Národní bilaterální exportní financování je spojeno s termínem rozvojových zemí a s nimi svázané rozvojové pomoci. Počátek rozvojové pomoci lze datovat do období po ukončení druhé světové války, kdy stále více kolonií, mandátních území a zemí Commonwealthu získávalo svoji nezávislost. Synonymem pro označení těchto států se stalo spojení třetí svět, jak jej nazval Pandit Nehru, první ministerský předseda nezávislé Indie.Neexistuje sice celosvětově uznávaný seznam rozvojových zemí, hrubým měřítkem pro zařazení do této skupiny je průměrný příjem na hlavu, resp. hrubý domácí produkt na hlavu (důležitými ukazateli jsou dále průměrná očekávaná délka života, podíl analfabetů, úroveň zdravotnictví aj.). Existují různé definice/kategorie rozvojových zemí. Např. výbor pro rozvojovou pomoc OECD (The Development Assistance Committee/DAC) zveřejňuje seznam méně rozvinutých zemí (Less Developed Countries/LDC) a Generální sekretariát OSN vydává dokonce dva druhy seznamů - seznam nejméně rozvinutých zemí (Least Developed Countries/LLDC) a seznam nejvážněji postižených zemí ve vztahu k mezinárodnímu růstu cen, jakým byl svého času ropný šok (Most Seriously Affected Countries/MSAC). Evropské společenství podepsalo v roce 1975 "Konvenci z Lomé" společně s tzv. ACP zeměmi (ACP Countries), jež se dotýká rozvojové pomoci ve prospěch 69 států ze zemí Afriky, karibské a tichomořské oblasti (odtud anglická zkratka ACP), která je prostřednictvím termínových dohod pravidelně obnovována.
Pod pojmem rozvojové pomoci se skrývá na jedné straně přesvědčení, že země třetího světa mají morální nárok na pomoc ze strany bohatých průmyslových států. Ve vyspělých zemích dominují na druhé straně i hospodářsko-politické cíle, jako získávání nových zahraničních trhů, zajištění přístupu ke zdrojům surovin, vytváření pracovních míst nebo odbyt zemědělské nadprodukce. Cílem rozvojové pomoci je multiplikativní efekt - získání maximální hodnoty za vložené prostředky. Při výběru příjemců pomoci se vychází z priorit dárcovské země nejen v oblasti zahraničně obchodní, ale i zahraničně politické. Z pohledu přijímající strany by rozvojová pomoc měla skutečně přispívat rozvoji ekonomiky rozvojové země a minimalizovat porušení principů volné soutěže. Projekty rozvojové pomoci by proto měly být v obecné rovině orientovány na uspokojování základních potřeb a boj proti absolutní chudobě, rozvoj venkova, zejména výstavbu vlastní potravinářské základny, výrobu energie, zachování životního prostředí a šetrné zacházení se surovinami, vzdělávání, podporu soukromé iniciativy v průmyslu a řemeslech.
Z pohledu vývozců představuje rozvojová pomoc v každém případě další možnost, jak financovat export investičního zboží a investičních celků. A podobně jako u komerčních a oficiálně podporovaných úvěrů dle Konsensu OECD, jsou exportéři do značné míry zbavováni finanční zátěže spojené úvěrováním zahraničního kupujícího. Úvěry poskytované v rámci rozvojové pomoci však jsou obtížněji vymahatelné, pokud se zhorší platební schopnost přijímající země. Proto bývají často předmětem restrukturalizace a renegociace.V bilaterálních dohodách o rozvojové pomoci je zpravidla sjednána výše poskytnutého úvěru, jeho splatnost, výše úrokové sazby, měna, ve které je úvěr poskytován, povaha zboží a služeb, k jejichž nákupu je úvěr určen, způsob čerpání úvěru apod. Podrobné podmínky pro čerpání, evidování a splácení úvěru bývají předmětem zvláštních mezibankovních protokolů uzavíraných ke sjednaným mezivládním dohodám. Nejvýznamnějšími formami bilaterální rozvojové pomoci jsou technická a kapitálová pomoc. Technická pomoc, resp. technická spolupráce (technical co-operation) je orientována na vzdělávání v rozvojové zemi a je financována formou grantů. Zahrnuje dále úhradu nákladů spojených s činností konzultantů, poradců stejně jako učitelů a administrativních pracovníků.
Naproti tomu kapitálová pomoc, resp. finanční spolupráce, coby hlavní instrument rozvojové pomoci, spočívá v poskytnutí půjček, grantů nebo programů sdruženého financování s vyšší mírou zvýhodnění (concessionality level) než nula procent a slouží především k financování projektů, programů a dovozů. Poskytována je ve formě výhodných půjček (soft loans) a ve formě nenávratných půjček (grants). Způsob výpočtu míry zvýhodnění u půjček je přesně stanoven Konsensem OECD. Největší část kapitálové pomoci připadá na projektové financování, které se vztahuje na jednotlivé, přesně definované investiční záměry, tedy exportní kontrakty.Ujednání o oficiálně podporovaných vývozních úvěrech (Konsensus participantů při OECD) a Ex Ante Směrnice pro vázanou pomoc OECD harmonizují podmínky pro poskytování rozvojové pomoci. Definují mj.:
formy vázané pomoci (tied aid), jimiž mohou být Official Development Assistance Loans (tedy půjčky, ODA-loans), ODA grants (tedy granty), other official flows (zahrnují půjčky a granty, nikoliv však oficiálně podporované úvěry, které jsou v souladu s Konsensem OECD) a mixed credits (tj. smíšené úvěry, které jsou složeny ze dvou komponentů - oficiálně podporovaného úvěru a komerčního úvěru či akontace ze strany kupujícího). Vázaná pomoc je zcela nebo zčásti financována z prostředků státního rozpočtu. Půjčky jsou poskytovány za podmínek pro příjemce výhodnějších (zejména pokud jde o výši úroků, délku splatnosti, případně odklad splátek), než jsou standardní státem podporované vývozní úvěry (proto se hovoří o tzv. měkkých úvěrech - soft loans). Konkrétně jde o úrokové sazby v rozmezí 0,5 - 2,5 % a dobu splatnosti až 30 let s odkladem splátek až 10 let;podmínky pro způsobilost země být příjemcem vázané pomoci. Vázaná pomoc nesmí být poskytována zemím, které nejsou podle kritéria hrubého národního důchodu na obyvatele způsobilé získávat půjčky od Světové banky se 17letou dobou splatnosti. Světová banka kalkuluje tuto prahovou úroveň na roční bázi;podmínky pro způsobilost projektu být financován formou vázané pomoci. Vázaná pomoc nesmí sloužit financování projektů soukromého či veřejného projektu, které by bylo možné financovat za tržních podmínek či za podmínek platných pro oficiálně podporované vývozní úvěry dle Konsensu OECD.minimální úroveň zvýhodnění (Minimum Concessionality Level) a způsob její kalkulace. Účastník Konsensu OECD nesmí poskytovat vázanou pomoc, jejíž míra zvýhodnění (Concessionality Level) je nižší než 35 %, případně 50 %, je-li dlužníkem země ze skupiny Least Developed Countries/LLDC. Výběr projektu. Rozvojová země v pravidelných termínech prezentuje seznam projektů, na jejichž realizaci má zájem. Dárcovská země (zastoupená Spolkovým ministerstvem pro hospodářskou spolupráci a rozvoj/Bundesministerium für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung) podrobí jednotlivé projekty analýze z hlediska jejich shody s konceptem rozvojové pomoci, který je předmětem bilaterální dohody mezi dárcovskou a přijímající zemí. Projekty jsou společně projednávány a vybírány a na závěr fixovány v podobě protokolu. Zvolené projekty jsou následně zohledněny v plánu státního rozpočtu Spolkové republiky.Audit ze strany Rozvojové banky (Kreditanstalt für Wiederaufbau/KfW) a Spolkové vlády. Auditem jednotlivých projektů je pověřena KfW, která vypracuje zprávu, jež je podstoupena k projednávání ze strany spolkové vlády. Je-li projekt schválen, obdrží KfW příkaz uzavřít s ministerstvem financí rozvojové země, v níž má být zakázka realizovaná, úvěrovou smlouvu.Vládní smlouva mezi spolkovou vládou a vládou rozvojové země vytváří právní základ pro poskytnutí prostředků rozvojové pomoci a pro soukromoprávní smluvní vztahy mezi KfW a příjemcem.KfW podepisuje s rozvojovou zemí smlouvu o půjčce a smlouvu o projektu (obě smlouvy se již vztahují na konkrétní zakázku). Ministerstvo financí rozvojové země může následně s investorem uzavřít smlouvu o přenosu smluvních úvěrových podmínek KfW ve prospěch investora; KfW ze své strany podepisuje s investorem smlouvu o realizaci projektu.Investor (tedy konečný zákazník) vyhlašuje tendr, veřejnou soutěž na realizaci projektu, nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce a smlouvy o projektu. Projekt není automaticky přidělen dodavateli z dárcovské země (tj. ze SRN), při rozhodování hraje stěžejní roli nejlepší nabídka předložená všemi účastníky tendrového řízení. Následuje čerpání půjčky v závislosti na pokroku projektu, který KfW sleduje (zpracovává pro Spolkovou vládu roční zprávu). V okamžiku dokončení projektu je předkládána kontrolní zpráva.V podmínkách České republiky mohou vývozci žádat Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) o poskytnutí měkkého úvěru (soft loan). Za tímto účelem byl vládou ČR projednán materiál Podpora vývozu poskytováním dlouhodobých vládních úvěrů za výhodných podmínek pro jednotlivé vývozní projekty v souladu s Konsensem OECD. Při MPO byla ustavena skupina pro realizaci vládních úvěrů. Členy této pracovní skupiny byli jmenováni zástupci orgánů státní správy, tj. Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva financí ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a dalších zainteresovaných organizací, tj. České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a Sdružení dodavatelů investičních celků. Jako vlastní realizátor celého financování byla stanovena ČEB, přičemž vláda ČR si vyhradila právo konečného rozhodnutí o poskytnutí jednotlivých vládních úvěrů.
Dle pravidel pro financování vybraných exportních projektů poskytováním dlouhodobých vývozních úvěrů schválených vládou ČR jsou úvěry zaměřeny především na podporu vývozu investičních celků. Prioritní obory, kde lze dnes získat podporu soft loans, tvoří především energetika, projekty plynofikace, obnovitelné zdroje energie, projekty z oboru dopravy a telekomunikací plus další výrobní projekty. Závěrem je třeba konstatovat, že poskytování dlouhodobých vládních úvěrů podle pravidel OECD (soft loans) je v celkovém kontextu české proexportní politiky chápáno jako doplňkový produkt.
Ing. Marek Zinecker, Ph.D.
Ing. Romana Nývltová, Ph.D.
VUT v Brně, Fakulta podnikatelská
[email protected]
www.fbm.vutbr.cz