Témata
Reklama

Příklady táhnou aneb Mladí nechť jsou inspirací

Před dvěma lety jsme na stránkách MM Průmyslového spektra přinášeli rozhovory s úspěšnými absolventy technických škol, kteří našli uplatnění v zahraničí na zajímavých postech. Nyní se k této koncepci v rámci kampaně podpory technického vzdělávání vracíme a zaměříme se na tuzemské pozice.
Vysoké školy a firmy bijí na poplach. V České republice je dlouhodobě velký nedostatek technicky vzdělaných lidí. Proto poptávka po technicích na trhu práce není překvapením.
Vyvstává zde otázka, jak tuto situaci zlepšit. Odpověď není jednoduchá. Jen málo středoškoláků, kteří se rozmýšlejí, jakou cestou se bude ubírat jejich budoucí studium, přesvědčí argument téměř jistého zaměstnání v případě absolvování technického oboru. Mnohem větší výpovědní hodnotu mají ohlasy a názory lidí, kteří studium vysoké školy úspěšně absolvovali a nyní pracují na významných postech v technicky zaměřených firmách. Právě proto vám s nimi budeme každý měsíc přinášet rozhovory.

Tento článek je součástí seriálu:
Příklady táhnou aneb mladí nechť jsou inspirací
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde studuje kombinovanou formu doktorského studia. V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Pro toto vydání jsme oslovili Ing. Václava Hracha, Ph.D., který nám poskytl odpovědi na naše otázky.

Reklama
Reklama
Jméno: Václav Hrach, Rok narození: 1974, Absolvent školy: ČVUT v Praze, Současná pozice: finanční ředitel NET4GAS

Jakou střední školu jste studoval? A věnoval jste se během ní mimoškolním aktivitám?

Studoval jsem Gymnázium Václava Hraběte v Hořovicích. Velmi rád na to vzpomínám, byl to velký posun po základní škole. Myslím, že dnes je výhodou, že existuje možnost víceletého studia gymnázia, což v mé době neexistovalo. Nevěnoval jsem se mimo školu ničemu zvláštnímu. Sportoval jsem, ale to nemělo se školou žádnou souvislost. Věnoval jsem se tenisu, atletice a fotbalu. Také jsem chodil na kurz angličtiny. Aby bylo mé středoškolské studium uvedeno do kontextu, je třeba si uvědomit, že jsem studium začal v roce 1988, tedy více jak rok před sametovou revolucí 1989. Začal jsem studovat jednu školu a dokončoval v podstatě jinou, proměna byla skutečně výrazná.

Připraví studenta na VŠ technického směru lépe gymnázium, nebo průmyslová škola?

To je těžké soudit, pokud nemáte obě dvě zkušenosti, což má málokdo. Ale z toho, co jsem při studiu na technice zaznamenal, jasně plynulo, že absolventi gymnázií měli mnohem menší potíže s technickými předměty, než měli absolventi průmyslových škol s předměty, jako jsou matematika a fyzika. Ale v konečném důsledku se vše poměrně dobře srovnalo po prvních dvou až třech letech.

Pro jakou VŠ jste se rozhodl a jaké byly vaše důvody?

Rozhodl jsem se pro Strojní fakultu ČVUT v Praze. Bylo to v době, kdy snad ještě více než nyní byly atraktivní především ekonomické specializace a práva. Já jsem dost jasně věděl, že chci na techniku, aniž bych měl nějaké technické hobby. Chtěl jsem získat základ vědomostí, jak funguje průmysl, a přiznám se, že mne vždy zajímalo, jak je možné uřídit průmyslový podnik po všech stránkách. Od zásobování přes výrobu až po konečnou dodávku zákazníkovi. To stále poutá mou pozornost.

Co vás na technice fascinuje?

Exaktnost a logika. Moc záleželo na pedagozích a jejich přístupu. Z učebnic se dá vyčíst mnoho, ale když vás pak někdo „vtáhne do děje“, je to úplně něco jiného. To však platí pro jakýkoliv obor. Také je výborné, že ač nepracuji na technických pozicích a už dlouho se věnuji spíše řízení, mám poměrně dobrou praktickou představu o technických záležitostech. Případně mi nečiní velkou potíž rychleji pochopit technické souvislosti.

Přestože jsem od techniky poměrně daleko, fascinuje mne důmyslnost některých zařízení a radost mi dělají především výrobky, které jsou jednoduché. Zvláště v případě, kdy původní systém fungoval velmi složitě, ale někdo dokázal na věc jít jinak a absolutně ji zjednodušil. Bezvadné je, pokud se to projeví na ceně, což je vlastně cílem každého podniku – přinést inovaci, za kterou zákazník rád zaplatí, nebo naopak inovaci, která mu ušetří náklady provozní nebo pořizovací.

Jaká je vaše specializace a proč jste zvolil právě tento obor?

Po třech letech studia jsem se musel rozhodnout pro specializaci a to bylo nesmírně těžké rozhodnutí. Nakonec zvítězila ekonomika a řízení podniku především kvůli komplexitě pohledu na podnik. Podnik chápu definičně jako nástroj, který má přinést více, než se do něj vloží. A skloubení technických dovedností s těmi ekonomickými odlišuje úspěšné od těch méně úspěšných. Prostě bez finančního měření dosažených výsledků se neobejdete.

V čem vidíte výhody a nevýhody technického vzdělávání v ČR?

Za dob mého studia platilo a myslím, že to není příliš jiné ani nyní, že technika byla relativně uzavřená okolnímu světu. V dobách mého studia například platilo, že propagace, marketing a nabídka příležitostí byla špičková na Vysoké škole ekonomické, zatímco na naší škole byl přístup poměrně pasivní. Takže za hlavní nevýhodu bych považoval slabší propagaci a také propojení s průmyslem již za dob studia. Výhody pro mne byly vždy převažující. Škola mne naučila vytrvalosti, pečlivosti a logickému uvažování. Rovněž jsem neměl potíže se po studiu zapojit do praxe. Přesto bych řekl, že by nebylo od věci, kdyby se i do samotného řízení škol zapojily podniky či jen zkušení řídící pracovníci svými radami. Myslím, že by neškodilo, i pokud by školy byly alespoň částečně řízeny jako firmy a uvědomovaly si, že se musejí „prodat“ potenciálním uchazečům. Akademická půda nemůže fungovat zcela jako podnik, ale ani opačný extrém není přínosem a dokonce může působit sebedestruktivně.

Na co by se měli studenti během studia zaměřit a čemu se naopak vyhnout?

Asi neřeknu nic nového, pokud vyzdvihnu znalost jazyků. Jistě je dobré se pokusit i nějaký předmět v cizím jazyce studovat. To bych dnes už pokládal za samozřejmé. Nicméně nejde jen o samotnou znalost jazyků, spíše porozumění a orientaci v odborné problematice za využití cizího jazyka. Naopak nepovažuji za vhodné studium příliš prodlužovat. Mám takový dojem, že je to jakýsi trend na škole zůstávat co nejdéle. Toho příznivcem nejsem. Vaše kariéra a pracovní úspěch budou mít takovou dynamiku, jakou jí udělíte. Myslím, že vás posléze pracovní kariéra naučí efektivitě, pro což je efektivita studia dobrým základem. Neznamená to z minima vytěžit maximum, ale naučit se pracovitosti a schopnosti zvládat složité úlohy v omezeném čase. Všichni nejsme tak rychlí v přemýšlení, ale o to nejde. Jde o vytrvalost, neodkládání a cílevědomost.

Jaký máte názor na duální systém? Zavedli byste jej i v ČR?

Pokud duální systém znamená paralelní studium a rovněž praktickou přípravu například v nějakém podniku, tak si myslím, že to je to nejlepší, co může být. Myslím, že např. poslední dva roky studia by mohly probíhat podobným způsobem. Jsem přesvědčen, že pro studenta, pozdějšího absolventa, i pro průmyslový podnik to má přínos. Sám jsem se snažil v podnicích, kde jsem po studiu pracoval, angažovat studenty, kterým jsme pak učinili nabídku. Mám s tím jen dobré zkušenosti a mám za to, že i pro studenty, pozdější zaměstnance, to byla poměrně výhodná záležitost. Kdyby na to téma někdo udělal studii, myslím, že to pro podnik a pro společnost vyjde i ekonomicky jako nejvýhodnější řešení.

Bylo pro vás těžké najít si praxi během studia, a co bylo její náplní?

Nebylo to úplně jednoduché. Podniky také na něco takového nebyly na počátku 90. let zvyklé. A také jejich způsob řízení byl často ještě zastaralý, protože to byla doba, kdy se i v podnicích učili, jak obstát v konkurenčním prostředí. Praxi jsem absolvoval ve výrobním závodě v obchodním oddělení. Zpracovával jsem různé texty o produktech firmy, pomáhal s technickými specifikacemi a jejich překlady do a z angličtiny. Byla to vynikající, byť krátká zkušenost. V posledním roce studia jsem při zaměstnání částečně pracoval a současně přímo v podniku zpracovával diplomovou práci. Považuji to za vhodnější způsob, než diplomku zpracovávat tzv. od stolu. Tématem mé diplomky byla kalkulace nákladů v podniku se zakázkovou výrobou. Tím podnikem byl dodavatel v energetickém průmyslu Škoda Praha. Teprve tam jsem pochopil řadu věcí, které jsem se do té doby sice učil, principiálně chápal, ale nedokázal jsem porozumět praktickému využití.

Jaké jsou vaše doposud získané pracovní zkušenosti, jaký pracovní post nyní zastáváte?

Díky zkušenostem z praxe, které jsem nabyl již při studiu, jsem se rozhodl a zároveň dostal příležitost pracovat jako konzultant v české poradenské firmě. Zabýval jsem se kalkulací nákladů, controllingem, manažerským systémem informací, informačními systémy pro podporu rozhodování, optimalizací nákladů apod. V krátkém časovém období jsem prošel relativně velký počet podniků s rozmanitým spektrem činností. Dobře mne to připravilo na další pozice a také mi to umožnilo úspěšně absolvovat postgraduální studium zakončené ziskem titulu Ph.D. Nicméně po nějaké době se to stalo poměrně stereotypní a také jsem chtěl poznat podnik tzv. z druhé strany. Něco jiného bylo podniku radit jako nezávislý konzultant, kdy máte tu příležitost soustředit se jen na vybranou problematiku, která podnik trápí. Nicméně většinou jsme po návrhu řešení odešli nebo jsme měli jen omezenou příležitost návrh sami implementovat či jsme byli svědky toho, že návrh byl přijat jako dobrý, ale nerealizoval se. Přešel jsem tedy na „druhý břeh“. Pět let jsem pracoval jako finanční ředitel ve skupině energetických společností MVV Energie CZ (dceřiná společnost německé MVV Energie AG, zabývající se dodávkami tepla, elektrické energie a energetickým využitím komunálního odpadu), kde jsem se posléze stal jediným jednatelem a pak předsedou představenstva a byl zodpovědný za strategii a aktivity skupiny v České republice. To byla fantastická zkušenost, kdy jsem měl příležitost pracovat na akvizici firem, jejich prodeji, zavádění úsporných programů a investicích do nových zařízení. Po osmi letech v této pozici jsem přestoupil do společnosti NET4GAS, která je jediným přepravcem plynu v České republice (tranzit zemního plynu pro sousedící země a transport pro předání k distribuci konečným zákazníkům v ČR). Zde zastávám pozici finančního ředitele a zároveň jednoho ze tří jednatelů. Přitažlivý byl pro mne především větší mezinárodní rozměr podniku a také finanční velikost.

Jaké jsou vaše další ambice?

Vždy bylo mou ambicí „postupovat kupředu“. A to se nemění. V MVV Energie CZ jsme za několik let vybudovali jednu z největších skupin v oboru. Kromě růstu jsme dokázali také udržet pod kontrolou náklady a doplnit do strategie ke dvěma pilířům v podobě dodávek tepla a elektřiny také energetické využití odpadů. Podobný přístup bych rád aplikoval v NET4GAS. Jedná se o jiný podnik a růst není tak podstatný jako stabilita. Je nutné dobře řídit náklady, optimalizovat kapitálovou strukturu, zabývat se modernizací přístupu k projektovému řízení, zvýšit pružnost na změny, které přináší vnější prostředí nejen na české, ale i evropské úrovni, protože přeprava zemního plynu, pro který poskytujeme zákazníkům své kapacity, je otázkou mezinárodní, a nikoliv lokální. Vše, co uvádím, je však možné realizovat jen prostřednictvím dobrého týmu spolupracovníků, o čemž se v řídicích pozicích velmi rychle přesvědčíte. Tudíž mou trvalou ambicí je rozvíjet a udržovat takový tým, na nějž se může podnik spolehnout.

Reklama
Související články
Příklady táhnou aneb Mladí nechť jsou inspirací

Před dvěma lety jsme na stránkách MM Průmyslového spektra přinášeli rozhovory s úspěšnými absolventy technických škol, kteří našli uplatnění v zahraničí na zajímavých postech. Nyní se k této koncepci v rámci kampaně podpory technického vzdělávání vracíme a zaměříme se na tuzemské pozice.

Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Před dvěma lety jsme na stránkách MM Průmyslového spektra přinášeli rozhovory s úspěšnými absolventy technických škol, kteří našli uplatnění v zahraničí na zajímavých postech. Nyní se k této koncepci v rámci kampaně podpory technického vzdělávání vracíme a zaměříme se na tuzemské pozice.

Nevyléčitelná nemoc českého průmyslu

V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země, která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují-li naši odběratelé, zkrachujeme s nimi. Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.

Související články
CzechTrade pomáhá strojařům – Švédsko

Agentura CzechTrade na stránkách MM Průmyslového spektra představuje zajímavé, potenciálně vhodné destinace pro export teritoriálně konkurenceschopné strojírenské produkce. Dnes se podíváme na švédský trh.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Správný člověk na správné místo

„V čem někdo vidí zvláštnost, já vidím unikátnost a uplatnitelnost pro danou pozici. To, co člověka diskvalifikuje v jedné firmě, tak ho naopak kvalifikuje v druhé,“ říká jeden ze zakladatelů a průkopníků českého headhuntingu Jan Bubeník, se kterým jsme si povídali o tom, proč je důležitější diverzifikovat lidské zdroje než výrobu, jak se připravit na nástupnictví v rodinné firmě, jaký typ manažera je pro firmu nejefektivnější a jakou dnes mají majitelé společností přijmout personální strategii, aby posbírali ty nejlepší lidi, kteří by hrdě nosili jejich dres.

Fórum výrobních průmyslníků

Co podle vás pomůže zvýšit konkurenceschopnost České republiky na světových trzích? Jakou nápravu nedostatků, jak ze strany státu, tak i „zažitých“ firemních zvyklostí a kultury, shledáváte jako klíčové pro další rozvoj podnikání?

Knižní tipy

Knižní tipy pro čtenáře MM Průmyslového spektra

Jak budeme podnikat v roce 2017?

Bude světová, potažmo česká ekonomika navzdory turbulentním geopolitickým změnám a nejistým trhům dále růst? Obstojí český podnikatel v těžké světové konkurenci? Měl by přidat? A v čem? Jaké jsou trendy zdravého podnikání? Doplácejí ženy na genderové stereotypy? O tom všem a dalších aspektech světového a českého podnikání jsme si povídali s vedoucí partnerkou EY v České republice Magdalenou Souček.

Výrobce & zákazník = spolupráce2

Více než tři roky uplynuly od naší poslední návštěvy strojírenské firmy STT Servis v Dlouhé Loučce u Uničova. V rodinném podniku vedeném sourozenci Šárkou a Tomášem Ticháčkovými, jehož specializací je zakázkové CNC obrábění, se čas rozhodně nezastavil a my jsme s překvapením stanuli před výrobními prostorami, které za uplynulá léta prošly velkou změnou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit