Témata
Reklama

Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Před dvěma lety jsme na stránkách MM Průmyslového spektra přinášeli rozhovory s úspěšnými absolventy technických škol, kteří našli uplatnění v zahraničí na zajímavých postech. Nyní se k této koncepci v rámci kampaně podpory technického vzdělávání vracíme a zaměříme se na tuzemské pozice.

Tento článek je součástí seriálu:
Příklady táhnou aneb mladí nechť jsou inspirací
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec nedostudoval kombinovanou formu doktorského studia (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Vysoké školy a firmy bijí na poplach. V České republice je dlouhodobě velký nedostatek technicky vzdělaných lidí. Proto poptávka po technicích na trhu práce není překvapením.

Vyvstává zde otázka, jak tuto situaci zlepšit. Odpověď není jednoduchá. Jen málo středoškoláků, kteří se rozmýšlejí, jakou cestou se bude ubírat jejich budoucí studium, přesvědčí argument téměř jistého zaměstnání v případě absolvování technického oboru. Mnohem větší výpovědní hodnotu mají ohlasy a názory lidí, kteří studium vysoké školy úspěšně absolvovali a nyní pracují na významných postech v technicky zaměřených firmách. Právě proto vám s nimi budeme každý měsíc přinášet rozhovory.

Pro toto vydání jsme oslovili Ing. Otáhala, který nám poskytl zajímavé odpovědi na naše otázky.

Reklama
Reklama
Jakou střední školu jste studoval a věnoval jste se během ní mimoškolním aktivitám?

Jakou střední školu jste studoval a věnoval jste se během ní mimoškolním aktivitám?

Narodil jsem se v Přerově, tudíž nejlepší volbou pro technické vzdělání byla v té době, a myslím si, že je tomu tak i dnes, Střední průmyslová škola v Přerově, do které jsem nastoupil v roce 1995. Vzhledem k tomu, že čistě strojní obory byly z důvodu nízkého zájmu zrušeny, bylo prakticky jedinou volbou vystudovat obor technická strojírenská administrativa, což zpětně hodnotím velice kladně. Nejednalo se čistě o strojní obor, ale výuka byla zaměřena i na hospodářství, ekonomiku, cizí jazyky a doplněna technickými předměty a praktickou výukou v dílnách SPŠ.

Co se týče mimoškolních aktivit, šlo především o sport, který jsem provozoval závodně a věnoval mu prakticky veškerý volný čas.

Připraví studenta na VŠ technického směru lépe gymnázium, nebo průmyslová škola?

Na tuto otázku je těžké odpovědět. Student navštěvující gymnázium po většinu studia přemýšlí, jakému oboru se bude do budoucna věnovat, zda půjde směrem medicíny, ekonomiky, strojírenství, stavebnictví, nebo jiným či žádným směrem. Pro absolventa průmyslové školy je směr daný prakticky od prvního ročníku.
Z hlediska připravenosti pro VŠ je pro předměty typu fyzika a matematika ve výhodě bezpodmínečně absolvent gymnázia a je nutné říci, že tyto předměty jsou víc než důležité po celou dobu studia na VŠ. Na druhou stranu pro absolventa průmyslové školy není cizí technické myšlení a předměty typu technického kreslení či základy strojírenství jsou pro něj bezproblémové. Je však nutné poznamenat, že pro některé absolventy gymnázií je naprosto cizí pojem vrtání, frézování, soustružení, natož pak odlišení řetězového kola od ozubeného. V žádném případě nelze hovořit o chybách studentů či gymnázií ‒ jen zde po dobu středoškolského studia není možnost s těmito procesy jakkoli přijít do styku. Nezbývá pak nic jiného, než vše dohnat na vysoké škole, kde je ovšem základní praxi věnován stěží jeden semestr, o praktickém vyzkoušení nahrazující středoškolské dílny nemluvě.

Pro jakou VŠ jste se rozhodl a jaké byly vaše důvody?

Zvolil jsem VŠB-TU Ostrava a důvod byl zcela prostý. Ostrava je právem považována za město průmyslu a kde jinde se naučit vše v oboru než právě v metropoli Moravskoslezského kraje. Následně je zde pro potenciální pracovní příležitosti ideální prostředí, spousta strojírenských firem, ať už v těžkém nebo lehkém průmyslu. Důležité při rozhodování bylo také sportovní zázemí, které VŠB-TUO nabízí a které lze považovat za vysoce nadstandardní.

Co vás na technice fascinuje?

Především je to její široký záběr. Prakticky vše, co je kolem nás, je vyrobeno nějakou technologií, na každou technologii výroby je nutné vyrobit nějaké zařízení. Není ani tak důležité, jedná-li se o plast, kov, dřevo či jiný druh materiálu, jde především o to, čelit novým výzvám, nacházet nové postupy a technologie pro výrobu čím dál sofistikovanějších výrobků, snažit se minimalizovat výrobní časy, být konkurenceschopný, být stále o krok vepředu. Je např. zřejmé, že prožíváme jakýsi boom v oboru elektrotechniky a tento obor je bezesporu velkým lákadlem, což lze sledovat mimo jiné i v prostředí automobilového průmyslu. Je však nutné podotknout, že většina finálních výrobků (i právě v oblasti elektro) má své subkomponenty, které potřebují pro svou kompletaci vysoce výkonné stroje, montážní linky, robotická pracoviště atd.
Podívejme se například na nanotechnologie, jakým směrem se tento obor ubírá. Vidím zde obrovskou budoucnost a čelit výzvám v tomto oboru je podle mého názoru sen každého studenta i zaměstnance, myslím tím být u zrodu něčeho, co může být naprosto nové a neprobádané, ať už je to na půdě školy či v praxi. Je proto nutné nalézt to, co nás nejvíce uspokojuje pro stránce osobních výzev a tento směr následně naplňovat.

Jaká je vaše specializace a proč jste zvolil právě tento obor?

Nedá se hovořit přímo o specializaci. Pracuji v oboru automobilového průmyslu již několik let a moje stávající pozice je spíše ekonomického charakteru. Je ale nutné podotknout, že technický background je v tomto odvětví nutností. Např. v Německu je naprosto běžná situace, kdy technik neřeší ekonomické záležitosti a naopak. Při jednáních se zákazníkem je pak víc než obvyklá účast čtyř lidí z různých oddělení a vy musíte být připraveni odpovědět na všechny otázky. Právě skloubení technických a ekonomických záležitostí je to, co mě nejvíce láká. Nic pak nepotěší více než získání businessu za několik desítek milionů korun s vidinou jistoty práce pro několik dalších spolupracovníků v horizontu minimálně pěti let, pokud hovoříme právě o automobilovém průmyslu.

V čem vidíte výhody a nevýhody technického vzdělávání v ČR?

V současné době bohužel převažují nevýhody. Studenti z technických oborů nejsou připraveni pro podnikové myšlení firem, nemají dostatečnou praxi. I proto se firmy snaží postupně infiltrovat potenciální uchazeče o práci přímo do jejich prostředí a v rámci jejich studia zdokonalit jejich teoretickou připravenost. Jen pro příklad si uvědomme, kolik je nyní v České republice firem zaměřujících se na výrobu lisovacích nástrojů a vstřikovacích forem? Kolik středních škol a vysokých škol má ve svých specializacích zahrnut právě problém lisování, případně vstřikování plastů? V tomto odvětví si musí každá firma vychovat odborníky sama, případně v konkurenčním boji získat zaměstnance z jiných firem.

Dalším obrovským problémem je jazyková vybavenost. Absolventi s technickým vzděláním prakticky nedisponují žádným cizím jazykem. V současné době se dá říci, že angličtina je pro automobilový průmysl dostačující, ale vést technické jednání vyžaduje opravdu vysokou jazykovou úroveň. Pokud se bavíme o německém jazyku, buďme vděční za to, že jazyková vybavenost německých pracovníků je o řád vyšší než např. francouzských techniků. Zde je problém v porovnání s ČR naprosto totožný, ne-li horší.

Na co by se měli studenti během studia zaměřit a čemu se naopak vyhnout?

Za každou prací by měli vidět především ekonomický přínos, porozumět výsledku své práce v širším spektru, umět předcházet chybám a především dbát na kvalitu své práce, která má přímý dopad na výše zmíněnou ekonomiku. Tyto aspekty jsou pro fungovaní každé výrobní společnosti nutnou podmínkou. V každém případě také doporučuji zahraniční stáž ke zdokonalení jazykových dovedností a rozšíření obzoru. Vyhnout by se naopak měli studiu, které je pro ně nezajímavé, a jít směrem, který je pro ně důležitý. Není nic horšího než vykonávat práci, která vás nenaplňuje.

Jaký máte názor na duální systém? Zavedl byste jej i v České republice?

S duálním systémem vzdělávání jsem naprosto ztotožněn, což plyne i z mých předchozích odpovědí. Je víc než nutné zapojit studenty již v době studií do systému firemní politiky, učit je praktickému řešení problémů a vést nové potenciální pracovníky k firemním praktikám. Na druhou stranu je pro studenta obtížné se ve středoškolských letech rozhodovat a vázat se vůči jedné firmě na léta dopředu. Je proto nutné nastavit systém tak, aby byl prospěšný pro obě strany, což v našich legislativních podmínkách není snadné.

Bylo pro vás těžké najít si praxi během studia, a co bylo její náplní?

Těžké to nebylo. V průběhu středoškolského studia jsem z větší části pracoval stále ve stejné firmě. Většinou se jednalo o práci u lisů, případně na výrobní lince. Během vysokoškolského studia jsem měl možnost využít nabídku malé rodinné společnosti, konkrétně převést kompletní výrobu z Německa do České republiky, což opět dokazuje nutnou znalost cizího jazyka. Následně jsem čtyři měsíce strávil v USA.

Jaké jsou vaše doposud získané pracovní zkušenosti, jaký pracovní post nyní zastáváte?

Po studiu na vysoké škole jsem nastoupil do společnosti Visteon na divizi klimatizačních jednotek na pozici manufacturing business office planner, následně jsem krátkou dobu pracovl ve společnosti Huisman Konstrukce jako projektový manažer pro vrtné soupravy a nyní již šestý rok pracuji ve společnosti Brano Group, a. s., na pozici key account manager, kde zodpovídám celosvětově za nové obchody a komunikaci se svěřenými zákazníky.

Jaké jsou vaše další ambice?

Jak kdysi řekl jeden významný fyzik: „Život je jako jízda na kole. Musíte šlapat, abyste udrželi rovnováhu."! Pak již zbývá jen to podstatné, a to, kolik sil máte a jak se staráte o své kolo, abyste se nestali jen součástí pelotonu. Pokud totiž na sobě pracujete a věnuje sobě i svému „kolu“ dostatek péče, bude vám jízda do kopce činit největší potěšení, protože právě zde získáte největší náskok.


Reklama
Související články
Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Příklady táhnou aneb Mladí nechť jsou inspirací

Před dvěma lety jsme na stránkách MM Průmyslového spektra přinášeli rozhovory s úspěšnými absolventy technických škol, kteří našli uplatnění v zahraničí na zajímavých postech. Nyní se k této koncepci v rámci kampaně podpory technického vzdělávání vracíme a zaměříme se na tuzemské pozice.
Vysoké školy a firmy bijí na poplach. V České republice je dlouhodobě velký nedostatek technicky vzdělaných lidí. Proto poptávka po technicích na trhu práce není překvapením.
Vyvstává zde otázka, jak tuto situaci zlepšit. Odpověď není jednoduchá. Jen málo středoškoláků, kteří se rozmýšlejí, jakou cestou se bude ubírat jejich budoucí studium, přesvědčí argument téměř jistého zaměstnání v případě absolvování technického oboru. Mnohem větší výpovědní hodnotu mají ohlasy a názory lidí, kteří studium vysoké školy úspěšně absolvovali a nyní pracují na významných postech v technicky zaměřených firmách. Právě proto vám s nimi budeme každý měsíc přinášet rozhovory.

Příklady táhnou aneb Mladí nechť jsou inspirací

Před dvěma lety jsme na stránkách MM Průmyslového spektra přinášeli rozhovory s úspěšnými absolventy technických škol, kteří našli uplatnění v zahraničí na zajímavých postech. Nyní se k této koncepci v rámci kampaně podpory technického vzdělávání vracíme a zaměříme se na tuzemské pozice.

Související články
Nevyléčitelná nemoc českého průmyslu

V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země, která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují-li naši odběratelé, zkrachujeme s nimi. Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

V čele high-tech továrny

Ivan Slimák je vedoucím závodu Škoda Auto ve Vrchlabí. člověk, který místo já většinou říká my je ve vedení závodu od roku 2011 a dá se říci, že mu dal novou tvář. Do té doby se zde montovaly Škodovky, známé jsou 1203, 105, 120, Favorit, Octavia, Roomster a další. Rozhodnutím koncernu Volkswagen se zde od roku 2011 nastartoval nový projekt a v roce 2012 sériová výroba automatických převodovek DSG (Direct Shift Gearbox).

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Nebojte se výzev!

Tuto větu mi na konec rozhovoru řekl Ing. Radomír Zbožínek, člen představenstva Tajmac-ZPS, který se stále podílí na dění v mateřské firmě. Slovo "mateřská" pro pana Zbožínka platí dvojnásob, do firmy totiž nastoupil 1. listopadu 1972, takže zde "kroutí" již svou 46. sezonu. Tak akorát na to, aby jeho slova mohla posloužit i dalším lidem.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Z garáže až na vrchol v PVD technologii povlakování

Pavel Holubář je ředitelem průmyslové společnosti SHM. Tato zkratka značí Super Hard Materials, a to je přesně to, o co tu jde. Zjednodušeně řečeno jde principiálně o fyzikální metody nanášení tenkých vrstev na nástroje, kdy nanesená několikamikronová vrstva dává materiálu zcela jiné mechanické vlastnosti. Především podstatně prodlužuje jeho životnost. Jaká byla 25 let trvající cesta až na samotný vrchol, kdy technologie firmy SHM jsou v současné době rozesety ve 35 zemích světa? O tom – a nejen o tom – jsme si s Pavlem Holubářem povídali.

Cíle a píle jsou tím, co mě žene stále kupředu

Martin Šula, majitel společnosti MSR Engines, založené roku 2004, vyrábí motorizovaná surfovací prkna JetSurf. Zajímavé na tomto projektu je, že úplně všechno vzniká v Brně – Střelice, kam se firma nastěhovala před dvěma lety. Tak se podařilo zvýšit plánovanou kapacitu na 1 500 výrobků ročně. Ale hned první rok zde vyrobili 1 200 surfovacích prken. Firma už ale přistavěla další objekty a hodlá se rozšiřovat i nadále.

Správný člověk na správné místo

„V čem někdo vidí zvláštnost, já vidím unikátnost a uplatnitelnost pro danou pozici. To, co člověka diskvalifikuje v jedné firmě, tak ho naopak kvalifikuje v druhé,“ říká jeden ze zakladatelů a průkopníků českého headhuntingu Jan Bubeník, se kterým jsme si povídali o tom, proč je důležitější diverzifikovat lidské zdroje než výrobu, jak se připravit na nástupnictví v rodinné firmě, jaký typ manažera je pro firmu nejefektivnější a jakou dnes mají majitelé společností přijmout personální strategii, aby posbírali ty nejlepší lidi, kteří by hrdě nosili jejich dres.

Fórum výrobních průmyslníků

Co podle vás pomůže zvýšit konkurenceschopnost České republiky na světových trzích? Jakou nápravu nedostatků, jak ze strany státu, tak i „zažitých“ firemních zvyklostí a kultury, shledáváte jako klíčové pro další rozvoj podnikání?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit