategií rozvoje daného oboru v dlouhodobém horizontu. Pro podpořené technologické platformy bude mimo jiné důležité prokázat návaznost na některou z evropských technologických platforem.

Příjemcem podpory v rámci programu Spolupráce bude právnická osoba, která musí mít ve stanovách zakotveno, že jednou z jejích hlavních činností je podpora inovací a zvýšení konkurenceschopnosti. Příjemci pro konkrétní aktivity budou blíže specifikováni v jednotlivých Výzvách.

Způsobilými výdaji pro všechny typy aktivit budou dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek a provozní náklady. Pro klastry a případně i póly excelence budou mezi způsobilé výdaje pravděpodobně patřit i nákup testovacího a laboratorního zařízení, uvažujeme také o možnosti zahrnout stavební náklady. Podpora bude poskytována formou dotace. Výše podpory pro jednotlivé typy aktivit ovšem zatím není známa a bude zveřejněna v jednotlivých Výzvách programu.

S. Linc: Uvádíte, že ve stanovách příjemce podpory musí být zakotveno, že jednou z hlavních činností je podpora inovací a zvýšení konkurenceschopnosti. Ve kterých stanovách? Ve stanovách podniku, který žádá o podporu, nebo ve stanovách klastru?

M. Wernerová: Žadatelem nebude podnik, ale nová právnická osoba, například klastr, který ve svých stanovách uvede, že jednou z hlavních činností je podpora inovací a zvýšení konkurenceschopnosti.

S. Linc: Zajímala by nás možnost zapojení zahraničních subjektů do klastrů. Bude možné, aby si česká firma zřídila závod například v Číně nebo v Indii? Velká česká firma se rozhodla, že bude ve spolupráci s výzkumným institutem v Indii projektovat novou součástku.

M. Richter: V programovacím období 2004 – 2006 byla možnost členství zahraničního subjektu v klastru za splnění programem stanovených limitů (minimálně 75 % členů klastru musí mít sídlo na území ČR) otevřená. Protože podpora klastrů v novém období na program Klastry navazuje, očekávám, že bude možnost členství zahraničního subjektu zachována.

Také v případě zahraničního subjektu nicméně platí skutečnost, že klastr je regionální platforma a zahrnout zahraniční subjekt mezi členy klastru je proto vhodné v situaci, kdy se jedná o úzkou přeshraniční spolupráci. Jedním ze smyslů klastrů je spolupráce a pro tu je geografická blízkost všech členů klastru důležitá.

S. Linc: Obor strojírenství je v České republice „roztříštěn“, je zastoupen ve všech krajích. Proto bychom uvítali nadteritoriální charakter klastrů, protože některé podniky, které vyrábějí stejný druh produktů, jsou ve vzdálených regionech.

M. Kůrka: Klastr by měl mít zejména potenciál v daném kraji, tedy dostatečné procento firem určitého oboru.

S. Linc: V tom případě nemůže být založen ani jeden strojírenský klastr. Jedna strojírenská firma je v libereckém kraji, dvě v jihomoravském, další je v Plzni, další v jihočeském kraji atd.

J. Smolík: Klastry vznikají v zemích, které jsou větší než Česká republika a jako region je tam vnímáno území například právě o rozloze ČR. Pro obor strojírenství je minimální region Česká republika, lze uvést příklad dodavatelů: podniky nenakupují u regionálních nebo krajských dodavatelů, ale u dodavatelů pro celou Českou republiku. Menší obor už by se mohl sdružit v klastru na regionální úrovni i v ČR – nikoli ovšem strojírenství.

L. Hanáček: Koncepce strojírenství je v České republice řízena spíše centrálně Ministerstvem průmyslu a obchodu, proto zde také hovoříme o jediném strojírenském klastru pro celou republiku. A také nemůžeme očekávat, že kraje budou významně podporovat strojírenské podniky ze svých finančních prostředků, ty jsou určeny zejména pro malé a střední podnikání.

M. Kůrka: Chápeme strojírenství jako jeden z důležitých oborů, který je nedílnou součástí naší ekonomiky a přispívá k růstu konkurenceschopnosti. Máme strojírenské firmy, které jsou schopny konkurovat na celoevropském trhu. Řekněme ovšem, že klastr není určen pro všechny typy subjektů a nemůže mít celorepublikovou působnost. Jako subjekt s celorepublikovou působností by byla vhodnější technologická platforma, která může sdružovat i velké výrobní podniky a „investovat“ do určitého oboru. Co se týče klastrů, Svaz strojírenské technologie vidím spíše jako poradní orgán.

Z. Balvín: Chtěl bych upozornit, že toto je obecnější problém. Například elektrotechnické nebo slévárenské podniky se také sdružují na oborové úrovni celorepublikově, nikoli regionálně. Nelobbujeme tedy za strojírenství, ale upozorňujeme na systém, kterým fungují i jiné obory.

L. Hanáček: Domnívám se, že metodika regionálních klastrů obstojí dobře například v automobilovém průmyslu, který funguje trochu jinak než strojírenství. Automobilový průmysl má spoustu malých a středních dodavatelů ve svém regionu, u automobilek vznikají nové dodavatelské firmy jak ve vývoji, tak i pro dodávání komponent. Ve strojírenství jsou malé a střední podniky sekundární dodavatelé, velké podniky vyvíjejí, malé a střední z České republiky následně dodávají komponenty.

M. Richter: Program OPPI ovšem pomáhá malým a středním podnikům, které podporu potřebují více než velké firmy. Zřídí-li klastr například společnou testovací laboratoř, je to šance právě pro malé a střední firmy dostat se k možnosti takové zařízení využívat a zvyšovat tak svůj inovační potenciál.

M. Wernerová: Právě program Spolupráce ovšem poskytuje větší možnost zapojení velkých firem ve srovnání s jinými programy OPPI, které jsou orientovány výhradně na malé a střední podniky. Členem klastru může být i velký podnik. Výzvy programu ale stanoví určitá omezení, která bude nutné dodržet.

J. Smolík: Představme si, že se na Zlínsku spojí Toshulin, a. s., se společností Tajmac-ZPS, a. s., začnou si budovat svůj regionální klastr „obráběcí stroje“, přiberou k sobě regionální dodavatele a začnou se chovat jako klastr – tedy začnou budovat a podporovat svoji vlastní výzkumnou základnu. Když se ve více regionech ČR utvoří více takových uskupení, dojde ke značnému tříštění financí a plýtvání silami, protože na několika místech se budou vyvíjet obdobné inovace, nakupovat tentýž software, vybavovat stejné laboratoře atd. Například v Německu výzkum oboru výrobní techniky takhle roztříštěný není, univerzity jsou navázané na výzkumné ústavy, a tyto jsou provázané na celostátní úrovni.

Zaráží mě například, že v Plzeňském kraji vzniká klastr Mechatronika. Právě mechatronika se přitom prolíná mnoha různými technickými obory, od energetiky přes automobilový průmysl, výrobní stroje až po automatizaci. Je to podobné, jako kdyby vznikl regionální klastr Matematika. Klastr Mechatronika by měl být národní a měli by v něm být shromážděni všichni, kdo v oblasti mechatroniky významně bádají a podnikají. Podívejme se například na evropskou aktivitu EumechaPro, která má naopak za cíl takovéto velké téma – mechatronika – „klastrovat“ na úrovni „regionu“ celé EU. Některá odborná témata, podnikatelské aktivity a zájmy lze „klastrovat“ na úrovni regionů velikosti kraj, jiné však nikoli.

M. Richter: V plzeňském klastru prozatím proběhla pouze fáze mapování projektu klastru v oblasti mechatroniky.

L. Hanáček: Metodika nastavená pro klastry se nehodí pro nadregionální klastry. Otázka je, zda by tedy bylo možné vytvořit speciální metodiku právě pro tyto klastry, kam by spadal také strojírenský klastr.

P. Vlach: Jak budou v rámci klastru rozděleny pravomoci? Bude mít nějakého manažera nebo představenstvo?

M. Richter: Klastr vznikne jako nová právnická osoba, která je následně potenciálním žadatelem do programu Spolupráce. Doposud založené klastry mají převážně právní formu družstva nebo sdružení. Nastavení rozhodovacích mechanismů je vnitřní záležitostí klastru. Důležité je, aby byl tento mechanismus zakotven ve stanovách. Právě stanovy jsou při posuzování žádosti o podporu totiž jedním z podkladů pro hodnocení.

M. Kůrka: Klastr by měl být otevřen všem potenciálním zájemcům o členství. Nesmí nastat situace, že by šlo o jednu velkou firmu se subdodavateli. Proto má CzechInvest například právo účastnit se jednání valné hromady klastru, ale direktivně do jeho řízení nezasahuje. Při žádosti o dotaci se samozřejmě posuzuje i majetková provázanost jednotlivých firem a jejich finanční zdraví.

J. Houša: Myslím, že vysloveně pro strojírenství je z programu Spolupráce určen podprogram technologických platforem. Při přípravě otevřené strojírenské technologické platformy v České republice vycházíme z vývoje výzkumných center pro určité strojírenské sektory – výrobní techniku, automobily, letadla, textilní stroje, energetické strojírenství a další. Program Spolupráce má být určen pro podporu vzniku a rozvoje národních technologických platforem. Z řečeného ovšem vyplývá, že platforma musí nejdříve vzniknout, a pak teprve může zažádat o podporu.

M. Richter: V první Výzvě pro technologické platformy bude pravděpodobně oprávněným žadatelem pouze již vzniklá technologická platforma. Naší představou je, že se bude platforma v rámci trvání podpory dále rozvíjet.

J. Houša: Chtěl bych dále upozornit, že v České republice už existují určitá seskupení, která by bylo možné označit jako póly excelence – „high-tech“ nelze označovat jen bio- a nanotechnologie. Definici pólu excelence programu Spolupráce odpovídá např. naše výzkumné centrum se spolupracujícím průmyslem, podobné seskupení existuje v energetice, v automobilovém, leteckém i textilním průmyslu. Tyto tzv. póly excelence by mohly být součástí technologické platformy, která zajišťuje vyšší strategii navázanou na evropskou úroveň.

Můj další dotaz směřuje ke studii proveditelnosti. Bude se vytvářet ještě před založením technologické platformy?

M. Richter: Pro hodnocení žádostí o podporu ze strukturálních fondů je klíčové získat co nejkomplexnější představu o věcné náplni, rozpočtu a harmonogramu daného projektu. To je cílem zmíněné Studie proveditelnosti (SP), která se tak stává jedním ze základních podkladů pro hodnocení daného projektu. Uvedu příklad: bude-li jednou z podmínek Výzvy navázání české technologické platformy (TP) na některou z evropských platforem, musí být splnění této návaznosti popsáno v SP. Stejně tak bude v SP popsána role jednotlivých členů TP, strategie TP, metodické postupy apod.

J. Houša: Logické by bylo, aby platforma měla sídlo v Praze, ale to pravidla OPPI nedovolují, proto je třeba založit formální sídlo mimo Prahu, které však stejně bude pravděpodobně pracovat v Praze...

M. Richter: Při implementaci strukturálních fondů musíme dodržovat všechna pravidla, která z danou problematikou souvisí. Region Praha nespadá do tzv. cíle Konvergence, protože HDP na obyvatele není nižší než 75 % průměru EU a podporovaný projekt proto musí být realizován mimo území hl. m. Prahy.

J. Smolík: Technologické platformy by měly vytvářet především vize, strategické plány a plány jejich implementace, většina financí však bude zřejmě směřovat do klastrů. Takový dojem aspoň vzniká, pročteme-li si povolené způsobilé výdaje.

Z. Balvín: Rád bych připomněl, že podle Lisabonské strategie by náklady na vědu a výzkum měly do roku 2010 tvořit 3 % HDP. Zatím se ovšem zdá, že tento závazek pravděpodobně splní jen některé skandinávské země.

M. Kůrka: Výzvy v rámci programu Spolupráce budou časově omezené. Pokud se po vyhodnocení prvního kola ukáže, že bude vhodné další Výzvy nasměrovat odlišným způsobem, bude to v rámci dodržení všech souvisejících pravidel možné. Umíme naslouchat a je tu samozřejmě možnost využít aktuální poznatky při vyhlašování nových výzev programu. Počítáme se zpětnou vazbou a jejím zohledněním, do Výzev v následujících letech zapracujeme pozitivní i negativní připomínky z již vyhlášených výzev. Jsme otevření komunikaci, agentura CzechInvest poskytuje potenciálním žadatelům bezplatné poradenství.

S. Linc: Výrobci obráběcích a tvářecích strojů jsou ve světě považováni za strategickou prioritu země, protože všechno ostatní se vyrábí na těchto strojích. Pokud nebude podporován výzkum v této oblasti, poškodí to řadu dalších důležitých oborů.

Protože se diskusního fóra nemohl z pracovních důvodů zúčastnit doc. dr. Ing. Jiří Marek, technický ředitel Toshulin, požádali jsme ho korespondenční formou o krátký pohled na program Spolupráce. „Se zájmem jsem si přečetl, v čem tkví podstata programu podpory ze strukturálních fondů EU Spolupráce. Veškeré mé další úvahy se týkají pouze strojírenství a VŠ strojírenského směru, speciálně se zaměřením na výrobu a konstrukci obráběcích strojů. Je pravda, že strojírenské firmy v ČR se vzájemně neinformují, nejsou sobě partnery a že jsou především konkurenty, i když nevyrábějí totéž. Klastr by měl být pro firmy prostředkem ke snižování nákladů, k definici společných rozvojových projektů, mít přístup na společné trhy apod. Jak se ale mohou konkurenti společně takto rozvíjet? To nevím. Ano, jsou společné konstrukční uzly obráběcích strojů, ale nedovedu si představit dělicí rovinu mezi tím, čím přispěje TOS Kuřim, Toshulin, ŠMT, ZPS-Tajmac a jiné firmy. Umíme ukládat desky rotačních stolů, a tak budeme předávat draze zaplacené informace v této oblasti ostatním firmám? Myslím, že by mne majitelé moc nepochválili. Totéž bude platit podle zjednodušené úvahy i o jiných firmách a jejich produktech. Podle mne je tato dohoda na úrovni klastrů pro obor obráběcích strojů při současném stavu nemožná. Program Spolupráce má navazovat na program Klastry. Pro oblast obráběcích strojů vidím jediné řešení – technologickou platformu, kde bude roli styčného důstojníka mezi konkurenty – firmami – plnit některá VŠ strojírenského směru. S touto spoluprací jsou myslím bohaté zkušenosti mezi nynějšími strojírenskými firmami v ČR. Takovou roli hraje nyní Výzkumné centrum prof. Houši. Jedině tak je dle mého názoru možné zkvalitnění vazeb Spolupráce mezi podnikatelskou – konkurenční – sférou, výzkumem a vysokými školami při plném zachování konkurenčního prostředí.“