Témata
Reklama

Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Téměř na všech tuzemských technických fakultách (až na čestné výjimky) permanentně klesá počet studentů. Důvodem není v globálním pojetí snižující se zájem mladé generace o studium na vysokých školách. Naopak, humanitní obory na veřejnoprávních školách či ekonomické a manažerské na těch soukromých se těší čím dál většímu zájmu. Přesto pokračuje trend snižování zájmu o studium technických oborů i přes skutečnost, že právě po těchto absolventech a žádných jiných je v praxi zvyšující se zájem a do budoucna s ohledem na vývoj hi-tech techniky tomu nebude jinak. Přesto se absolventi středních škol stále hlásí na humanitní obory, po jejichž absolvování získávají stále obtížněji uplatnění a nakonec končí například i jako pokladní v supermarketech.

Tento článek je součástí seriálu:
Příklady táhnou aneb mladí nechť jsou inspirací
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec nedostudoval kombinovanou formu doktorského studia (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Studenti technických oborů nacházejí uplatnění ve špičkových specializacích, získávají drahocenné zkušenosti v zahraničí u matek svých zaměstnavatelů. Po stáži se velká část z nich vrací zpět do vlasti na vysoké manažerské posty či na soukromé podnikání obohacena o obrovské zkušenosti a kontakty v technické a obchodní sféře.

A právě tyto osoby v našem seriálu oslovujeme. Měsíc co měsíc přinášíme příběhy mladých lidí, kteří využili příležitosti odejít do zahraničí za odborným poznáním a nyní pracují na vysokých pozicích v prestižních světově působících společnostech. Rádi bychom, aby následující příběhy byly inspirací nejen pro středoškoláky při volbě jejich další studijní cesty.

Reklama
Reklama

Příběh druhý

Ing. Bedřich Doležal, Honeywell, North America, USA, Site Director

Rok narození: 1979

Jakou vysokou školu jste studoval a z jaké střední školy jste přišel?

Po maturitě na pražské Střední průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici jsem nastoupil na ČVUT v Praze, Fakultu strojní, kde jsem úspěšně absolvoval nejprve bakalářský a následně magisterský stupeň v oboru výrobní inženýrství.

Proč jste se rozhodl pro studium této vysoké školy a konkrétní specializace?

Můj otec také vystudoval Fakultu strojní ČVUT v Praze. V době mého dospívání zastával vysoké manažerské pozice a měl možnost cestovat. V mých šesti letech jsme celá rodina odjeli na pět let do Jižní Ameriky. Ve firmě, kde můj táta pracoval jako ředitel, bylo hodně strojního zařízení (traktory Zetor, obráběcí stroje, vysokotlaké potrubí apod.) a já tam trávil své dětství.

V té době jsem si řekl, že chci být jako můj táta, a vydrželo mi to až do současné doby. Co se týče oboru, chtěl jsem jít na Ústav řízení a ekonomiky podniku, ale bakalářský program nebyl k dispozici, a tak jsem zvolil Ústav strojírenské technologie, kde jsem vystudoval obor s názvem Strojírenská technologie a management. V magisterském studiu jsem vystudoval obor Výrobní inženýrství.

Na co z dob studií vzpomínáte rád, co naopak bylo špatné a v čem by se mělo v porovnání se světem naše technické vysoké školství zlepšit?

Rád vzpomínám na roční výměnný studijní program. Po absolvování bakalářského studia jsem odjel studovat na univerzitu Strathclyde v Glasgowě ve Velké Británii. Byl to pro mě šok v mnoha směrech. Škola byla zaměřená více do praxe v porovnání s ČVUT v Praze. Studenti navrhovali a pak vyráběli prototypy, např. aut či jiné techniky. Také jsem byl překvapen ze způsobu zkoušek. Všechny byly jen písemnou formou a opravující pedagog neviděl jméno studenta. Tím se odbourala jakákoliv forma zaujetí, ať už kladného či záporného. K tomu všechny zkoušky proběhly v jednom či dvou dnech. Z pražské fakulty jsem byl zvyklý učit se jen na jednu zkoušku a po deseti až čtrnácti dnech na další.

Oproti tomu nerad vzpomínám na první roky na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Škola se snažila nabrat maximální počet studentů, aby dostala co nejvyšší možné dotace. Pro některé profesory nebylo důležité, zda student uspěje. Student byl jen číslo, které se pravděpodobně nedostane do dalšího ročníku. A podle toho se pak někteří chovali. Vzájemné chování mezi profesorem a studentem se hodně zlepšilo až počínaje třetím ročníkem.

Osobně jsem zastáncem toho, aby se studium na vysoké škole platilo. Samozřejmě to musí být v mezích úměrnosti, ne jako v USA, kde za magisterské studium zaplatíte i čtyři miliony korun.

Když budou studenti v ČR přispívat cca 20 tisíc za semestr, budou se více snažit a škola bude mít mnohem lepší vybavení, které je v současné době nesrovnatelné se zahraničními školami. Také je potřeba více propojit studium s praxí. Školy v zahraničí mají mnoho partnerů v podobě světoznámých podniků. Podniky tak vyhledávají své budoucí zaměstnance.


Na co by se měli studenti během studia soustředit a čeho naopak vyvarovat?

Student by se měl snažit načerpat praktické zkušenosti před dokončením studia. ´Kromě jiného si tím vytvoří kontakty, které se mu mohu v budoucnu hodit. Dále by se student měl vyvarovat přílišného spěchání za titulem. Důležité je najít sám sebe. Znám mnoho mladých lidí, kteří přerušili studium a odjeli na rok cestovat po světě. Naučili se postarat se sami o sebe, poznali svět, zdokonalili se v cizím jazyce. To je v dnešním globalizovaném světě hodně důležité.

Jakou máte dosavadní praxi, z jakých nabídek jste si po absolvování vysoké školy následně vybíral?

V době, kdy jsem studoval v zahraničí, jsem se musel rozhodnout, zda mám zůstat a dokončit studium tam, nebo se vrátit do ČR. V jednom z těch dnů mi táta přeposlal inzerát, že se ve společnosti Honeywell otevírá Trainee program. Byl to jednoroční program pro absolventy VŠ. Absolvent pracoval každý měsíc na jiných pozicích, aby poznal firemní kulturu a kdo je za co odpovědný a na konci vypracoval předem daný projekt.

Z mnoha zájemců nás vzali deset a já měl zaměření na procesního inženýra. V daném roce jsem pracoval jako dělník na lince, dále jsem pracoval v oddělení nákupu, oddělení financí, logistice, kvalitě, v oddělení pro bezpečnost práce a v oddělení, které mělo na starosti zlepšování firemních procesů. To byly mé pracovní začátky

Dosavadní praxe:

1. TRCZ, Lovosice – dodavatel bezpečnostních pásů a senzorů pro firmu Toyta ČR/Japonsko: 8 měsíců, NPI Process Engineer
2. Honeywell, Brno ČR: 1 rok, Trainee, Process Engineer, Production Planner
3. Honeywell, EMEA Evropa: 4 roky, Industrial Engineer, Logistic Director
4. Honeywell, North America USA: 2 roky, Process Improvement Director pro 6 výrobních závodů
5. Honeywell, North America USA: 1 rok, Site Director

K tomu spolupracuji s konzultační firmou Lean Expert jako Lead Traineer. V USA, Africe či v Asii školím Lean Manufacturing, Startegy Deployment atd.

Jakým způsobem (cestou) jste se dostal na stávající post a za co jste zodpovědný?

Po absolvování Trainee programu jsem dostal nabídku, abych zůstal ve firmě Honeywell jako inovační inženýr. Po čtyřech letech v této brněnské firmě jsem dostal nabídku přestěhovat se do USA. Tam jsem odcházel z pozice ředitele logistiky pro závod, ve kterém pracovalo něco kolem 700 zaměstnanců a já řídil tým 70 lidí. Měl jsem za sebou několik projektů v evropském měřítku. Například jsem byl odpovědný za rozjezd distribučního centra pro Honeywell ve střední Evropě.

Závod vedený ing. Doležalem je částí divize Honeywell UOP (United Oil Products), která navrhuje a vyrábí systémy pro rafinerie a těžařské společnosti. Jeden z produktů je tzv. Flare systém, jenž je např. použit v ropné rafinerii a slouží ke kontrolovanému spalování přebytečného plynu. V opačném případě by mohlo dojít k samovznícení plynu a k následnému výbuchu.

Tyto systémy jsou z nerezové oceli a  jsou navrhované na míru pro každého zákazníka. Výroba je z převážné většiny manuální a jsou k ní zapotřebí kvalifikovaní svářeči. Výrobek je koncipován jako vysokotlaká nádoba a hlavní svary se pro zajištění kvality rentgenují.

Doba výroby jednoho kusu se pohybuje od cca 400 hodin do 2 000 hodin a cena výrobku činí 200 tisíc až 1mil. USD.

V USA jsem začal jako inovační ředitel a měl jsem pod sebou tři výrobní podniky, strategický nákup, zákaznické oddělení a logistiku, to vše pro celou Severní Ameriku. V té době mi nebylo ani třicet let. Po dvou letech jsem se stal generálním ředitelem pro závod v USA s obratem kolem 110 mil. dolarů. Jsem odpovědný za celý chod závodu, za jednání se zákazníky i dodavateli. Dále jsem odpovědný za dosahování finančního plánu a za budoucí strategie závodu.

Jaké musí mít člověk předpoklady vykonávat v zahraničí manažerskou pozici?

V první řadě se dotyčný nesmí bát. Všichni děláme chyby a ti lepší se z chyb poučí a načerpají tím praktické zkušenosti. Člověk musí být v něčem dobrý. Ideální je, pokud je expertem v úzce specializované oblasti. Takovým lidem firmy pomohu s vízem i s náklady na přestěhování. Také záleží, do které země se chce člověk dostat. Firemní kultura např. v USA se nedá s Asií rovnat a samozřejmě předpoklady pro výkon funkce se mohou lišit.

Čeho všeho se vzdáváte při odchodu za prací?

To záleží na tom, na jak dlouho odcházíte. Při odchodu na dobu dvou a více let se odcizíte od kamarádů, od rodiny. Na druhou stranu v době internetu se dá spojení udržovat i na dálku. Já se snažím navštívit ČR minimálně jednou za dva roky.

Jaké máte další ambice v zahraničí?

První čtvrtletí roku 2012 byl závod, který řídím, v červených číslech. Za necelý rok se nám podařilo změnit strategii, firmu reorganizovat a dostat se do ziskovosti. Závod má obrovský potenciál v mnoha směrech. V následujících dvou letech bych chtěl zvýšit prodej o 15 % a čistý zisk o 20 %. Také bych rád pomohl několika českým firmám proniknout na americký trh. Zatím spolupracuji se dvěma a obě dosahují pozitivních výsledků.

Máte zájem vrátit se časem zpět do ČR? A čím byste se zde chtěl zabývat?

Zatím jsem o této variantě nepřemýšlel. Pokud by k tomu došlo, pravděpodobně bych zkusil podnikat v technickém odvětví.

Co podle vás, viděno zvenčí, našemu průmyslu v porovnání s tím, co nyní znáte, schází?

Myslím si, že je to firemní kultura a nedostatečná transparentnost obchodních aktivit některých firem. Velkou mezeru ve srovnání s USA vidím v úrovni služeb. Firmy v USA si zákazníky doslova hýčkají. Oproti tomu Česko má mnoho chytrých a pracovitých lidí, kteří dodávají kvalitní a technicky srovnatelné produkty jako v zahraničí.

Firma Honeywell má celosvětově obrat 33 mld. dolarů a zaměstnává 110 tisíc lidí. Vyvíjí a vyrábí produkty pro letecký a vojenský průmysl, ropný a těžařský průmysl, dále produkty pro regulaci teploty pro obytné i uživatelské objekty a v neposlední řadě speciální materiály, jako např. kompozitní materiály.

Zpracoval

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Reklama
Související články
ERP ve vzdělávání průmyslového inženýra

Využívání informačních systémů a práce s nimi je pro dnešního průmyslového inženýra jednou z denních činností. Jako základní typ informačního systému můžeme v tomto případě označit systémy typu ERP (Enterprise Resource Planning) z důvodu prolínání se mnoha pohledů/potřeb, nebo chcete-li oblastí, konkrétně např. logistiky s ekonomikou, technické přípravy výroby s nákupem/odbytem, plánování s řízením výroby a všeobecně změnová řízení, která jdou napříč celým systémem.

Péče o zákazníky se vyplácí

Pro rok 2018 připravila společnost Ceratizit několik odborných seminářů s různými tématy, které jsou zaměřeny na optimální využívání řezných nástrojů v oblasti třískového obrábění. Semináře konané v Technickém centru Ceratizit ve Velkém Meziříčí jsou souhrnem teoretických a praktických poznatků, které posléze mohou zákazníci aplikovat ve své výrobě a zvyšovat si tak svoji konkurenceschopnost. Odborné semináře jsou tzv. profesní školení, kde je možné obnovit či zvýšit znalosti v oboru obrábění. Vedle těchto setkání, určených pro více zákazníků, poskytuje Ceratizit také individuální školení pro jednotlivé firmy. Takto specificky zaměřená školení jsou přizpůsobena přání zákazníka a je možné se tak lépe soustředit pouze na jejich výrobní požadavky.

Knižní tipy

Knižní tipy pro čtenáře MM Průmyslového spektra

Související články
Technologie, roboti a profese budoucnosti

Zavádění robotické automatizace, technologií strojového učení a umělé inteligence, stejně jako preference mladých lidí vyžadujících pokud možno co největší flexibilitu dávají v nejrůznějších oborech, včetně výroby, vzniknout zcela novým profesím.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Formule Vector 03 připravena závodit

Ostravský studentský tým představil v pořadí již třetí prototyp formule Vector 03. Tentokrát se tým Formula TU Ostrava zaměřil na vývoj nového pneumatického řazení formule, zavěšení kol a telemetrii.

IA CR Garant rozvoje techniky a konkurence schopnosti

S aktuálními novými zajímavými poznatky ze všech oblastí techniky vás budou členové IA CR seznamovat i v rámci seriálu v MM Průmyslové spektru, jehož první příspěvek prof. Maříka se týká otázek spojených se strategií Průmysl 4.0.

Semináře - platforma předávání zkušeností

Celoživotní systém profesního vzdělávání – nikdy nekončící proces, přinášející jeho aktérům benefity v podobě získaných zkušeností, vzájemně sdílených v dané komunitě. V tom se nachází jeho největší hodnota.

3D tisk kovů na báňské univerzitě

Aditivní výroba kovových prototypů otevírá nové možnosti i moderní přístup v navrhování součástí pro řadu aplikací. Vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům se s technologií 3D tisku kovů můžeme setkat ve většině případů pouze v univerzitním prostředí. Nyní se mezi ně zařadila i Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Ta vybudovala společné pracoviště – Laboratoř aditivní výroby – s firmou Renishaw, která má s technologií 3D tisku dlouholeté zkušenosti.

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 5: Hlavní překážkou je český vzdělávací systém

„Mezi nejlépe honorovanými vysokoškoláky jsou informatici a technici!“ hlásí statistici. „Zájem o technické vzdělání neustále klesá!,“ volají zaměstnavatelé. „Na školy nám chodí čím dál horší studenti!“ glosují současnou situaci představitelé technických vysokých škol. „Musíme podpořit technické školství…,“ dodávají k tomu snad všichni pováleční ministři školství. Zprávy z denního tisku, nad kterými laik musí nevěřícně kroutit hlavou, protože i on tuší, že tady něco nesedí.

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 4: (Anti)diskriminační potenciál

V předchozích dílech našeho seriálu věnovaného výsledkům projektu Maturita efektivní a sociálně spravedlivá jsme ukázali, jak velký problém na základních i středních školách představuje hodnocení žáků, konkrétně známkování v nejdůležitějších předmětech, včetně matematiky. Aniž bychom mohli prokázat otevřenou diskriminaci ze strany učitelů, resp. učitelek, výsledky jasně ukazují, že při stejných specifických intelektových předpokladech, tj. verbální a numerické inteligenci, dostávají chlapci z příslušného předmětu (čeština, matematika) výrazně horší známky než dívky. Bez ohledu na to, o jakou diskriminaci se jedná (skrytá, otevřená, vědomá, nevědomá), jde o jev, který má velký vliv na vzdělanostní aspirace a studijní plány.

Česká škola 21. století

V paláci Rytířská České spořitelny v Praze se konal třetí ročník konference Česká škola 21. století, tentokráte na téma Mozky odcházejí, firmy pláčou... Dopolední část byla věnována přednáškám a diskusnímu panelu, odpolední pak samostatným čtyřem sekcím.

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 3. Tradice jako závaží

Průmyslová tradice a vyspělost naší země byly celé minulé století neoddělitelně spjaty s vysokou úrovní středního technického vzdělání. Vedle učňovských škol, které připravovaly na manuální profese v průmyslu, představovaly „průmyslovky“ ideál chlapeckého vzdělání s vysokým respektem a perspektivou celoživotního uplatnění v profesích tzv. modrých límečků (blue collar workers) tvořících základ dobře situované střední třídy. Inovace probíhaly tempem, které příliš nehrozilo znehodnocením dovedností získaných ve škole, případně umožňovalo jejich plynulé doplňování a rozvíjení v průběhu pracovní kariéry.

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 2. Tři podmínky: matematika, mate

V prvním díle našeho seriálu jsme v souvislosti s budoucností technického vzdělávání a zhoršujícím se postavením a perspektivami chlapců v našem (a nejen našem) vzdělávacím systému poukázali na důsledky tohoto vývoje pro dlouhodobý pokles zájmu o matematiku. To, že české žáky matematika nebaví, ukázaly mezinárodní výzkumy již ve druhé polovině 90. let. V té době však čeští žáci byli v matematice ještě velmi dobří.

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 1: Problém začíná již na základní

V červencovém vydání MM Průmyslového spektra jsme avizovali sérii článků, které budou věnovány výsledkům projektu „Maturita efektivní a sociálně spravedlivá“, financovaného Technologickou agenturou ČR. Jde o studii, jejímž hlavním cílem je odpovědět na otázku, co určuje úspěšné zakončení středního vzdělání a složení maturitní zkoušky a jak systém středního vzdělání a současný model státních maturit ovlivňují rozhodování studentů o jejich budoucí vzdělávací a profesní dráze. Proto se projekt zaměřuje nejen na intelektuální dispozice studentů, ale také na nerovnosti, které významně ovlivňují to, jak mladý člověk svůj intelektuální potenciál dalším vzděláváním rozvine.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit