Příklady táhnou aneb Mladí nechť jsou inspirací

Vysoké školy a firmy bijí na poplach. V České republice je dlouhodobě velký nedostatek technicky vzdělaných lidí. Proto poptávka po technicích na trhu práce není překvapením.

Vyvstává zde otázka, jak tuto situaci zlepšit. Odpověď není jednoduchá. Jen málo středoškoláků, kteří se rozmýšlejí, jakou cestou se bude ubírat jejich budoucí studium, přesvědčí argument téměř jistého zaměstnání v případě absolvování technického oboru. Mnohem větší výpovědní hodnotu mají ohlasy a názory lidí, kteří studium vysoké školy úspěšně absolvovali a nyní pracují na významných postech v technicky zaměřených firmách. Právě proto vám s nimi budeme každý měsíc přinášet rozhovory.

Pro toto vydání jsme oslovili Ing. Bosáka, který nám poskytl odpovědi na naše otázky.

Jméno: Dalibor Bosák
Rok narození: 1988
Absolvent školy: VUT v Brně
Současná pozice: jednatel, ISTECH

Studoval jsem technické lyceum na střední průmyslové škole. Tento obor nabízel kompromis mezi klasickým gymnáziem a studiem strojírenství, a jelikož jsem chtěl pokračovat ve studiu i dále, studium technického lycea mi nabízelo větší volnost při výběru pozdějšího zaměření, byť v technickém oboru. Jako mimoškolní aktivita dominoval sport, konkrétně volejbal, kterému jsem se věnoval na závodní úrovni.

Každá z uvedených škol má pro následující studium určité výhody a nevýhody. Absolventi gymnázií mají větší všeobecný přehled a širší znalosti z oboru přírodních věd, což jim vytváří především v prvních ročnících vysoké školy určitý náskok před spolužáky z průmyslových škol. Naproti tomu studenti průmyslovek jsou během studia více seznámeni s praxí v daném oboru a teoreticky dokážoí lépe řešit konkrétní praktické úlohy. Myslím však, že více než na typu střední školy, záleží na přístupu samotného studenta. Znalosti, které nenabral v průběhu střední školy, se dokáže poměrně rychle doučit a o tomto, jakých výsledků bude dosahovat a co mu vysoká škola přinese, už záleží jen na něm a na jeho přístupu ke studiu.

Už od dětství mě velmi zajímalo, jak které věci a přístroje fungují, jak se co vyrábí, a ostatně vše, co se točí kolem techniky. Proto jsem si vybral studium strojírenství. Jako vysokou školu jsem zvolil Vysoké učení technické v Brně, a to hlavně kvůli tomu, že jde o jednu z nejlepších technických škol u nás. Sledujeme-li žebříčky srovnání strojních fakult, brněnská technika se pravidelně umisťuje na čelních pozicích, především díky výsledkům z oblasti vědy. O tom jsem se mohl sám přesvědčit v průběhu studia, kdy jsem měl možnost se zapojit se do výzkumného týmu studujícího vlastnosti kloubních náhrad, mít k dispozici špičkové laboratorní vybavení, a vedení zkušenými profesory i možnost publikovat dosažené výsledky.

Jak už jsem říkal, vždy mě velmi zajímalo, jak se co vyrábí a jak to funguje. Postupem času a dalším studiem člověk pozná, že za každou věcí, kterou používáme během každodenního života, stojí obrovské množství práce – někdo danou věc musel vymyslet, navrhnout, vyrobit nástroje k její výrobě – prakticky za vším je nějaký stroj. A ač se může zdát, že v dnešní době vše řídí počítače, tak vždy musí být nějaká skupinka lidí, která ten počítač dala dohromady – konstruktér, technolog, elektrikář, stavitel, atd. A bez těchto lidí a jejich technických znalostí bychom nemohli žít tak, jak žijeme.

Studoval jsem konstrukční inženýrství. Jde o obor se širším zaměřením vychovávající konstruktéry, kteří najdou uplatnění v různých oblastech průmyslu, ať už jako techničtí nebo vedoucí pracovníci. V tom vidím osobně velkou výhodu, jelikož potřeby trhu se neustále mění a s tím se mění i poptávka po konkrétních zaměstnancích. Měl jsem možnost získat znalosti od konvenčního přístupu k navrhování výrobků až po využití moderních digitálních technologií a CAD softwarů. Velkým přínosem bylo i řešení konkrétních příkladů z praxe, kde jsme si mohli vyzkoušet celý proces vývoje od prvotního návrhu až po výrobu. To vše mi dalo solidní technický základ, ze kterého mohu nyní těžit ve svém zaměstnání a navázat na něj při dalším vzdělávání.

Obecně jako velký hendikep technického vzdělávání vidím nechuť mladých lidí studovat techniku, ačkoliv technické univerzity se již delší dobu snaží pomocí různých mediálních a sociálních nástrojů vypadat atraktivněji. Z pozice zaměstnavatele to pro mě znamená nesnadný úkol při výběru nových pracovníků, jelikož kvalitních vzdělaných lidí je opravdu málo.

Co se týče samotného systému vzdělávání, je podle mě velkou slabinou příprava absolventů pro výkon praxe. Studenti během studia získají velké množství znalostí, které jsou ale však založeny na modelových nebo zjednodušených příkladech, a takže následně je neumějí převést na konkrétní komplexní problém. Jako další závažný problém vidím v přístupu technických škol k výuce jazyků. Ta je mnohdy odsouvána na „druhou kolej“ na úkor jiných technických předmětů, nicméně znalost jednoho nebo více cizích jazyků je v praxi mnohdy tím hlavním, co rozhoduje o výběru zaměstnance.

V průběhu studia by si měli studenti uvědomit, že studium je poměrně drahá záležitost, kterou ale nemusejí platit a že už v životě podobnou příležitost s minimem vynaložených nákladů poznat množství cenných informací mít nejspíš nebudou. A s tímto vědomím i přistupovat ke studiu. To, co si ze školy odnesou, bude následně rozhodovat o jejich budoucím zaměstnání, a pokud se někdo snažil školou proplout s co nejnižším úsilím, v praxi se to většinou potom projeví.

V dnešní době, kdy je vysoká poptávka po absolventech technických škol, si mnoho firem snaží vybírat své zaměstnance mezi studenty a tady samozřejmě každý školní úspěch znamená větší šanci, že si studenta daná firma všimne nebo jej osloví. Existuje množství možností, jak se již během studia zviditelnit, a to třeba řešením různých mimoškolních soutěží, zapojením se do práce na konkrétním ústavu a jiné.

Není vůbec nutné do sebe cpát stovky knih a skript, důležité je podle mne získat přehled a umět si vyhledat potřebné informace. A samozřejmě studovat jazyky.

Určitě bych jej u nás v České republice nás zavedl. Příkladem je sousední Německo, kde např. oproti Španělsku je sedminásobně menší počet nezaměstnaných absolventů.

Odborné vzdělávání má u nás poměrně silnou základnu, nicméně o jeho kvalitě nejsem příliš přesvědčen, jelikož najít technicky zdatného pracovníka do dělnické pozice není jednoduchá záležitost, natož mezi absolventy. Vstup firemního sektoru do vzdělávání by mohl odborné obory učinit mnohem zajímavější, jelikož by potenciální studenti měli mnohem větší šanci na získání zaměstnání, než je tomu doposud, a navíc by měli možnost získat i finanční podporu během studia. Propojením firem a školy také žákům přinese lepší praktické znalosti, než by jim byli schopni předat samotní učitelé.

Ne každý stojí o to v průběhu studia pracovat a také ne každému se podaří najít odpovídající pozici. Navíc skloubit práci a studium vyžaduje určité úsilí a disciplínu. Já jsem měl to štěstí, že se mi podařilo najít dlouhodobou práci ve firmě zabývající se výrobou a dodávkou kovových svařovaných a montovaných konstrukcí převážně do stavebnictví. V průběhu praxe jsem měl možnost postupně využít mnoho získaných znalostí a ověřit si je na reálných věcech, jako je zpracování dokumentace, výpočty konstrukcí, znalosti technologických možností výroby, apod. Začínal jsem jako konstruktér zpracovávající výkresovou dokumentaci pro výrobu, a pokračoval přes projektového manažera majícího na starosti plánování jednotlivých projektů a jejich řízení od prvotního návrhu po realizaci až po vývojového konstruktéra, kdy jsem navrhoval nový systém výrobků, které byly následně přihlášeny jako průmyslový vzor a patent.

V současnosti zastávám pozici jednatele ve své firmě zabývající se zakázkovou konstrukční činností, kterou jsem založil ještě v průběhu studia. Ihned po ukončení studií jsem se naplno začal věnovat budování vlastního businessu, což mi přineslo velkou míru seberealizace. Jako čerstvý absolvent jsem situaci ze začátku neměl jednoduchou, jelikož jsem se pustil do oblasti, kde spousta potenciálních zákazníků očekávala spíše zkušenější a starší jedince. Nicméně odhodláním a pílí se mi podařilo získat jak silné partnery, jako je třeba Škoda Transportation, pro které dodáváme a navrhujeme interiérové prvky tramvají a vlaků, tak i další poměrně zajímavé reference z oblasti konstrukce, což nám ve výsledku otevírá dveře mnohem dál. Nyní máme pět zaměstnanců a vzhledem k neustále rostoucímu počtu projektů stále hledáme další. Co se týká zkušeností, tak mně má práce přinesla v poměrně krátké době mnohem více, než čeho bych mohl dosáhnout jako řadový zaměstnanec v jiné firmě. Jde o zkušenosti jak z oblasti samotné konstrukce strojních částí a jednoúčelových strojů, tak i z manažerské oblasti při vedení ostatních konstruktérů a zaměstnanců, řízení jednotlivých projektů i jednání se zákazníky a obchodními partnery.

Mým střednědobým cílem je další budování firmy, aby získala dostatečně silnou základnu, a to jak personální, tak projektovou, a dále její posun do více specifických technických oblastí, a to rozšířením nabídky poskytovaných služeb o inženýrské a jiné analýzy. S tím souvisí hledání technicky specializovaných pracovníků a také vytváření pracovního prostředí, ve kterém se budou zaměstnanci cítit dobře a budou se chtít podílet na dalším rozvoji společnosti. Mezi dlouhodobé cíle patří doplnění výrobního oddělení, abychom byli schopni vedle technického řešení a konstrukce nabídnout i hotový produkt