Hořčíkové slitiny jsou o 35 % lehčí než obdobné díly z hliníku. Specifické vlastnosti hořčíku jsou dány šesterečnou krystalovou mřížkou, díky čemuž je jeho tvářitelnost značně omezená a vyžaduje režim tváření za ohřevu. Díky vyšší teplotě dochází ke změně krystalografické struktury a okolo teplot 220 °C tak lze hořčík tvářet podobně jako hliníkovou slitinu za studena. Zpracování hořčíku zatím čeká na adaptaci pro podmínky velkosériové výroby, byť byly ověřeny dostupné výrobní tvářecí a spojovací technologie i možnosti povrchových úprav. Mezi ověřené technologie patří kování, lisování, kovotlačení, řezání laserem, mechanické způsoby spojování apod.
Kromě technologických podmínek se v rámci výzkumu zpracovatelnosti hořčíku posuzuje také možnost sériové výroby a jeho hospodárnost. Pro lisování lze využít transferových lisů s postupovými nástroji. Konstrukčně se hořčík využívá například na díly dveří a sedadel, případně zástrček (obr. 1 a obr. 2).
Nové linky se servopohony od firmy Schuler umožňují tvářet materiál za poloohřevu ve speciálních nástrojích od firmy Aweba. Ohřev je realizován před dolní úvratí v tzv. in-procesu kontaktním ohřevem. Pomocí vyhřívacích patron se ohřívají všechny funkční části lisovacího nástroje a umožňují regulaci intenzity ohřevu. Samotný polotovar je předehříván na tvářecí teplotu indukčním ohřevem. Výkon transferových linek s hořčíkovými plechy se může pohybovat až do deseti zdvihů za minutu a pro postupový nástroj do rychlosti 30 zdvihů za minutu. Hořčíkové plechy zpracovatelné touto technologií mají tloušťku až 3 mm a svitky šíře 520 až 650 mm. Schéma postupového nástroje je patrné z obr. 2.