Témata
Reklama

Všichni děláme kusovou produkci

Přinášíme vám rozhovor s Miroslovem Otépkou nejen o současné podobě Svazu strojírenské techniky SST, jak to vidí on z pozice jeho prezidenta, ale i o jím spoluvlastněných firmách Toshulin a Strojimport či o obecném pohledu na současný stav výrobní techniky u nás a roli školství pro vytváření nové generace strojařů.

MM: Ke konci loňského roku jste byl správní radou Svazu strojírenské technologie zvolen jejím prezidentem. Volbu provázela na zdejší poměry celkem vyhrocená diskuse. Co bylo tehdy důvodem kritiky stávajícího představenstva, jehož jste byl i dlouholetým členem, a jak chcete kritizované kroky realizovat vy?

M. Otépka: Řekl bych, že bouřlivější atmosféra na Svazu strojírenské technologie byla způsobena debatou, jak má svaz fungovat. Nebyla to otázka několika týdnů, ale měsíců. Vnímal jsem to celou dobu jako vyjasnění pozice svazu, což je z hlediska jeho členů určitě legitimní požadavek a logický krok. Ale konkrétně. SST musí jasně říci, zda chce být podnikatelským subjektem, nebo institucí, která bude pomáhat svým členským firmám v byznysu. Tedy dělat aktivně byznys, nebo prosazovat zájmy členů, zviditelňovat svaz a být partnerem pro státní správu. O tom byla celou dobu řeč. Členové bývalého vedení se pustili do aktivit vyloženě podnikatelských. Zůstaly nám dvě společnosti, ve kterých má SST obchodní podíly a správní rada SST o jejich aktivitách neví téměř nic. To byly ty dlouhé a mnohdy vyhrocené diskuse na představenstvu i na správní radě. Proč se vůbec firmy s podílem Svazu strojírenské technologie zakládaly, s jakými konkrétními výsledky a jaká je jejich kondice dnes? Tedy zda neohrožují do budoucna činnost svazu.

Reklama
Reklama
Reklama
Miroslav Otépka je předsedou představenstva Toshulin a Strojimport a prokuristou a spolumajitelem společnosti Modikov. Za dlouhá desetiletí se stal ve sféře českého strojírenství a konkrétně výroby obráběcích strojů osobností dobře známou. Vyučil se strojním zámečníkem a maturitu si doplnil na Střední průmyslové škole strojní ve Zlíně. Svůj profesní život spojil s firmou Toshulin. Začínal zde jako montér a následně vykonával technologické práce. V letech 1978 až 82 působil jako vedoucí skupiny, která u alžírského odběratele zajišťovala montáž technologií. Následně v roce 1982 působil šest let jako technicko-obchodní pracovník ve společnosti STIM France, což byla afilace podniku zahraničního obchodu Strojimport. Po návratu z Francie působil ve funkci vedoucího nákupu, poté výrobního náměstka a v roce 1991 byl jmenován ředitelem tehdy státního podniku TOS Hulín. V roce 1996 byl spoluautorem předkládaného privatizačního projektu, který uspěl a v roce 1998 se stal předsedou představenstva akciové společnosti Toshulin. V roce 2009 byl Miroslav Otépka zvolen za člena představenstva Svazu strojírenské technologie.

Do toho kyselého jablka kousnout musíme, musíme rozhodnout, jak dál s naší majetkovou účastí v obou firmách, a vyřešit případné navazující problémy. Rozhodli jsme se provést v těchto firmách a rovněž na samotném svazu audity. Máme je k dispozici a seznámíme s výsledky naše členy. Bývalý prezident Svazu strojírenské technologie z mého pohledu nedokázal dostatečně vysvětlit, proč se pustil se svazem do podnikání, proč o tom členové věděli málo nebo vůbec nic. Kritiku neunesl a sám nakonec vzdal kandidaturu pro další období. Je jasné, že stav, do kterého se SST dostal, není dobrý a vyžaduje rychlou nápravu.

Takže mým záměrem z hlediska pozice prezidenta SST je jasně říct, kdo jsme a co děláme. Odrazit se musíme od auditů. Jednoznačnou prioritou je zprůhlednění celého Svazu strojírenské technologie a jeho aktivit. Nastavení jasných pravidel, jaké akce budeme podporovat nebo se jich účastnit. Osobně jsem zastáncem principu, že svaz je zájmová organizace, která s ohledem na rozpočet plánuje aktivity s maximálním efektem pro většinu členů. Typicky se mi nelíbí, že se svaz účastní velkého veletrhu a vedle toho se ho účastní i členské firmy samostatně s velkým stánkem. To je tříštění sil a z mého pohledu neefektivně utracené peníze.

MM: Po několika měsících práce nového představenstva pod vaším vedením lze bezesporu zhodnotit, zda se Svaz ubírá vytyčeným směrem. Jaké milníky by měly tuto cestu vytyčit a co se již v tomto ohledu povedlo realizovat?

M. Otépka: Čtyři měsíce je poměrně krátká doba na to, aby byly viditelné výsledky – nejdříve je třeba provést některé kroky, o kterých jsem již mluvil. Nechci posuzovat, zda se Svaz strojírenské technologie ubírá správným směrem, na to je ještě brzy. Všichni členové představenstva si uvědomují vážnost situace a v tom duchu se snaží pracovat. Dokud problémy nebudou vyřešeny a nastaveny jiné parametry, tak se budeme scházet každý měsíc. Z mého pohledu bude prvním milníkem jednání správní rady začátkem května, kde představenstvo předloží členům audity a seznámí je s dílčími kroky k nápravě. Očekávám dlouhou diskusi. Svaz má i další palčivé otázky k řešení. Například není jasná platnost stanov. Někdy v roce 2008 správní rada rozhodla o změně stanov a skupina členů následně toto rozhodnutí napadla u soudu. Zatím poslední soudní rozhodnutí je takové, že odsouhlasené upravené stanovy jsou neplatné. I v této oblasti čekám diskusi a musí přijít řešení.

MM: Jaká je optimální podoba a pozice profesního svazu, jak z pohledu směrem k jeho členům, tak i navenek směrem k profesním ministerstvům či Evropské komise? Máte ve světě model, jehož fungování byste chtěli do SST promítnout?

M. Otépka: Optimální podoba je samozřejmě ta, že všichni členové budou s prací Svazu strojírenské technologie spokojeni. Pak bude jasné, že nejen práce dovnitř, tedy pro podporu byznysu členů, se daří, ale i to, že SST pracuje dobře navenek. Že je respektovaným partnerem třeba zmíněných profesních ministerstev či Evropské komise, že má jasný názor a dokáže ho prosadit, že hájí své členy. Moc bych si přál, aby SST byl vnímán jako dobrý a seriózní partner jednak svými členy a jednak všemi ostatními partnery. To je samozřejmě optimální stav, ke kterému by měly kroky představenstva směřovat. Bude to dlouhodobý proces, z mého pohledu hlavně komunikační. Co se týká nějakého zahraničního vzoru, tak se přiznám, že takový nemám a ani ho nehledám. Budeme stavět na tom, co máme a co umíme. Zprůhledníme SST, nastavíme jasná pravidla v řízení jeho aktivit a budeme naslouchat a komunikovat.

MM: Česká republika je dlouhodobě na 15. pozici v žebříčku produkce obráběcích strojů. Co je třeba udělat obecně pro to, aby se tato pozice zlepšila, resp. udržela?

M. Otépka: Chtělo by se říct, že inovovat. Ale to už je dnes pro udržení našich pozic v silně konkurenčním prostředí podmínka nutná. Zkrátit intervaly inovací? I to je dnes běžné. Stejně tak platí, že české obráběcí stroje mají dobrou kvalitu a životnost. Brečet, že u nás nejsou ideálně nastavená pravidla pro podnikání? To nemá cenu. Jako Svaz strojírenské technologie určitě chceme být silným partnerem pro ministerstva, abychom se pokusili prosadit třeba pružnější trh práce a také to, aby stát svými rozhodnutími výrazně neovlivňoval cenu vstupů. V posledních letech jsou to například poplatky za obnovitelné zdroje, které skokově rostou a zatěžují firmy na vstupu. Musíme se vypořádat také s dobou, kdy nebudou dotace. Je to specifická věc a nemůže trvat do nekonečna – firmy jsou dnes zvyklé například inovovat za podpory takových zdrojů. A k dotacím si neodpustím poznámku. Pokud už se s nimi mám smířit, tak bych chtěl, aby za ně český příjemce pořídil český stroj. To znamená, že váha ceny v podmínkách dotace nemůže být tak strašně vysoká, tuzemský producent pak má malou šanci uspět. To se bohužel děje a nerozumím tomu. Za národní dotace pořídíme levný asijský stroj – to je přece Kocourkov.

Ale zpět k vaší otázce. České firmy určitě musejí ještě více pracovat s cenovou politikou. Musejí využít dobrého jména, které naše obráběcí stroje ve světě mají, které je spojeno s kvalitou a životností, ale ještě více musejí hledat cesty ke snížení ceny. Zatím se mi pořád zdá, že si s tím neumíme poradit, že se díváme na cenu jako na parametr a málo na organizaci a výkonnost firem.

MM: Trendem, který nám ukazují světoví leadeři jako např. DMG/Mori Seiki či Mazak, je oblast multiprofesních obráběcích strojů. Celá řada firem, jež historicky dobyla svět svými produkty, stále sází na komoditu úzce zaměřených strojů, jako i například váš Toshulin. Jak existenčně jistá je to strategie v horizontu řekněme 5 až 7 let?

M. Otépka: Určitě bychom chtěli dělat velké série stejně vybavených strojů. Ale zcela určitě bychom je neprodali. Zákaznické řešení je zkrátka realita a to, že umíme vyrobit stroj podle specifického požadavku zákazníka, byť je na něm spousta konstrukční práce, je naše výhoda. Není to rozhodnutí naší strategie, je to požadavek trhu. Většina tuzemských výrobců obráběcích strojů vlastně dělá kusovou produkci. A jestli to bude fungovat do budoucna? Myslím, že ano. Specifické požadavky zákazníků zkrátka budou, to je realita. Jestli pro takové stroje skutečně nakonec najdou zákazníci využití, je věc druhá. Ale my jako výrobce u toho buď budeme, nebo nebudeme. Strategií proto je hledat cesty ke zkrácení dodacích lhůt a ke konkurenčním cenám strojů.

MM: V roce 2009 se společnost Toshulin stala za 121 mil. Kč vlastníkem státní obchodní organizace Strojimport. Když se na tento fakt díváte s odstupem čtyř let, byl to dobrý obchod? Představuje nyní pro české podniky Strojimport takovou platformu, se kterou jste do odkupu akcií vstupovali?

M. Otépka: S odstupem čtyř let říkám, že akvizice Strojimportu byl dobrý krok. Je jasné, že obchod se změnil, že výrobci obchodují sami. To jsme věděli už v době, kdy jsme dávali nabídku. Očekávali jsme větší spolupráci výrobních firem a Strojimportu, ale vstup Toshulin jako jediného vlastníka je zřejmě odradil. Pro Strojimport jsou hodně limitující teritoria a sortiment zboží. To vše vede k tomu, že Strojimport se mění, myslím tím „pražský“ Strojimport. Jeho německá dceřiná firma funguje velice dobře. Snažíme se „umět“ obchodovat v nových teritoriích, jako je Jižní Amerika, Afrika či Dálný východ, a stejně tak se snažíme rozšířit obchodní komodity i na jiné segmenty, než jsou obráběcí stroje. To je cesta, kdy může být Strojimport prospěšný tuzemským výrobcům: pomoc na vzdálených teritoriích a rozšíření nabídky.

MM: Pohybujete se v oboru obráběcích strojů dlouhá léta. Čím byste pohledem zkušeného harcovníka získal zájem mladé generace o strojírenský obor?

M. Otépka: Osobně bych byl samozřejmě rád, kdyby zájem o technické obory a jejich studium více stoupl, protože v posledních 20 letech došlo k velkému útlumu učňovského školství a technických oborů obecně. Narostl počet gymnázií a různých populárních oborů a technické obory šly do pozadí. Ale nyní se ukazuje, že mladí najdou spíše práci v průmyslu než v cestovním ruchu. Myslím, že stále ještě nedokážeme dost dobře cílové skupině vysvětlit, že strojařina dávno není špinavé řemeslo a že perspektiva v oboru je veliká. Záměrně říkám cílové skupině, protože si nemyslím, že jsou to jen „osmáci“ či „deváťáci“, ale především jejich rodiče a kantoři na základních školách. Ti přece mohou žáky ovlivnit. Je to paradox. Ve strojírenství chybí stovky vzdělaných techniků na všech úrovních, ale školy chrlí mladé absolventy a z některých se rovnou stávají nezaměstnaní.
Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Já osobně třeba chodím na třídní schůzky na základní školy a snažím se náš obor představit. A pak jsem si přečetl, že prý by se vysoká nezaměstnanost mladých v EU měla řešit předčasnými odchody do penze. Pokud je to pravda, pak už tomu nerozumím. Jak mám pustit technika do důchodu, když za něj nemám náhradu? Snažíme se uměle ovlivnit třetí čtvrtý pátý krok, ale přitom nemáme jasno, jak vůbec vykročit.

MM: Děkuji vám za rozhovor a ve všech vašich aktivitách vám přeji mnoho zdaru a smysluplně odvedené práce.

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Reklama
Vydání #6
Kód článku: 130609
Datum: 04. 06. 2013
Rubrika: Servis / Rozhovor
Autor:
Firmy
Související články
České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

MSV představí svět budoucnosti

Mezinárodní strojírenský veletrh vstupuje do svého již 61. ročníku. Během let se z něj stal nejrenomovanější oborový veletrh. Je tedy jasné, že řídit jej tak, aby renomé neztratil, není nic snadného a vyžaduje to člověka nejen schopného, ale i zkušeného. Současný ředitel, Ing. Michalis Busios, bezesporu splňuje obojí. Dokladem je skutečnost, že pro veletrh úspěšně pracuje již od roku 2008.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Související články
Jak se stát leaderem ve výrobě důlního zařízení

Moravská společnost Ferrit, s. r. o., se za 25 let působení v těžařském průmyslu stala světovou firmou v projektování a výrobě důlní závěsné dopravy. Zároveň je průkopníkem v oblasti vývoje a výroby důlních akumulátorových lokomotiv a jako jediná na světě vyrábí speciální lokomotivu, tzv. lokobagr, pro údržbu a čištění kolejové tratě a prostoru kolem kolejiště v hlubinných šachtách. Jejich stroje pracují v uhelných a rudných dolech napříč všemi kontinenty.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Loňské rekordní výsledky českého průmyslu obráběcích strojů

Při příležitosti nadcházejících veletrhů MSV a IMT v Brně jsme se zeptali ředitele Svazu strojírenské technologie Ing. Oldřicha Paclíka, jak vnímá současnou společenskou krizi v Evropě, geopolitické změny a jejich dopady na světové hospodářství, jak si v této nelehké době stojí české strojírenství a jaký vidí další vývoj v tomto důležitém segmentu našeho hospodářství.

Čínský gigant na českém a slovenském trhu

Pokud se mezi technickou veřejností hovoří o společnosti Shenyang Group, nezasvěceným tento název mnoho neříká. Uvedeme-li však SMTCL (Shenyang Machine Tool Co. Ltd), strojaři z oblasti technologie obrábění již vědí, o kom je řeč. Přitom sdružení SYMG, jehož je Shenyang Group součástí, v současné době patří mezi největšího výrobce obráběcích strojů na světě a v loňském roce překonal v obratu výroby dokonce všechny společnosti koncernu DMG Mori. SMTCL je pak jedna ze značek strojů, které toto sdružení vyrábí. Blíže jsme vám aktivity SYMG, které vévodí tzv. velké čínské pětce, představili na stránkách MM Průmyslového spektra v celé řadě reportáží z minulých ročníků pekingského veletrhu CIMT.

Těžká váha z Plzně v první třetině zápasu

Historie strojírenské výroby na Plzeňsku se datuje do poloviny 18. století, kdy byly položeny základy společnosti Škoda. Výroba prvních unikátních obráběcích strojů pro vlastní potřebu byla zahájena v roce 1911. Po první světové válce se pak začaly obráběcí stroje vyrábět pro tuzemské zákazníky i do zahraničí. V novodobé historii prošla firma celou řadou změn ve vlastnické struktuře, které bezesporu ovlivnily její současnou podobu. Škoda Machine Tool patří k lídrům trhu v oblasti výroby horizontek a horizontálních vyvrtávaček, aktuálně prochází významnými změnami k udržení si této pozice.

Z benjamínka lídrem trhu

V České republice snad není strojaře pohybujícího se v oblasti technologie obrábění, který by neznal společnost Fermat a někde ve výrobním provoze se nesetkal s jejich horizontálními vyvrtávačkami. Přesto, že firma patří k nejmladším výrobcům nejen na českém, ale bezesporu i evropském trhu, má za svoji krátkou dobu existence obdivuhodný nárůst a pravděpodobně pozici největšího výrobce vodorovných vyvrtávaček v Evropě.

Jako švýcarské hodinky…

Kdo by mezi strojaři neznal takové značky strojů, jako jsou Heckert, Scharmann, Dörries, SIP či Starrag. K těmto pěti švýcarským a německým klenotům přidejme ještě neméně významné výrobce karuselových brusek Berthiez, multifunkčních miniobráběcích strojů Bumotec či portálových a gantry center Droop+Rein a společně se SW řešením TTL pro adaptivní obrábění lopatek turbín dostaneme výsledek v podobě společnosti Starrag Group.

Přerod z evropského na globálního hráče

Způsob privatizace v devadesátých letech nebyl bohužel vhodně nastaven. Bezesporu stál za likvidací celé řady velkých firem, v případě cukrovarnického či chemického průmyslu byl viníkem doslova zániku celých oborů, které u nás měly historické kořeny. Toto konstatování, až na kladenskou Poldovku či ČKD, naštěstí neplatí ve strojírenství. Zde se podařilo v celé řadě případech výrobu nejen udržet, ale následně ji dostat na světovou konkurenceschopnou úroveň. Pokud vlastníci firem mají pokračování ve svých rodinných příslušnících, potomcích, jedná se o učebnicový případ úspěšného podnikání.

Novodobí Baťové

Majitel Kovosvitu MAS Ing. Komárek poskytl MM Průmyslovému spektru exkluzivní rozhovor

Na cestě ke zrození stroje, část 6: Projekce

Série 10 článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje výrobu obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a jež po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Inteligentní výroba obráběcích strojů

Německo-japonská společnost DMG Mori pokračuje v postupném rozvoji svých výrobních závodů po celém světě. Vlastní výroba strojů je též příležitostí, jak prakticky ověřit vlastní řešení pro zajištění potřebné produktivity a přesnosti pomocí inteligentní výroby.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit