Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Studenti technických oborů nacházejí uplatnění ve špičkových specializacích, získávají drahocenné zkušenosti v zahraničí u matek svých zaměstnavatelů. Po stáži se velká část z nich vrací zpět do vlasti na vysoké manažerské posty či na soukromé podnikání obohacena o obrovské zkušenosti a kontakty v technické a obchodní sféře.

A právě tyto osoby v našem seriálu oslovujeme. Měsíc co měsíc přinášíme příběhy mladých lidí, kteří využili příležitosti odejít do zahraničí za odborným poznáním a nyní pracují na vysokých pozicích v prestižních světově působících společnostech. Rádi bychom, aby následující příběhy byly inspirací nejen pro středoškoláky při volbě jejich další studijní cesty.

Ing. Bedřich Doležal, Honeywell, North America, USA, Site Director

Rok narození: 1979

Jakou vysokou školu jste studoval a z jaké střední školy jste přišel?

Po maturitě na pražské Střední průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici jsem nastoupil na ČVUT v Praze, Fakultu strojní, kde jsem úspěšně absolvoval nejprve bakalářský a následně magisterský stupeň v oboru výrobní inženýrství.

Proč jste se rozhodl pro studium této vysoké školy a konkrétní specializace?

Můj otec také vystudoval Fakultu strojní ČVUT v Praze. V době mého dospívání zastával vysoké manažerské pozice a měl možnost cestovat. V mých šesti letech jsme celá rodina odjeli na pět let do Jižní Ameriky. Ve firmě, kde můj táta pracoval jako ředitel, bylo hodně strojního zařízení (traktory Zetor, obráběcí stroje, vysokotlaké potrubí apod.) a já tam trávil své dětství.

V té době jsem si řekl, že chci být jako můj táta, a vydrželo mi to až do současné doby. Co se týče oboru, chtěl jsem jít na Ústav řízení a ekonomiky podniku, ale bakalářský program nebyl k dispozici, a tak jsem zvolil Ústav strojírenské technologie, kde jsem vystudoval obor s názvem Strojírenská technologie a management. V magisterském studiu jsem vystudoval obor Výrobní inženýrství.

Na co z dob studií vzpomínáte rád, co naopak bylo špatné a v čem by se mělo v porovnání se světem naše technické vysoké školství zlepšit?

Rád vzpomínám na roční výměnný studijní program. Po absolvování bakalářského studia jsem odjel studovat na univerzitu Strathclyde v Glasgowě ve Velké Británii. Byl to pro mě šok v mnoha směrech. Škola byla zaměřená více do praxe v porovnání s ČVUT v Praze. Studenti navrhovali a pak vyráběli prototypy, např. aut či jiné techniky. Také jsem byl překvapen ze způsobu zkoušek. Všechny byly jen písemnou formou a opravující pedagog neviděl jméno studenta. Tím se odbourala jakákoliv forma zaujetí, ať už kladného či záporného. K tomu všechny zkoušky proběhly v jednom či dvou dnech. Z pražské fakulty jsem byl zvyklý učit se jen na jednu zkoušku a po deseti až čtrnácti dnech na další.

Oproti tomu nerad vzpomínám na první roky na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Škola se snažila nabrat maximální počet studentů, aby dostala co nejvyšší možné dotace. Pro některé profesory nebylo důležité, zda student uspěje. Student byl jen číslo, které se pravděpodobně nedostane do dalšího ročníku. A podle toho se pak někteří chovali. Vzájemné chování mezi profesorem a studentem se hodně zlepšilo až počínaje třetím ročníkem.

Osobně jsem zastáncem toho, aby se studium na vysoké škole platilo. Samozřejmě to musí být v mezích úměrnosti, ne jako v USA, kde za magisterské studium zaplatíte i čtyři miliony korun.

Když budou studenti v ČR přispívat cca 20 tisíc za semestr, budou se více snažit a škola bude mít mnohem lepší vybavení, které je v současné době nesrovnatelné se zahraničními školami. Také je potřeba více propojit studium s praxí. Školy v zahraničí mají mnoho partnerů v podobě světoznámých podniků. Podniky tak vyhledávají své budoucí zaměstnance.

Na co by se měli studenti během studia soustředit a čeho naopak vyvarovat?

Student by se měl snažit načerpat praktické zkušenosti před dokončením studia. ´Kromě jiného si tím vytvoří kontakty, které se mu mohu v budoucnu hodit. Dále by se student měl vyvarovat přílišného spěchání za titulem. Důležité je najít sám sebe. Znám mnoho mladých lidí, kteří přerušili studium a odjeli na rok cestovat po světě. Naučili se postarat se sami o sebe, poznali svět, zdokonalili se v cizím jazyce. To je v dnešním globalizovaném světě hodně důležité.

Jakou máte dosavadní praxi, z jakých nabídek jste si po absolvování vysoké školy následně vybíral?

V době, kdy jsem studoval v zahraničí, jsem se musel rozhodnout, zda mám zůstat a dokončit studium tam, nebo se vrátit do ČR. V jednom z těch dnů mi táta přeposlal inzerát, že se ve společnosti Honeywell otevírá Trainee program. Byl to jednoroční program pro absolventy VŠ. Absolvent pracoval každý měsíc na jiných pozicích, aby poznal firemní kulturu a kdo je za co odpovědný a na konci vypracoval předem daný projekt.

Z mnoha zájemců nás vzali deset a já měl zaměření na procesního inženýra. V daném roce jsem pracoval jako dělník na lince, dále jsem pracoval v oddělení nákupu, oddělení financí, logistice, kvalitě, v oddělení pro bezpečnost práce a v oddělení, které mělo na starosti zlepšování firemních procesů. To byly mé pracovní začátky

Dosavadní praxe:

1. TRCZ, Lovosice – dodavatel bezpečnostních pásů a senzorů pro firmu Toyta ČR/Japonsko: 8 měsíců, NPI Process Engineer
2. Honeywell, Brno ČR: 1 rok, Trainee, Process Engineer, Production Planner
3. Honeywell, EMEA Evropa: 4 roky, Industrial Engineer, Logistic Director
4. Honeywell, North America USA: 2 roky, Process Improvement Director pro 6 výrobních závodů
5. Honeywell, North America USA: 1 rok, Site Director

K tomu spolupracuji s konzultační firmou Lean Expert jako Lead Traineer. V USA, Africe či v Asii školím Lean Manufacturing, Startegy Deployment atd.

Jakým způsobem (cestou) jste se dostal na stávající post a za co jste zodpovědný?

Po absolvování Trainee programu jsem dostal nabídku, abych zůstal ve firmě Honeywell jako inovační inženýr. Po čtyřech letech v této brněnské firmě jsem dostal nabídku přestěhovat se do USA. Tam jsem odcházel z pozice ředitele logistiky pro závod, ve kterém pracovalo něco kolem 700 zaměstnanců a já řídil tým 70 lidí. Měl jsem za sebou několik projektů v evropském měřítku. Například jsem byl odpovědný za rozjezd distribučního centra pro Honeywell ve střední Evropě.

Tyto systémy jsou z nerezové oceli a  jsou navrhované na míru pro každého zákazníka. Výroba je z převážné většiny manuální a jsou k ní zapotřebí kvalifikovaní svářeči. Výrobek je koncipován jako vysokotlaká nádoba a hlavní svary se pro zajištění kvality rentgenují.

Doba výroby jednoho kusu se pohybuje od cca 400 hodin do 2 000 hodin a cena výrobku činí 200 tisíc až 1mil. USD.

V USA jsem začal jako inovační ředitel a měl jsem pod sebou tři výrobní podniky, strategický nákup, zákaznické oddělení a logistiku, to vše pro celou Severní Ameriku. V té době mi nebylo ani třicet let. Po dvou letech jsem se stal generálním ředitelem pro závod v USA s obratem kolem 110 mil. dolarů. Jsem odpovědný za celý chod závodu, za jednání se zákazníky i dodavateli. Dále jsem odpovědný za dosahování finančního plánu a za budoucí strategie závodu.

Jaké musí mít člověk předpoklady vykonávat v zahraničí manažerskou pozici?

V první řadě se dotyčný nesmí bát. Všichni děláme chyby a ti lepší se z chyb poučí a načerpají tím praktické zkušenosti. Člověk musí být v něčem dobrý. Ideální je, pokud je expertem v úzce specializované oblasti. Takovým lidem firmy pomohu s vízem i s náklady na přestěhování. Také záleží, do které země se chce člověk dostat. Firemní kultura např. v USA se nedá s Asií rovnat a samozřejmě předpoklady pro výkon funkce se mohou lišit.

Čeho všeho se vzdáváte při odchodu za prací?

To záleží na tom, na jak dlouho odcházíte. Při odchodu na dobu dvou a více let se odcizíte od kamarádů, od rodiny. Na druhou stranu v době internetu se dá spojení udržovat i na dálku. Já se snažím navštívit ČR minimálně jednou za dva roky.

Jaké máte další ambice v zahraničí?

První čtvrtletí roku 2012 byl závod, který řídím, v červených číslech. Za necelý rok se nám podařilo změnit strategii, firmu reorganizovat a dostat se do ziskovosti. Závod má obrovský potenciál v mnoha směrech. V následujících dvou letech bych chtěl zvýšit prodej o 15 % a čistý zisk o 20 %. Také bych rád pomohl několika českým firmám proniknout na americký trh. Zatím spolupracuji se dvěma a obě dosahují pozitivních výsledků.

Máte zájem vrátit se časem zpět do ČR? A čím byste se zde chtěl zabývat?

Zatím jsem o této variantě nepřemýšlel. Pokud by k tomu došlo, pravděpodobně bych zkusil podnikat v technickém odvětví.

Co podle vás, viděno zvenčí, našemu průmyslu v porovnání s tím, co nyní znáte, schází?

Myslím si, že je to firemní kultura a nedostatečná transparentnost obchodních aktivit některých firem. Velkou mezeru ve srovnání s USA vidím v úrovni služeb. Firmy v USA si zákazníky doslova hýčkají. Oproti tomu Česko má mnoho chytrých a pracovitých lidí, kteří dodávají kvalitní a technicky srovnatelné produkty jako v zahraničí.

Firma Honeywell má celosvětově obrat 33 mld. dolarů a zaměstnává 110 tisíc lidí. Vyvíjí a vyrábí produkty pro letecký a vojenský průmysl, ropný a těžařský průmysl, dále produkty pro regulaci teploty pro obytné i uživatelské objekty a v neposlední řadě speciální materiály, jako např. kompozitní materiály.

Zpracoval

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com