Příklady táhnou aneb mladí budiž inspirací

Studenti technických oborů nacházejí uplatnění ve špičkových specializacích, získávají drahocenné zkušenosti v zahraničí u matek svých zaměstnavatelů. Po stáži se velká část z nich vrací zpět do vlasti na vysoké manažerské posty či na soukromé podnikání obohacena o obrovské zkušenosti a kontakty v technické a obchodní sféře.

A právě tyto osoby v našem seriálu oslovujeme. Měsíc co měsíc přinášíme příběhy mladých lidí, kteří využili příležitosti odejít do zahraničí za odborným poznáním a nyní pracují na vysokých pozicích v prestižních světově působících společnostech. Rádi bychom, aby následující příběhy byly inspirací nejen pro středoškoláky při volbě jejich další studijní cesty.

Jakou vysokou školu jste studovala, z jaké střední školy jste přišla?

Na Západočeskou univerzitu v Plzni (ZČU) jsem nastoupila z víceletého gymnázia v Bílině v roce 1999. Zapsala jsem se na Fakultu strojní – magisterské pětileté studium. První tři roky se studovalo obecné strojírenství, pak následovala specializace. Já jsem zvolila obor Dopravní a manipulační technika na katedře konstruování strojů. Ve 4. ročníku jsem využila možnosti stáže na Fachhochschule Regensburg, podporované místním stipendijním programem Stiftung zur Förderung der Fachhochschule Regensburg (Německo). Původní plán strávit jeden semestr v zahraničí se nakonec změnil v možnost strávit další semestr praxí v některém průmyslovém podniku v okolí Regensburgu. Po pohovoru jsem byla přijata do firmy Siemens VDO Automotive Regensburg, oddělení simulace v dieselových systémech, divize Powertrain. Mým tématem se stala práce Teoretické a praktické zjištění odporu proudění v Common Rail vstřikovací trysce. Nakonec mi firma nabídla i téma pro diplomovou práci Monte Carlo Simulation of the Manufacturing Tolerances of a Diesel Common Rail Injector, kterou jsem v roce 2005 obhájila. Kvůli pobytu v zahraničí a nepřítomnosti na katedře jsem studium musela na rok přerušit, protože nebylo možné zvládat prezenční formu studia. Po ukončení magisterského studia jsem hned tentýž rok zahájila na ZČU doktorské studium v oboru Stavba strojů a zařízení. Po půl roce jsem však přijala nabídku dalšího působení ve firmě Siemens VDO Automotive v oddělení Aplikace (Kalibrace) řídicích jednotek motorů. V rámci tohoto působení jsem získala i téma na disertační práci Model Based Calibration of the Torque Structure of Electronic Control Unit for Modern Gasoline Engines, a to již ve firmě Continental Automotive, která koupila divizi Siemens VDO. ZČU mi umožnila změnu původního tématu a dokončení studia. V roce 2010 jsem disertační práci obhájila a získala titul Ph.D.

Proč jste se rozhodla pro studium této vysoké školy a konkrétní specializace?

Po sedmi letech strávených na víceletém gymnáziu jsem se jako každý středoškolák musela rozhodnout, kterým směrem povede má další studijní cesta. Tenkrát u mě sice vítězilo nadšení pro zeměpis a geologii, ale po návratu ze dne otevřených dveří na Karlově univerzitě převážilo zklamání. Přestože mi pedagogové předvídali kariéru v humanitních oborech (práva, ekonomie, medicína), rozhodla jsem se nakonec pro studium „strojařiny“ na Západočeské univerzitě v Plzni. Proč právě technika? Vždy jsem sázela na všestranost a s mottem „O této oblasti vím zatím jen málo, tak to začnu studovat, ať se trochu vyznám,“ jsem si sehnala přihlášku. Roli v mém rozhodutí jistě hrál i fakt, že jsem se v případě nouze mohla obrátit na svého otce, vedoucího výroby v Teplických strojírnách. Jako lokalitu jsem zvolila Plzeň pro svou polohu, možnosti ubytování a hlavně kvůli studentskému životu. Původní záměr studovat obor průmyslového inženýrství a management jsem nakonec změnila a zvolila jsem obor konstrukce automobilů, protože jsem zde podle mého názoru mohla uplatnit nové nápady, kreativitu a dobré bylo i vědomí, že na konci všeho úsilí je konkrétní fungující produkt. Navíc je potřeba vidět souvislosti s jinými obory, jako je technologie výroby, náklady na výrobu a recyklaci, ekologie, užitnost, variabilita, design, možnosti inovací atd. A právě automobilový průmysl je velmi dynamický a zaměřený především na nové nápady a inovace.

Na co z dob studií vzpomínáte ráda a co naopak bylo špatné a v čem by se mělo v porovnání se světem naše technické vysoké školství zlepšit?

Samozřejmě velmi ráda vzpomínám na studentské akce, které byly pořádány „mimo studijní plán“, na různé společné aktivity se spolužáky, s nimiž se scházíme dodnes. Dále pak na zahraniční stáž a zážitky s ní spojené. Co se studia týká, tak ráda vzpomínám na praktické ukázky z dílen, což bylo pro gymnazisty něco nového. Naše technické VŠ by se mohly inspirovat možností praxe studentů ve firmách, i když to z organizačních a legislativních hledisek bude ještě dlouhá a nelehká cesta. Nevím, jak jsou studijní plány koncipovány dnes, ale z vlastní zkušenosti vím, že není duležité množství informací, které student musí vstřebat, ale jejich aplikace a rozlišení, k čemu ta či ona informace slouží, jaké má praktické využití. Studijní podklady jsou často nesrozumitelné s komplikovanými definicemi a smysl pak často uniká, okrajové informace dostanou stejnou váhu jako ty podstatné. V technických oborech má být text pokud možno jasný, krátký a výstižný v porovnání například s právnickými dokumenty.

Motto firmy Continental: Making tomorrow´s mobility possible today. Brzy se také objeví nové logo, které už neobsahuje známý symbol pneumatiky. Lidé by si tak neměli spojovat firmu Continental pouze s  gumárenským průmyslem, ale především jako dodavatele špičkových elektronických systémů a komponent pro automobilový průmysl.

Na co by se měli studenti během studia soustředit a čeho naopak vyvarovat?

V první řadě by studenti neměli očekávat, že titul je záruka kariéry. Titul a profil vzdělání sice otevře dveře více možnostem, ale rozhoduje potenciál, schopnosti a zkušenosti uchazeče. Úkolem vysoké školy není udělat ze studenta odborníka nebo univerzálního experta. Studiem se člověku otevřou nové obzory, zpřístupní nové zdroje informací, navážou se první kontakty s průmyslovou praxí. Chybou však je hned z kraje bez zkušeností a praxe požadovat vysoké nástupní platy. Můj tip – prozkoumejte nejdříve terén, zjistěte možnosti a pak ukažte svoje schopnosti. O inženýry technických profesí je dnes velký zájem, ti schopní si mohou dokonce z nabídek vybírat. V době studií využijte nabízené stáže, semináře, exkurze, informační materiály – vše, co by vás mohlo někam posunout nebo vás jinak obohatit. Protože v češtině je jen zlomek dostupných informací, je velkou výhodou ovládat angličtinu nebo jiný světový jazyk. Technický text v cizím jazyce rozhodně nepatří mezi náročné čtení. V ČR má dnes pobočky mnoho zahraničních firem, které znalost cizího jazyka na komunikativní úrovni dokonce požadují.

Jakou máte dosavadní praxi, z jakých nabídek jste si po absolvování TU a následně vybírala?

První praktické zkušenosti jsem získala v zahraničí jako student v oddělení simulace hydrauliky komponent dieselových motorů (Common Rail injektor, trysky), kde bylo potřeba naučit se programovat. Začínala jsem se solidním základem angličtiny, ale velmi slabou němčinou, což se však životem v Německu rychle změnilo. Prvním zaměstnáním byla pozice vývojového inženýra v oblasti řídicích jednotek automobilů. Konkrétně vývoj softwarových nástrojů pro efektivní nalezení optimálních parametrů pro tzv. datová pole softwaru (funkcí) řídicí jednotky. Díky získaným zkušenostem jsem po čtyřech letech převzala zodpovědnost za celý projekt a dnes se starám o tým odborníků v oddělení Calibration Methods and Tools. V rámci Continental Automotive jsem dostala nabídku z oddělení vývoj funkcí pro řídicí jednotky. V ČR mě oslovily firmy s nabídkami týmového vedoucího v oblasti konstrukce a elektroniky.

EMS 3 Motormanagement-Systemplattform – moderní elektronická řídící jednotka v produkci firmy Continental

Jakým způsobem jste se dostala na stávající post a za co jste zodpovědná?

I když jsem vystudovala konstrukci, nakonec mě osud díky znalosti Matlabu z předchozí studentské praxe zavedl do problematiky vývoje softwaru řídicích jednotek automobilů. Zde je velmi důležitá týmová práce a spojení znalostí o fyzikálním chování motorů, práce řídících jednotek z pohledu elektroniky (HW) i funkcí (SW), matematiky a možností optimalizace dat, programování (design a implementace kódu) a v neposlední řadě dokumentace (uživatelské manuály, webové stránky produktu), prezentace a školení uživatelů. Tato činnost vyžaduje všestranost, schopnost koordinace úkolů a nutnost nových nápadů a stálé vylepšování, což mi velmi vyhovuje. Dnes jsem zodpovědná za rozpočet projektu, vedení týmu specialistů, plánování vývoje SW Tools od prvních požadavků zákazníka do konečné release, dále za prezentaci a školení uživatelů ve všech celosvětových pobočkách firmy.

Jaké musí mít člověk předpoklady, aby mohl vykonávat v zahraničí manažerskou pozici?

Ne každému bylo naděleno přirozené charisma a vůdcovství, komu ano, může z toho profitovat. Z mého pohledu (a to platí nejen pro zahraničí) hrají velkou roli soft skils (komunikace, jednání s lidmi, vedení a motivace, schopnost nakládat s informacemi), dále umět se správně rozhodovat, priorizovat, učit se z chyb, soustředit se na řešení problémů s prostředky, které jsou k dispozici místo bědování nad rozlitým mlékem. Cizinec musí mít navíc trochu odvahy prosadit se. Někdy to může znamenat zbavit se určitých předsudků, či naopak tyto předsudky na druhé straně vyvrátit. Tím jsem ovšem nevymyslela nic nového. Osobně si vážím manažerů, kteří jsou féroví a svůj post získali na základě na svých kompetencí.

Čeho všeho se vzdáváte při odchodu za prací?

Vysoké daně za potraviny a bankovních poplatků.  Dělám si samozřejmě legraci, i když některá specifika v ČR jsou, řekněme, podivuhodná. Nemohu mluvit za jiné obory, ale v technickém odvětví mám zkušenosti, že jsou kolegové velmi vstřícní a začínající spolupracovníci od nich dostanou velkou podporu. Já jsem si zde našla velmi dobré zázemí i mimo zaměstnání (sportovně jsem členkou fotbalového týmu žen, v oblasti kultury hraji na klavír a klávesy v místní rockové skupině). Do ČR mám možnost dostat se z Bavorska i několikrát do měsíce. Jsem stále v kontaktu s lidmi, kteří pocházejí z ČR nebo ze SR, takže mám možnost i pravidelně cvičit svou „mateřštinu“.

Jaké máte další ambice v zahraničí?

Mým profesním cílem je nadále zvětšovat tým, získat další kolegy v zahraničních pobočkách na řešení lokálních témat a diverzifikovat spolupracovníky na skupiny vyvíjející nové metody a matematické algoritmy pro optimalizaci a redukci dat, skupinu profesionálních programátorů, kteří tyto metody implementují a skupiny pro dokumentaci, suport a školení. V privátním životě bych brzy chtěla založit rodinu a vyzkoušet, jestli tolik propagovaný Work Balance může dobře fungovat i v praxi.

Máte zájem vrátit se časem zpět do ČR, a čím byste se chtěla zde zabývat?

Návrat do ČR nevylučuji, ale zatím mám pro obor své činnosti podle mého názoru lepší zázemí zde. Takto specifický vývoj v takovém rozsahu a spolupráce s kolegy po celém světě zatím v ČR není. Na současné pozici mám díky svým zkušenostem stále co nabídnout.

Co podle vás, viděno zvenčí, našemu průmyslu v porovnání s tím, co nyní znáte, schází?

Myslím, že v ČR je spousta velmi schopných inženýrů. Naše republika by měla raději prodávat engineering místo nabízení levnějších pracovních sil pro produkci. V tomto směru již stejně nejsme schopni konkurovat, lepší je místo manuální práce nabízet know-how a špičkové technologie. S dalšími konkrétními úvahami, co českému průmyslu schází, si netroufnu polemizovat. Vzhledem k velikosti ekonomiky a HDP nemohu přímo srovnávat průmysl ČR s Německem a ani z mé pozice nemám dostatečné informace a zkušenosti pro hodnocení průmyslu ČR. Z doslechu vím, že menší firmy a živnostníci to nemají jednoduché a bohužel často platí rčení: „S poctivostí nikam nedojdeš“ či „Veškerá snaha bude po zásluze potrestána!“.

Zpracoval
Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com
Katerina.Kidorova@continental-corporation.com