Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Očima redakce >> Inauguration, TaeguTec Plant 2: Den druhý

Inauguration, TaeguTec Plant 2: Den druhý


04.04.2012

Dnešní dopoledne je ve znamení testů nástrojů. Zejména těch novinek pod značkou Golden Rush, jenž většina z nich ještě bv této chvíli není ani v oficiálních katalozích distributorů.

Organizace opět funguje na jedničku a my musíme též :-). V 6.30 být na snídani - stále ještě špatně snášíme časový posun, je třeba vstát po šesté hodině, ale to v ČR je teprve jedenáct večer, akorát tak čas jít spát. Některým z účastníků pak tuto skutečnost stěžuje ještě fakt, že větší část večera a noci zůstávají v bdělém stavu...

Náš průvodce Jin opět nesklamal. V domluvených 7.20 společně s mnoha dalšími svými kolegy stojí v lobby hotelu připraven a s hrdě vztyčenou vlajkou No. 15 svolává Čechy, Němce a Francouze. Je nás o poznání méně, korejští a čínští distributoři s námi dnešní den společně již neabsolvují. Přece jenom dnešní program - ukázky obrábění a odpolední prohlídka Hyundai Heavy Machinery by v počtu přes dva tisíce účastníků zvládnout nešla. Přesto hotel opouští na 12 autobusů plně obsazených. Před tím však ještě v recepci odevzdáme své kufry, které portýři shromáždí do více skupin dle hotelů, ve kterých budeme bydlet v Soulu, kam se navečer přesuneme. Vše je připraveno - při nedělním příletu jsme obdrželi visačky na zavazadla, jenž obsahují jak jméno právě opouštěného hotelu v Daegu, tak i toho, kde se večer ubytujeme.

Po necelé hodině cesty se ocitáme na druhém okraji 1,7 milionového Daegu, v místě sídla firmy TaeguTec, které již známe ze včerejšího dne. Dnešní počasí absolutně změnilo oproti včerejšku svůj charakter - včerejší slunečno vystřídaly průtrže mračen, doslova padaly šlahouny vody z nebe. Uvažujeme, jak by asi včerejší open show dopadla při takovém počasí. Ale včera bylo včera a dnes na nás u výstupu z autobusu čekají Korejci, aby nás vyprovodili pod deštníkem do budovy. V mém případě 196 cm výšky má dotyčný co dělat mne i přes mé velké ohnutí pod deštník dostat :-).


Na 600 účastníků v rozsáhlém prostoru. Testy nástrojů se odehrávají v jednom z výrobních provozů, jsou on-line přenášeny na plátna a velkoplošné obrazovky a výstižně jednotlivými odborníky zodpovědnými za vývoj nástrojů v daných technologií komentovány. Velmi zajímavé jsou záběry vysokorychlostní kamery ve zpomaleném modu. Tištěný průvodce na křídovém papíře popisuje jednotlivé testy, vč. všech řezných podmínek, schémat obráběcích ploch a charakteristik obráběných materiálů je, jak jinak, samozřejmostí - na tento servis si účastník velmi rychle zvykne. Celkem se zde za dopoledne předvede na 54 (!) testů tématicky rozděletých: Automobilový průmysl, Energetika, Obrábění miniaturních součástí, 5-ti osé obrábění hliníku, a Obecné soustružení, frézování a vrtání.

Po skončení testů postupně nasedáme do najíždějicích autobusů, ctíme opět svá čísla a vydáváme se na cestu směrem na jihovýchod do cca 1,5 hodiny jízdy vzdáleného města Ulsan, kde nás čeká prohlídka divize firmy Hyundai vyrábějící velké zaoceánské lodě. Každý z nás měl bezesporu představu, co ho asi může čekat, ale realita předčila všechna očekávání. Sice jsme nemohli opustit autobus a byl přísný zákaz fotografování, ale cca 30-ti minutová projížďka po neskutečně rozsáhlém areálu plného obrovských svařenců a neskutečných lodí výšky desetipatrového domu nám brala doslova dech. Průběžná doba výroby lodi je cca 2 roky od zadání, což zase není tak dlouhá doba na kolos, který výrobek představuje. Zajímavostí jsou i všude přítomné skůtry a další jednostopá přibližovadla místních zaměstnanců, jenž je prý dle slov průvodkyně zde oficiálně registrováno na 17 tisíc, realita však bude asi jiná, když s jedná o oficiální registraci...


V loděnici Hyundai byl zákaz fotografování, alespoň tedy pohled na vstupní vrátnici a přední část areálu.

Poté se již vracíme zpět do centra města Ulsan, kolem automobilky Hyundai s tisíci a tisíci automobilů na volných plochách, abychom v přesně v 16.20 byli připraveni na peroně - opět s dopředu známou přesnou pozicí a usedli do nám již známého rychlovlaku KTX, jenž nás v neděli vezl ze Soulu do Daegu. Mezitím se stačíme ještě rozloučit s naším přítelem-průvodcem Jinem a doufáme, že se s ním ještě někdy třeba setkáne. On se opět vrátí ke své profesi v TaeguTecu - vývoji řezných materiálů. Nastupujeme do vagonů a zaujímáme místa dle místenek. Ani se nenadějeme a vlak v tichosti dosahuje své rychlosti 300 km/hod, jenž pouze přeruší několik zastávek na cestě, které jsou s dostatečným předstihem ohlášeny na LCD obrazovkách. Vzdálenost přes 450  km překonáváme za necelé 2,5 hod ve vysokém komfortu posedu a servisu.

 


Rychlovlak KTX se řítí do stanice. Zastaví na centimetr přesně na vyznašených pruzích na peroně u vchodových dvěří do vagonů. Na nástup jsou 4 minuty, nelze ani na místní, tak ani na nás 600 účastníků čekat.

V Soulu na hlavním nádraží na nás čeká již nová parta průvodců. Náš obroský dav se jim hravě povede provést přeplněným nádražím až k přistaveným autobusům. Stále ctíme číslo 15. Jen průvodce je jiný, resp. jiná. Byla nám přidělena, pravd. profesionální průvodkyně, jejichž jméno jsem stačil zapomenout. Ale zítra si ho určitě zapamatuji. Při rozchodu v recepci luxusního hotelu Intercontinental v centru města získáváme instrukce na zítřejší den. To se z nás již stávají turisti a dopolední část začínáme v DMZ & J. S. A., tedy v demilitarizační zoně, ve společném bezpečnostním prostoru. Soul se nachází v samé severní části Koree, v bezprostřední blízkosti KLDR a místní hranice je jakousi turistickou senzací. Passport, dostatek pitné vody a pevné boty jsou povinnou výbavou....

Pokračování, snad, zítra

Roman Dvořák
Daegu, Ulsan City, Soul - Korea
 

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: