Univerzity, firmy a finance: běh na dlouhou trať

MM Průmyslové spektrum pochopitelně zajímalo, jaké názory a plány mají noví šéfové škol a zejména jak vidí spolupráci mezi svými univerzitami a komerční sférou. Drobné napětí čekalo však i na naši redakci, protože jsme je oslovili ještě dřív, než stačilo proběhnout oficiální jmenování prezidentem republiky.

MM: Co vidíte jako největší problém ohrožující kvalitu vysokoškolského vzdělávání u nás? Jak se s ním vyrovnává vaše univerzita?

Miroslav Brzezina, TUL: Velkým problémem je „masifikace“. Příliš mnoho populace získává poměrně snadno vysokoškolský diplom a roste počet lidí s dokončeným vysokoškolským vzděláním. Školy by měly držet vysokou kvalitu studia nastavením přísných kritérií při přijímacím řízení, což však při kvalitě přípravy současných uchazečů o studium bohužel není možné. Ministerstvo školství nutí vysoké školy zvyšovat kapacitu, a to i navzdory poklesu demografické křivky. Pokud nesplní kvóty přijatých studentů, jsou sankcionovány. Takže abychom se uživili, nemůžeme si studenty příliš vybírat. Situaci pro technické obory by zlepšilo, kdyby již byla povinná státní maturita z matematiky. Kdo ji není schopen složit, nemůže být přijat na technické obory.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Problémů ohrožujících kvalitu technického vzdělávání je několik. Záměrně neříkám vysokoškolského, protože jde o systémový problém všech vzdělávacích stupňů. Velmi vážným problémem se jeví stále nižší kvalita v oblasti středního vzdělání v oblasti přírodních věd, fyziky a matematiky. Snažíme se s tím vyrovnat jednak tím, že jsme v kontaktu se středními a základními školami a snažíme se podnítit zájem dětí a studentů o uvedené obory. Rovněž tak se snažíme překlenout nedostatky, které si studenti přinášejí, pomocí mentoringu a jiných aktivit umožňujících doplnění znalostí. Dalším problémem je nízká úroveň financování školství – opět nejen vysokého, ale i ostatních stupňů.

Petr Štěpánek, VUT: Jednoznačně podfinancování veřejných vysokých škol. Zatímco ekonomika a HDP rostou, na vzdělání jde stále méně peněz. I Slovensko dává na školství víc. V roce 2009 bylo na vzdělání vyčleněno 0,63 % HDP, nyní je to 0,43 %, takže skoro o třetinu méně. Rozpočty vysokých škol tak stále klesají. Abychom pokles vyrovnali, tak na VUT zmenšujeme výměnu financí z neinvestičních prostředků na investiční. Díky tomu zbývají peníze na odměňování pracovníků.

MM: Připravujete se na institucionální akreditaci vašich studijních programů?

Miroslav Brzezina, TUL: Zatím žádáme o akreditace jednotlivých studijních programů podle stávajících pravidel. Na nový způsob nejsme zatím připraveni, ambice máme v průběhu tří až čtyř let. Se zástupci Národního akreditačního úřadu jsme již jednali a dojem je pozitivní. Na naší univerzitě se institucionální akreditace týká především tří technicky zaměřených fakult.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Na institucionální akreditaci se samozřejmě na ČVUT chystáme. V tuto chvíli probíhá ustavování potřebných struktur důležitých pro hodnocení a řízení kvality vzdělávacích a výzkumných činností. Jakmile bude tento proces dokončen, budeme mít k dispozici Radu pro vnitřní hodnocení a všechny potřebné postupy, přistoupíme k identifikaci oblastí, ve kterých budeme o institucionální akreditaci žádat. Lze očekávat, že v průběhu roku 2019 bychom měli tuto žádost realizovat.

Petr Štěpánek, VUT: Žádost budeme podávat zhruba v polovině roku 2018, už máme seznam oblastí vzdělávání, ve kterých bychom ji chtěli podat. Všude se vyskytuje pojem kvalita, takže musíme také diskutovat, co přesně tímto pojmem budeme na VUT rozumět. Jsou to známky z předmětu? Nebo poznatky, které si student odnese do praxe? Nebo něco jiného? Domnívám se, že v oblasti vědy a výzkumu neznamenají kvalitu jen publikace, ale také aplikované výsledky, a to zejména u technických škol, tedy kolik věcí se nám podařilo přenést do praxe. To však existující žebříčky moc nehodnotí.

MM: Jakým způsobem motivujete akademické pracovníky ke spolupráci s komerční sférou? Jaké jsou vaše postřehy a zkušenosti z této spolupráce? Co přináší či může přinášet univerzitám a co firmám?

Miroslav Brzezina, TUL: Naše univerzita vykazuje velmi dobré výsledky v oblasti aplikačního výzkumu. Naši akademičtí pracovníci řeší konkrétní výzkumná a vývojová zadání různých firem. To přináší univerzitě i určitý finanční zisk. Spolupráce s firmami je určitě oboustranně výhodná. Firma získá kvalitní řešení a vědečtí pracovníci i studenti si své teoretické závěry ověřují v praxi. Proto se snažíme dobré vztahy s průmyslovou praxí rozvíjet – pořádáme různé prezentace kateder, společné konference a workshopy. Vedení univerzity aplikační výzkum podporuje, ale zároveň si uvědomuje, že musí mít své hranice. Nejsme firemní projektovou kanceláří, naším hlavním posláním je učit a vědecky pracovat.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Spolupráce univerzity a komerční sféry je specifická oblast, která vyžaduje dlouhodobou kultivaci, vzájemnou diskuzi a vzdělávání. Dlouhodobě se snažíme nacházet společné body kontaktu s firmami. Děje se to nejrůznějšími formami společného výzkumu či výzkumu na zakázku a rovněž zprostředkováním kontaktu mezi znalostmi a kompetencemi našich studentů a výzkumníků a potřebami firem. Do této oblasti patří i naše snahy o vznik spin-off firem a vzdělávání a podpora našich studentů směrem k podnikání, například v podnikatelském inkubátoru. V této oblasti je skryt velký potenciál, který se však uplatňuje jen postupně.

Petr Štěpánek, VUT: U nás existuje řada úspěšných řešitelských týmů, které získávají významné zakázky z praxe. Když k této ekonomické spolupráci dochází, tak o využití takto získaných prostředků rozhodují fakulty a zejména pak přímo týmy. Praxe nám totiž přináší zajímavá výzkumná téma, možnost zapojení našich odborníků a v neposlední řadě finanční prostředky. Univerzita naopak firmám nabízí nové poznatky, vynálezy a často také ekonomické úspory.

MM: Která oblast excelence je charakteristická pro vaši školu a jaké v ní máte úspěchy? Daří se vám spolupráce s praxí taková, aby to přinášelo nejen „čárky“, ale i peníze pro školu?

Miroslav Brzezina, TUL: Je to určitě oblast nanotechnologií a nanomateriálů. Naše vědecké týmy hledají nové možnosti aplikací nanomateriálů pro různé účely – v automobilovém a textilním průmyslu, v oblasti čištění kontaminovaných vod, ale třeba i v medicíně. Například mezifakultní vědecký tým našich fakult strojní a textilní získal na loňském MSV v Brně Zlatou medaili za unikátní linku pro výrobu lineárního kompozitního materiálu s obsahem nanovláken. Pro naši Fakultu strojní je charakteristická oblast technologie zpracování plastů a jejich kompozitů nebo například dynamika strojů se zaměřením na problémy vibroizolace a optimalizace dynamických dějů. Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií si na své konto připsala úspěch ve vývoji aplikace hlasové technologie, která dokáže do počítače téměř bezchybně přepsat slovní projev. Pozornost vzbuzuje i výzkum využití přírodních vláken při výrobě plastů pro průmysl, jehož cílem je nahradit minerální a syntetické materiály používané jako plniva do plastů. Vlákna kokosu, lnu, juty, banánovníku, případně vlna koz či ovcí mohou významně zlepšit užitné vlastnosti materiálů a podstatně snížit jejich cenu.

Vojtěch Petráček, ČVUT: ČVUT je širokospektrá výzkumná technická univerzita se silným přírodovědným základem. Naše kompetence pokrývají celé spektrum technických oborů, a to ve vysoké kvalitě. Jako příklad mohu uvést na straně základního výzkumu naše výsledky v oblasti matematiky a řady oblastí fyziky, na straně aplikovaného výzkumu pak nepochybně v oblasti informatiky, robotiky, kybernetiky, elektroniky, strojírenství, stavebnictví, architektury a dalších. Úspěšné jsou i naše aktivity na rozhraní inženýrských disciplín a medicíny.

Petr Štěpánek, VUT: I když zatím nemáme testbed jako kolegové z Prahy, máme už dílčí výsledky v oblasti Průmyslu 4.0. Na Fakultě strojního inženýrství, Fakultě informačních technologií, Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií a také na CEITEC VUT existuje skupina odborníků, kteří aktivně řeší problémy spojené s Industry 4.0. Je také nutné říci, že excelentní vědecké centrum CEITEC VUT má celou řadu kvalitních výstupů, o které má praxe zájem, a to i ze zahraničí. Myslím, že kdyby firmy měly mít ze společného výzkumu pouze „čárky“, nikdy by do něj nešly. Samozřejmě existuje i řada dalších oblastí, o kterých by bylo možné hovořit.

MM: Které firmy, respektive ze kterých oblastí podnikání s vámi nejvíce spolupracují? Co tato spolupráce přináší jim?

Miroslav Brzezina, TUL: Naši strojaři dlouhodobě spolupracují s automobilovým průmyslem. Společně s firmami Proseat Mladá Boleslav a Škoda Auto provádějí výzkum a vývoj jednotlivých komponent automobilové sedačky s ohledem na komfort sezení. Pro automobilový průmysl testují vývojové typy tlumičů podle stanovené specifikace. Spolupracují s předními výrobci vozidel na vývoji nových hnacích agregátů. K nejvýznamnějším partnerům patří Škoda Auto. Se společností TES Vsetín řeší společně projekt, jenž se zabývá návrhem a realizací zkušebního zařízení pro výrobce spalovacích motorů s cílem přípravy motoru pro certifikaci. Společně s firmami Mecas ESI a Siemens Turbomachinery řeší projekty MPO Trio zaměřené na nízkoteplotní opravy creepově odolných turbínových komponent a numerické simulace predikce životnosti svařovaných konstrukcí v oblasti vysoko- a nízkocyklové a teplotní únavy. Spolupracují s předními výrobci maziv, jako jsou Fuchs, Castrol, Dietz, Quaker, Zeller Gmelin, Pfinder. Při vývoji nových povlaků plechů spolupracují s Thyssen Krupp, Salzgitter, Tata Steel, Voest atd. Pro tyto firmy zajišťují komplexní výzkum tribologického chování testovaných maziv a plechů s ochrannými povlaky při různých technologických podmínkách. Výčet našich partnerů z průmyslové praxe je však pochopitelně mnohem širší.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Spolupracujeme s firmami napříč všemi průmyslovými odvětvími – jak s velkými firmami, lídry celých průmyslových odvětví, tak i s firmami malými a středními. Jak jsem za několik let interakce s představiteli firem shledal, existuje významná část firem, které si ještě výhody spolupráce s vysokými školami neuvědomují nebo nemají o tuto spolupráci z různých důvodů zájem. Přitom právě spolupráce s vysokými školami může firmám přinést hodně v oblasti inovací, nových nápadů, zvýšení přidané hodnoty jejich produktů atd. Interakce firem s vysokou školou je inspirativní pro obě strany. I pro univerzitu je důležité znát potřeby a požadavky průmyslových partnerů. Může nám to pomoci například při definování profilů našich absolventů a v některých případech i při nastavování našich výzkumných priorit.

Petr Štěpánek, VUT: Každá z fakult VUT má významné průmyslové partnery. Naše Fakulta strojního inženýrství má velmi silný smluvní výzkum s partnery z řad tuzemských i zahraničních firem. Nejsilněji zastoupeným odvětvím je automobilový průmysl a energetika. V rámci ČR patří k našim nejvýznamnějším partnerům například firmy Škoda Auto, ČEZ, Siemens, Honeywell nebo Koyo Bearings. Významná je pro nás také spolupráce se zahraničními společnostmi – např. pětina firemních partnerů FSI pochází právě ze zahraničí. Ke stabilním partnerům patří například společnosti K.K.IRISU, ArcelorMittal USA nebo jihokorejská firma POSCO, která je třetím největším výrobcem oceli na světě. Naši výzkumníci pro ni hledají řešení především v oblasti návrhu a optimalizace chladicích systémů.

MM: Máte nějaký recept na to, jak udržet na škole mladé absolventy doktorského studia, kteří by měli být zdrojem pro „omlazení“ zaměstnanecké struktury, ačkoliv platové možnosti jsou pro ně velmi omezené?

Miroslav Brzezina, TUL: Mzdy mladých vědců by bylo skutečně potřeba zásadním způsobem řešit. Schopného absolventa inženýrských studijních programů okamžitě kontaktují firmy a nabízejí mu nadstandardní platové podmínky. Tomu žádná škola nemůže konkurovat. Je pak věcí každého, zda dá přednost doktorskému studiu, nebo půjde do praxe. My jim dáváme šanci zapojit se do kvalitních vědeckých týmů, mohou si přivydělat při realizaci výzkumných projektů. Financujeme výzkumný program mladých vědců. Nabízíme i zaměstnanecké benefity, například dotujeme naši univerzitní mateřskou školku, kde rodiče za měsíc zaplatí za dítě jen jeden tisíc korun. Usnadňujeme tak mladým lidem návrat do zaměstnání po mateřské dovolené.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Recept je jednoduchý – musíme vytvářet pro naše mladé odborníky přátelské a pružné prostředí, které je bude motivovat, podporovat a bude jim nabízet možnost zapojení do špičkových výzkumných projektů. Rozhodně se to ovšem neobejde bez zlepšování platových podmínek. Zde by opět pomohla vyšší úroveň financování vysokých škol. I v ideálně fungující přátelské atmosféře existuje určitá úroveň odměňování, která nesmí být podkročena. Jinak nastane těžko napravitelný odliv kvalitních lidí, a to bez návratu. Pokud nejsme schopni nabídnout rozumné podmínky, dojde k nenapravitelné škodě. Pro budování a rozvoj naší výzkumné kapacity je na úrovni státu zásadní vytvořit prostředky pro postdoktorandy, kteří budou na několik let přicházet na naše pracoviště – zatímco naši absolventi budou pobývat v zahraničí.

Petr Štěpánek, VUT: Obecně je situace doktorandů v České republice tristní. Když se navíc podívám na rekordně nízkou nezaměstnanost, tak je těžké mladé perspektivní lidi pro školu získat a udržet. Snažíme se je lákat nabídkou spolupráce s průmyslem a zapojením do projektů. Často se však stává, že tu zůstávají „srdcaři“, kteří jsou ochotni v počátku slevit z očekávání vůči výplatní pásce, když mají vidinu propracovat se dál. Jsem rád, že jsme v roce 2014 na VUT provedli jednorázové navýšení finančních prostředků a v roce 2017 další.

MM: Jaký je průměrný plat odborného asistenta – docenta – profesora na vaší škole? Myslíte si, že je to odpovídající?

Miroslav Brzezina, TUL: Podle tabulek u nás mzda profesora činí zhruba 58 tisíc korun, docent má zhruba 47 tisíc a odborný asistent 32 tisíc. O tom, že by se mzdy vysokoškolských učitelů měly navýšit, se vede dlouhodobá diskuze.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Průměrné příjmy se liší napříč jednotlivými fakultami. Jejich úroveň velice závisí na tom, kolik má které pracoviště projektů, grantů a výzkumných spoluprací. Zhodnotit, zda jsou odpovídající, je velice těžké. Domnívám se, že by státem měla být více podpořena ta složka financování, která přispívá na vzdělávací aktivity, a to ne přesunem financí z oblasti financování výzkumu, ale navýšením rozpočtu. Posílit odměňování i těch pedagogů, kteří učí a nezkoumají, je myslím velmi důležité! Dobré učitele je třeba si udržet.

Petr Štěpánek, VUT: Průměrná mzda profesora na VUT ze všech zdrojů je téměř 83 tisíc korun, u docenta přes 63 tisíc korun a u odborného asistenta je průměr zhruba 42 700 Kč. Kromě tarifu je však tato částka tvořena i osobním příplatkem, odměnami a také příjmem z projektů a hospodářské činnosti. I když naše tabulky nejsou vždy ideální, doufám, že naši pracovníci dostávají za dobrou práci adekvátní odměnu. Je ale pravda, že někteří akademičtí pracovníci se k projektovým penězům a financím z hospodářské činnosti bohužel nedostanou.

MM: Co lze udělat ještě v rámci univerzit pro to, aby absolventi byli co nejerudovanější pro průmyslovou praxi?

Miroslav Brzezina, TUL: Během studia na vysoké škole by měli získat kvalitní, hluboké a co nejširší teoretické znalosti. Praktické znalosti se doučí podle toho, co zrovna potřebují. Čím kvalitnější je teoretický základ, tím lépe se člověk orientuje v konkrétních praktických problémech.

Vojtěch Petráček, ČVUT: Domnívám se, že úkolem univerzity je vychovat absolventy s širokým rozhledem v oblasti jejich zájmu, nikoli úzce zaměřené specialisty pro určitý podnik. Firma si může lehce absolventa se širším rozhledem vychovat ke své specifické potřebě a může těžit i z jeho širších znalostí.

Petr Štěpánek, VUT: Propojit praxi a školu. Lidé z praxe mohou nejen přednášet, ale vést závěrečné práce, zadávat témata pro středoškolskou odbornou činnost a mnoho dalšího. Určitě také pomůže, když budou mít naši absolventi i vědomosti z oblasti soft skills a ekonomického řízení.

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com