Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Studenti technických oborů nacházejí uplatnění ve špičkových specializacích, získávají drahocenné zkušenosti v zahraničí u matek svých zaměstnavatelů. Po stáži se velká část z nich vrací zpět do vlasti na vysoké manažerské posty či na soukromé podnikání obohacena o  obrovské zkušenosti a kontakty v technické a obchodní sféře.

A právě tyto osoby v našem seriálu oslovujeme. Měsíc co měsíc přinášíme příběhy mladých lidí, kteří využili příležitosti odejít do zahraničí za odborným poznáním a nyní pracují na vysokých pozicích v prestižních světově působících společnostech. Rádi bychom, aby následující příběhy byly inspirací nejen pro středoškoláky při volbě jejich další studijní cesty.

Inženýr pro mechanismy v divizi structures and mechanisms,
Evropská kosmická agentura, technologické středisko ESA-ESTEC, Noordwijk, Nizozemsko

Rok narození: 1979

Jakou vysokou školu jste studoval a z jaké střední školy jste přišel?

Po gymnáziu v Opavě jsem studoval VŠB-TU v Ostravě. Na Fakultě strojní jsem absolvoval obor výrobní systémy s průmyslovými roboty a manipulátory a po magisterském studiu jsem zůstal na katedře a pokračoval na doktorském studiu robotiky.

Proč jste se rozhodl pro studium této vysoké školy a konkrétní specializace?

Měl jsem jasno v tom, že chci studovat Strojní fakultu a VŠB-TU byla blízko domova. Katedra robototechniky byla jasnou volbou, protože už tehdy měla své centrum robotiky o asi 200 m², které bylo plné průmyslových robotů a studentských projektů. Všude byly vidět elektromotory, řídicí jednotky, komponenty průmyslových počítačů a k tomu měla katedra i vlastní malé výrobní centrum. A když jsem se dozvěděl, že se tam vyučují i CAD systémy a navíc i předmět se skvělým názvem – biorobotika –, měl jsem vybráno.

Na co z dob studií vzpomínáte rád a co naopak bylo špatné a v čem by se měli v porovnání se světem naše technické vysoké školství zlepšit?

Nejraději vzpomínám na konec studia, psaní diplomové práce a doktorandské studium. Věnoval jsem se tehdy řídicím systémům pro mobilní roboty, zpracování obrazu a umělé inteligenci. Na katedře byla k dispozici spousta senzorů a jiného vybavení pro roboty, měl jsem mobilní podvozek, na kterém jsem mohl testovat vyvíjený SW, takže jsem se věnoval vědeckému výzkumu, a zároveň to pro mě byla zábava.

Co se mi naopak často nelíbilo, byl způsob výuky v nižších ročnících vysoké školy. Ty nejdůležitější předměty, které každý strojař potřebuje ve svém profesním životě, se přednášejí právě tehdy, ale nevyučují se tak, aby to studenti snadno vstřebali, zapamatovali si a dokázali bez problémů později použít. Naštěstí dnes není problém si na internetu najít přednášky z nejlepších světových univerzit, kde je i těžká látka podána tak, že je bez problémů pochopitelná.

Na co by se měli studenti během studia soustředit a čeho naopak vyvarovat?

I když jsem zmínil, že rád vzpomínám na období psaní diplomové práce, dnes už bych si nevybral pro diplomovou a doktorskou práci téma zadané katedrou, ale určitě bych pracoval na problému zadaném firmou. Také bych se snažil během studia vyjet na pracovní stáž. A konkrétně do velké firmy, protože právě velké koncerny si mohou dovolit takto sponzorovat výchovu mladých absolventů formou různých trainee programů. Profesní start je pak daleko jednodušší, protože člověk se ve firemním prostředí lépe orientuje a získá kontakty na kolegy z oboru. Já jsem sice při studiu pracoval v malé firmě, kde jsem později nastoupil, ale nedá se to srovnat se zkušeností některých kolegů z velkých podniků nebo studentů, kteří jsou na stáži či jako trainee v ESA.

Jakou máte dosavadní praxi, z jakých nabídek jste si po absolvování TU a následně vybíral?

Během doktorského studia a po něm jsem pět let pracoval v ostravské firmě UVB Technik, s. r. o., která se zabývala vývojem měřicích přístrojů pro válcovací průmysl. Práce měla jen málo společného s robotikou, kterou jsem studoval, ale většinu znalostí jsem velmi dobře uplatnil. Vyvíjeli jsme kontaktní i bezkontaktní měřicí přístroje, pracoval jsem například na systému měření tloušťky válcovaného plechu pomocí rentgenového záření.

V roce 2010 jsem se však rozhodl pro změnu a začal hledat práci v zahraničí. To rozhodnutí bylo postaveno na tradičním klišé: už od dětství jsem snil o… Takže jsem začal kontaktovat vedoucí firmy v oboru letectví a kosmonautiky. První na seznamu byla ESA, kde se v té době otevřela nabídka práce pro inženýra pro mechanismy v ESTEC, což je technologické centrum agentury v Holandském Noordwijku. Po absolvování pohovoru, který byl vše, jen ne snadný, jsem dostal nabídku pracovat pro agenturu přes kontraktorskou firmu AOES B.V. Agentura ESA takto nepřímo zaměstnává množství lidí, kteří sice nejsou přímo zaměstnanci, ale jejich pracovní náplň se v ničem neliší. Z pozice kontraktora jsem po 11 měsících postoupil na zaměstnance ESA a dnes pracuji pro agenturu třetím rokem.

Za co jste na stávajícím postu zodpovědný?

Protože Evropská kosmická agentura není mezi lidmi příliš známá, tak na úvod krátce vysvětlím, čím je práce pro ESA a konkrétně pro ESTEC specifická. Agentura sama v podstatě přímo technologie nevyvíjí ani nevyrábí, ale zadává práci evropským firmám. ESA definuje klíčové technologie, které je potřeba vyvinout, projekty pak financuje a lidé z ESTECu, kteří se danému oboru věnují, ESA zastupují jako projektoví a techničtí manažeři. Mimo řízení směru technologického vývoje má agentura i své projekty satelitů pro vědecké mise, pro pozorování Země, navigační systém Galileo a podílí se i na vývoji raketových nosičů. Pro každý takový projekt má agentura manažerský tým, který je technicky podporován skupinou expertů z ESTECu. Osobně na svém postu částečně dohlížím na několik vývojových projektů z oboru komponentů pro mechanismy, ale z větší části jsem členem týmů, které pracují na vývoji raket VEGA a Ariane 5ME. Pracujeme i na technologiích pro budoucí nosiče, takzvaný Future launchers preparatory programme.

Jaké musí mít člověk předpoklady, aby mohl vykonávat v zahraničí manažerskou pozici?

Vedle odborných a manažerských znalostí je základním předpokladem samozřejmě dobré zvládnutí cizího jazyka. Ale neznamená to nutně, že v angličtině dokonale zvládám nuance použití předpřítomného času. Spíše je potřebná slovní zásoba a znalost odborné terminologie.

Čeho všeho se vzdáváte při odchodu za prací?

Já jsem odešel do Holandska s celou rodinou, museli jsme se zde začlenit. Syn začal chodit do místní školy, což pro něj bylo těžké, protože neuměl jazyk. Ale zvládli jsme to. Také proto, že Holandsko je vůči cizincům ohromně vstřícné. Osobně mi v zahraničí nejvíc schází český humor při kontaktu s lidmi v práci i mimo ni. A zřejmě schází nejen mě, a proto se zde v ESTECu pravidelně scházíme na oběd s ostatními Čechy a Slováky.

Jaké máte další ambice v zahraničí?

Mírně nadsazeně mohu říci, že mám před sebou přibližně 10 až 15 let práce na tom, abych se mohl začít považovat za experta v oboru mechanismů pro kosmické aplikace. Ale ESA a celý evropský kosmický průmysl je velice kariérně zaměřený, takže prostor pro profesní růst určitě existuje. Často směrem k pozici hlavního inženýra pro určitou misi, projekt satelitu, nebo přímo na post manažera takového projektu.

Máte zájem vrátit se časem zpět do ČR, a čím byste se chtěl zde zabývat?

Časem asi ano, ale bude záležet také na tom, jak se bude pobyt v deštivém Holandsku dále líbit mé rodině a jestli se v České republice naskytne příležitost uplatnit zkušenosti z oboru.

Co podle vás, viděno zvenčí, našemu průmyslu v porovnání s tím, co nyní znáte, schází?

Nemůžu příliš porovnávat své zkušenosti z ČR a ze zahraničí, protože firmy, ve kterých jsem pracoval, se diametrálně liší. Na práci s firmami, které se podílejí na našich projektech, oceňuji obrovskou profesionalitu a úsilí, které je věnováno každému detailu vývoje, testování produktu a řízení kvality výroby. Vše je dáno jednoduchou skutečností, že satelit na oběžné dráze ze Země bohužel opravit nelze.

Zpracoval

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com