Vliv řezné rychlosti na velikost řezných sil při vysokorychlostním obrábění (frézování) má na rozdíl od konvenčních způsobů hlavní a zásadní charakter. Zvyšování řezné rychlosti přináší s sebou tepelně odpevňující děje v odřezávaném materiálu, které snižují jeho řezný odpor, a tím dochází k razantnímu poklesu řezných sil. Ale více než u konvenčních metod je u HSC pokles řezných sil vlivem řezné rychlosti ovlivňován obráběným materiálem. Uvažujeme-li dva principiální druhy materiálů - tvárné (plastické, soudržná tříska, např. ocel, slitiny Al) a křehké (elementární tříska, např. litina) -, dochází k poklesu řezných sil s rostoucí řeznou rychlostí jen u materiálů tvárných, v nichž se uplatní tepelně odpevňující děje, zatímco u materiálů křehkých je pokles pouze nepatrný, a to z důvodu rostoucího odporu proti přetváření, tj. dalšího poklesu plasticity.
Jak lze vyčíst z obr. 1, u plastických materiálů dochází s rostoucí řeznou rychlostí k podstatnému snížení řezných sil. Ale tato problematika není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. I u konvenčních způsobů obrábění je vliv řezné rychlosti na řezné síly v důsledku dočasně převládajícího vlivu tvorby nárůstku nemonotónní. V roce 1974 publikoval Liemert [1] svou teorii, že při výrazném zvyšování řezné rychlosti velikost složek řezné síly klesá a asymptoticky se přibližuje určité konstantní hodnotě. Ale experimentální měření provedená Schulzem [2, 3] (1990 - 2001) tento předpoklad vyvracejí a dokládají, že řezné síly po dosažení určitého minima opět podstatně rostou, a to postupně až nad hodnoty naměřené při konvenčních řezných rychlostech.
Důvody tohoto opětovného růstu řezné síly lze názorně popsat podle obr. 3. Výsledná řezná síla F při vysokorychlostním obrábění se podle [3] skládá z vlastní smykové síly Fs potřebné k odříznutí materiálu a dynamické síly (síly hybnosti) Fm potřebné k uvedení třísky o určité hmotnosti do rychlosti odchodu třísky vCH (dle rovnice (1)). Zatímco složka Fs z určité "konvenční" hodnoty mírně roste, neboť v této oblasti převládá vliv deformačního zpevňování, po dosažení řezné rychlosti v?t začne prudce klesat vlivem výrazného tepelného odpevňování z důvodu klesající intenzity plastické deformace, její lokalizace a rostoucí teploty řezání, takže se pak Fs asymptoticky blíží k nule. Naopak složka Fm roste nelineárně z nulové hodnoty podle rovnice o změně hybnosti:
[N] (1),
kde: HCH = hybnost třísky [kg.m.s-1]
t = čas [s]
mCH = hmotnost třísky [kg]
S rostoucí řeznou rychlostí roste rychlost vCH a zároveň také množství (hmotnost) třísek oddělených za jednotku času, a v důsledku toho roste složka Fm nelineárně.
Z obr. 3 je patrné, že do řezné rychlosti v?t převládá vliv složky Fs, v rozmezí rychlostí v?t a vK začíná dominovat složka Fm a při řezných rychlostech větších než vK ovlivňuje výslednou sílu F již jen složka Fm. Z toho vyplývá, že v praxi by neměly řezné rychlosti (z hlediska řezných sil) přesáhnout hodnotu odpovídající vK , neboť při řezné rychlosti vK dosahuje řezná síla "konvenční" velikosti, a tím by HSC ztratilo svou výhodu spočívající ve snižování řezných sil a náklady vynaložené na dosažení takto vysokých řezných rychlostí (energie, speciální nástroje,...) by způsobily ekonomickou ztrátu.