MM: V roce 2012 jste se vyjádřil, že ke zlatým českým ručičkám potřebujeme ještě zlaté české hlavy. Mám tomu rozumět tak, že nemáme dost schopných manažerů a lídrů? Nezměnila se situace za těch šest let?
Pavel Kafka: Absenci zlatých českých hlav vidím především v oblasti kreativního myšlení. A to se netýká jen manažerů, ale všech úrovní. Zlaté české ručičky tady máme historicky, nástupem nové situace, a tím i nové konkurence, musíme být ale maximálně kreativní.
Manažerů, kterým nechybí kreativita, disciplína, znalosti manažerského řemesla máme v České republice dost. Jedná se však o starší osoby, kterým nechybí životní zkušenost a osobnostní předpoklady. O mladší nastupující generaci nemohu tvrdit totéž. Chybí jí především pokora a schopnost naslouchat druhým. Většina z ní má obrovská osobní očekávání, ale kvalitní manažeři musí také nadchnout a vést jiné. Zde si nejsem jist, zda tyto kompetence, a především pak v otázkách strategie, lze u ní najít. Schopnost nacházet dobré vize a strategie však přichází s věkem a zkušenostmi.
Ze své praxe vím, že problém absence kvalitních manažerů je v celém euroatlantického prostoru. Nová generace manažerů je daleko více zaměřená na svůj soukromý život. Chápu balanc mezi vlastním životem a prací. Nevidím však u nich prioritu ve vytváření přidané hodnoty, hledání prospěchu pro veřejnost. Guru konkurenceschopnosti, americký profesor Michael Porter, hovoří o nutnosti podpory shared value – sdílené hodnoty. Přesto, výjimky potvrzují pravidlo. Tím myslím například manažerské vedení některých start-upů. V nich je plno mladých schopných manažerů, kteří zavádějí a realizují inovace podporující udržitelnost rozvoje celé společnosti.
Byznys je především sociální kategorie. Je zde nový byznysový model – napřed prodat, teprve pak vyrobit.
MM: Máme v Čechách dostatek připravených konkurenceschopných manažerů?
Pavel Kafka: Domnívám se, že úkolem firmy je vychovat si mezi svými zaměstnanci nástupce. Pokud tak neučiní, musí si dávat vinu za nedostatek kvalitních manažerských osobností jen sama sobě. Schopných lidí s potenciálem je dost, ale musí se jim dát šance. Tito lidé by měli do svých 40 let projít nejlépe všemi odděleními a funkcemi tak, aby byli připraveni ujmout se manažerského vedení. Dále to jistě závisí na profilu a zaměření společnost. Jiné je to ve firmě v oblasti služeb než v klasické výrobní firmě, ve firmě tuzemské než zahraniční apod. Na druhé straně jsou někdy u globálních firem požadavky na zkušenosti 40letých manažerů nastaveny tak, že je nelze v daném čase, při nejlepší vůli, rozumně zvládnout.
Objektivně se poměřovat se zahraničím zatím připravení nejsme. Občas jezdím na odborné konference. Když zde prezentuji, že produktivita v ČR patří k těm horším a že v EU jsme v poslední čtvrtině, tak jsou všichni překvapeni, jak je to možné. Na jejich argument, že přece neustále rosteme a udělali jsme velký pokrok, já odpovídám – ano, ale ostatní taky nespí. Všichni rostou a všichni se zlepšují. Světové ekonomické fórum ve své poslední zprávě upozorňuje, že jsme sice na 31. místě jako loni a předloni, ale náš odstup od nejlepší desítky se zvětšuje. To je pro mne varovný signál. Proč se měříme sami se sebou, a ne například s Německem, které nám v produktivitě v posledních letech opět uniká?
Pokud to zobecním a blíže upřesním. My nejsme, bohužel, připraveni zabývat se kvalitativní stránkou růstu. My se přesvědčujeme, a uklidňujeme, jak kvantitativně výborně rosteme. Tento růst však nebude do nekonečna, vždyť využíváme hlavní zdroj, tj. pracovní sílu téměř na 100 procent, ale přesto rosteme relativně pomalu. Brzy přijde vystřízlivění. A jak se nám podaří zvládnout další případnou krizi, bude záviset na tom, jak kvalitně budeme pracovat.
MM: Česko je především exportní země. Jaká je v této oblasti kompetence českých manažerů? Vystačíme si s vlastními kapacitami, nebo je musíme hledat v zahraničí?
Pavel Kafka: Česko je exportní země, která zároveň hodně importuje. Kontakty se zahraničím jsou pro nás nutné. Určitě by ale měly být daleko větší, než máme doposud. A tím mám na mysli především kontakty lidské. Bohužel se často díváme na náš export zkresleně. V mnoha případech jde o tzv. company byznys. Zboží není prodáno na zahraničních trzích, nemění vlastníka, ale jen statisticky přejde na jiné území. A zde se dostáváme ke kompetenci některých českých manažerů. V těchto exportních případech není a nemusí být kompetence našich manažerů spojena s nijak velkou schopností a dovedností, jelikož o vývozní strategii rozhodl někdo na jiném konci světa. Komplexní odpovědnost, jakou musí mít kapitálový vlastník, není vlastně ani potřeba. To znamená, že kompetence manažerů pro fungování na mezinárodních trzích není obecně silná. Profesor Milan Zelený k tomu důrazně říká, že v komplexních vlastnických povinnostech a znalostech ve srovnání s první republikou stále zaostáváme.
Na druhé straně žijeme v globálním světě, a i příliv zahraničních manažerů potřebujeme. Bohužel naše infrastruktura, např. školy pro děti manažerů, na to není zcela připravena. Přítomnost zahraničních manažerů je také důležitá z hlediska vzdělávání a výměny zkušeností, jazykové vybavenosti a akceptace cizích kultur. Myslím, že jsou zde pořád velké jazykové deficity, které vedou ke zbytečným ztrátám důležitých kontaktů a porozumění toho, co se děje ve světě.