Jelikož je předmět operativního leasingu po celou dobu nájemního vztahu ve vlastnictví pronajímatele, a to i po jeho ukončení, nájemce nevlastní (právně ani ekonomicky) předmět leasingu. „Neeviduje ho ve své rozvaze v aktivech společnosti, čímž si zlepšuje případnou rentabilitu aktiv. Jinými slovy, firma je schopna své výnosy realizovat s nižší hodnotou aktiv a tudíž s nižším vázaným kapitálem,“ upřesňuje Pavel Fořt. Veškeré ostatní metody pořízení aktiv včetně finančního leasingu naopak zvyšují jejich hodnotu, což negativně působí na hodnocení výkonnosti společnosti – rostoucí hodnota aktiv snižuje jejich rentabilitu při zachování stejného zisku.
Příklad:
Zisk 100 000
Aktiva 1 000 000
ROA 100 000/1 000 000 = 10 %
Pokud sníží společnost hodnotu aktiv tím, že se zbaví flotily vozidel a pronajme si ji formou operativního leasingu, vylepší si rentabilitu vlastních aktiv. Předpokládejme například, že hodnota vozidel v aktivech společnosti činí 200 tisíc korun. Po odprodeji vozidel z majetku klesne výše aktiv z jednoho milionu na 800 tisíc korun a rentabilita aktiv se tak při zachování zisku zvýší na 12,5 %.
Zisk 100 000
Aktiva 800 000
ROA 100 000/800 000 = 12,5 %
Zdroj: ALD Automotive
S tím souvisí i další aspekt. Čím je vyšší hodnota aktiv, tím je větší potřeba kapitálu, který tato aktiva kryje, a tím jsou vyšší náklady spojené s jeho pořízením (úroky za cizí zdroje, popř. požadovaná výnosová míra za použití vlastního kapitálu atd.)
Závěrem je nutné upozornit na rozdílnou klasifikaci smluv o operativním leasingu podle českých a mezinárodních účetních standardů. Mezinárodní účetní standardy (IFRS) jsou sice mnohem přísnější, co se posuzování a zatřídění smluv týče, na druhou stranu při stanovení různých parametrů dávají společnostem volnější ruce.
-MM-
denisa@ranochova.cz