RCMT - 20 let ve výzkumu obráběcích strojů

Česká i Slovenská republika mají silné kořeny ve vývoji a výrobě výrobních, především obráběcích a tvářecích strojů. Na Slovensku se v Nových Zámcích (VÚNAR) specializovali na vývoj nářadí a měřidel, u nás se výzkumná základna výrobních strojů postupně vypracovala do jedinečného VÚOSO – Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění, čítajícího stovky výzkumníků a specialistů. Odborníci, jako profesor Tlustý, ing. Poláček, Ing. Zelený a mnoho dalších jsou legendami, jejichž jména a výsledky jejich práce stále v oboru v celosvětovém ohlase něco znamenají. Bohužel jakmile státní podpora skončila, ústav se po roce 1993 rychle rozpadl a zanikl.

Profesor ČVUT v Praze Jaromír Houša následně po zániku VÚOSO inicioval založení skupiny odborníků a firem, která se vyprofilovala do sdružení Společnost pro obráběcí stroje (SpOS) a zasadila se tak o kontinuitu vzájemného udržování vztahů v komunitě vývojářů a výzkumníků z oboru. Proto samozřejmě úvodní rexlexe náleží právě prof. Houšovi. „Tehdejší role VÚOSO spočívala zejména v podpoře průmyslu obráběcích strojů v Československu. V letech 1950 – 1990 mělo VÚOSO hlavní podíl na rozvoji obráběcích strojů, a to zejména číslicově řízených. Zde byly řešeny státem podporované úkoly jako např. servopohony Mezomatic, řada řídicích systémů a státní úkoly Bezobslužné obráběcí stroje a Pružné výrobní systémy, samozřejmě ve spolupráci s lidmi z průmyslu obráběcích strojů, který byl sdružen ve svazu Továrny strojírenské techniky (TST). Témata těchto úkolů byla dána zejména vývojem oboru ve světě a také embargem na dovoz technicky vyspělých komponentů a celků ze západních zemí. Po roce 1990 VÚOSO přestalo být podporováno státem a tak během pěti let tento výzkumný ústav zanikl. Zůstalo po něm jen několik komerčně zaměřených malých firem, jako např. Zkušebna VUOS, která existuje dodnes.“ Jak již bylo řečeno, prof. Houša byl iniciátorem, který tuzemskou výzkumnou základnu s pomocí členů SpOS obnovil. Jak na toto období, kdy se začala psát historie centra RCMT, vzpomíná? „Z počátku se nám o takové možnosti ani nesnilo. Výzkum v oblasti obráběcích strojů probíhal jen v malé míře na vysokých školách za pomoci pozvolna se rozvíjejícího systému grantových podpor. V roce 1994 jsme založili Společnost pro obráběcí stroje, která měla jako jeden z hlavních cílů hledání možností podpory výzkumu obráběcích strojů. Teprve až když MŠMT vypsalo program na zakládání výzkumných center Výzkumná centra – 1M nám svitla naděje na založení takového oborového centra. Do vypsaného programu jsme jako Fakulta strojní ČVUT v Praze ve spolupráci s tehdejším Svazem výrobců a dodavatelů strojírenské techniky techniky (SST) podali projekt na založení Výzkumného centra pro strojírenskou techniku a technologii (VCSVTT), který v soutěži uspěl. Tím naše fakulta získala na projekt založení VCSVTT státní podporu ve výši asi 38 mil. Kč ročně na dobu 4,5 roku. Centrum bylo založeno 1. července roku 2000 a to na Ústavu strojírenské výrobní techniky fakulty strojní ČVUT v Praze, mělo tři detašovaná pracoviště a to na VUT v Brně, TU v Liberci a ZČU v Plzni. Do konce roku 2004 bylo potom materiálně i personálně vybudováno.“

Hlavní cíle projektu byly tyto:

• Vybudovat infrastrukturu pro výzkum, vývoj a vzdělávání v oblasti výrobní techniky;
• Vychovat profesionální odborníky;
• Vytvořit výzkumnou a vývojovou základu pro český průmysl strojírenské výrobní techniky (řešení společných úkolů);
• Provádět výzkum strojírenské výrobní techniky.

V roce 2004 získalo ČVUT v Praze, FS, VCSVTT ve spolupráci s tehdejším svazem SST a se zainteresovanými vysokými školami opět podporu na pět let a to na projekt Výzkum strojírenské výrobní techniky a technologie (opět z pokračujícího programu MŠMT 1M - Výzkumná centra) a to ve výši asi 40 mil. Kč/rok. V roce 2009 se rozšířil na pracovišti centra ZČU v Plzni výzkum o problematiku tvářecích strojů a v tomto roce byl také projekt o dva roky prodloužen.

Koncem roku 2011, když projekt skončil, mělo centrum 103 zaměstnanců. V průběhu 11,5 roku budování a výzkumné činnosti Centra se VCSVTT stalo hlavním a respektovaným výzkumným pracovištěm oboru a důležitou součástí Technologické platformy Strojírenská výrobní technika (TP SVT), jejíž založení v roce 2008 iniciovalo a významně se dále na něm podílelo. Centrum již od svého založení úzce spolupracovalo s průmyslem. Od roku 2005 do roku 2011 stoupl finanční objem této spolupráce 9x a za celé toto období činil 137 mil. Kč. Zapojením do řešení dvou projektů z 6. RP EU prokázalo VCSVTT i svoji evropskou úroveň.

Následné financování centra na dalších osm let bylo zajištěno projektem programu TAČR Centra kompetence. Vypracování návrhu tohoto projektu již převážně řídil Ing. Jan Smolík, PhD, který se potom od 1.1.2012 stal vedoucím VCSVTT, které se od tohoto data stalo opět součástí Ústavu strojírenské výrobní techniky Fakulty strojní ČVUT v Praze.

Pomyslné otěže vedení centra následně předal prof. Houša doktoru Janu Smolíkovi, který se stal od roku 2012 vedoucím centra VCSVTT i Ústavu strojírenské výrobní techniky Fakulty strojní ČVUT v Praze. Ptáme se jej na první otázky svázané se začátky RCMT u kterých stál jako pravá ruka profesora Houši: Co bylo nejnáročnější při položení základů VCSVTT? Jaký byl tehdejší postoj firem při formování dlouhodobých strategií společného VaV a jaký je dnes?

„Na úplném začátku vzniku RCMT se mísila chuť a potřeba konstituovat znovu oborovou výzkumnou základu, ale současně velká nejistota nad tím, jestli se podaří vytvořit důvěru a intenzivní spolupráci mezi firmami a novým výzkumným centrem. Klíčovou roli hrál prof. Houša u kterého se sbíhaly všechny starosti a pochybnosti a současně tíha odpovědnosti za zvládnutí vybudování nejen samotného místa a vybavení, ale zejména zodpovědnost za výchovu mladých odborníků, kteří budou mít co průmyslu nabídnout. Obdivuji dodnes profesorovu odvahu, neskutečnou houževnatost, pracovitost a bytostnou chuť se věnovat zlepšování vlastností obráběcích strojů, se kterou se do budování RCMT pustil. Pamatuji si několik zlomových momentů, kdy musel profesor Houša čelit velmi těžkým situacím, které zvládl vyřešit, aby RCMT mohlo existovat a pokračovat v práci. RCMT personálně začínalo s několika vedoucími, včetně prof. Houši ve věku okolo 60 let a pak se skupinou nás, tehdy mladých doktorandů ve věku mezi 20-25 let. Pro nás mladé doktorandy to bylo velké povzbuzení, když jsme cítili důvěru v to, že můžeme být budoucí generace výzkumníků, kteří budou podporovat průmysl a obor strojírenské výrobní techniky. Dnes s odstupem vidím, že zakládání a budování RCMT bylo ze strany prof. Houši vedeno s moudrostí a pragmatismem na straně řízení a s chutí a vizí na straně odborných témat. Vedení jakéhokoli projektu a týmu, které má být dlouhodobé a úspěšné je třeba, aby stálo na odborné vizi, osobní chuti, potřebách průmyslu, důvěře ve schopnosti lidí v týmu a respektu k odlišnostem. Pak se dá zvládnout myslím téměř cokoli. Manažerský a odborný přístup prof. Houši k práci ve výzkumu a vývoji mi bude vždycky příkladem a inspirací.

Druhá část otázky patří součinnosti firem při formulování strategie společného oborového VaV. Zde došlo za uplynulých 20 let k velkému posunu. Koncem roku 1999 a začátkem roku 2000 jsme formulovali odborný program výzkumu zejména na základě názoru zakládajících osobností RCMT a členů SpOS. Postupem času byly do formulace témat společného výzkumu více zapojovány firmy. Základní kámen k systematickému společnému formulování oborové odborné a výzkumné strategie (tzv. SVA oboru strojírenské výrobní techniky) a k jejímu periodickému aktualizování byl založen v roce 2009, kdy prof. Houša inicioval ve spolupráci s SST a jeho členy založení Technologické platformy pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (TPSVT). Platforma od té doby jako jednu ze základních aktivit již více jak 11 let ve spolupráci výzkumníků a firem z oboru formuluje a aktualizuje společnou strategickou výzkumnou agendu oboru a usiluje o její uskutečňování. Tato oborová SVA se stala základem projektů Centrum kompetence strojírenské výrobní technika (CKSVT), částečně také současného projektu Národní centrum kompetence Strojírenství (NCKS) a její dílčí témata jsou také základem desítek menších projektů aplikovaného výzkumu v oboru. Oborová strategie je také součástí příslušné odborné části Národní výzkumné a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky (RIS3). Můžeme konstatovat, že obor strojírenské výrobní techniky má dnes již zavedený a konsolidovaný systém, ve kterém formuluje a aktualizuje odbornou oborovou strategii na základě potřeb firem, očekávaných příležitostí trhu a potenciálně perspektivních témat výzkumu.“

Další otázkou na doktora Smolíka je „Jak dnes RCMT spolupracuje s oborovými organizacemi?“:

„RCMT jako centrum, nebo jeho pracovníci jako osobnosti spolupracují stabilně s několika organizacemi ve snaze zlepšovat spolupráci výzkumné a průmyslové sféry, zlepšovat prostředí podpory výzkumu a vývoje a hlavně podporovat udržení a zvyšování konkurenceschopnosti oboru strojírenské výrobní techniky. Svaz strojírenské technologie je spoluzakladatel RCMT a tradičním partnerem. SST usiluje o propagaci oboru v ČR i zahraničí na výstavách a veletrzích, zajišťuje zastupování oboru v CECIMO, zajišťuje ekonomické statistiky oboru, je partnerem MPO v řadě oblastí a zajišťuje fóra pro setkávání technických, výrobní, obchodních a generálních ředitelů svazových podniků. RCMT je partnerem SST pro veškeré odborné otázky, participuje na práci v technických komisích CECIMO (například zástupci RCMT zastupují zájmy ČR v technické komisi AMWG pro Additive Manufacturing), spolupracuje na odborné části programů jednání a spolupracuje s SST na propagaci oboru. Společně pak SST a RCMT tvoří tandem, který vede činnosti a aktivity Technologické platformy strojírenská výrobní technika (TPSVT) a prosazují strategické zájmy platformy směrem k nadřazeným strategiím, jako je například národní RIS3 nebo dotačním programům podpory ze státního rozpočtu a evropských zdrojů. V těchto aktivitách implementace a prosazování oborové strategie a zájmů oboru v oblasti podpory VaV pak SST a RCMT spolupracují úzce se Svazem průmyslu a dopravy ČR. V oblasti provázání odborné veřejnosti v oboru a propagace oboru mezi mladými lidmi pak RCMT spolupracuje dlouhodobě se Společností pro obráběcí stroje, zejména na pořádání odborných seminářů a na tradiční soutěži o nejlepší diplomové a disertační práce v oboru. RCMT také dlouhodobě usiluje o to propojovat výzkumné organizace v ČR, které svým zaměřením přispívají k rozvoji oborových výzkumných témat. Jde zejména o VUT v Brně, ZČU v Plzni a TU v Liberci jejichž oborové katedry a ústavy díky dlouhodobé společné spolupráci s průmyslem vnímáme jako rozšířenou součást „značky“ RCMT a dále výzkumné organizace Intemac, VUTS Liberec a Comtes FHT, které významně přispívají k rozvoji oborového výzkumu. V oblasti mezinárodní spolupráce je pak jednoznačně nejvýznamnějším partnerem RCMT mezinárodní akademie výrobního inženýrství CIRP, s jejímiž členy se podařilo RCMT vytvořit dlouhodobé a pevné vazby spolupráce.“

Poslední otázka na doktora Smolíka je orientovaná na problematiku finanční podpory a existence RCMT: „Prostředí VaV se za dvacet let hodně změnilo. Jak se to projevuje na existenci a fungování RCMT?“

„Existence RCMT je postavena poměrně jednoduše pouze na třech stavebních kamenech. Prvním je tým pracovníků, výzkumníků a profesionálů centra, který dokáže nabídnout znalosti, zkušenosti a nápady o které má zájem průmysl a ve kterých se dají otevírat nové projekty výzkumné spolupráce. Rozvoj a budování erudice týmu má RCMT ve svých rukách a musí mu věnovat primární pozornost. Pokud není co nabídnout a průmysl by neměl o spolupráci zájem, postrádá existence RCMT smysl. U příležitosti dvaceti let RCMT zde patří velký dík a uznání všem stávajícím i bývalým kolegům, kteří přispěli k rozvoji a vytváření know-how centra. Zkušenost ukázala, nejvýznamněji k tomuto rozvoji přispěli kolegové, kteří měli a mají vnitřní chuť, touhu a ambice objevovat nové, rozumět řešeným tématům do hloubky a neustále konfrontovat výzkumné myšlenky a vize s potřebami průmyslu.

Druhým stavebním kamenem existence RCMT je zájem průmyslových podniků spolupracovat na VaV tématech a úkolech. Tato spolupráce je velmi pestrá, od malých komerčních zakázek řešených v rámci týdnů, přes několikaleté projekty vývoje nových strojů a technologií, až po dlouhodobé projekty zaměřené na výzkum nejsložitějších oborových témat. V krátkodobých a malých, zpravidla bilaterálních projektech výzkumné spolupráce se spíše využívají dříve nabité znalosti a erudice. Proto, aby mohl tým RCMT „nazbrojovat“, jak trefně říká prof. Václavík z VUTS Liberec, však je třeba mít páteřní dlouhodobé projekty základního orientovaného výzkumu resp. dlouhodobého aplikovaného výzkumu. Tyto páteřní projekty byly pro RCMT projekty VCSVTT a projekt CKSVT. V současnosti je to projekt NCK Strojírenství a projekt DMS SVTPS. Zde patří zásadní poděkování základním oborovým firmám, které tyto projekty s RCMT otevírají a řeší a bez kterých by RCMT nikdy nebylo tím čím je. Klíčovou skupinu firem, které s RCMT tyto projekty dlouhodobě řeší jsou: TOS Varnsdorf, Tajmac-ZPS, Kovosvit MAS Machine Tools, Toshulin, TOS Kuřim, Škoda Machine Tool a Šmeral Brno. Tyto firmy se uvedeným dlouhodobým výzkumným projektům ve spolupráci s RCMT věnují s nulovou dotační podporou, s nutností vkládat vlastní prostředky do řešení, s nutností řešit vypořádání společně vzniklého duševního vlastnictví a i přesto, že jsou si tyto firmy často v některých oblastech produkce konkurenty. Hlavní motivací těchto základních oborových firem v ČR pro uvedenou spolupráci je podporovat společný oborový výzkum a mít možnost „mít se kam v ČR obrátit“, pokud řeší náročné odborné problémy. Nebýt zájmu těchto společností o udržení a rozvoj společného oborového výzkumu v ČR, pak by tu RCMT v dnešní podobě neexistovalo. U příležitosti 20 let RCMT patří majitelům a vedení těchto firem poděkování, že jako jedny z mála firem a podnikatelů dokáží neřešit jen své a okamžité zájmy, ale reálně podporují aktivitu, přesahující okamžitou potřebu a pouze svou potřebu. Věřím, že se jim tato nejistá tzv. investice do oborových věcí veřejných vrací a sekundárně vyplácí i komerčně, neboť mají s kým řešit své odborně nejnáročnější problémy a témata ve výzkumu a vývoji.

Třetím stavebním kamenem existence RCMT je existence dotační podpory ze státního rozpočtu a z rozpočtu EU pro projekty aplikovaného výzkumu ve spolupráci firem a výzkumných organizací. Rozpočet RCMT je tvořen z více jak z 90% financemi z běžících grantů řešených ve spolupráci RCMT a firem. Pokud TA ČR, MPO a EK nevypisují dotační programy a pokud v nich RCMT s průmyslovými partnery není úspěšné, pak je existence RCMT nereálná. Tím že například v období 2014-2016 nebyly vypisovány programy podpory aplikovaného výzkumu a RCMT nemohlo s podniky nikam navrhovat projekty VaV, tak muselo RCMT během jednoho roku propustit 25 % zaměstnanců. V té době bylo podporováno významně budování a existence nových výzkumných infrastruktur mimo Prahu a stávající infrastruktura RCMT tak byla významně poškozena. Situace je však koncepčně stále stejná a pokud nebudou na úrovni TA ČR, MPO a EK vypisovány programy podpory a soutěže pro podávání návrhů projektů v aplikovaném výzkumu, podporující i strojírenství, pak není možnost zajistit rozpočet a existenci RCMT. Bohužel současný systém pro získávání tzv. institucionální podpory, té, která by měla být stabilizující pro pracoviště jako je RCMT, tedy součást technické vysoké školy, preferuje zásadně vědecké publikace a nikoli skutečný zájem průmyslu a spolupráci s průmyslem. Toto vede v současnosti k dalšímu propadu již tak malé institucionální podpory v celkovém rozpočtu RCMT, která představuje méně jak 10 % (včetně institucionální podpory na výuku). Svaz průmyslu a dopravy ČR nyní začíná usilovat o změnu v tomto hodnocení výzkumných organizací a o zvýšení významu skutečné spolupráce s průmyslem, ale je to otevřená otázka a i nadále je jasné, že základem finanční existence RCMT budou dotační projekty aplikovaného výzkumu ve spolupráci s firmami. Budoucnost existence RCMT je postavena na třech uvedených stavebních kamenech. První z nich RCMT ovlivňuje zásadně, druhý významně, ale třetí, tedy politiku státu v podpoře aplikovaného výzkumu a podpory spolupráce firem a výzkumných organizací jen minimálně. Lze jen doufat, že MPO a TA ČR budou i nadále usilovat o to aby měli programy podpory, ve kterých můžeme řešit společné projekty aplikovaného výzkumu pro další udržení a rozvoj konkurenceschopnosti oboru strojírenské výrobní techniky v ČR. Bylo by špatně, kdyby RCMT muselo jednou zavírat své brány stejně jako VUOSO v roce 1993, protože stát neumožní jeho přiměřenou projektovou a institucionální podporu.“

Jak již bylo zmíněno, prvopočátky centra RCMT vznikly na základě uskupení odborníků a firem. Požádali jsme zakládající osobnosti z průmyslových firem o odpověď na otázku: Jak naplnilo RCMT svoji myšlenku zrodu a vaše původní očekávání?

Mezi první iniciátory, kteří s prof. Houšou začali realizovat myšlenku společného výzkumu byl tehdejší generální ředitel společnosti TOS Varnsdorf Ing. Jan Rýdl, který na okolnosti vzniku centra vzpomíná: „Po faktickém zániku VÚOSO přišel náš obor o životně důležitou výzkumnou základnu. Vývojové kapacity našich firem se soustřeďovaly především na inovace a s nimi související vývojové práce na konstrukci strojů. Chyběly kapacity i prostředky pro výzkumnou činnost a zejména pro výchovu nových odborníků. Vznik Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při ČVUT měl pro nás zásadní význam a i díky jemu zůstal obor Obráběcích a tvářecích strojů kvalitní základnou pro české strojírenství. Pod vedením zakladatele centra prof. Houši a jeho žáka a nástupce Dr. Smolíka se RCMT stalo nepostradatelným partnerem našich firem nejen ve výzkumné a vývojové činnosti, ale také ve výchově nových, specializovaných odborníků. Jsem přesvědčen, že bez jeho vzniku bychom jen stěží udrželi krok s rozvojem technické úrovně strojů a technologií a neudrželi bychom konkurenceschopnost se světovou špičkou. Hrozilo by nám, že budeme vytlačeni z pozice finálních výrobců a dodavatelů do pozice kooperantů pro naši současnou konkurenci. Chtěl bych v této souvislosti poděkovat všem, kteří se zasloužili o vznik i těm, kteří se podílí na vysoké úrovni poskytovaných služeb a prestiži, již se centrum RCMT těší. Přeji všem jejím pracovníkům úspěšnou činnost a profesní růst a těším se, že opět některého z nich přivítám v řadách mých spolupracovníků v TOS Varnsdorf.“

Ing. Radomír Zbožínek, tehdejší generální ředitel společnosti ZPS (dnešní Tajmac-ZPS) k tomu uvádí: „V moderní společnosti zasahují obráběcí stroje do řady oborů a činností mimo tradiční strojírenství. Zmiňme třeba lékařství či kosmický průmysl. Jejich význam dále vzrůstá s příchodem 4. průmyslové revoluce, pro kterou se vžilo označení Průmysl 4.0. Jde tedy o strategický produkt a také významný exportní artikl, neboť ne každá země dokáže vyrobit moderní, konkurenceschopný obráběcí stroj. Vývoj a výroba obráběcích strojů je spojena s nejvyšším stupněm poznání v technických a exaktních vědách. Jde tedy o to budovat a rozvíjet každý prvek, který dokáže naplnit toto konstatování. Po 20letém fungování RCMT si myslím, že tato organizace výše uvedené naplnila, přispěla k rozvoji oboru obráběcích strojů v ČR i jejich některých produktů stran jejich konkurenceschopnosti. I díky činnosti RCMT a spolupráci s podniky z oboru se daří ČR udržet svoje postavení výrobce této vyspělé techniky ve světovém měřítku.“

Miroslav Otépka, tehdejší generální ředitel Toshulin, podává tuto reflexi:
„V době svého vzniku bylo cílem pracoviště na strojní fakultě ČVUT v Praze vybudovat základnu výzkumných aktivit v oboru obráběcích strojů v České republice. Myslím si, že se to kolektivu pracovníků kolem prof. Houši podařilo. Výzkumné centrum prošlo za celou dobu své existence různými proměnami. V zásadě to ale vždy byly změny k lepšímu a je zde vidět stálou snahu o udržení vysoké úrovně jak vybavení pracoviště, tak hlavně znalostí a schopností lidí. Výzkumné centrum nemá být pouhým akademickým pracovištěm. Je potřeba aby úzce spolupracovalo s firmami a pomáhalo jim ve snaze uspět v mezinárodní konkurenci. Vím, že snaha o úzkou spolupráci zde je, ale také vnímám jisté komplikace způsobené způsobem financování výzkumného centra a z toho plynoucí administrativní náročností společných projektů. Nicméně výsledky spolupráce např. s Toshulin jsou velice zajímavé a posouvají užitnou hodnotu obráběcích strojů stále dopředu.“

Své vzpomínky na založení centra nám poskytl i tehdejší technický ředitel TOS Kuřim Ing. Jan Sobola.
„Při vzpomínce na začátky je nutné podotknout, že podpora myšlenky založení centra RCMT vznikla na základě zkušeností firmy z kooperační výroby, která byla záchranou pro rozpadající se strukturu strojírenství v republice. Setkali jsme se přímo u zahraničních firem s konkrétní spoluprací se školami a nadšením. V rámci těchto spoluprací byly realizovány složité problémy. Proto jsme založení RCMT podporovali i přes počáteční potíže vyplývající z orientace prvního výzkumného programu a technického zaměření centra. Postupně vznikla struktura RCMT, která je schopna reagovat na technické požadavky firem, které samy nemají odpovídající kapacitní ani technické možnosti.
V současné době je centrum schopné řešit optimalizační úkoly, měření, zkoušky, zobecnění výsledků atd. Za podpory inovačních programů vyhlášených MPO a spolupráce RCMT, mohla firma řešit vývoj, výrobu a odzkoušení nového sortimentu strojů, které se staly výrobní základnou a pilířem výrobního programu firmy.“

Dalším přímým účastníkem z průmyslové sféry byl tehdejší generální ředitel společnosti Erwin Junker a následně ředitel Svazu strojírenské technologie Ing. Petr Zemánek. Ten se podělil o tyto vzpomínky:

„S RCMT mne spojuje několik etap. Začátky v pozici člena představenstva svazu a předsedy představenstva skupiny Erwin Junker brousicí technika, později při prodlužování činnosti a diskuzí zejména ohledně zajištění potřebné garance a záruky projektu jako ředitele Svazu strojírenské technologie. A dále bych zmínil i odbornou pomoc při spolupráci na úrovni evropské organizace Cecimo s přípravou a vyhodnocením materiálů. Rád vzpomínám na urputný boj profesora Houši o založení a obhájení centra, na skvělou spolupráci s kolegou ing. Smolíkem, na mé první kontakty s ing. Kolářem i na odborný a fundovaný přístup ing. Sulitky. Děkuji všem zúčastněným v projektu za podporu centra, protože centrum ve spolupráci s výrobními podniky pomohlo udržovat význam, kompetenci oboru i popularizaci mezi mladými. Přeji 20-ti letému mladíkovi hodně úspěchů, dobrých nápadů, které pomohou centru i celému našemu oboru v této nelehké, koronavirové, protiautomobilové době.“

Tehdejším děkanem Fakulty strojní ČVUT byl profesor Petr Zuna. Jak on hodnotí 20 let existence centra RCMT?
„Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii RCMT bylo založeno 1. 7. 2000 pod vedením Prof. Ing. Jaromíra Houši, DrSc. Založení podpořil projekt MŠMT a velká podpora Svazu výrobců a dodavatelů strojírenské technologie SST. Vznik centra mělo od začátku moji podporu, bylo to skutečné provázání akademické výzkumné sféry s výrobní praxí, provázání univerzity s průmyslem. Zúčastňoval jsem se jako děkan všech oponentur. V rámci spolupráce centra s SST jsem byl opakovaně jmenován předsedou hodnotitelské komise MSV v Brně. To posílilo postavení centra i fakulty. Centrum se stále úspěšně rozvijí, vybudovalo si významnou pozici ve Svazu průmyslu a dopravy, podporuje aplikovaný výzkum a zvyšuje i zájem studentů. K výročí mu přeji další úspěšný rozvoj hodně mladých výzkumníků a hodně dalších úspěchů.“

Po prof. Zunovi Fakultu strojní ČVUT v Praze vedl prof. Jan Macek, který zároveň stál u zrodu druhého výzkumného centra na zdejší fakultě. I jeho jsme požádali o reflexi. „Na počátku roku 2020 uplynulo již 20 let od zahájení činnosti dvou výzkumných center, zastřešených příjemcem, Fakultou strojní ČVUT v Praze, totiž Výzkumného centra strojírenské výrobní techniky a technologií a Výzkumného centra automobilů a spalovacích motorů Josefa Božka. Obě centra se v průběhu těchto let úspěšně zapojila do navazujících výzkumných programů MŠMT a později TA ČR, v současnosti do programu Národních center kompetence 1. V obou případech se podařilo postupně rozšiřovat okruh podniků, aplikujících výsledky činnosti center. Současně vznikly i dobře vybavené laboratoře, v případě RCMT v budovách fakulty, v druhém případě také na základě projektu jednoho z prvních úspěšně dokončených projektů operačního programu Věda a výzkum pro inovace (VaVpI) EU a MŠMT i na základě daru od americké spolupracující firmy. Činnost centra Josefa Božka byla také oceněna TA ČR v roce 2019 jednou ze čtyř cen TA ČR, za partnerství ve výzkumu, k čemuž přispěla jeho orientace na výzkumnou složku práce pro průmysl. Mimo tato centra se ovšem FS ČVUT v Praze podílela a podílí jako účastník na několika dalších projektech v rámci zmíněných programů.Obě centra byla schopna díky svým vazbám na průmysl i na další výzkumné a vývojové instituce reagovat na současné i očekávané potřeby průmyslu a lze předpokládat, že úspěšně projdou i současným nelehkým obdobím.“

Jak již zde bylo několikrát uvedeno, posláním centra je mj. i výchova mladých vědců, odborníků a z nich případně vzešlých manažerů. Prvním pokračovatelem práce prof. Houši byl doktor Smolík. Na jeho práci následně navázal doktor, dnes již docent Petr Kolář. Jak vzpomíná doc. Kolář na rok 2015, kdy u nás došlo k propadu veřejné podpory a jaké to mělo dopady na tehdy jim vedené pracoviště? „Centrum bylo na svém vrcholu z pohledu velikosti a objemu projektů v prosinci 2014. Tento rok jsme uzavírali s objemem ročního rozpočtu 120 mil. Kč a 105 zaměstnanými kolegy a kolegyněmi (77,5 přepočtených úvazků). Z hlediska struktury bylo cca 25 % v projektu Centra kompetence SVT, 40 % v bilaterálních projektech aplikovaného výzkumu s firmami, 25 % ve smluvním výzkumu (komerční spolupráce s firmami). Zbytek tvořily projekty jiného typu a výuka. Od roku 2014 stát po dobu téměř 18 měsíců nevypsal žádné výzvy na nové projekty. Výzvy vypsané koncem roku 2015 byly podfinancované. Pro naše pracoviště s institucionální podporou (tj. „jisté peníze“) okolo 8 % to znamenalo meziroční pokles příjmů v roce 2015 o 40 %.“
Petr Kolář se doslova ze dne na den musel stát z vědce a výzkumníka krizovým manažerem. Jaká opatření pro záchranu existence centra v těchto nelehkých dobách musel realizovat?

„Projekt Centra kompetence SVT byl v těchto letech stěžejní páteří výzkumu. Nejvýznamnější bylo, že dokázal zajistit financování pro dlouhodobá výzkumná témata, která byla řešena v úzké spolupráci s konsorciálními firmami. Při tom vznikaly vedle hlavních výsledků projektu další nové nápady, které nám umožnily v roce 2016 podat a získat řadu bilaterálních projektů aplikovaného výzkumu, což umožnilo stabilizovat rozpočet ve výši 80 mil. Kč se 70 pracovníky (55 přepočtených úvazků). Tradiční témata v oblasti výrobních strojů jsme od roku 2017 mohli začít více doplňovat a posilovat v oblasti automatizace, robotiky a chytrých výrobních systémů díky participaci našeho týmu v oddělení Industrial Production and Automation na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky CIIRC. To byl výsledek strategického rozhodnutí z roku 2013, který nám přináší příležitosti a další rozvoj v této průmyslově významné oblasti.“

K dalším klíčovým osobnostem centra RCMT historicky patří doktor Matěj Sulitka, který byl v loňském roce jmenován vedoucím Ústavu výrobních strojů a zařízení, jehož je centrum součástí. Jaký spatřuje potenciál jim vedeného pracoviště a týmu je první otázkou, kterou jsme mu položili. „Výzkumné centrum RCMT, v roce 2012 organizačně zahrnuté pod Ústav výrobních strojů a zařízení, je integrální součástí Fakulty strojní ČVUT v Praze. Za dobu své existence si vybudovalo pozici předního pracoviště pro vzdělávání odborníků a výzkum v oboru strojírenské výrobní techniky v České republice. Významně se RCMT rovněž etablovalo jako pracoviště patřící do mezinárodní komunity výzkumu a vývoje v oblasti výrobního inženýrství. Ve všech uvedených oblastech a uskupeních má RCMT ambice být respektovaným pracovištěm se špičkovými výsledky, které přitahují zájem o studium i o spolupráci ve vědě a výzkumu. Dlouhodobé ambice pracoviště jsou základem trvalé vize ústavu být mezinárodně uznávaným vzdělávacím a výzkumným pracovištěm se zájmem studentů a doktorandů o studium a zapojení do výzkumu a vývoje a se zájmem českých i zahraničních průmyslových firem o spolupráci ve výzkumu a vývoji.“

Mezi tři nosné pilíře vysoké školy a jeho pracovišť dle zákona patří vzdělávání, výzkum a spolupráce s průmyslem. Jak se v těchto oblastech profiluje RCMT je předmětem další otázky mířené na doktora Sulitku. „V oblasti pedagogiky je RCMT zapojeno do výuky v bakalářském, magisterském a doktorském studiu. Těžištěm je zejména výuka v magisterském a doktorském studiu, do nějž přenášíme jak zkušenosti a poznatky z řešení projektů výzkumu a vývoje ve spolupráci s průmyslem, tak dlouhodobá výzkumná témata. Jednou z aktuálních výzev je v současnosti vlivem postupně probíhající generační obměny pedagogických pracovníků RCMT nutnost zvýšení počtu vlastních habilitovaných pracovníků. Mezi hlavní výzkumná témata, která RCMT dlouhodobě rozvíjí, patří zejména původní postupy modelování a optimalizace strukturálního a teplotního chování nosných struktur strojů, modelování a optimalizace regulace pohonů a CNC řídicích systémů, softwarové kompenzace teplotních deformací strojů, digitální dvojčata strojů a procesů obrábění, koncept chytrého stroje, příprava a optimalizace NC technologií třískového obrábění, obrábění tenkostěnných dílců, laserové technologie, nebo aditivní výrobní technologie. Výzkum probíhá na základě společného zájmu firem a RCMT, většinou s finanční podporou z dotačních projektů. V současnosti nemáme ovšem žádný projekt v trvání na více než 4 roky, což při více než 90% podílu dotační projektů a projektů komerční spolupráce na celkovém rozpočtu RCMT ukazuje náročnost zajišťování dlouhodobé odborné a personální stability pracoviště.“

Jaké vize má centrum RCMT pode vedením doktora Sulitky je závěrečná otázka. „Vizí rozvoje RCMT do dalších let je navazovat a trvale rozvíjet stávající poslání a aktivity ve vzdělávání, výzkumu a spolupráci s průmyslem pro posílení konkurenceschopnosti průmyslu v České republice. V oblasti výzkumu chceme posilovat zaměření zejména na chytrá řešení a využití digitálních dvojčat na úrovni jednotlivých strojů i celých výrobních systémů, automatizaci, využití robotů a aditivních a hybridních výrobních technologií. Chceme rovněž dále posilovat a prohlubovat mezinárodní vazby a pozici RCMT v mezinárodní komunitě jak dlouhodobými stážemi studentů a postdoktorandů, tak zapojením pracoviště do projektů mezinárodní spolupráce.“