Lidstvo si však zároveň uvědomuje potřebu omezovat dopady své činnosti na životní prostředí. Ke snížení vlivu průmyslové výroby na změnu klimatu může vést několik strategií. Když vynecháme sociálně a politicky problematickou možnost snížit objem výroby, což by pravděpodobně vedlo ke snížení životní úrovně, zbývá rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zavádění modelů oběhového hospodářství, kompenzace uhlíkových emisí (např. výsadbou lesů) a zlepšení energetické účinnosti výroby. Každá za zmíněných cest nás přiblíží ke splnění klimatických cílů v nějakém čase a za nějakou cenu, všechny mají smysl a průmysl je v závislosti na konkrétních podmínkách musí kombinovat všechny.
Poslední jmenovaná strategie, tedy zvýšení energetické účinnosti, se však jeví jako nejvýhodnější v tom, že relativně rychle přináší jednak kýžené snížení emisí, jednak úsporu nákladů na nákup drahých energií. Je totiž známo, že nejčistší a zároveň nejlevnější je ta energie, kterou nemusíme vyrobit. Zároveň platí, že v této oblasti má průmysl poměrně značné rezervy, jejichž využití slibuje rychlé dosažení významného efektu při vynaložení minimálních nákladů.