Rádi přivítáme vaše připomínky jak ke koncepci seriálu, tak i k samotnému obsahu konkrétních příspěvků.
Za autorský kolektiv Roman Dvořák
roman.dvorak@mmspektrum.com
....................
Tažení je takový technologický způsob tváření, při kterém se v jednom nebo v několika tazích vyrobí z rovného plechu (přístřihu) duté těleso – polouzavřená nádoba. Někdy se tento technologický proces nazývá hluboké tažení. Ke změně tvaru dochází působením tažníku přes tažnou hranu tažnice. Při tomto procesu se výrazně nemění výchozí tloušťka materiálu. Při tažení vyšších nádob dosahuje tečné napětí kritických hodnot, takže v přírubě dochází ke tvorbě vln, které mohou-li se volně zvětšovat, způsobí podstatný vzrůst tažné síly a vedou k utržení dna výtažku. Pro vytvoření výtažku je nutné tvářet na více operací. Mezi operace hlubokého tažení patří především technologie prostého tažení, tažení se ztenčením stěny, zpětné tažení, žlábkování, protahování, rozšiřování nebo zužování.
U komplikovaných reálných výtažků se lokální deformační stav pohybuje od tahového do tlakového napětí. Tváření plechů se od objemového tváření liší v několika aspektech. U plošného tváření převládá v napěťovém stavu tah nebo kombinace tah – tlak a jeden nebo oba povrchy tvarujícího se výtažku jsou volné. U objemového tváření převládá tříosé tlakové napěťové schéma. Při obou způsobech tváření závisí tvařitelnost zejména na materiálových vlastnostech, tvaru nástroje a velikosti součinitele tření. Hlavní rozdíl je v mechanismu porušení: při plošném tváření je spíš způsobeno plastickou nestabilitou při tahu, při objemovém tváření spíše plastickým lomem.