MM: Které oblasti byly podle vás covidem postiženy více a které méně? A jak se to odrazilo na pozici jejich dodavatelů z oblastí IT?
Ing. Holoubek: Již koncem roku 2019 jsme zaznamenali jistý pokles zakázek například v automobilovém průmyslu. Tento pokles přerostl na jaře loňského roku kvůli proticovidovým opatřením v zásadní propad dodávek nejen pro velké automobilky, ale i pro jejich subdodavatele. Nicméně propad netrval dlouho a některé z těchto firem, zejména střední velikosti, se právě v období útlumu zamyslely nad vnitropodnikovými procesy, možným rozšířením portfolia odběratelů a větší kustomizací produktů. To se pozitivně odrazilo i v poptávkách po prostředcích průmyslové automatizace, a hlavně jejich efektivnějšího začlenění jak do stávajících výrobně-technologických struktur, tak i do firemních řídicích a informačních systémů. Na druhé straně bylo mnoho zakázek i z oblasti IT z obav z dalšího vývoje jejich objednateli zrušeno. To je také jeden z důvodů stále více se rozevírajících nůžek mezi firmami, které svoji digitální transformaci berou opravdu vážně, a těmi, které ji zatím považují pro svoje další působení za irelevantní.
MM: Ve většině průmyslových podniků bylo ještě nedávno problémem najít kvalifikované pracovníky. Platí to i pro firmy z oblasti elektrotechniky? A změnilo se na tom něco v posledním roce?
Ing. Holoubek: Problém s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců, zejména v technických oborech, vnímáme v posledních letech stále citelněji. I přes různé, více či méně účinné kampaně, není stále dostatek absolventů technických oborů středních a vysokých škol, kteří by byli ve firmách na odpovídajících pozicích zaměstnatelní. Přestože jsou digitální dovednosti některých nově přicházejících zaměstnanců na velmi vysoké úrovni, chybí jim v mnoha případech matematický a fyzikální základ pro zvládnutí často elementárních úloh z oblasti průmyslové automatizace. Za optimální považuji soustavnou a zcela otevřenou komunikaci a spolupráci stávajících zaměstnanců firmy s jejich nově příchozími kolegy. Při správném nastavení profitují z takovéto spolupráce obě strany. Bohužel, poslední období, kdy se v důsledku proticovidových opatření v práci nepotkávají všichni zaměstnanci a střídá se homeoffice s hektickým řešením pouze akutních úkolů na pracovišti, týmové spolupráci nenahrává. Ale abychom se nevymlouvali jenom na covid. To, že se daří propojovat například studenty vyšších ročníků s firmami a zapojovat je už během studia do řešení některých pracovních úkolů, je pořád spíše ojedinělé. A to i přesto, že si význam této spolupráce všichni uvědomujeme a snažíme se ji všemožně, ale asi málo účinně, podporovat.