Příklady táhnou: Spojit techniku s obchodem

„Pamatuju si třeba na ikonický páternoster nebo obědy v menze,“ vzpomíná dnes Adam Chalupa. „Odmala jsem si tak představoval, že tam jednou budu studovat, a už mě to neopustilo. Vystudoval jsem Elektrotechnickou fakultu na ČVUT v Praze – nejprve bakalářský obor řídicí technika, poté magisterský obor ekonomika a řízení v elektrotechnice, který jsem studoval kombinovaně.“

Adam vyrůstal v Karlových Varech a před svým nástupem na ČVUT absolvoval Gymnázium Ostrov.

„Na studium na gymnáziu mám hezké vzpomínky,“ říká. „Panovala tam rodinná atmosféra a škola mi dala spoustu přátel. Bavila mě matematika a myslím, že i díky doplňujícím seminářům mě právě v této oblasti gymnázium dobře připravilo. Ani s fyzikou jsem na univerzitě neměl větší problémy. U spousty technických předmětů mi na druhou stranu chyběly reálné zkušenosti a praxe.“

Přihlášku si Adam podal současně s ČVUT v Praze ještě na FAV Západočeské univerzity v Plzni, ale jeho vysněným cílem byla Praha.

„Když jsem pak vybíral konkrétní obor, byl mi nejbližší ten, který jsem si dokázal reálně představit – řídicí technika,“ vysvětluje. „Táta tehdy, na přelomu tisíciletí, doma realizoval chytrou domácnost řízenou pomocí PLC, takže jsem měl s oborem přirozený kontakt. A zpětně musím říct, že to byla dobrá volba – právě předměty a cvičení z této oblasti mě na škole bavily nejvíc.“

Navazující magisterský obor ekonomika a řízení v elektrotechnice vybíral Adam už v době, kdy pracoval, a jeho směřování k obchodu bylo v tu chvíli zcela jasné.

„Spojení technického a manažerského myšlení mi tak dávalo smysl – nejen pro to, co jsem dělal tehdy, ale i s výhledem do budoucna,“ dodává.

Za největší přínos svého studia považuje Adam Chalupa studijní pobyt v rámci programu Erasmus, který strávil v irském Corku.

„Pobyt pro mě znamenal velmi mnoho nejen jazykově, ale i lidsky – dal mi zkušenost s životem v zahraničí a pomohl mi osamostatnit se, dospět a převzít zodpovědnost sám za sebe. A angličtina je dnes klíčová – ve firmě ji používáme každý den,“ konstatuje Chalupa.

Jak říká, studium mu však přineslo i další cenné věci. Naučilo jej pracovat pod tlakem a hospodařit s časem.

„Typicky před zkouškami, kdy jsem si přípravu někdy nechával na poslední chvíli. V takových situacích jsem se musel naučit rychle určit, co je důležité, a soustředit se jen na to. Zpětně to vnímám jako praktické uplatnění Paretova pravidla, které mi zůstalo jako užitečný princip i do pracovního života,“ zamýšlí se Chalupa.

Když se Adama Chalupy zeptáte, kteří lidé ovlivnili nejvíce jeho budoucí profesní směřování, odpovídá: „Určitě to byl táta, který většinu kariéry působil na poli technického obchodu a řízení lidí. Už od dětství jsem měl možnost jeho práci vnímat – vzal mě třeba na veletrh Invex nebo občas do své kanceláře, a doma nikdy nešetřil veselými historkami z práce. Vždycky mě fascinovalo, jak je jeho práce různorodá – spojení techniky, komunikace s lidmi, řízení projektů i cestování.“

V době svého vysokoškolského studia měl Adam možnost krátce brigádně pomáhat v obchodním týmu firmy Océ. Tehdy si definitivně potvrdil, že obchod je směr, kterým se chce vydat.

„Nejvíc mě ovlivnila služební cesta k jednomu velkému zákazníkovi, kde jsme dělali analýzu tiskových řešení,“ vzpomíná. „Doslova jsme obcházeli kancelář po kanceláři a vyptávali se lidí, jak používají tiskárny. Každý den jsem byl na jiném místě, poznával nové prostředí i nové lidi – a uvědomil jsem si, že mě to baví. V tu chvíli jsem si řekl, že tohle je práce, kterou bych chtěl dělat.“

Pracovat začal Adam Chalupa ještě před dokončením bakaláře. Studium si kvůli pobytu v Irsku časově protáhl, ale už nemusel do školy chodit denně. To mu umožnilo začít sbírat pracovní zkušenosti.

„Těsně před nástupem krize v roce 2008 jsem dostal nabídku pracovat ve firmě Omron, která se zabývá průmyslovou automatizací – oborem blízkým mému studiu,“ vypráví. „Zpětně vidím, že šanci jsem dostal hlavně díky tomu, že jsem studoval technický obor, a také díky zkušenosti z Erasmu. Bez těchto dvou věcí bych se asi vůbec nedostal ani na pohovor. U Omronu mě přesvědčilo vedení, které mi dalo prostor v klidu dokončit bakalářské studium a zároveň mě začalo rozvíjet i s ohledem na můj zájem o obchod.“

V Omronu Adam nastoupil na pozici technické podpory, kde si osvojil produktové znalosti a získal kontakt se zákazníky.

„Po roce a půl jsem dostal příležitost jako obchodní zástupce. Měl jsem obrovské štěstí na vedení firmy, které mi dalo důvěru, i na kolegy, kteří se mnou ochotně sdíleli své zkušenosti,“ říká Adam Chalupa a dodává: „V Omronu jsem byl celkově pět let. A i když jsem tam byl spokojený, po čase jsem cítil určitý stereotyp a začal hledat další výzvu.“

Po odchodu z Omronu zakotvil ve firmě, kde mu však, jak posléze zjistil, úplně „nesedlo“ produktové portfolio a práce jej příliš nebavila.

„Avšak když se blížil konec mé zkušební doby – zbývaly tři týdny – ozvala se mi headhunterka s nabídkou z Hexagonu,“ vzpomíná. „Firmu jsem tehdy neznal, ale pár týdnů předtím mě náhodou zaujal souřadnicový měřicí stroj, který jsem viděl ve výrobním závodě. Líbilo se mi produktové portfolio a lákala mě možnost být součástí projektového byznysu, kde si obchodní případ vedu od začátku do konce a moje práce je za mnou vidět. Všechno se podařilo rychle vyjednat a během dvou týdnů jsem nastoupil. Produkty mě okamžitě fascinovaly – patří ke špičce v oboru. Ten telefonát od headhunterky, který přišel v pravý čas považuji, za zásadní náhodu ve své profesní dráze. Když se dnes ohlédnu zpátky, říkám si, že kdyby ten telefonát nepřišel, těžko říci, kde bych teď byl – a kde bych strávil posledních 11 let svého profesního života.“

V Hexagonu začínal Adam Chalupa jako obchodník zodpovědný za Čechy. Nejtěžší, jak sám říká, pro něj tehdy byla kompletní změna oboru – ocitl se v prostředí, o kterém do té doby nic nevěděl.

„Na prvních schůzkách měli zákazníci často větší přehled než já,“ konstatuje dnes s úsměvem. „Naštěstí se dokážu rychle učit a zachytit podstatné věci. S přibývajícími zkušenostmi jsem postupně začal své znalosti předávat i novým kolegům. Když byl tehdejší obchodní ředitel povýšen na pozici managing director a jeho místo zůstalo neobsazené, přirozeně jsem přebíral některé úkoly, které už nestíhal. Nejsem typ, který jen přihlíží – když vidím, že něco nefunguje, je zbytečně složité nebo neefektivní, snažím se to změnit. Myslím, že si toho všímal i můj nadřízený. Řízení lidí mě lákalo jako další krok v profesním rozvoji, a tak jsem to i otevřeně komunikoval. V roce 2022 se podařilo znovu vytvořit roli obchodního ředitele, a ta nabídka přišla ke mně,“ dodává Chalupa.

Podle slov Adama Chalupy nikdy nebyl jeho cílem čistě kariérní růst.

„Spíš mě vždycky lákalo učit se nové věci a rozšiřovat si obzory. Aktuálně žádné vyšší ambice nemám – i na své současné pozici cítím, že se mám pořád co učit a kam se posouvat. A jak se ve své roli postupně vyvíjím, začínám víc přecházet od řízení ‚přes čísla‘ k rozvoji lidí. Chci, aby pod mým vedením ze sebe každý dostal maximum a zároveň lidsky rostl. Věřím, že právě tohle je ta nejtěžší manažerská disciplína – a zároveň něco, co mě opravdu motivuje a naplňuje,“ vysvětluje.

Dnes Adam Chalupa vede obchodní tým, takže se nepohybuje přímo v technickém prostředí, ale spíše v oblasti technicko-obchodních pozic. Co však vnímá jako specifikum svého oboru, je podstatné know-how a zkušenosti, které lidé musejí postupně nabrat, což, podle jeho slov, nejde za týden ani za měsíc.

„Nejsme v oblasti, kde snadno ‚zaplácneme‘ volné místo novým člověkem,“ říká. „O to důležitější je, aby byl manažer schopen si takové lidi udržet, vytvořit jim prostředí, které jim bude dávat smysl a kde je bude práce bavit.“

Když se Adam Chalupa zamýšlí nad otázkou, jaký by měl podle něj být dobrý manažer, říká: „Pokud jde o osobnostní nastavení, myslím si, že by měl být manažer především upřímný. Měl by umět včas řešit problémy a dávat konstruktivní zpětnou vazbu. Já se snažím být maximálně otevřený – nemám rád hraní politických her, a ani lidé v týmu na to nejsou zvědaví. Chci, aby věděli, že se na mě můžou obrátit s čímkoliv a že jsem na jejich straně. Důvěra je podle mě klíčová – jen díky ní mohou informace proudit otevřeně směrem od týmu k manažerovi.“

A co rodina a přátelé? Lze si na ně udělat při takto náročné práci dostatek času?

„Nevyhledávám práci z home officu – upřednostňuji oddělené domácí a pracovní prostředí,“ vysvětluje Chalupa. „Rodina ví a respektuje, kdy jsem v práci, a naopak – po pracovní době jsem otec a manžel, a pracovní záležitosti jdou stranou. Samozřejmě jsou situace, kdy je třeba něco řešit i večer, ale snažím se to posouvat na dobu, kdy už děti spí. Ten balanc je pro mě důležitý. Mám dva syny, kteří jsou ve věku, kdy ještě ocení čas a zájem otce – a toho se snažím maximálně využít. Staršího syna tak už zasvěcuju do svých koníčků, abych mohl dělat to, co mě baví, a přitom být s rodinou. Společně sjíždíme traily na kolech, v zimě lyžujeme – je fajn, že nás to baví oba. Jako celá rodina pak rádi cestujeme a poznáváme nová místa, zatím především po Evropě. Nemáme ve zvyku se vracet na ta stejná místa – spíš nás láká objevovat něco nového,“ uzavírá Adam Chalupa.