Právním základem úvěrového vztahu je úvěrová smlouva, která definuje nejen podmínky poskytnutí úvěru, ale zároveň i mechanismy umožňující kontrolu a stimulaci chování dlužníka v průběhu úvěrového vztahu. Součástí úvěrové smlouvy je tak řada ujednání, které výrazným způsobem ovlivňují výši nákladů cizího kapitálu pro podnik. Kterým údajům je třeba věnovat dostatečnou pozornost? Odpověď lze hledat v následujícím přehledu.
Úroková sazba
Náklady dluhu primárně ovlivňuje výše individuálně sjednávané úrokové sazby definované zpravidla v % p. a. Její úroveň je dána všeobecnou výší úrokových sazeb, která je výsledkem interakcí nabídky a poptávky po penězích. Tuto nabídku a poptávku ovlivňuje sklon domácností k úsporám, sklon soukromého sektoru k investicím, chování veřejného sektoru, struktura mezinárodních kapitálových toků a v neposlední řadě politika centrální banky. Z hlediska délky úvěrového kontraktu obecně platí, že dlouhodobý kapitál je dražší než krátkodobý, protože s dlouhodobým úvěrováním roste riziko věřitele, který navíc požaduje i odměnu za to, že odložil svou spotřebu v dlouhém časovém horizontu (Je-li zachováno pravidlo, že dlouhodobý kapitál je dražší než krátkodobý, hovoří se o tzv. normální struktuře úrokových sazeb). Může se ovšem stát, že vyšší úroveň úrokových sazeb vykazuje krátkodobý dluh (V tomto případě jde o tzv. inverzní strukturu úrokových sazeb.). Pro krátkodobý cizí kapitál je totiž typická značná rozkolísanost úrovně úrokových sazeb. Např. úvěry se splatností do jednoho dne mohou být spojeny s úrokovou sazbou, jejíž výše se blíží nule. Na druhou stranu již byly zaznamenány i úrokové sazby v řádech stovek procent. (Např. úvěry se splatností jednoho dne denominované ve švédské koruně stály mezi 16. a 21. zářím 1992 kolem 500 % p. a.!).
Bonita dlužníka
Vedle všeobecné úrovně úrokových sazeb a době splatnosti cizího kapitálu má významný vliv na jeho náklady bonita dlužníka, která je dána přiděleným ratingem ze strany subjektu poskytujícího úvěr.
K dalším faktorům, jimiž by se měl dlužník zabývat, patří:
1. Typ úročení. Rozlišují se aplikace jednoduchého a složeného úročení na jedné straně, na straně druhé pak v závislosti na časovém okamžiku hrazení úroku (na konci nebo na začátku úrokového období?) aplikace úročení polhůtního (též dekurzivního) a předlhůtního (též anticipativního). Je nutné si uvědomit, že např.12% předlhůtní úroková sazba (též diskontní sazba) není ekvivalentní úrokové sazbě polhůtní.
2. Délka úrokového období. Je-li délka úrokového období kratší než jeden rok (den, týden, měsíc, čtvrtletí, pololetí atd.), tzn. připisují-li se úroky k základnímu kapitálu vícekrát ročně, zjišťuje se tzv. efektivní úroková sazba Znamená to, že náklady úvěrování rostou s počtem termínů, ke kterým dochází k připisování úroků. Odchylka efektivní úrokové sazby od nominální se přitom zvyšuje s rostoucí úrovní úrokových sazeb.
3. Standard pro vyjádření doby splatnosti. Pro vyjádření doby splatnosti stejně jako pro vyjádření délky roku se vyvinulo několik standardů. Tzv. německý standard (360/360) vychází ze zjednodušujícího předpokladu, že každý měsíc má 30 dnů a rok 360. V únoru, který má 28 dnů, jsou tak úvěry dražší než např. v březnu s 31 dny. Přesnější je tzv. anglický standard (365/365), který předpokládá rok v délce 365 dnů (Přestupný rok se neuvažuje), přičemž délka měsíce je dána aktuálním počtem dnů. Podle této metody je úvěr v únoru stejně drahý jako v březnu. Francouzský standard (365/360) je založen rovněž na aktuálním počtu dnů v měsíci, avšak zjednodušeně vychází z předpokladu, že rok má pouhých 360 dnů. Úvěry ve stejné výši a při stejné úrovni úrokové sazby jsou tak podle francouzského standardu ve srovnání se standardem anglickým dražší, protože hodnota jmenovatele (tj. počet dnů v roce) je menší. Nejvyšší úrokové náklady pro podnik vzniknou v případě aplikace standardu německého.
4. Disážio. Je-li vyplacená (čerpaná) hodnota úvěru nižší než jeho nominální hodnota (např. z důvodu účtování poplatku za zpracování žádosti o úvěr), vzniká tzv. disážiový rozdíl, který se promítne ve vyšším efektivním úročení úvěru ve srovnání s nominální úrokovou sazbou. Z pohledu dlužníka efektivní úročení vypovídá o průměrných ročních nákladech dluhu. Metodickým nástrojem pro jeho kvantifikaci je koncept vnitřní úrokové míry
5. Zdanění. Podnikatelské subjekty mají možnost uplatnit nákladové úroky jako daňově uznatelný výdaj. Ve srovnání se 100% financováním vlastním kapitálem jsou tak zadlužené podniky daňově zvýhodňovány, což má pozitivní dopad na úroveň dosaženého výsledku hospodaření.
Doc. Ing. Marek Zinecker, Ph.D.
www.fbm.vutbr.cz
zinecker@fbm.vutbr.cz