Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Řízení podniku podle ROI - 2.část: Nová éra finančního měření procesů a produktů
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Řízení podniku podle ROI - 2.část: Nová éra finančního měření procesů a produktů

Profesor Zahirul Hoque z La Trobe Business School Melbourne již v roce 2010 uvedl, že metoda PPROI je inovativní a je zvědavý na její další vývoj. Podle něho by měla být zařazena do základních učebnic manažerského účetnictví. Snad jsme v úvodní části našeho seriálu probudili zájem o tuto metodu i u vás, a tak vám předkládáme pokračování, ve kterém vstoupíme do nové éry finančního měření.

V duchu zásady, že „pokrok ve vědě vyžaduje vyvrácení falešných teorií předků“ začneme tímto krokem. Pracujeme s pojmy a aparátem matematiky, které v teorii manažerského účetnictví a v podnikových informačních systémech dosud nebyly použity. De facto tím i demonstrujeme hlavní trend současné vědy, kdy se v různých oborech začínají aplikovat prostředky matematiky, považované donedávna za zbytečné či neužitečné.

Finanční pojmy z hlediska množinové matematiky

Jaká je současná situace v teorii a praxi? V manažerském účetnictví, v informačních systémech či v podnikové praxi se finanční nároky produktu na zdroje hodnotí výlučně v kategorii nákladů a výnosnost produktů se posuzuje podle ziskovosti. Definuje ji rovnice:

Ziskovost produktu = (Cena – Náklady)/Cena = Zisk/Cena

V rámci podniku se usiluje o snižování nákladů každého z vyráběných produktů a o růst podílu výrobků s nadprůměrnou ziskovostí. Při cenových jednáních zákazníků s dodavateli vyžadují někteří zákazníci od dodavatelů dokumentaci nákladů produktů, někdy i podle kalkulační metodologie zákazníka. K prokázaným nákladům pak připouštějí konstantní cenovou přirážku. To vše je ovšem principiálně chybné. Nejen proto, že se ignorují kapitálové nároky procesů pro produkty, ale už z hlediska vlastností nákladů produktů.

Závislost nákladů produktu na organizačním vymezení podniku

Náklady na produkt jsou spjaty s podnikem, ve kterém se produkt finalizuje. Mění se při změnách vymezení podniků. Představme si například, že vedení koncernu sloučí dva z podřízených podniků v jeden a z původních podniků vzniknou závody; vše ostatní zůstane při starém. Pro přehlednost zjednodušme na maximum i produkty a jejich vazby.

Ve výchozí situaci podnik 1 vyrábí produkt A, který prodává podniku 2. V podniku 2 se nakoupený předmět A stává materiálem zpracovávaným do produktu B. Jiné zboží podniky nevyrábějí. Měsíční množství, tržby, náklady a zisk i kusové (jednotkové) ceny, náklady a zisky ukazuje tabulka 1.


Pro zvětšení klikněte na tabulku.
Po sloučení původních podniků 1 a 2 do podniku 3 produkt A mizí; příslušný předmět se stane polotovarem, zpracovávaným do finálu, jímž je nadále produkt B; data lze vidět v tabulce 2.


Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Proti původní situaci se hodnoty všech veličin pro jeden kus produktu B, s výjimkou ceny, zlepšily. Náklady klesly z 380 na 370 €,  zisk vzrostl z 20 na 30, ziskovost vzrostla z 0,05 na 0,075. Růst zisku a ziskovosti finálního produktu B je dramatický – 50 %. Má proto podnik či koncern důvod k jásotu? Má zákazník – výrobní odběratel produktu B – vzhledem k poklesu nákladů od výrobce požadovat snížení ceny? Ani jedno ani druhé, protože reálně se nic nezměnilo. Jde o mystifikaci plynoucí z nedostatečného objasnění a pochopení vlastností veličiny „náklady produktu“.

Závislost nákladů na kooperaci podniků

Údaje v tabulkách mohou reflektovat i paralelně existující realitu, kdy týž finální produkt B vzniká buď kooperací dvou podniků 1 a 2, nebo výrobou v rámci podniku 3, přičemž všechny věcné parametry výroby jsou v obou variantách totožné. Matematické vysvětlení spočívá v průnicích množin peněžních jednotek různých podniků (obr. 1).


Obr. 1. Množinové znázornění tržeb podniku 1 a nákladů podniku 2
Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Náklady produktu B a tedy i celého podniku 2 jsou proti situaci, kdy předmět A je vyráběn v podniku 3, vyšší o zisk obsažený v tržbách podniku 1, který zvyšuje náklady předmětu A v podniku 2.

V praxi ve výrobě daného produktu kooperuje finalizující podnik zpravidla s více podniky-dodavateli. Míra kooperace může být různá. Tržby podniku-dodavatele a náklady určitého podniku-odběratele proto mohou mít (na rozdíl od předchozího obrázku) menší průniky (viz obr. 2).


Obr. 2. Tržby podniku 1 a náklady podniku 2 při menším průniku
Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Obecně platí, že za stejných podmínek jsou náklady na produkt tím vyšší, čím větší je kooperace finalizujícího podniku s dodavateli. Účetnictví se od těchto vazeb abstrahuje. Například tržby, náklady a zisky podniků 1 a 2 v rámci koncernu se sečtou a ze součtů se počítá průměrná ziskovost – viz celková sumarizace v tabulce 1 – jako by tržby obou podniků byly disjunktními množinami. Totéž se týká i nákladů.

Mezipodnikové průniky tržeb i nákladů znamenají duplicity. Míra duplicit ovlivňuje absolutní výši nákladů podniků a rovněž i všech poměrových veličin z nákladů odvozených. Zisky různých podniků jsou neduplicitní, tj. disjunktními množinami peněžních jednotek, které představují i kapitály různých podniků. Výnosnost kapitálu – ROI – je tedy odvozena z neduplicitních čísel, což podtrhuje její výjimečnost (viz tabulka 3).


Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Současně je třeba vidět, že ROI vyvažuje jednostranné a tím zavádějící informace o nákladech procesů a produktů pochycením jejich kapitálových nároků. V prvním článku jsme uvedli více souvislostí, ve kterých náklady a kapitál působí protisměrně; kooperace je případ „make or buy“.

Měření kapitálu v procesech podle produktů

Novou éru finančního měření startuje měření kapitálu v procesech. V rámci informačních systémů je tomu tak poprvé právě v PPROI. Zaplňuje se tím i obrovské bílé místo teorie manažerského účetnictví a zajišťuje se jeho vazba na finanční účetnictví, které pracuje s kapitálem.

Aplikace určitého integrálu

Kapitál v procesu se matematicky měří integrálem stavů kapitálu v procesu za jeho dobu. Geometricky, resp. graficky se tedy jedná o plochu. Měrné jednotky integrálního kapitálu jsou peněžně-časové, například eurominuty, resp. korunominuty. Ty se dále přepočítávají do eurolet.

Výrobní procesy, pro které se kapitál počítá, jsou vymezeny stejně jako procesy, pro které se počítají náklady; obvykle se tedy vztahují k dílům kusovníku. Kapitál pro příslušný díl je samostatně kvantifikován pro:

a) zdroje procesu obsahující kapitál, tj.
• zařízení – stroje, manipulační prostředky aj. zařízení, přípravky a nástroje;
• části budov, příp. pozemků, na kterých proces probíhá.
b) objekty procesu, tj. pro vyráběné díly i pro nakupované materiály, které jsou v procesu vázány před zapracováním do dílu – tj. pro zásoby v procesu.

Stavy kapitálu v jednotlivých fázích procesu na vyráběném dílu, například operacích, se mění; v případě zdrojů procesu skokově kolísají, v případě samotného dílu v průběhu fází lineárně rostou, přičemž tempo růstu v jednotlivých fázích je různé. Schematickyto  ve zjednodušené formě ilustruje obr. 4.


Obr. 3. Stavy kapitálu v průběhu výrobního procesu.

Na rozdíl od kapitálu charakterizuje náklady pro objekt procesu (vyráběný díl) hodnota elementární funkce na konci procesu, z geometrického hlediska úsečka.

Vazba na bankovní výpočty

Výpočty určitých integrálů kapitálu de facto běžně probíhají v bankách v zájmu stanovení úroků. Kapitál je ve smyslu integrálu, tedy:

Jistina*Počet dnů/365,

kde jistina je neměnná v příslušném počtu dnů. Ve Wikipedii se jistina uvádí jako ekvivalent kapitálu, fakticky ve smyslu okamžikového stavu. Například pro neměnnou jistinu 20 000 eur po dobu 10 dnů je integrál kapitálu v euroletech rovný:

20 000*10/365 = 548 eurolet

Při tříprocentní roční úrokové sazbě mu odpovídá úrok: 548*0,03 = 16,44 €.

Výnosnost kapitálu (ROI) počítaná ve výrobním podniku ze zisku a integrálu kapitálu pro produkt je tudíž přímo srovnatelná s úrokovou sazbou v bance.

Správnost výpočtů nákladů a kapitálu pro produkty

Za hlavní slabinu manažerského účetnictví je označována nesprávnost výpočtu nákladů produktů. Matematické modely uváděné s příklady v učebnicích jsou příliš zjednodušené a částečně rozporné.

Na ostrou kritiku těchto postupů s nálepkou „nepřítele produktivity č. 1“ navázali autoři R. Kaplan a spol. metodou Activity Based Costing. I tato metoda však velmi zjednodušuje realitu a ukázala se nefunkční z více důvodů. Některé z nich nakonec vyjmenovali sami autoři.

Správné řešení problematiky, které se týká i kapitálu, je možné pouze prostřednictvím podchycení mnoha detailních vstupních informací, formulace jejich navazujících funkcí a zpracování v rámci informačního systému. ERP systémy ale tuto úlohu neplní; výpočty nákladů zde probíhají nejstarší a nejčastěji kritizovanou metodou, neúplné přímé náklady + režijní přirážky. Postupy systému PPROI, s příklady konkrétních výpočtů, budou prezentovány samostatně v dalších částech našeho seriálu.

Prof. Milan Matějka, Ing. Petr Zavoral

matejka1@pproi.com

Další články

Management a řízení
Výzkum/ vývoj

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky














Sledujte nás na sociálních sítích: