Příklady táhnou: Stavět mosty mezi obory

Eva nejprve absolvovala dvojjazyčné česko-anglické gymnázium v Olomouci. Odtud pokračovala do Prahy, kde během studia získala především široký vhled do zdravotnické techniky.

„Na biomedicíně mi imponovala její mezioborovost,“ vzpomíná Eva Hrbáčková a dodává: „Propojení techniky a medicíny je zde zpestřené pár předměty ze světa managementu a marketingu. V dnešní době je spousta vysoce kvalifikovaných, ale jen úzce profilovaných odborníků, přitom je hodně příležitostí pro lidi, kteří umí od všeho trochu, kteří dokážou mezi obory či odděleními stavět mosty.“

Na studium ČVUT vzpomíná Eva Hrbáčková jako na velmi příjemné období svého života.

„Studenti by si měli svá vysokoškolská léta hlavně užít,“ doporučuje s úsměvem a dodává: „Vysoká škola přece není jenom o vzdělání. Na druhou stranu je to pro studium to nejlepší období. O pár let později, při práci, při dětech, při dalších povinnostech už je to mnohem náročnější. Ačkoli dnes se lidé běžně několikrát za život rekvalifikují, takže možné to je, jen už to není ten bezstarostný studentský život…“

Z období studií Evy Hrbáčkové určitě stojí za zmínku i její zkušenost z Erasmu, který ji zavedl na univerzitu ve finském Oulu. Podle jejích slov zde byla, oproti studiu v Česku, jedna obrovská výhoda – všechny předměty byly velmi prakticky orientované a ve chvíli, kdy se student učil teorii, dozvěděl se současně, jak a kde ji lze uplatnit v praxi, a často ji rovnou mohl aplikovat na nějakém miniprojektu.

„Atmosféra zde byla velmi uvolněná, založená na spolupráci mezi studenty i učiteli. Po chodbách nechodili žádní vystresovaní studenti s obavou, že budou vyhozeni od zkoušky…“ říká Eva Hrbáčková, ale dodává: „Možná to je nefér srovnání, protože finské školství je prostě fenomén.“

Ještě, než Eva absolvovala univerzitu, začala pracovat ve společnosti Linet, která je předním světovým výrobcem zdravotnických lůžek. Nejprve zde byla v pozici brigádníka, ale po pár měsících se v marketingu uvolnilo místo produktového manažera.

„Dohodli jsme se, že to zkusím, a tak to všechno začalo,“ vzpomíná.

V Linetu zůstala Eva Hrbáčková celých pět let. Mnohému se zde naučila. Kdo chtěl pracovat a jakkoliv se realizovat, měl tady spoustu příležitostí. Pak však přišla nabídka, která se neodmítá – ze společnosti Elekta.

„Vlastně ani nevím, jak mě tehdy našli,“ uvažuje po letech Eva Hrbáčková. „Musela jsem mít svůj životopis na stránkách různých personálních agentur. Z jedné mi zavolali, že pro mě mají zajímavou pozici, jestli nechci zkusit pohovor. Zkusila jsem. První po telefonu, druhý osobně v Anglii. Následovaly psychometrické testy. Nakonec nabídka. Když se na situaci dívám zpětně, uvědomuji si, jak obrovské jsem měla štěstí.“

Jak Eva dnes říká, štěstí nespočívalo jen v prostém faktu, že získala práci v zahraničí, ale také v tom, jakou část firemního portfolia dostala na starost – kolimátory pro tvarování svazku záření.

„Tehdy běžely dva zásadní projekty – do půlroku po svém nástupu jsem uváděla na trh multilistový kolimátor Agility a zhruba o rok později jsem měla možnost spolupracovat na tvorbě tzv. flattening filter free (FFF), tedy nehomogenních svazků záření. Ta kombinace Agility a FFF otevřela nové možnosti v radioterapii, a já jsem byla u toho!“ říká s nadšením.

Pětka je zřejmě paní Hrbáčkové šťastné číslo. Po pěti letech totiž z Elekty odešla do menší firmy, která vyvíjí informační systémy pro laboratoře patologie. Chtěla zde získat zkušenost s produktovým managementem čistě softwarových produktů. Dlouho se zde však neohřála. Důvodem odchodu však tentokrát nebyl další profesní růst, ale fakt, že čekala dítě. Se synem pak zůstala doma téměř čtyři roky, což je na Británii, kde mateřská dovolená trvá pouze rok, nezvykle dlouho.

„Když jsem se pak opět začala poohlížet po práci, shodou okolností se mi ozval bývalý kolega z Elekty a přeposlal mi inzerát, že hledají produktového manažera na servis,“ vypráví Hrbáčková. „V současné době tedy znovu pracuji v Elektě a mám zde na starosti strategii týkající se dat, která můžeme využít mimo jiné pro proaktivní a prediktivní údržbu našich technologií. Cílem je jaksi předvídat, zajistit servis dříve, než se stroje porouchají a jejich výpadek způsobí problém zákazníkům. Ty možnosti jsou ale mnohem širší. V dnešní době, která je daty přesycená, tkví výzva v tom, najít data, která jsou skutečně užitečná, nejen zajímavá.“

Podle jejích slov produktový manažer ve firmě reprezentuje zákazníky, je jakýmsi rozhraním mezi firmou a okolním světem. Klíčové proto je rozumět potřebám zákazníků, jejich problémům, výzvám i ambicím. A s přihlédnutím k těmto poznatkům pak nabídnout řešení, přičemž v technologických firmách má řešení podobu nových produktů, inovací těch stávajících nebo nabídky nových služeb.

„Ve chvíli, kdy ‚produkťák‘ najde takovou příležitost, musí vytvořit byznys plán. A přesvědčit vedení firmy, že je do této oblasti dobré investovat. Musí vytvořit jakousi rozvahu – jak dlouho by vývoj trval, kolik by stál peněz a kolik by nový produkt mohl firmě vydělat,“ popisuje podstatu své práce Eva Hrbáčková.

Pokud produktový manažer dostane od vedení „zelenou“, zformuluje technické zadání pro vývojové oddělení. Během celého cyklu vývoje – který u nemocničních lůžek může trvat dva roky, avšak u urychlovačů mnohem déle – pak produktový manažer řešení oponuje a zajišťuje, že skutečně odpovídá potřebám zákazníků.

Ve chvíli, kdy je produkt téměř hotový, nastává intenzivní příprava jeho uvedení na trh – tvorba marketingových materiálů, brožur, videí, školení pro interní teamy. A v neposlední řadě také nacenění produktu.

„Ta pozice vyžaduje obrovské množství komunikace s interními i externími zákazníky,“ vysvětluje Eva Hrbáčková. „V průběhu vývoje klade na produktového manažera relativně vysoké technické požadavky, před uvedením na trh na něj zase čeká hodně kreativní marketingové práce. No a po uvedení produktu na trh je potřeba jej dále monitorovat – jestli skutečné funguje tak, jak má, jak jsou zákazníci spokojení a podobně.“

Je tedy zjevné, že jde o práci velmi náročnou a nikdy nekončící. To mimo jiné znamená, že skloubit ji s péčí o malé dítě bez příbuzných, kteří by bydleli poblíž a pomohli nebo pohlídali, není lehké. Nicméně Elekta je naštěstí firma s kořeny ve Švédsku a jako taková je hodně „prorodinně“ orientovaná. Nabízí flexibilní pracovní dobu i možnost pracovat až 50 % času z domova. A tak se Evě Hrbáčkové zatím daří v pracovním i osobním životě dohromady.

„Zatím nemám žádné další ambice, co se týče pracovního uplatnění,“ říká. „V současné pozici jsem teprve rok, stále se učím, jsem součástí úžasného týmu a mám skvělého šéfa. Jen se bojím, aby ve firmě nenastala nějaká reorganizace a nezměnilo se to,“ usmívá se.

Jak sama říká, má dosud pracovní zkušenosti pouze ze tří firem. Jednou z nich byla česká středně velká firma, druhou nadnárodní korporát s 4 000 zaměstnanci a třetí malá lokální britská firma. Nedokáže tedy zatím obecně porovnávat, ale jedno ví jistě: vzdělání na české technické univerzitě jí otevřelo svět i možnosti profesního uplatnění, které se jí dále rozšířily díky schopnosti zareagovat na výzvy. Dá se tedy očekávat, že profesní cesta Evy Hrbáčkové bude i nadále pokračovat směrem vzhůru.