Ústav výrobních strojů, systémů a robotiky existuje více než 50 let. Vždy byl spjat se zvučnými jmény odborníků z praxe a okolních strojírenských závodů. Když v sedmdesátých letech minulého století socialistické Československo začalo budovat tzv. integrované výrobní úseky (nebo též pružné výrobní systémy), nikdo z odborníků, kteří se potýkali s nedostatkem kvalitních součástí pro jejich stavbu, netušil, že buduje „jednodušší“ předchůdce dnešních kyberfyzikálních systémů. Nakupované součásti, ze kterých se dnes staví výrobní stroje (zejména obráběcí), mají dnes úplně jinou spolehlivost, velikost a cenu než dříve.
Dalším velmi důležitým faktem oproti minulosti je, že kyberfyzikální systémy jsou napojeny i na prostředí mimo firmu, což dříve nebylo možné. Nicméně nejenom díky internetu, digitalizaci, zpracovávání provozních dat a tím možným zásahům do chodu systému, ale i jiným skutečnostem se objevily nové obzory a možnosti pro moderní výrobní systémy.
Je zajímavé pozorovat, jak se zmiňovaný ústav v minulosti postupně podílel spoluprací s průmyslem a svými výzkumnými aktivitami na řešení souvisejících s pružnými výrobními soustavami. Začínalo se na reálném stroji s automatickou výměnou obrobků (frézka a výměník palet), což byla součást integrovaného výrobního systému z TOS Kuřim. Pak se přešlo na CIM, v té době velmi populární, přes roboty obsluhované pracoviště, aby se dnes budovalo pracoviště využívající vymožeností virtuální (rozšířené) reality.