Témata
Reklama

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 2. Tři podmínky: matematika, mate

V prvním díle našeho seriálu jsme v souvislosti s budoucností technického vzdělávání a zhoršujícím se postavením a perspektivami chlapců v našem (a nejen našem) vzdělávacím systému poukázali na důsledky tohoto vývoje pro dlouhodobý pokles zájmu o matematiku. To, že české žáky matematika nebaví, ukázaly mezinárodní výzkumy již ve druhé polovině 90. let. V té době však čeští žáci byli v matematice ještě velmi dobří.

Od té doby se jejich výsledky zhoršují. Svědčí o tom závěry mezinárodního šetření TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Study), které se zaměřuje právě na matematické dovednosti žáků základních škol. Podle TIMSS došlo v letech 1995 až 2007 k velkému poklesu matematických kompetencí českých žáků, dokonce k největšímu mezi zeměmi, jež se měření zúčastnily (viz graf 1). V roce 2011 sice došlo k mírnému zlepšení, ale úrovně roku 1995 naši žáci v matematice nedosáhli. Stejný trend zaznamenal projekt PISA (Programme for International Student Assessment), který pravidelně sleduje čtenářské a matematické dovednosti patnáctiletých žáků. Podle tohoto šetření byl v České republice propad ve výsledcích testů z matematiky mezi lety 2003 a 2009 vůbec největší ze všech zemí, které se projektu zúčastnily (graf 2). Významný obrat k lepšímu nenaznačují ani poslední dostupné informace z šetření PISA 2012. V mezinárodním srovnání jsme byli sice v matematice průměrní, ale významně horší než v roce 2003, kdy byla matematika hlavní sledovanou oblastí. Blíže a podrobněji se těmto trendům a jejich důsledkům věnujeme na stránkách projektu Matematika s chutí (www.matematikaschuti.info), o němž se zmíním níže.

Reklama
Reklama
Graf 1. Změna v matematických dovednostech žáků čtvrtých ročníků základní školy mezi lety 1995 a 2007 Zdroj TIMSS
Graf 2. Změna v matematických dovednostech žáků na konci povinného vzdělávání mezi lety 2003 a 2009Zdroj: PISA

Výhodou šetření PISA z roku 2003 zaměřeného právě na matematiku byla mimo jiné možnost na robustních mezinárodních datech ukázat, jaký vztah k matematice jako předmětu a způsobu uvažování mají žáci v jednotlivých zemích. Ačkoli jde o více než deset stará data, je dobré si je připomenout, protože nic nenasvědčuje, že by se v tomto ohledu něco měnilo. Navíc pro mezinárodní srovnání novější data nejsou. Předně je třeba uvést, že více jak tři čtvrtiny žáků devátých tříd si docela dobře uvědomují význam matematiky jak pro další studium, tak pro úspěch v zaměstnání. S tím ovšem silně kontrastuje velmi negativní vztah k matematice. Ze všech 41 zemí participujících na šetření PISA 2003 jsme v postojích k matematice a v její oblibě dopadli extrémně špatně, a to jak v zájmu o matematiku obecně, tak v oblibě matematiky jako vyučovaného předmětu. Ačkoli o negativním vztahu našich žáků k matematice se v odborných kruzích píše již řadu let, v diskusích o hlavních příčinách zhoršujících se výsledků se mezi těmi, kteří by na tom mohli něco změnit, o tomto problému spíše mlčí. Kdyby se totiž problém začal otevírat s využitím všech dostupných dat a zkušeností s experimentálním uplatňováním progresivních metod výuky (u nás například s využitím metody Milana Hejného), ukázalo by se, že negativní postoje žáků k matematice se formují zejména pod vlivem přístupu učitelů k výuce matematiky a k oceňování matematických dovedností žáků jejich známkováním. Z našich výzkumů, které navázaly na šetření PISA 2003, totiž vyplývá, že v devátých třídách základních škol jen 40 % žáků s vynikajícími výsledky v testech matematických dovedností (nejlepší čtvrtina) dostává z matematiky jedničku, v případě chlapců jen 32 %, u dívek 54 %. Za prokazatelné mrhání potenciálem a talenty schopnými úspěšně studovat technické obory je třeba považovat i to, že jen 42 % žáků devátých tříd s vynikajícími výsledky v testech matematických dovedností se hlásí na gymnázium (v případě chlapců 33 %, v případě dívek 60 %), přičemž třetina chlapců s vynikajícími výsledky v testech matematických dovedností v deváté třídě neuvažuje o studiu na vysoké škole, v případě dívek jen pětina.

Zjištění z devátých tříd základních škol, kde se rozhoduje o tom, na jakou střední školu žák půjde (což je v případě našeho extrémně diverzifikovaného systému středního školství mnohem závažnější rozhodnutí než v jiných zemích), bohužel platí i pro střední školy. Necháme-li stranou češtinu, kde je diskriminace chlapců nejviditelnější a podíváme-li se opět na vazbu mezi objektivně změřenými schopnostmi myslet matematicky a řešit matematické úlohy na jedné straně, a známkami z matematiky na straně druhé, nemůžeme konstatovat nic jiného, než že problém je ve v převládajícím přístupu k výuce matematiky a v učitelích. Výsledky projektu Maturita efektivní a sociálně spravedlivá, v němž byla na více než osmi tisících žáků maturitních ročníků měřena mimo jiné i numerická inteligence (jako součást IST 2000 R Amtauerova testu struktury inteligence pro adolescenty), ukázaly, že tato vazba je kriticky slabá, ačkoli autoři testů zdůrazňují, že právě tato dimenze inteligence by měla dobře predikovat úspěch v matematice a v dalších předmětech vyžadujících matematické myšlení. Vezmeme-li čtvrtinu žáků maturitních ročníků s nejlepšími výsledky v matematické inteligenci, zjistíme, že jedničku z matematiky dostává jen 18 % takto výrazně nadaných chlapců (po 30 % dostane dvojku nebo trojku a 21 % dokonce čtyřku). Ve shodě s tím, co jsme o diskriminaci chlapců napsali v našem prvním článku, jsou pak výsledky pro dívky: jedničku dostává 34 % matematicky nadaných dívek, dvojku 37 %, trojku 22 % a čtyřku jen 7 % (viz graf 3). Aniž bychom měli v úmyslu činit přímočaré a zjednodušující závěry, je třeba se ptát, zda nejde o stav, který vyžaduje pořádné, nepředpojaté a hlavně o fakta opřené zamyšlení nad stylem výuky matematiky (a bohužel nejen matematiky) a výrazně odlišným a prokazatelně subjektivním hodnocením žáků ze strany učitelů, které jim v kritickém období jejich života poskytuje zkreslené signály o jejich schopnostech a vnitřních potencích. Nejde jen o „spravedlnost ve škole“, o níž bylo napsáno mnoho knih (u nás je ovšem skoro nikdo nečte), ale zejména o motivace ke studiu, rozhodování, na jakém typu školy ve studiu pokračovat, jaký obor studovat atd. atd. Vše nasvědčuje tomu, že místo poskytování maximální opory a podpory potenciálním talentům bez ohledu na pohlaví, sociální původ a další charakteristiky, které žáci sami neovlivní (včetně rozdílů v temperamentu), naše školy působí výrazně selektivně a pro značnou část potenciálně nadaných žáků silně demotivujícím způsobem.

Graf 3. Podíly matematicky nejnadanějších žáků maturitních ročníků (25 % nejlepších) v jednotlivých stupních klasifikace z matematikyZdroj: Projekt Maturita efektivní a sociálně spravedlivá

Naprostá většina odborníků, s nimiž jsme o výše popsaných výsledcích diskutovali, je toho názoru, že poslední maturitní ročník ani samotná maturita na tomto tristním stavu toho moc nezmění, mohou však výrazně přispět k tomu, jak se bude celý systém včetně učitelů „chovat“ před tím, než mladí lidé k maturitě dospějí. O tom, že potenciál změny ve výuce a působení učitelů je obrovský, ukázal experimentálně pojatý projekt Matematika s chutí (//www.matematikaschuti.info), do něhož se v letech 2012 až 2013 zapojilo 98 učitelů z prvního a druhého stupně základních škol ze 13 krajů. Ve 110 třídách si 2 260 žáků vyzkoušelo nové způsoby výuky matematiky, které pro ně pod vedením projektového týmu připravili jejich vlastní učitelé (dlužno říci, že jedním z  iniciátorů a sponzorů byl Zbyněk Frolík, přičemž finanční podporu projekt získal dominantně od českých podnikatelů). Výsledky projektu ukázaly, že změna ve výuce matematiky a v přístupu k hodnocení a známkování žáků by výrazně přispěla jak ke zvýšení obliby matematiky již od základní školy, tak samozřejmě a konsekventně ke zvyšování úrovně matematických dovedností. Potíž je v tom, že přes ideovou a nakonec i finanční podporu, kterou tehdy tomuto projektu poskytlo ministerstvo školství, jeho výsledků se – jako obvykle – nikdo neujal, ačkoli jsme experimentálně ověřili mimo jiné i metodu „screeningu“ potenciálu učitelů přistoupit k výuce matematiky jinak než „tradičně“, tj. oslabit autoritativní přístup k výuce a hodnocení výkonu žáků a naopak posílit tzv. konstruktivistickou metodu založenou na objevování zákonitostí a posilování vnitřních motivací k učení. Nelze se než obávat, že podobně to dopadne i s výsledky právě probíhajícího projektu Maturita efektivní a sociálně spravedlivá. Přesto jsme po změně ve vedení ministerstva a deklarované otevřenosti různým názorům a hlavně evidenci opatrně optimističtí.

Prof. Petr Matějů

Vysoká škola finanční a správní

matejup@gmail.com

Reklama
Vydání #10
Kód článku: 151030
Datum: 10. 09. 2015
Rubrika: Servis / Vzdělávání
Autor:
Firmy
Související články
Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 5: Hlavní překážkou je český vzdělávací systém

„Mezi nejlépe honorovanými vysokoškoláky jsou informatici a technici!“ hlásí statistici. „Zájem o technické vzdělání neustále klesá!,“ volají zaměstnavatelé. „Na školy nám chodí čím dál horší studenti!“ glosují současnou situaci představitelé technických vysokých škol. „Musíme podpořit technické školství…,“ dodávají k tomu snad všichni pováleční ministři školství. Zprávy z denního tisku, nad kterými laik musí nevěřícně kroutit hlavou, protože i on tuší, že tady něco nesedí.

Překážky na cestě k technickému vzdělání, část 1: Problém začíná již na základní

V červencovém vydání MM Průmyslového spektra jsme avizovali sérii článků, které budou věnovány výsledkům projektu „Maturita efektivní a sociálně spravedlivá“, financovaného Technologickou agenturou ČR. Jde o studii, jejímž hlavním cílem je odpovědět na otázku, co určuje úspěšné zakončení středního vzdělání a složení maturitní zkoušky a jak systém středního vzdělání a současný model státních maturit ovlivňují rozhodování studentů o jejich budoucí vzdělávací a profesní dráze. Proto se projekt zaměřuje nejen na intelektuální dispozice studentů, ale také na nerovnosti, které významně ovlivňují to, jak mladý člověk svůj intelektuální potenciál dalším vzděláváním rozvine.

Studium: Investujeme čas a finance správným směrem?

Očekávat, že všichni nezaměstnaní absolventi humanitních oborů najdou své profesní uplatnění ve službách, je mylná představa stále přetrvávající nejen v hlavách našich politiků, ale i rodičů dětí, jež je na studia "měkkých" oborů vysílají. Průmysl spolu se stavebnictvím má v naší zemi tradici a nabízí uplatnění zhruba pro 38 % populace.

Související články
Fórum děkanů strojních fakult

Jaký smysl spatřujete v existenci zahraničních studentů – a to z úhlu pohledu spolustudentů, univerzity a společnosti jako takové? Kolik těchto studentů aktuálně máte na fakultě ve studijních programech v bakalářském a navazujícím mag-isterském stupni? Sledujete dále jejich cestu – odcházejí z republiky, nebo zůstávají?

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Pro budoucnost českého průmyslu jsou zásadní investice

Investice do digitální transformace firmám pomohou vyrovnat se s nadcházejícím zpomalením ekonomického růstu. Částečně vyřeší také potíže spojené s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák při příležitosti MSV v Brně poskytl čtenářům MM Průmyslového spektra komentář k současnému stavu tuzemského průmyslu a obchodu.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Jak přilákat mladé a talentované

Mladí lidé jsou dnes často nabádáni k tomu, aby pečlivě studovali, při studiu získávali potřebnou praxi a zkrátka dělali vše pro to, aby do budoucna měli uplatnění na pracovním trhu. Tento přístup je pochopitelně správný, nicméně v současné době, kdy se nezaměstnanost u nás pochybuje na minimu, je spíše na firmách, aby mladé a talentované zaměstnance pro svůj byznys ulovily.

Inženýrská akademie ČR - Nedostatek technických pracovníků?

Inženýrská akademie ČR je organizace sdružující lidi se společným zájmem – podporovat technický rozvoj, výzkum, vzdělávání a inovace. Najdeme zde špičkové odborníky z různých technických oborů. V našem seriálu dáváme slovo těm z nich, jejichž oblasti působnosti mohou být pro čtenáře MM Průmyslového spektra zvlášť zajímavé.

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.

Fórum děkanů strojních fakult

Jaký počet úspěšných absolventů bakalářského stupně ročně opouští vaši fakultu a jakými praktickými znalostmi disponují? Jaký osobně spatřujete rozdíl v uplatnitelnosti v praxi mezi bakalářem a absolventem strojní průmyslovky?

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Strojírenské fórum 2018: Inteligentní výroba

Další z již tradičních setkání odborníků (nejen) z oblasti výroby – podzimní Strojírenské fórum – se odehrálo 8. listopadu, tentokrát v prostorách Ústavu výrobních strojů a zařízení a RCMT FS ČVUT v Praze.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Lidé pro chytrá města

Propojování. To je nejlepší výraz, kterého lze použít k vystižení spolupráce mezi akademickou a komerční sférou, tentokrát v oblasti strategického plánování sídel. Hovoří o něm Tomáš Ctibor, zakladatel platformy 4ct, a architekt Petr Štěpánek, který je pedagogem na fakultě architektury ČVUT.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit