Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Vysoké školy a firmy bijí na poplach. V České republice je dlouhodobě velký nedostatek technicky vzdělaných lidí. Proto poptávka po technicích na trhu práce není překvapením.

Vyvstává zde otázka, jak tuto situaci zlepšit. Odpověď není jednoduchá. Jen málo středoškoláků, kteří se rozmýšlejí, jakou cestou se bude ubírat jejich budoucí studium, přesvědčí argument téměř jistého zaměstnání v případě absolvování technického oboru. Mnohem větší výpovědní hodnotu mají ohlasy a názory lidí, kteří studium vysoké školy úspěšně absolvovali a nyní pracují na významných postech v technicky zaměřených firmách. Právě proto vám s nimi budeme každý měsíc přinášet rozhovory.

Pro toto vydání jsme oslovili Ing. Otáhala, který nám poskytl zajímavé odpovědi na naše otázky.

Narodil jsem se v Přerově, tudíž nejlepší volbou pro technické vzdělání byla v té době, a myslím si, že je tomu tak i dnes, Střední průmyslová škola v Přerově, do které jsem nastoupil v roce 1995. Vzhledem k tomu, že čistě strojní obory byly z důvodu nízkého zájmu zrušeny, bylo prakticky jedinou volbou vystudovat obor technická strojírenská administrativa, což zpětně hodnotím velice kladně. Nejednalo se čistě o strojní obor, ale výuka byla zaměřena i na hospodářství, ekonomiku, cizí jazyky a doplněna technickými předměty a praktickou výukou v dílnách SPŠ.

Co se týče mimoškolních aktivit, šlo především o sport, který jsem provozoval závodně a věnoval mu prakticky veškerý volný čas.

Na tuto otázku je těžké odpovědět. Student navštěvující gymnázium po většinu studia přemýšlí, jakému oboru se bude do budoucna věnovat, zda půjde směrem medicíny, ekonomiky, strojírenství, stavebnictví, nebo jiným či žádným směrem. Pro absolventa průmyslové školy je směr daný prakticky od prvního ročníku.
Z hlediska připravenosti pro VŠ je pro předměty typu fyzika a matematika ve výhodě bezpodmínečně absolvent gymnázia a je nutné říci, že tyto předměty jsou víc než důležité po celou dobu studia na VŠ. Na druhou stranu pro absolventa průmyslové školy není cizí technické myšlení a předměty typu technického kreslení či základy strojírenství jsou pro něj bezproblémové. Je však nutné poznamenat, že pro některé absolventy gymnázií je naprosto cizí pojem vrtání, frézování, soustružení, natož pak odlišení řetězového kola od ozubeného. V žádném případě nelze hovořit o chybách studentů či gymnázií ‒ jen zde po dobu středoškolského studia není možnost s těmito procesy jakkoli přijít do styku. Nezbývá pak nic jiného, než vše dohnat na vysoké škole, kde je ovšem základní praxi věnován stěží jeden semestr, o praktickém vyzkoušení nahrazující středoškolské dílny nemluvě.

Zvolil jsem VŠB-TU Ostrava a důvod byl zcela prostý. Ostrava je právem považována za město průmyslu a kde jinde se naučit vše v oboru než právě v metropoli Moravskoslezského kraje. Následně je zde pro potenciální pracovní příležitosti ideální prostředí, spousta strojírenských firem, ať už v těžkém nebo lehkém průmyslu. Důležité při rozhodování bylo také sportovní zázemí, které VŠB-TUO nabízí a které lze považovat za vysoce nadstandardní.

Především je to její široký záběr. Prakticky vše, co je kolem nás, je vyrobeno nějakou technologií, na každou technologii výroby je nutné vyrobit nějaké zařízení. Není ani tak důležité, jedná-li se o plast, kov, dřevo či jiný druh materiálu, jde především o to, čelit novým výzvám, nacházet nové postupy a technologie pro výrobu čím dál sofistikovanějších výrobků, snažit se minimalizovat výrobní časy, být konkurenceschopný, být stále o krok vepředu. Je např. zřejmé, že prožíváme jakýsi boom v oboru elektrotechniky a tento obor je bezesporu velkým lákadlem, což lze sledovat mimo jiné i v prostředí automobilového průmyslu. Je však nutné podotknout, že většina finálních výrobků (i právě v oblasti elektro) má své subkomponenty, které potřebují pro svou kompletaci vysoce výkonné stroje, montážní linky, robotická pracoviště atd.
Podívejme se například na nanotechnologie, jakým směrem se tento obor ubírá. Vidím zde obrovskou budoucnost a čelit výzvám v tomto oboru je podle mého názoru sen každého studenta i zaměstnance, myslím tím být u zrodu něčeho, co může být naprosto nové a neprobádané, ať už je to na půdě školy či v praxi. Je proto nutné nalézt to, co nás nejvíce uspokojuje pro stránce osobních výzev a tento směr následně naplňovat.

Nedá se hovořit přímo o specializaci. Pracuji v oboru automobilového průmyslu již několik let a moje stávající pozice je spíše ekonomického charakteru. Je ale nutné podotknout, že technický background je v tomto odvětví nutností. Např. v Německu je naprosto běžná situace, kdy technik neřeší ekonomické záležitosti a naopak. Při jednáních se zákazníkem je pak víc než obvyklá účast čtyř lidí z různých oddělení a vy musíte být připraveni odpovědět na všechny otázky. Právě skloubení technických a ekonomických záležitostí je to, co mě nejvíce láká. Nic pak nepotěší více než získání businessu za několik desítek milionů korun s vidinou jistoty práce pro několik dalších spolupracovníků v horizontu minimálně pěti let, pokud hovoříme právě o automobilovém průmyslu.

V současné době bohužel převažují nevýhody. Studenti z technických oborů nejsou připraveni pro podnikové myšlení firem, nemají dostatečnou praxi. I proto se firmy snaží postupně infiltrovat potenciální uchazeče o práci přímo do jejich prostředí a v rámci jejich studia zdokonalit jejich teoretickou připravenost. Jen pro příklad si uvědomme, kolik je nyní v České republice firem zaměřujících se na výrobu lisovacích nástrojů a vstřikovacích forem? Kolik středních škol a vysokých škol má ve svých specializacích zahrnut právě problém lisování, případně vstřikování plastů? V tomto odvětví si musí každá firma vychovat odborníky sama, případně v konkurenčním boji získat zaměstnance z jiných firem.

Dalším obrovským problémem je jazyková vybavenost. Absolventi s technickým vzděláním prakticky nedisponují žádným cizím jazykem. V současné době se dá říci, že angličtina je pro automobilový průmysl dostačující, ale vést technické jednání vyžaduje opravdu vysokou jazykovou úroveň. Pokud se bavíme o německém jazyku, buďme vděční za to, že jazyková vybavenost německých pracovníků je o řád vyšší než např. francouzských techniků. Zde je problém v porovnání s ČR naprosto totožný, ne-li horší.

Za každou prací by měli vidět především ekonomický přínos, porozumět výsledku své práce v širším spektru, umět předcházet chybám a především dbát na kvalitu své práce, která má přímý dopad na výše zmíněnou ekonomiku. Tyto aspekty jsou pro fungovaní každé výrobní společnosti nutnou podmínkou. V každém případě také doporučuji zahraniční stáž ke zdokonalení jazykových dovedností a rozšíření obzoru. Vyhnout by se naopak měli studiu, které je pro ně nezajímavé, a jít směrem, který je pro ně důležitý. Není nic horšího než vykonávat práci, která vás nenaplňuje.

S duálním systémem vzdělávání jsem naprosto ztotožněn, což plyne i z mých předchozích odpovědí. Je víc než nutné zapojit studenty již v době studií do systému firemní politiky, učit je praktickému řešení problémů a vést nové potenciální pracovníky k firemním praktikám. Na druhou stranu je pro studenta obtížné se ve středoškolských letech rozhodovat a vázat se vůči jedné firmě na léta dopředu. Je proto nutné nastavit systém tak, aby byl prospěšný pro obě strany, což v našich legislativních podmínkách není snadné.

Těžké to nebylo. V průběhu středoškolského studia jsem z větší části pracoval stále ve stejné firmě. Většinou se jednalo o práci u lisů, případně na výrobní lince. Během vysokoškolského studia jsem měl možnost využít nabídku malé rodinné společnosti, konkrétně převést kompletní výrobu z Německa do České republiky, což opět dokazuje nutnou znalost cizího jazyka. Následně jsem čtyři měsíce strávil v USA.

Po studiu na vysoké škole jsem nastoupil do společnosti Visteon na divizi klimatizačních jednotek na pozici manufacturing business office planner, následně jsem krátkou dobu pracovl ve společnosti Huisman Konstrukce jako projektový manažer pro vrtné soupravy a nyní již šestý rok pracuji ve společnosti Brano Group, a. s., na pozici key account manager, kde zodpovídám celosvětově za nové obchody a komunikaci se svěřenými zákazníky.

Jak kdysi řekl jeden významný fyzik: „Život je jako jízda na kole. Musíte šlapat, abyste udrželi rovnováhu."! Pak již zbývá jen to podstatné, a to, kolik sil máte a jak se staráte o své kolo, abyste se nestali jen součástí pelotonu. Pokud totiž na sobě pracujete a věnuje sobě i svému „kolu“ dostatek péče, bude vám jízda do kopce činit největší potěšení, protože právě zde získáte největší náskok.