Témata
Reklama

Včera, dnes a zítra – plastikářský průmysl

Průmysl České republiky se v důsledku anticovidových opatření nachází v přelomové době. V našem novém seriálu budeme hovořit s představiteli stěžejních průmyslových oborů, abychom se dozvěděli, jak vidí současnost a jak budoucnost. Dalším, koho jsme se na to zeptali, je Ing. David Hausner, ředitel Plastikářského klastru.

Tento článek je součástí seriálu:
Včera, dnes a zítra...
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

MM: Patří podle vás plastikářské firmy mezi oblasti, které byly dopadem anticovidových opatření na český průmysl postiženy nejvíce, nebo mezi ty, jichž se krize zatím fatálně nedotkla?

D. Hausner: Záleží hodně na orientaci firmy – jestli dodává primárně segment automotive, nebo třeba stavebnictví, či obalářské aplikace. V automobilovém průmyslu jsou dopady největší a mnoho výrobců plastových dílů pro tento segment pociťuje a bude pociťovat dopady koronakrize ještě dlouho. Naopak například segment výrobců obalových materiálů nemůže určitě „svádět“ případné změny na covid a opatření s ním spojená; mnohem více jsou výrobci ohroženi obalovou legislativou, která se pomalu, ale jistě prolíná do běžných obchodních vztahů a situací.

Reklama
Reklama
Reklama

Mnoho dodavatelů dílů pro automobilky se proto v současné době snaží více diverzifikovat své zákazníky a poohlíží se i po jiných aplikacích než automotive. Není to však vždy jednoduché, protože celé výrobní a logistické zázemí a infrastruktura jsou často vybudovány s ohledem na dodávky dílů automobilů.

MM: Na které další oblasti průmyslu jsou plastikářské firmy navázány?

D. Hausner: V ČR je rozdělení navazujících segmentů pro plastikáře velmi podobné jako v jiných evropských zemích – ve smyslu objemu (tun) lze charakterizovat následovně: 40–45 % obaly, 20–25 % stavebnictví a zemědělství, 20–25 % automotive, 5–20 % ostatní (spotřební zboží, medical apod.). V tržbách je tento poměr trošku odlišný s ohledem na cenu a přidanou hodnotu zboží.

David Hausner

„Plasty mají absolutně nezastupitelné místo téměř ve všem, co nás obklopuje. Dokonce ani chaotické a dogmatické volání po ‚úplných zákazech’ nemůže na jejich budoucím uplatnění nic změnit.“ (Zdroj: archiv D. Hausnera)

MM: Ve všech oblastech výroby bylo podle mých informací ještě donedávna problémem najít kvalifikované pracovníky. Změnila se nějak tato situace konkrétně ve vašem oboru?

D. Hausner: Dostupnost nebo nedostupnost kvalifikovaných pracovníků se koronakrizí nijak nemění. Co se bohužel mění k horšímu neustále, je dostupnost pracovníků s „jakýmkoliv“ technickým vzděláním a ochota mladých vydat se tímto směrem. Přitom jsou mzdy v těchto oborech dnes už u kvalitních mladých kolegů viditelně nadprůměrné.

Nejen proto se firmy i jejich profesní sdružení, spolky a asociace snaží maximálně motivovat studenty VŠ i SŠ k tomu, aby alespoň u studovaných oborů zůstávali a neodcházeli po ukončení technických škol například prodávat letenky jen z toho důvodu, že je to pro ně pohodlnější.

MM: Jak vidíte budoucnost českých plastikářských firem?

D. Hausner: Zpracování plastů, design výrobků z nich a jejich masová i specializovaná výroba má v ČR dlouhou tradici. Navíc plasty/polymery mají absolutně nezastupitelné místo téměř ve všem, co nás obklopuje. Dokonce ani chaotické a dogmatické volání po „úplných zákazech“ nemůže na jejich budoucím uplatnění nic změnit. A není vůbec pravdou, že by plastikářské firmy nerespektovaly principy udržitelnosti a cirkularity – naopak, po technické stránce je spousta tzv. plastových problémů již dávno vyřešena. Pokud ale bude například výrobce bramborových chipsů neustále vyžadovat unikátní a exkluzivní design svého obalu jen proto, aby se zalíbil zákazníkovi, samotnému výrobci obalu se jen těžko brání a odolává. Tím narážím na nelogičnost postupu inkriminovaných institucí EU a EK, které nejdříve zakážou, a teprve následně (snad) hledají, jak cílů dosáhnout. Bohužel nás zcela určitě čeká ještě mnoho nesmyslných rozhodnutí k plastům obecně, které se budou za 10–15 let znovu revidovat a vracet zpět jen z důvodu, že se nectí pravidlo „dvakrát měř, jednou řež“.

Pozitivní je, že vždy v dobách celospolečenských a ekonomických abnormalit se české firmy začnou chovat stejně jako čeští občané – začnou více přemýšlet, improvizovat, hledat nové možnosti, řešení a uplatnění. A to je dobrý základ pro inovace a zlepšování pozice na trhu – jde o to jen se obrátit na správné trhy a cílové skupiny. ČR je malé hřiště a je třeba umět zaujmout širší okolí. A tomuto zřejmě zase budou bránit tendence určitého „zapouzdřování“ národních ekonomik a jejich snahy o soběstačnost.

MM: Myslíte, že stát dělá pro podporu tohoto oboru, co může / co by měl? Jak to je u nás ve srovnání se zahraničím?

D. Hausner: Samozřejmě firmy podnikající v oboru mohou žádat podporu svých projektů v rámci existujících operačních programů – tomu ale nebudeme říkat podpora státu. Podporu by šlo snad nalézt v některých dílčích opatřeních a legislativních úpravách. Koncepční podporu oboru však vidět nelze – a možná je to i dobře. Stát by se neměl bezúčelně míchat do daných oblastí podnikání bez znalosti prostředí, potřeb trhu a vývojových směrů. Samozřejmě, žijeme v konzumních časech, ale právě v této oblasti by mohl stát začít pravdivě informovat občany o souvislostech spotřeby s danými materiály a jejich skutečnými dopady na životní prostředí, spotřebu zdrojů a udržitelnost jejich počínání při vytváření jejich spotřeby. To nelze nakázat – musí se to dlouhodobě učit a vzdělávat se v tomto směru.

Související články
Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Český letecký a kosmický průmysl nikdy nestál před takovou příležitostí — a zároveň takovým tlakem na výkon — jako dnes. Armáda přechází z ruských platforem na americké, nakupuje drony, v roce 2024 podepsala kontrakt na pořízení 24 strojů F-35A a hledá průmyslové partnery, kteří tuto transformaci zvládnou technicky i kapacitně. Na to, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné investice do českých kompetencí, a ne jen nákupy ze zahraničí, dohlíží člověk ve dvou navzájem se prolínajících rolích: jako ředitel LOM Praha — státního podniku stojícího v centru servisní a výcvikové infrastruktury české armády, a od července 2025 jako prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu, sdružující 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun. Tím člověkem je Mgr. Jiří Protiva.

Od subdodávek k finalistům: Kam míří český export?

Doktor Rudolf Klepáček je fyzikální inženýr, který se stal architektem české exportní politiky. Od února 2026 stál v čele agentury CzechTrade a od srpna téhož roku vede novou státní agenturu CzechBusiness, která vznikla integrací CzechTradu a CzechInvestu do jednoho celku. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví bez diplomatických zkratek: o tom, proč firmy navázané na automobilový průmysl jedou v zajetých kolejích, ze kterých by dávno měly vyskočit, proč LinkedIn nikdy nenahradí fyzické ověření obchodního partnera, a také proč je lokalizace slovem, na které české strojírenské firmy při exportu nejčastěji zapomínají.

Budoucnost, která se nedá "vyklikat" online

„Brno“ se v češtině stalo synonymem pro výstaviště. Tato věta není marketingová fráze – je to sociologický fakt, který potvrzují průzkumy. A přesto si každý ředitel firmy, který podepisuje fakturu za účast na veletrhu, dříve nebo později položí otázku: má to ještě smysl? Jan Kubata, generální ředitel společnosti Veletrhy Brno, na ni odpovídá z pozice, která je v Česku unikátní. Jeho pestrý životopis zahrnuje kapitoly od vrcholového sportovce přes úspěšného podnikatele a primátora až po šéfa zahraniční sítě agentury CzechTrade v Chicagu. Dnes stojí v čele největší veletržní správy ve střední Evropě a odpovídá za to, aby nejen Mezinárodní strojírenský veletrh zůstal relevantní i v době digitální transformace a tlaku na efektivitu.

Související články
Kdo bude stát u vašich strojů za pět let?

Otázka v titulku již dávno přestala být řečnická. Průmyslové firmy dnes bojují o každého technologa, CNC programátora či vývojového inženýra a začínají si uvědomovat, že řešení se nenachází na náborových portálech, ale v učebnách průmyslových škol. Spolupráce mezi školami a podniky však stále často závisí spíše na osobních vztazích než na funkčním systémovém nastavení. Petr Bannert, ředitel odboru středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání MŠMT, je člověkem, který má metodiku a strategii odborného školství v ČR doslova pod palcem.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Bezpečnost není administrativa. Je to podmínka přežití

Genpor. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., MBA, zasvětil přes 40 let profesionální hasičině. Jako generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR velí sboru čítajícímu přes 92 000 hasičů, z čehož je zhruba 12 000 profesionálů a přibližně 80 000 dobrovolníků v obcích i podnicích. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum ale nepřichází jako ten, kdo hasí – přichází jako ten, kdo varuje. Moderní průmysl nasazuje lithiové baterie, vodík, lasery a aditivní výrobu. Každá z těchto technologií přináší jiný typ rizika. A systém požární ochrany za těmito změnami zaostává. Podle generála Vlčka to není problém hasičů. Je to problém manažerů, kteří si myslí, že bezpečnost je administrativa.

Klíčem k úspěchu je odvaha jít na globální trh s vlastní kůží a produktem

Pavel Diviš je mužem více světů – precizní strojařiny a vysoké byznysové diplomacie. Jako majitel společnosti TGS, předseda Česko-taiwanské obchodní komory a zároveň ambasador Druhé ekonomické transformace vidí trhliny v tradičním modelu českého průmyslu jasněji než většina ostatních. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví otevřeně o tom, proč se z „dílny Evropy“ musí stát sebevědomá mozkovna s vlastním výrobkem, v čem nás brzdí evropská ideologie, proč je pro budoucnost našich technologií zajímavé partnerství s asijskými tygry a v čem by mohla být spolupráce s nimi přínosná.

Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Průmyslový design mezi technologií a vizí

Patrik Paul, renomovaný designer evropského formátu, vede tým, který propojuje kreativitu, precizní inženýrství a moderní technologie. V úvodním rozhovoru popisuje, jak se k designu dostal přes architekturu, proč založil vlastní studio a jak se jeho tým vyrovnává s rychle se měnícími trendy. Mluví o nástupu 3D tisku, rostoucím vlivu umělé inteligence i o tom, jak se rodí produkty, které propojují estetiku, funkčnost, technologii a reálné potřeby lidí.

Interim management: Od hašení požárů k trvalé udržitelnosti

Pro otevírací rozhovor prosincového vydání MM Průmyslového spektra jsme oslovili paní Ivu Hovadovou, přední odbornici a certifikovanou interim manažerku specializující se na změnové řízení, rozvoj efektivity firem i strategické nastavení, krizový management, restrukturalizace firem a oblast poprodejních služeb. Od letošního roku je předsedkyní České asociace interim managementu.

Česká ekonomika vs. ekonomika na českém území

O otevíracím rozhovoru tohoto vydání s doktorem Jiřím Horeckým, prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, lze stručně říci, že reflektuje realitu současného ekonomického modelu ČR, který naráží na své limity. Konvergence k vyspělému Západu se hodně zpomalila, či prakticky zastavila, a my už se nemůžeme spoléhat na levnou pracovní sílu a roli montovny. Pokud se chceme posunout dál, musíme se zaměřit na to, co vytváří skutečnou přidanou hodnotu – tedy inovace, výzkum, vývoj, marketing, prodej a servis. Na celý hodnotový řetězec s možností poznat svého zákazníka.

AI je jen nástroj – rozhodují lidé

V minulém, zářijovém vydání MM Průmyslového spektra jsme přinesli otevírací rozhovor s profesorem Vladimírem Maříkem, zakladatelem a vědeckým ředitelem CIIRC ČVUT v Praze a ředitelem Institutu Equilibrium. Významný propagátor umělé inteligence se věnoval palčivým tématům, jako je zhoršující se inovativní prostředí v ČR a naléhavá potřeba třetí ekonomické transformace. Profesor Mařík kriticky poukázal na absenci skutečných lídrů a dlouhodobých vizí ve společnosti, jež brání pokroku, a upozornil na byrokracii a nedostatečnou vládní podporu vědy a výzkumu, což limituje náš potenciál například v onshoringu. Neopomněl ani představit klíčovou roli CIIRC v rozvoji špičkových technologií, výchově budoucích expertů a aplikovaném výzkumu pro průmysl, s důrazem na strategické propojení umělé inteligence a energetiky.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Ekonomika s přidanou hodnotou v turbulentní době

Z rozhovoru s ředitelem Svazu strojírenské technologie Ivem Červenkou vyplývá, že po chybně provedené transformaci má každá firma nastavenou určitou strategii – ať dobrou, či špatnou. Často ale chybí adaptabilní strategie, kterou je třeba neustále přizpůsobovat měnícímu se prostředí, ne ji fixovat a spoléhat se na to, že se (nějak) prosadí sama. Neprosadí.

Firmy přehodnocují koncentraci na americký trh

Podle Milana Kulhánka, partnera v oddělení poradenských služeb Deloitte Česká republika a lídra pro oblast automobilového průmyslu a dodavatelských řetězců, je receptem na úspěch tuzemského průmyslu kombinace digitalizace, automatizace, diverzifikace trhů a hledání výroby s vyšší přidanou hodnotou. V tom všem hraje zásadní roli jak úroveň vzdělávání, tak samozřejmě i koncepce strategie České republiky, která by měla jasně definovat, kam vlastně směřujeme a jak toho chceme dosáhnout. A s tím vším velmi úzce souvisí otázka energií a jejich cena. A pokud to vše sečteme a podtrhneme, dostáváme výsledek v podobě cenové nekonkurenceschopnosti a nejistoty českých výrobců na zahraničních trzích, aktuálně na trhu americkém.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit