Starejme se o své stroje jako o své tělo

VOPSS Řepeč je rodinná firma, kde Vladislav Čítek začínal se svým synem Michalem, následně se po dokončení studia ekonomie na VŠE v Praze přidala dcera Monika, a později i zeť Petr Vozábal, specialista na vibrodiagnostiku, kterou vystudoval na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Rodinná firma jako z učebnice.

„Vyučil jsem se pro Kovosvit a během zde strávených 30 let jsem nabral neskutečné množství zkušeností, a to doslova od pilníku až po finální montáž sofistikovaných rotačních aplikací – vřetenových jednotek, otočných sklopných stolů a dalších,“ zahájil naše setkání Vladislav Čítek a pokračoval: „Vždy jsem měl kliku na skvělé mistry a nejbližší nadřízené. To ve mně vytvářelo spokojenost v práci. Ta byla skutečně mým koníčkem, ke kterému velkou měrou přispíval i kolektiv tehdejších spolupracovníků vřetenárny. Baťovský duch celého oddělení, kdy na jedné straně jsme byli my mladí po vyučení a na druhé neskuteční bardi důchodového věku, kteří nás postupně zasvěcovali do špičkové strojařiny. Po 10 letech jsem mohl říct, že jsem strojař.“ Pak přišlo temnější období Kovosvitu a po neslavné privatizaci a následných akvizicích bohužel začala upadat perspektiva firmy. A příchod vedení v roce 2006, během nějž se začalo všechno kooperovat a klíčové úseky rušit, představovalo pro pana Vladislava velké zklamání. „To, co se tam po generace vytvářelo, předávaly se zkušenosti, znalosti, se jedním rozhodnutím odepsalo. Outsourcing bylo zaklínadlo nových manažerů – všechno si koupíme, jenom smontujeme, vyrábět nic nebudeme, lidi propustíme, jsou drazí, drzí. Znělo tehdy z jejich úst.“ Celý profesní život se pan Čítek věnoval vřetenům, a to od vývoje přes výrobu až po montáž. Kovosvit byl na přelomu milénia v ČR prvním výrobcem obráběcích strojů, který se rozhodl pro vlastní vývoj a výrobu elektovřeten. Vytvořil se zde fungující tým mechanických i elektrokonstruktérů a technologů. Porodní bolesti byly samozřejmě velké, vyrobily se desítky elektrovřeten s různými problémy. Chyběl prý poslední krok k úspěšné výrobě – propustit „neschopné“ jednotlivce a dát důvěru celému tvůrčímu týmu a zainteresovat jej. S novým majitelem a managementem však padlo rozhodnutí o ukončení výroby centrových vřeten v Kovosvitu. Výrobu zrušili a vřetenové jednotky si nechali dělat dle dokumentace ve firmě Kessler. Všichni znalí, dle slov pana Čítka, věděli, že to firma Kessler bez znalosti detailů nezvládne. Po krátké době se vše vrátilo jako bumerang. Ačkoliv byl Kessler v té době renomovaný výrobce, nebyl schopen plnit v požadované kvalitě dodávky relativně jednoduchých vřeten. Ty musely být dodatečně upravovány kovosvitskými techniky, následně musela skupina kovosvitských montérů vřeten dokonce jezdit ke Kesslerovi a zaučovat zdejší techniky na montáži. Po čtyřech letech se rozhodnutí o outsourcingu vzalo zpět a alespoň řemenová vřetena si začali vyrábět sami.

„V celém kontextu tohoto musím vyseknout poklonu Ing. Varvařovskému, šéfkonstruktérovi řemenových vřetenových jednotek z 90. let pro stroje MCV a následně prvního kovosvitského elektrovřetena, a dále pak celému týmu mistrů, techniků, brusičů, montérů, zkušebáků, servisáků atd.,“ říká pan Čítek. Tato konstruktérská legenda společně s Ing. Mindlem nastoupila o 13 let později do firmy VOPSS a společně s celým týmem se podílí na vývoji nového konceptu modulárního elektrovřetena.

V Kovosvitu tak skončila spolupráce s celou řadou firem, pro které dělali střední a generální opravy vřeten. A tak pan Čítek s jednou takovou firmou koupil v roce 2006 brusku a po její generální opravě začali se synem Michalem, který v té době studoval ve třetím ročníku COP Sezimovo Ústí, v garáži rodinného domu brousit vřetena. „Léta 2006 až 2010 byla opravdu krizová. Z jedné strany se šetřilo úplně na všem, servisáci přešli z ‚drahých‘ škodovek na Dacie Logan, na druhé straně do kovošrotu  šmahem šly nevyužívané stroje a technologie, v kontejnerech se šrotem končily nedávno vyrobené vřetenové jednotky, přípravky, nakupované komponenty, řídicí systémy strojů atd. V téhle divoké době stačilo zapojit káru za auto a vyrazit do kovošrotu nakupovat. Později bylo snazší odkoupit celý kontejner plný servomotorů, agregátů a dalšího nepotřebného materiálu.“ Na to se nemohl pan Čítek dívat. Komunikace s tehdejším vedením se vyostřovala, a tak byl v roce 2010 propuštěn. Ale vše zlé je k něčemu dobré. A tak si zde v Řepči, ve svém bydlišti, pronajali dílnu místního zemědělského družstva a začali se synem dělat dílcovou kooperaci např. pro Erwin Junker či Weiler Holoubkov a další. A co vydělali, to hned reinvestovali. Během plného provozu vše za šest let zrekonstruovali, a následně i odkoupili budovy. V roce 2012 se svým synem a dcerou změnili formu podnikání a založili společnost s ručením omezeným. Tehdy měla firma čtyři zaměstnance, nyní, po 10 letech, je zde přes 40 stálých zaměstnanců a k tomu více než 25 spolupracujících. „Přibližně třetina z nich jsou bývalí Kovosviťáci, z nichž většina musela odejít. Ničím se neprovinili, pouze se kvůli svým odborným názorům a postojům stali nepohodlnými. A i s jejich pomocí jsme jako firma tam, kde jsme, a všem za to moc děkuji,“ říká pan Čítek. Nikdy prý nepřetáhl špičkového člověka z fabriky k sobě. Lidi sem šli vždy sami, z přesvědčení, z potřeby změny, z důvodu nespokojenosti. Aktuálně nemají problémy s nedostatkem zaměstnanců. Naopak, hlásí se sem relativně hodně zájemců a on si vybírá tak, aby odborně i lidsky zapadli do zdejšího kolektivu. Společnost VOPSS jde svojí cestou, primárně nabírá na brigády studenty odborných škol z blízkého okolí se vztahem k technice. Mnohdy se jedná i o děti rodičů, kteří zde pracují. Začínají od píky a dojdou až k velmi odborným činnostem.

Repase a výroba vřeten, opravy rotačních aplikací, výroba celých strojů a servisní činnosti. Na těchto stavebních kamenech staví Vladislav Čítek se svým týmem stabilitu firmy. Zjistili, že pokud budou pouze prodávat repasovaná vřetena, roste riziko způsobené chybovostí instalačních firem. „Musíme vše dodávat na klíč, a tím i přebírat záruky na veškeré činnosti, včetně montáže. Generálními opravami celých strojů, byť jen v omezeném počtu, si lidé velmi rozšíří své kompetence a stanou se více flexibilními a navzájem zastupitelnými. Pak vidí potřebné souvislosti, nejsou úzce zaměřeni jako lidé ze specializovaných firem,“ shrnuje pan Čítek důsledky tohoto konceptu pro profesní rozvoj jeho týmu. Dnes se prý dostali i do stavu konzultantů, kdy firmám pomáhají s výběrem a specifikací vřetenových opcí při nákupu nových strojů.

Zásadní na celém podnikání v oblasti vřeten obráběcích strojů jsou od prvopočátku obrovské investice do nákupu, vývoje a výroby vlastních výrobních, diagnostických, zkušebních a montážních zařízení. Všechna tato zařízení musí splňovat požadavky vysoké univerzálnosti a systémové otevřenosti k dalším možným funkcím, jež se vyvíjejí v čase a je nutné je testovat. Vdechnout nový život repasovaným vřetenovým jednotkám od více než 30 výrobců není jednoduché a tzv. garážovým způsobem to již v dnešní době nejde.

Všechny zdejší odborné profese jsou velmi náročné na znalosti. Především se to týká přesného finálního broušení spojeného s vysoce kvalifikovanými montážními činnostmi. Běžná přesnost broušení vřeten pod ložiska je na úrovni 1–2 mikrometry. Zde pak podle pana Čítka hrají hlavní roli zkušenosti brusičů pro dosažení požadovaných výstupů. 3D měření na Zeiss Contura je již jakýmsi podpůrným kontrolním ověřením správnosti. Obzvláště pro vysokootáčkové aplikace vřeten od cca 12 000 do 40 000 otáček za min. je finální broušení ložiskových průměrů doplněno výběrovou metodou, tzn. přiřazením konkrétního ložiska ke konkrétnímu vřetenu. Nejedná se o sériovou výrobu. Každé vřeteno má svoji osobitou péči s rodným listem. Již při demontáži musí pracovník definovat příčiny problému, technik následně zhodnotit způsob repase, poté navrhnout technologie výroby a ve finále připravit a zrealizovat 3D měření. Všechny tyto činnosti musejí být úzce propojeny, aby byl výsledek stoprocentní. Především u složitých celků jsou odborníci zodpovědní za celý projekt – tedy od demontáže vřetenové jednotky u zákazníka přes repasi ve VOPSS až po zpětnou montáž na stroji. Průměrná doba repase je pak neuvěřitelných sedm dní. Za rok jsou schopni zrealizovat na 350–400 repasí. To vše přináší obrovské zkušenosti, které si lidé navzájem předávají.

Ačkoliv jsou stále silně kapacitně přetíženi, postupně vznikla idea vlastní konstrukce modulárního vřetena. Požadavky zákazníků, obrovské zkušenosti techniků a tvůrčího ducha chtěli přetavit ve vlastní produkt. Zákazníci si často pořídí stroj pro určitou technologii, a tomu přizpůsobí volbu vřetena. Ale po čase již mají jiný požadavek na obrábění, vřetenová jednotka se pro ně stane nevyhovující a celý stroj měnit nechtějí.

K rozhovoru se přidává Jiří Mindl, též bývalý Kovosviťák, který technické zkušenosti po společném odchodu s Františkem Lambertem zúročil ve zlínském Tajmac – ZPS, a následně ve Fermatu – napřed v Lipníku nad Bečvou a pak blízko svého bydliště v Plané nad Lužnicí. A nyní již téměř tři roky napomáhá odborně formovat panu Čítkovi jeho firmu: „Typ použitého vřetena závisí na technologii obrábění, v zásadě lze říci, že ve výrobě buď potřebujete vysokorychlostní vřeteno, nebo naopak silové (ve smyslu vysokého krouticího momentu). A proto jsme vyvinuli svůj produkt vřetena, který customizujeme na základě požadavků zákazníka.“ V roce 2020 společně s výzkumným centrem RCMT na FS ČVUT v Praze vstoupili do projektu MPO dotačního programu Trend, který jim pomáhá financovat vývoj tohoto modulárního vřetena. „Modulární systém se základní jednotkou o výkonu 10 kW a 15 tisíc otáček je vybaven vibrodiagnostikou. Koncepce vřetena je tzv. INline – na konstrukci vřetenové části navazuje motorová část,“ přibližuje Jiří Mindl techniku řešení a pokračuje: „Motory nakupujeme, ale vše ostatní je naše. Řada bude ukončena vřetenovou jednotkou o výkonu 30 kW a krouticím momentem 300 Nm.“ Výzkumný projekt podle jeho slov v sobě zahrnuje i vývoj permanentního systému monitoringu vřetena, který umožní sbírat data v podobě různých mechanických a teplotních veličin a sloužit jako prediktivní údržba. Vývojové práce projektu budou ukončeny v roce 2023. Ing. Mindl historicky spolupracuje se zmíněným výzkumným centrem RCMT, mj. i v rámci projektu Center kompetence a řady dalších. Nyní jim výzkumné centrum nabídlo vstup do aktuálního projektu Národních center kompetence. „S univerzitou je spolupráce výborná, a to jak na výzkumných projektech, vytváření strategií oboru, tak samozřejmě i na oponenturách diplomových prací,“ konstatuje Jiří Mindl. Ze školy k nim díky této vazbě nastupují zkušení odborníci s vysokými znalostmi, např. vibrodiagnostiky, čehož využívají v náročných projektech. Například nyní spolupracují na modernizaci linky v jedné třinecké společnosti, kam dodávají vřetena pro vrtací a frézovací jednotky.

Při diagnostice poruchy vřetena se mj. zaměřují na použitou řeznou kapalinu během provozu. Pokud například uživatel po půl roce reklamuje netěsnost cest středového chlazení, příčina podle pana Čítka může být v používání nevhodné chladicí kapaliny, která nejen že „zalepí“ těsnicí prvky, ale kvůli slabým konzervačním vlastnostem způsobí i korozi na těsnicích plochách rotačních částí vřetena. Ve všem je třeba podle něho hledat souvislosti. Společnost VOPSS používá na svých strojích řezné kapaliny Blaser, a stejně tak je i doporučuje všem svým zákazníkům, kterým dodává repasované vřetenové jednotky. A není to jen z důvodu zkušeností s těmito produkty, ale i s potřebným servisem okolo kapalin, jež společnost Blaser přes své techniky zajištuje přímo u zákazníků. Pan Čítek má s produkty Blaser historické zkušenosti, kdy v Kovosvitu používali produkt Blaser při broušení pinol přesných souřadnicových vyvrtávacích strojů VKV 100, vlajkové lodi Kovosvitu 80. a 90. let. Tyto pinoly se lapovaly na brusce Fortuna na drsnosti kolem Ra 0,05. V rámci zkoušek testovali i kapaliny jiných výrobců, ale tak precizních výbrusů nešlo dosáhnout. Shodně pozitivní zkušenosti s kapalinou Blaser pan Čítek deklaruje i při repasích vřetenových jednotek. Tam, kde uživatel používal levné kapaliny, je to znát hlavně na stavu upínacích paketů vřeten, zalepení labyrintových okruhů atd.

V rámci naší debaty jsme dospěli k filozofii společnosti Blaser a jejím produktům. Pavel Večerka, generální ředitel Blaser Swisslube CZ, k tomu uvádí: „Na naše produkty nahlížíme z několika úhlů pohledu. Jednak si všímáme zvyšování hodnoty stroje, dále pak maximálního využití řezného nástroje, a samozřejmě kvality obrobku. Kapaliny mají zásadní vliv na produktivitu obrábění a také na dosažení mechanických vlastností povrchu obrobku a jeho vzhledu.“ Firma nezůstává pouze u řezného procesu jako takového, ale velkou péči věnují i vlivu kapaliny na obsluhu. Dále se pak zaměřují na celý životní cyklus řezné kapaliny a její vliv na životní prostředí. Slova pana Večerky potvrzuje i pan Čítek: „Musím vyzvednout zdravotní aspekt kapalin Blaser. Nepamatuji si, že by někdo z obsluhy někdy měl zdravotní problémy. Naopak když došlo v Kovosvitu ke změně a začaly se používat levnější kapaliny, okamžitě to poznala obsluha alergickými reakcemi. A zároveň se to negativně projevilo na měřicích přístrojích a strojích samotných.“

Blaser pro výrobu chladicích a řezných kapalin a olejů používá nejlepší vstupní suroviny, což garantuje vysokou užitnou hodnotu všech výrobků, přestože se to projeví na vyšší ceně výsledného produktu. Vždy je ale třeba se podle pana Večerky dívat na produkt z komplexního hlediska. „Neprodáváme chladicí kapalinu, ale tzv. tekutý nástroj, pro který dodáváme LTA analýzu (liquid tool analýza, pozn. redakce). Sledujeme životnost nástroje při shodných řezných podmínkách a použití různých chladicích kapalin.“ Například při obrábění lopatek turbín byla trvanlivost řezných nástrojů trojnásobná. Dochází tak ke zvýšení produktivity díky kapalině a náklady se v celkovém srovnání dostávají na nižší úroveň. O vlivu na stroj jsme se již zmínili. Nemluvě o vlivu na zdraví obsluhy.

Blaser spolupracuje s mnoha výrobci obráběcích strojů, kteří mají často jako podmínku garance 100% spolehlivosti stroje právě používání jejich řezných kapalin. „Stroj je pro zákazníky určitou obálkou, do které nevidí. Pak přijde VOPSS a zjistí, jak po několika letech obrábění vypadá vnitřek stroje,“ výstižně říká Pavel Večerka a pokračuje: „Proto je pro nás VOPSS Řepeč tou nejlepší referencí, jelikož je i naším zákazníkem pro svoji výrobu a dle svých zkušeností pak Blaser doporučuje i svým zákazníkům z dlouhodobého horizontu efektivního využívání a životnosti stroje. Během repase totiž vidí následky používání nekvalitních řezných kapalin.“ Vladislav Čítek na něj navazuje: „Vždy je všechno o osobních vazbách a vzájemné důvěře. Jenom tak se realizuje spolupráce, která má smysl. Často bohužel ve větších firmách jednotlivá oddělení mezi sebou soupeří a nekomunikují. S Blaserem mám jen ty nejlepší zkušenosti. Vzpomínám si například na událost, kdy jsme zaznamenali zkažení kapaliny bez vědomé příčiny. Přijel jejich technik, převlékl se do montérek a veškeré vedení na brusce vyčistil. A kdo zná realitu, ví, jak taková směs brusných třísek, brusiva a kapaliny vypadá. Tím, že byl u stroje, věděl, co se brousilo, kde došlo ke změně, která ovlivnila další konsekvence. Přišel na to, že změna vedení kapaliny zapříčinila její nedostatečné promíchání, a tudíž znehodnocení. A tyto zkušenosti z provozu pak preventivně sdílejí s dalšími zákazníky.“

K hovoru se přidává Aleš Šedrla, vedoucí zákaznického servisu Blaser Swisslube CZ: „Naše výrobky jsou vyvíjeny v souladu s požadavky na technologii a často ve spolupráci s výrobci obráběcích strojů a nástrojů. Je pro nás velkým přínosem, když máme možnost analyzovat používané kapaliny a jejich vliv na obsluhu.“

Kapaliny jsou na bázi rostlinných esterů, dále pak polysyntetické kapaliny na bázi minerálních olejů a plně syntetické kapaliny. Blaser preferuje výrobky na rostlinné bázi a školí obsluhu, jak se má starat o kapalinu, aby byla v symbióze s výrobním procesem, technologiemi a šetrností jak vůči nim samotným, tak i k životnímu prostředí. Snaží se zákazníka přesvědčit, aby šel touto cestou a viděl profit ve využití.

Historie značky Blaser se datuje do roku 1936, kdy Willy Blaser začal pro švýcarské farmáře vyrábět prostředky pro impregnace obuvi. V roce 1947 vznikla první chemická laboratoř a postupně, jak se průmyslová výroba ve Švýcarsku rozšiřovala, tak se ruku v ruce rozvíjelo zaměření produktů Blaser směrem ke strojírenství, a obrábění speciálně. Od roku 1995 došlo k expanzi zakládání evropských prodejních poboček. Aktuálně je výroba vedle Švýcarska i v USA, Číně a Indii. „Produkty Blaser již byly dováženy za minulého režimu do tehdejšího Československa,“ říká Pavel Večerka a pokračuje: „Byly symbolem pro náročné obrábění. V roce 1990 byla založena firma KAT – Karoserie a automobilová technika, zaměřená na automobilový průmysl, která byla mj. distributorem produktů Blaser. Po pěti letech majitelé nabídli firmě Blaser odkup jejich společnosti, a tak od roku 1996 existuje Blaser Swisslube CZ.“

Ve všech oblastech dochází často k exponenciálním změnám, jejichž motory představují vývojové kroky v oborech. Nejinak tomu je jak v diskutovaných vřetenových jednotkách, tak i řezných kapalinách.

„Při repasích vidíme, že vřetenové jednotky renomovaných výrobců jsou hodně sofistikované a zbytečně složité, často až přes hranu,“ uvádí Vladislav Čítek závěrečné téma našeho setkání. „Skrze dálkový monitoring se snaží výrobci hlídat veškeré nuance provozu z důvodu své ochrany při případném sporu s uživatelem. Sensorika je velmi provázaná, nové snímače pro odměřování jsou často dublované pro případnou zastupitelnost při poruše. Když pak dojde k sebemenšímu nárazu, dálková diagnostika okamžitě hlásí havárii stroje. Například někteří výrobci obráběcích strojů podmiňují záruku akceptací těchto skutečností a provozovatel musí plně krýt nové vřeteno. Vždy je třeba dávat na misky vah potřebnou míru sofistikovanosti řešení a jeho praktického využití, a případných následků z toho plynoucích,“ uzavírá Vladislav Čítek a Jiří Mindl jej ještě doplňuje: „Vedle trendu vyššího podílu elektronizace vřeten vnímáme i vliv materiálového inženýrství na konstrukci ložisek. Spékané materiály používané jak na kroužky, tak i na kuličky mají vysokou životnost. Dále se konstrukcí vychází vstříc požadavkům zvýšené tuhosti upnutí vřetena.“

Aleš Šedrla si bere slovo a nastiňuje trendy ve „své“ oblasti: „Mohu zmínit naši spolupráci se švýcarským výrobcem CNC strojů pro řezání diamantu, pro nějž jsme vyvinuli speciální kapalinu zvyšující produktivitu řezání až šestinásobně.“ Naši část diskuze pak zakončuje Pavel Večerka svým pohledem na trendy ve vývoji řezných kapalin, které vycházejí i z jeho dlouholetého působení v segmentu řezných nástrojů. „Řezná kapalina díky svému významu v podobě mazání a odvádění tepla z místa řezu bude mít vždy své nezastupitelné místo. Ovlivňuje, jako jediný společný prvek – jak stroj, nástroj, obsluhu, okolní prostředí, tak i samotný konečný výrobek. Velký důraz je kladen na ekologii, kapaliny nemohou v dnešní době obsahovat nebezpečné látky. Samozřejmě je tlak na zvyšování produktivity vlivem kapaliny a prodlužování jejího životního cyklu. Firma Blaser nabízí zákazníkům službu analýzy aktuálních vlastností používané kapaliny a odhad její životnosti. Není to pouze o mechanickém znečištění, ale i o úrovni množství jiných látek v řezné kapalině, která může mít zásadní vliv na obráběný povrch či řezný proces,“ říká na úplný závěr našeho setkání v Řepči Pavel Večerka.

Příběh profesní cesty Vladislava Čítka a jeho rodiny je jak vyšitý z americké success story. Popsané partnerství s dodavatelem řezných kapalin Blaser je zase učebnicovou ukázkou synergie sdílení znalostí, zkušeností a vzájemné podpory v podnikání. A pokud se vám stejně jako mně honí po celou reportáž hlavou otázka, co je lepší, repase, nebo nové vřeteno, zde je odpověď: „Pokud zákazník pokračuje v dané technologii, vždy je výhodnější repase i s ohledem na cenu, neboť repase stávajícího vřetena je v ceně přibližně 60 % nového výrobku. A přitom zákazník dostane garanci plné záruky jako u nového výrobku.“ Tento koncept je jak vyšitý z pravidel cirkulární ekonomiky a běžné praxe našich rodičů a prarodičů, kteří se snažili věci primárně opravovat, a nikoliv se jich zbavovat. Zde v Řepči totiž vdechují nový život starým produktům a dávají jim špičkové vlastnosti. Nevyhazujme nic z toho, co se dá opravit a použít.